Škola v ráji aneb jak český dobrovolník na indonéském ostrově učil angličtinu

Lukáš Sonský

Je čtvrtek 28. července brzy odpoledne a já vyrážím na pražské letiště. Odmala jsem zvyklý dost cestovat, ale tentokrát mám před sebou určitě největší životní dobrodružství.

Mojí cílovou destinací a vlastně i domovem na příští měsíc a půl je Lombok, indonéský ostrov hned vedle turisticky populárního Bali. Odlétám tam jako dobrovolník učit angličtinu místní děti. Ten nápad jsem nosil v hlavě několik měsíců. Jazykově jsem, myslím si, dobře vybavený a spojení cestování s dobrovolnictvím mě extrémně lákalo. Dlouho jsem ale nevěděl, jak svůj plán zrealizovat.

Původně jsem chtěl zamířit do Bangkoku, kde mě zaujal program jedné ze zahraničních dobrovolnických organizací spolupracující s místními školami. O Lomboku jsem se dozvěděl vlastně úplnou náhodou. Na oslavě kamarádových narozenin jsem se dal do řeči se svým jmenovcem Lukášem, kterého jsem v tu dobu znal asi patnáct minut. Bavili jsme se o cestování, a když jsem se mu zmínil o svém plánu, hned mi začal nadšeně vyprávět právě Lomboku. Sám tam byl jako dobrovolník v roce 2018. Jaká náhoda, říkal jsem si.

Vyměnili jsme si kontakty a Lukáš mě hned druhý den odkázal na Andreu Stárkovou a Marcela Žitníka z Cestovní kanceláře Go2. Ti založili v Indonésii neziskovou organizaci Škola v ráji. Ta na Lomboku už několik pomáhá místním nejen finančně s výstavbou učeben pro výuku, pomůckami a také s náborem dobrovolníků převážně z České republiky.

Rozhodnuto. Vyrážím na Lombok. Marcel mě během několika telefonátů ujistil, že se nemám čeho bát. Spojil mě také s Ančou a Barčou, dvěma Češkami, které na ostrově byly jako dobrovolnice pár měsíců zpátky a měly ty nejčerstvější informace o tom, jak to na místě funguje.

I tak jsem si ale pořád nedokázal představit, co přesně mě čeká. Zaprvé jsem měl být na místě sám, zadruhé jsem nikdy předtím angličtinu neučil a zatřetí letím vůbec poprvé do Asie, navíc na odlehlý ostrov v Indonésii. Seděl jsem v letadle a přemýšlel, jestli bylo tohle všechno rozumné rozhodnutí.... Ale těšil jsem se!
  
 Dorazil jsem do Jakarty, hlavního města Indonésie, kde jsem strávil noc a druhý den přelétal na Lombok. Už v Jakartě mě přes nos praštila extrémní vlhkost vzduchu, velké vedro, dopravní chaos a občas nadšené pohledy místních. Až na Lomboku jsem později zjistil, že jako bílý Evropan s modrýma očima jsem pro Indonésany za exotickou celebritu.

Na Lomboku na letišti už mě vyhlížel muž jménem Jumirim, u kterého jsem měl první týden bydlet, a který přímo na dvoře svého domu postavil převážně z bambusu učebnu pro děti. Anglický kurz má na místě starosti on a také paní Intan s rodinou, která bydlí ve vesnici vzdálené asi půl hodiny jízdy a i ona má učebnu hned na terase u domu. Domluvili jsme se, že strávím vždy týden na jednom místě a týden na druhém.

Dostal jsem vlastní skútr (auta jsou na Lomboku jen pro bohaté) a v rámci ceny za kurz (asi 4 tisíce korun/měsíc) pro mě s Jumirim s Intan vařili ta nejlepší místní jídla, uvolnili mi vlastní pokoj ve svém domě a starali se o mě jako o vlastního.

Bylo vidět, že je pro ně velkou ctí, když kdokoliv z dobrovolníků váží cestu přes půl planety až na Lombok. Společně jsme jezdili na výlety, brali mě za svými členy rodiny, ukázali mi ty nejlepší pláže a po večerech jsme často u kytary zpívali anglické (i indonéské) písničky.

Lombok, ostrov o rozloze Pardubického kraje, je synonymem pro pravou Indonésii. Všude rýžová pole, banánovníky, palmy, pralesy i jezírka. U jednoho z nich jsem dokonce viděl slunit se dva krokodýly, ale jakmile slyšeli motor mého skútru, tak hned utekli do vody. V některých částech ostrova snadno narazíte také na volně žijící opice.

