Barma uchvátí každého cestovatele svými dech beroucími památkami zlatě se třpytícími ve slunci a svými milými, usměvavými a velmi pohostinnými obyvateli. Neváhejte a jeďte se na vlastní oči přesvědčit!

Znáte to, milujete je nade vše, ale občas si od nich potřebujete odpočinout. Mluvím o dětech a manželech. Protože se blížily mé kulatiny se čtyřkou na začátku, zasloužila jsem si odpočinek delší a vzdálenější než klasické eurovíkendy. A tak jsme si tři kamarádky matky koupily letenky do Barmy na 12 dní. Hrozně jsem se na dovolenou s holkama těšila. Pro ty nezasvěcené uvedu malé vysvětlení: kamarádky se umí samy obléknout, namazat si chleba k snídani a taky si samy sbalí baťůžek. Syn a velmi často i manžel nikoliv. Takže mě čekal zasloužený odpočinek na druhém konci světa.

Proč právě do Barmy, kde zrovna zuří nepokoje mezi vládou a muslimskou menšinou Rohingů ?  Budhistická Barma neuznává Rohingy jako etnikum a po vlně násilí ze strany barmské armády jich přes 688 tisíc uteklo do sousedního Bangladéše. Současnou situaci rozhodně neschvaluji, je mi z ní smutno a nechápu, že se tohle děje ještě v 21.století. Ale krize se dotýká i ostatních obyvatel, kteří jsou závislí na příjmech z cestovního ruchu. Odliv turistů je patrný a všem obyčejným prodavačům suvenýrů, pouličního občerstvení, taxikářům, průvodcům a jiným poklesla již tak nízká životní úroveň. A proto jsme se tam vydaly, abychom poznali nejen přírodní a kulturní krásy této dlouho izolované země, ale abychom aspoň některým potřebným s radostí nechaly vydělat naše dolary.

Země zlatých pagod a chrámů

Ačkoli je Barma jednou z nejchudších zemí jihovýchodní Asie, na tisícovkách pagod se nachází údajně víc zlata nez v britských bankách. Jejich vrcholky jsou zdobené pravými diamanty a jinými drahokamy. Jednou z nejposvátnějších svatyní v zemi je Shwedagon Paya v bývalém hlavním městě Yangon. Od jižního vchodu s dvěmi devítimetrovými sochami chinthe (napůl lvi a napůl draci) vede zastřešená stezka pro pěší poutníky (sundejte si boty i ponožky) na hlavní nádvoří.  To vás ohromí neuvěřitelným množstvím menších stúp, pagod a chrámů a pohled na modlící se mnichy i ostatní budhisty vás naplní klidem a harmonií. 

Zlatá skála Kyaiktyo

Výlet na „zlatý šutr“ jsme si plánovaly už z domova. Pohledného taxikáře s pár anglickými slovíčky jsme sehnaly večer před tím při večeři v lokální restauraci. Jen samotný výjezd z pětimilionového Yangonu trval v sobotu ráno bezmála dvě hodiny. Po dálnici jsme fičeli rychlostí 80 km/hod, místy za zuřivého zvuku motoru dokonce stovkou! Vzdálenost 200 kilometrů jsme dali za 4 hodiny. Taxíkem jsme dojeli do vesnice, odkud se může pokračovat už jen na korbě náklaďáku, což je zážitek sám o sobě. Půlhodinka ostrých serpentin uprostřed lesů si nezadá s nově postavenou kabinkovou lanovkou. Malá stúpa stojí na viklanu, který popírá zemskou přitažlivost, a nebýt přesně uloženého Buddhova vlasu jistě se zřítí dolů do údolí. Aspoň tak praví legenda. Bělochů tam moc nepotkáte, takže jste pro místní atrakcí a často vás žádají o společnou fotku a připadáte si tak trochu jako celebrita. 

Buddha v televizi

Trojici nejposvátnějších míst doplňuje Mahamuni Paya v bývalém královském městě Mandalaj. Ve svatyni sedí čtyřmetrová socha Buddhy, ke které můžou přistupovat a modlit se pouze muži. Přilepují zlaté plátky na Buddhovy ruce i nohy, které díky tomu vypadají poněkud otyle. Aby ženy nepřišly o dění uvnitř, přenáší se na několik velkých televizních obrazovek. Barmánci mají rádi kýč a často kombinují posvátné náboženství s prvky pouťových atrakcí. Nejedna socha Buddhy má kolem sebe barevné blikající neony.

Bagan

V Barmě se cestuje pomalu. Dalším příkladem je noční vlak z Mandalaje do turisticky oblíbeného Baganu. Tentokrát jsme vzdálenost 200 kilometrů ujely za 8 hodin. Vlak na úzkokolejce sebou neskutečně házel, takže jsme raději zavřely okna, abychom z nich náhodou nevypadly. Pak jsme ovšem padaly smradem. Strefit se při tomto způsobu jízdy do díry v zemi (čti toaletě) byl úkol pro superženy. Ve tři ráno na nádraží již čekali taxikáři, kteří nás zavezli do hotelu. A protože jsme logicky ještě neměly připravený pokoj, tak byl ideální čas vyrazit na nejbližší kopec na východ slunce. Uprostřed lesa a jeho zvláštních zvuků jsme si svítily mobilem na cestu a hledaly šipky, které měly vést podle navigace na vyhlídku. K našemu překvapení se v cíli z šera objevila malá stúpa a dobrodružství korunovaly v dálce horkovzdušné balóny. Teprve cestou dolů jsme si všechny přiznaly, že jsme se trochu bály, vždyť Barma patří k zemím s nejvyšším počtem úmrtí pod vlivem uštknutí jedovatým hadem.

