Pro občany České republiky není potřeba víza, pokud zde trávíte dobu kratší než jeden měsíc. Při vstupu na Vanuatu byste měli ale mít zpáteční letenku, lístek na loď nebo alespoň do jiné destinace.

Hlavní město Port Vila

Je vůbec jediným městem na hlavním ostrově Efate a nachází se na jižním pobřeží. Byli jsme překvapeni kolik bělochů zde žije. Většinou to jsoumajitelé kaváren a restaurací, jiní podnikatelé, kteří zprostředkovávají výlety z ostrova na ostrov nebo lidé dělající dozor na stavbách pomalu se rozvíjejícího města. Port Vila má cca 40 tisíc obyvatel a určitě zde nečekejte nějakou metropoli, spíše naopak. Nejvíce živá je hlavní ulice se spoustou obchodů se suvenýry nebo duty-free obchody, které jsou tu velice populární. Najdete zde také městské trhy, kde se dá sehnat celkem levně místní jídlo.


Všude ve městě na vás dýchne špína a chudoba. Místní prodavačky celý den odhánějí mouchy od navařeného jídla. A odvézt si odtud malárii není nic neobvyklého. Vanuatu nás nemile překvapilo vysokými cenami, a to je jeden z hlavních důvodů, proč je v zemi taková chudoba. Lidé nemají peníze na to, aby si kupovali stejné potraviny jako „bohatí“ turisté, a tak většinou žijí z toho, co si sami vypěstují, co roste na stromech nebo co si uloví. Proto, že je to nezávislý stát, není sponzorován jinou zemí, jako je to někdy u jiných ostrovních států a hlavním příjmem je zde tedy turismus a rybolov. Nejsou to nijak závratná čísla. Hlavní město není schopno zaměstnat tolik obyvatel, a to je taky důvodem, proč ročně odjíždí tolik Vanuaťanů pracovat na Nový Zéland anebo do Austrálie.

Najdete zde spoustu kostelů, které pravidelně navštěvuje velká část obyvatel. Vládní budovy mají také svůj typický architektonický styl a charakter. Navštívit můžete například zdejší univerzitu Jižního Pacifiku. Přímo z města se můžete svézt loďkou na Iririki Island, kde se nachází resort pro bohaté turisty.

Místní lidé

Toto melanéské obyvatelstvo se označuje za jedny z nejšťastnějších lidí na světě. Čím to je, to přesně netuším, ale mohu jenom potvrdit, že tak každopádně působí. Neustále smějící se tváře a zvědavé pohledy. Každý se s vámi chce bavit, všichni zdraví a neustále se smějí i těm nejobyčejnějším věcem. Celé dny se jen tak potulují ve skupinkách, vysedávají na lavičkách a pozorují život kolem.

Málokdo má telefon nebo počítač, natož pak třeba nějaký internet… V dnešní době pro nás naprosto nepředstavitelné.

Nedokážu říct, jak moc odlišně žijí bohatí lidé od těch s kterými jsme trávili čas my. Pohybovali jsme se mezi tou chudší vrstvou, ke které bohužel patří i naši kamarádi. Ne všichni zde mají elektřinu, lednici nebo sprchu. Až když jsme to viděli na vlastní oči, uvědomili jsem si, jak málo člověk k životu potřebuje. Čím více majetku, tím větší starosti. A možná právě takoví lidé se dokážou radovat z těch nejobyčejnějších věcí. Nejsou ochromeni moderní technologií, většina nemá bohužel ani práci, mají jen jednu nemocnici na celém ostrově, kterou spousta lidí za celý svůj život ani nevyužije. Bydlí jednoduše v přírodě, většinou pijí dešťovou nebo kokosovou vodu a loví divoká prasata. Možná proto se jim říká jedni z nejšťastnějších na světě.

Nejzajímavější ostrovy Vanuatu

Pokud neoplýváte spoustou peněz, je dobré si dopředu naplánovat, na který z ostrovů se chcete vlastně podívat. Nevýhodou je, že každý má své kouzlo a na každém je něco zásadního k vidění.

Na Espiritu Santo je nejvyšší hora Tabwemasana, která se tyčí do výše 1.879 metrů. Je tady možná turistika, která nabízí zajímavé treky. Město Luganville je druhým největším městěm Vanuatu. Million Dollar Point je slavný ráj pro potápěče, kde můžete spatřit spoustu zrezivělého materiálu z období 2. světové války a je tak skvělým tipem pro nadšence vojenské historie.

