Je čtvrtek 28. července brzy odpoledne a já vyrážím na pražské letiště. Odmala jsem zvyklý dost cestovat, ale tentokrát mám před sebou určitě největší životní dobrodružství.
Mojí cílovou destinací a vlastně i domovem na příští měsíc a půl je Lombok, indonéský ostrov hned vedle turisticky populárního Bali. Odlétám tam jako dobrovolník učit angličtinu místní děti. Ten nápad jsem nosil v hlavě několik měsíců. Jazykově jsem, myslím si, dobře vybavený a spojení cestování s dobrovolnictvím mě extrémně lákalo. Dlouho jsem ale nevěděl, jak svůj plán zrealizovat.
Původně jsem chtěl zamířit do Bangkoku, kde mě zaujal program jedné ze zahraničních dobrovolnických organizací spolupracující s místními školami. O Lomboku jsem se dozvěděl vlastně úplnou náhodou. Na oslavě kamarádových narozenin jsem se dal do řeči se svým jmenovcem Lukášem, kterého jsem v tu dobu znal asi patnáct minut. Bavili jsme se o cestování, a když jsem se mu zmínil o svém plánu, hned mi začal nadšeně vyprávět právě Lomboku. Sám tam byl jako dobrovolník v roce 2018. Jaká náhoda, říkal jsem si.
Vyměnili jsme si kontakty a Lukáš mě hned druhý den odkázal na Andreu Stárkovou a Marcela Žitníka z Cestovní kanceláře Go2. Ti založili v Indonésii neziskovou organizaci Škola v ráji. Ta na Lomboku už několik pomáhá místním nejen finančně s výstavbou učeben pro výuku, pomůckami a také s náborem dobrovolníků převážně z České republiky.
Rozhodnuto. Vyrážím na Lombok. Marcel mě během několika telefonátů ujistil, že se nemám čeho bát. Spojil mě také s Ančou a Barčou, dvěma Češkami, které na ostrově byly jako dobrovolnice pár měsíců zpátky a měly ty nejčerstvější informace o tom, jak to na místě funguje.
I tak jsem si ale pořád nedokázal představit, co přesně mě čeká. Zaprvé jsem měl být na místě sám, zadruhé jsem nikdy předtím angličtinu neučil a zatřetí letím vůbec poprvé do Asie, navíc na odlehlý ostrov v Indonésii. Seděl jsem v letadle a přemýšlel, jestli bylo tohle všechno rozumné rozhodnutí.... Ale těšil jsem se!
Dorazil jsem do Jakarty, hlavního města Indonésie, kde jsem strávil noc a druhý den přelétal na Lombok. Už v Jakartě mě přes nos praštila extrémní vlhkost vzduchu, velké vedro, dopravní chaos a občas nadšené pohledy místních. Až na Lomboku jsem později zjistil, že jako bílý Evropan s modrýma očima jsem pro Indonésany za exotickou celebritu.
Na Lomboku na letišti už mě vyhlížel muž jménem Jumirim, u kterého jsem měl první týden bydlet, a který přímo na dvoře svého domu postavil převážně z bambusu učebnu pro děti. Anglický kurz má na místě starosti on a také paní Intan s rodinou, která bydlí ve vesnici vzdálené asi půl hodiny jízdy a i ona má učebnu hned na terase u domu. Domluvili jsme se, že strávím vždy týden na jednom místě a týden na druhém.
Dostal jsem vlastní skútr (auta jsou na Lomboku jen pro bohaté) a v rámci ceny za kurz (asi 4 tisíce korun/měsíc) pro mě s Jumirim s Intan vařili ta nejlepší místní jídla, uvolnili mi vlastní pokoj ve svém domě a starali se o mě jako o vlastního.
Bylo vidět, že je pro ně velkou ctí, když kdokoliv z dobrovolníků váží cestu přes půl planety až na Lombok. Společně jsme jezdili na výlety, brali mě za svými členy rodiny, ukázali mi ty nejlepší pláže a po večerech jsme často u kytary zpívali anglické (i indonéské) písničky.
Lombok, ostrov o rozloze Pardubického kraje, je synonymem pro pravou Indonésii. Všude rýžová pole, banánovníky, palmy, pralesy i jezírka. U jednoho z nich jsem dokonce viděl slunit se dva krokodýly, ale jakmile slyšeli motor mého skútru, tak hned utekli do vody. V některých částech ostrova snadno narazíte také na volně žijící opice.
Ostrov je také z většiny tvořený muslimy, takže všude potkáte zahalené ženy a slyšíte mešity svolávající k modlitbě. Lidi často žijí v chatrčích, nebo jakýchsi „otevřených“ přístřešcích, protože na místě je celoročně teplo. Většina obyvatel pěstuje vlastní rýži, ovoce, kávu, často má své hospodářství a velkým tématem je místní tabák. Ten na Lomboku roste skoro jako plevel a kouří ho úplně všichni muži. Ženám kouření zakazuje náboženství.
Tabák jsem samozřejmě i jako nekuřák musel vyzkoušet také, Jumirim mi dokonce poslední den přibalil velký pytel tabáku s sebou do Česka. Kromě toho mě on in Intan zásobovali pravou indonéskou kávou k snídani, palačinkami z čerstvých ananasů a dalším exotickým ovocem. U obou jsem si vážně připadal jako doma a velice brzy jsem si díky nim na tolik odlišný místní život zvykl.
A učení? Na začátku jsem byl trochu nervózní, ale po prvním týdnu jsem si všechny děti oblíbil. Probírali jsme úplně základy angličtiny a hráli anglické hry. Po každé hodině mi vždy všichni podali ruku a uklonili se. Byli hrozně vděční, že jim někdo pomáhá se vzděláním, které jinak v Indonésii tak trochu pokulhává.
Kurz u Jumirima byl zaměřený na hotelnictví, studenti po něm cílili na práci v hotelech, která je pro místní velice dobře placená. Učili se uklízet, vařit a mým úkolem bylo je seznámit se slovíčky a frázemi, které budou po práci s anglicky mluvícími turisty potřebovat. Učil jsem vždy dvě hodiny denně od pondělí do pátku. Jumirim i Intan mi pomáhali překládat, pokud někdo z dětí nerozuměl. Jinak vše probíhalo bez sebemenších problémů a i jako „neučitel“ jsem, myslím, svoji učitelskou misi zvládl.
Několikrát jsme byli také u studentů doma. Nenechali si ujít příležitost pozvat bílého Evropa na oběd nebo kávu s cigaretou (jak jinak). Intan, povoláním učitelka na základní škole, mě také jedno dopoledne k sobě do školy pozvala. Tam jsem byl za hvězdu nejen mezi studenty, ale také v učitelském kabinetu.
Po měsíci a půl stráveném na Lomboku jsem nakonec musel dát Lukášovi za pravdu. Rozhodnutí vyrazit bylo nejintenzivnějším zážitkem mého života a s těžkým srdcem se mi z ostrova odlétalo. Kvůli dětem i všem lidem, kteří na mě celou dobu byli extrémně milí.
Pobyt v Asii jsem si ale ještě prodloužil na sousedním Bali a v dalších zemích. Nakonec jsem se kvůli tomu zpět do Česka vrátil až po čtyřech měsících. Ale to je zase na jiné vyprávění...
Autor článku a fotografií: Lukáš Šonský, za Cestovní kancelář Go2. Chcete také vyrazit na zkušenou na Lombok? Zjistěte více o Škole v Ráji.
Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce.
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.