Chrámů z 11.až 13.století je v Baganu přes čtyři tisíce. Projely jsme na koňském povoze ty nejznámější a na kolech ty nejzapadlejší. Kola sice pamatovala narození Buddhy a občas jsme si musely zahrát na Bořka Šikulu a nasadit spadlý řetěz, ale byl to ideální prostředek k nalezení opuštěných chrámů a užití si romantického západu slunce bez dalších turistů. 

Trek k jezeru Inle

Inle je druhé největší barmské jezero obklopené horskými vrcholy. Obývají ho lidé z kmene Inthů, kteří se životu na vodě dokonale přizpůsobili. Bydlí v domech postavených na kůlech obklopených plovoucími zahradami pro pěstování rýže a zeleniny. Své čluny ovládají jedinečnou technikou veslování – jednu nohu mají ovinutou kolem vesla a tím pomáhají ulevit pažím při dlouhé cestě a také snadněji manipulují s rybářskými sítěmi. I když už dnes mají motorové čluny, ochotně pózují a předvádějí tento tradiční styl před objektivy fotoaparátů.

Dvoudenní trek zemědělskou krajinou, kde vidíte každodenní venkovský život, večeře připravená na otevřeném ohni a nocleh přímo u jedné rodiny doma na matracích na zemi vám připomene, jak dobře se máme v České republice. Půdu orají ručně s pluhem zapřaženým za vodním buvolem, v době sklizně pomáhají děti místo chození do školy, na mytí sbírají dešťovku nebo vodu musí nanosit, prádlo perou v lavoru, kadibudku mají venku, elektřinu ano, ale jen pár blikajících žárovek. Přesto nebo právě proto jsou to nejvíc milí a pohostinní lidé.

Trek jsme ukončily projížďkou po jezeře, kde jsme absolvovaly povinné zastávky ve výrobnách (a samozřejmě prodejnách) stříbrných šperků, hedvábných šátků a oděvů nebo banánových doutníků. Exkurze byly velmi poučné, dozvěděly jsme se například, jak dokonale Barmánci zpracovávají lotosy. Květy se používají jako obětiny, listy místo talířů na jídlo, semena se konzumují a ze stonků se získává vlákno. Zručné tkadleny pak vyrobí za směnu metry a metry lotosové látky, která je dražší než hedvábí.

Moderní mniši  

Náš průvodce na treku nám vyprávěl, že by každý muž  měl alespoň dvakrát za život dočasně vstoupit do kláštera a žít podle mnišského řádu. On sám byl jako novic v 10 letech a jako plně vysvěcený mnich po 20.roce života, pro rodinu je to obecně velká čest. Na mnichy narazíte v Barmě na každém kroku, ráno na ulicích s typickými kovovými miskami dostávají jídlo darem od věřících, kteří si tak zajišťují lepší příští život. Můžete také navštívit klášter a shlédnout mnichy při hromadném obědě. Někteří si ale s dodržováním buddhistických zásad moc hlavu nelámou, a tak uvidíte mnichy s mobilními telefony nebo cigaretou v ruce. 

Pouze v Barmě - make-up ze dřeva

Barmské ženy, děti a občas i muži nosí na tváři speciální make-up „thanaka“, který chrání pleť před sluncem. Používají ho už přes 2.000 let, protože také pomáhá vyhnout se zlým duchům a nosí štěstí. Krém se připravuje roztíráním kůry thanakového dřeva s trochou vody o plochý kámen. V některých hotelech byla thanaka součástí kosmetických balíčků, já si však nechala namalovat lístečky na tvář přímo od milé slečny na ulici.

Muži zase s oblibou žvýkají betel, což je na kousky nakrájený ořech arekové palmy zabalený do listu pepřovníku betelového se špetkou páleného vápna. Po nikotinu, alkoholu a kofeinu je to čtvrtá nejrozšířenější droga, která má snižovat pocit únavy a navozovat dobrou náladu. Konzumenty betelu jednoznačně poznáte podle červeného úsměvu a černých prořídlých zubů. Alkaloidy zvyšují produkci slin a nejen chodníky jsou poseté odpudivými rudými skvrnami.

Moře

V Barmě si můžete odpočinout na okouzlujících plážích s průzračně modrou vodou. Moře se nám do našeho nabitého poznávacího programu nevešlo, zato jsme viděly moře odpadků. Barmánci se ochranou životního prostředí moc nezabývají, a tak jsou jejich obydlí i památky lemovány horou plastových nádob a smetí. Naštěstí existují dobrovolnické programy i jednotlivci, kteří se snaží vést obyvatele k úklidu, třídění a ekologickému zpracování, a já se k nim plánuji přidat na důchod.

Dvanáct dní uběhlo jako voda a my jsme se fyzicky unavené, ale psychicky báječně zrelaxované vrátily do rodinného kruhu a kolotoče pracovních povinností. A jedna rada na závěr: když cestují tři ženy, je opravdu zbytečné s sebou tahat knížku (kromě průvodce LP), čas na čtení prostě nevyzbyl, a navíc budeme muset naplánovat další dovolenou, abychom si to mohly dovyprávět.

Autorka článku a fotografií - Lucie Tichopádová, která miluje cestování a buď na dovolené zrovna je nebo další alespoň plánuje, autorka FB stránky My 100 amazing places, kde můžete přidávat svoje fotky z cestování.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Myanmy (Barmy)? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Myanma (Barma).


Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.