Malakula,nebo také Malekula, je druhým největším ostrovem. Můžete zde navštívit malé kulturní centrum nebo domorodé vesnice, kde vám rádi předvedou typické tance a zpěvy. Nachází se zde také jeskyně, ve kterých se dodnes objevují ostatky z dob kanibalismu, které mimo jiné v těhto oblastech trvalo poměrně dlouho. V některé z nich jsou také k vidění třeba jeskynní malby. 

Ostrov Efateje rozlohou už podstatně menší než Santo nebo Malekula. Na tomto ostrově najdeme hlavní město Port Vila. Je zde taky centrální letiště odkud se lítá jak na ostatní ostrovy souostroví, tak do jiných zemí. Nachází se zde také spousta krásných pláží jako na ostatních ostrovech, ale za návštěvu určitě stojí Eton Beach nebo Erakor Beach, která není zpoplatněná a asi málokdo o ní má tušení. 

Ostrov Tanna je známý především kvůli vulkánu Mt. Yasur. Tato stále činná sopka je nejpřístupnější sopkou světa. Ohromný kráter s neutichající bublající lávou láká tisíce turistů. Nádherná podívaná je to určitě večer, kdy se Vám naskytne dech beroucí ohňostroj.

Ostrov Pentecost je zajímavým z pohledu adrenalinových sportů. Každý rok se zde pořádá obřad Naghol, který probíhá v dubnu a květnu. Domorodci zde postaví až 25 metrů vysokou věž z bambusu a rákosí, aby z ní následně mohli mladí chlapci skákat na liánách uvázaných kolem nohou. Nutno podotknout, že padají vážně až na zem. Tento starý rituál byl inspirací pro dnešní bungee jumping. 

Vítejte na ostrově přátelé, aneb realita všedního dne

My jsme se pro návštěvu Vanuatu rozhodli díky přátelům, s kterými jsme pracovali na Novém Zélandu, a tak hned po příletu na nás čekal přítel Kenny.

Do vesnice Erakor ve které žije, a která se nachází 13 kilometrů od letiště, jsme přijeli již za tmy. Po nekonečném představování se snad s polovinou vesnice jsme šli na přivítanou koupit národní omamný nápoj kava.

Kavu vanuatské ženy většinou nepijí, protože už před mnoha lety byla určena pouze pro muže. My jsme byli vyzváni ještě s dalšími třemi členy rodiny vypít tento nápoj až do dna. Byla to opravdu velká výzva, protože je to vážně hořké a nedobré pití, které navíc vzhledem připomíná bahenní kaluž. Rozžvýkaný kořen pepřovníku smíchaný s vodou je u vanuaťanů ale velmi oblíbený. V dávných dobách kava sloužila především pro relax a uvolnění mysli, aby tak muži mohli filozofovat nad vážnými tématy. Na večeři nás pohostili národním pokrmem „lap-lap“, což je nasládlá brambora s rybou pečená na ohni a zabalená v banánových listech.

Po večeři jsme si chtěli udělat průzkum Kennyho vesnice, ale po tmě, kde bylo jediné malé světlo to nebylo možné a nemohli jsme se pořádně rozkoukat, kde se vlastně nacházíme. Bylo ale hned po příjezdu jasné, že náš přítel patří k těm nejchudším. Nemají ani koupelua nebo záchod. Došlo nám, že tady to bude složitější než jsme si mysleli. Byli jsme domluveni, že první noc strávíme u kamaráda doma a pak se přesuneme do města. A na tuhle noc vážně nezapomeneme. Moskytiéry jsme neměli, a tak jsme sloužili jako přechod pro zvířátka. Navíc na nás celou dobu padaly ze stropu housenky. Myslím, že jedna noc mi bohatě stačila. 

Další den jsme se šli seznámit s hlavním městem Port Vila a podívat se po nějakém levném hostelu. Kennyho otec s námi jel do města, aby nám ukázal, jak tady funguje veřejná doprava a poučil nás, kolik máme a nemáme platit řidičům. Velké autobusy tady nenajdete, jezdí pouze desetimístné minibusy. Cena je po městě vždy stejná a my platili 150 vatů (VUV).