Ostrov je také z většiny tvořený muslimy, takže všude potkáte zahalené ženy a slyšíte mešity svolávající k modlitbě. Lidi často žijí v chatrčích, nebo jakýchsi „otevřených“ přístřešcích, protože na místě je celoročně teplo. Většina obyvatel pěstuje vlastní rýži, ovoce, kávu, často má své hospodářství a velkým tématem je místní tabák. Ten na Lomboku roste skoro jako plevel a kouří ho úplně všichni muži. Ženám kouření zakazuje náboženství.

Tabák jsem samozřejmě i jako nekuřák musel vyzkoušet také, Jumirim mi dokonce poslední den přibalil velký pytel tabáku s sebou do Česka. Kromě toho mě on in Intan zásobovali pravou indonéskou kávou k snídani, palačinkami z čerstvých ananasů a dalším exotickým ovocem. U obou jsem si vážně připadal jako doma a velice brzy jsem si díky nim na tolik odlišný místní život zvykl.

A učení? Na začátku jsem byl trochu nervózní, ale po prvním týdnu jsem si všechny děti oblíbil. Probírali jsme úplně základy angličtiny a hráli anglické hry. Po každé hodině mi vždy všichni podali ruku a uklonili se. Byli hrozně vděční, že jim někdo pomáhá se vzděláním, které jinak v Indonésii tak trochu pokulhává.

Kurz u Jumirima byl zaměřený na hotelnictví, studenti po něm cílili na práci v hotelech, která je pro místní velice dobře placená. Učili se uklízet, vařit a mým úkolem bylo je seznámit se slovíčky a frázemi, které budou po práci s anglicky mluvícími turisty potřebovat. Učil jsem vždy dvě hodiny denně od pondělí do pátku. Jumirim i Intan mi pomáhali překládat, pokud někdo z dětí nerozuměl. Jinak vše probíhalo bez sebemenších problémů a i jako „neučitel“ jsem, myslím, svoji učitelskou misi zvládl.

Několikrát jsme byli také u studentů doma. Nenechali si ujít příležitost pozvat bílého Evropa na oběd nebo kávu s cigaretou (jak jinak). Intan, povoláním učitelka na základní škole, mě také jedno dopoledne k sobě do školy pozvala. Tam jsem byl za hvězdu nejen mezi studenty, ale také v učitelském kabinetu.

Po měsíci a půl stráveném na Lomboku jsem nakonec musel dát Lukášovi za pravdu. Rozhodnutí vyrazit bylo nejintenzivnějším zážitkem mého života a s těžkým srdcem se mi z ostrova odlétalo. Kvůli dětem i všem lidem, kteří na mě celou dobu byli extrémně milí.

Pobyt v Asii jsem si ale ještě prodloužil na sousedním Bali a v dalších zemích. Nakonec jsem se kvůli tomu zpět do Česka vrátil až po čtyřech měsících. Ale to je zase na jiné vyprávění...

Autor článku a fotografií: Lukáš Šonský, za Cestovní kancelář Go2. Chcete také vyrazit na zkušenou na Lombok? Zjistěte více o Škole v Ráji.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Napsal: CK GO2

Předchozí článek

Nejbarvitější americké destinace

Další článek

LP Magazine 01/2023

Související články

Články

Gili - tři malé ostrovy kousek od Bali

Tyto tři malé ostrovy s celkovou rozlohou 15 km2 najdete mezi Bali a Lombokem. Od Bali se nacházejí asi jen 35 km. Kdo má rád pláže s bílým pískem a tyrkysově modré moře, neměl by Gili ostrovy vynechat. Sice se už i z těchto ostrůvků Gili stalo turistické místo, ale i tak jde ještě pořád o malý kus ráje. A najdete tu mnohem hezčí pláže, než ty na Bali. Na své si zde přijdou jak baťůžkáři, tak lidé co dávají přednost pohodlí a luxusu. Jak se tam dostanete Na Gili jezdí nespočet rychlých lodí z jihu Bali a to ze Sanuru nebo Seranganu. Další možností je přístav Padang Bai a nově se tam dostanete i z Amedu na východě Bali. Záleží, v jaké části Bali zrovna jste. Pozor – rychlé lodě jezdí pouze na Gili Trawangan a Gili Air, na Gili…

Články

Velký únik - BALI a LOMBOK

Články

Učitelem na Lomboku

Lombok. Jeden z tisíce ostrovů Indonésie, ležící hned vedle oblíbeného Bali. Přestože jsou od sebe vzdálené jen čtyři hodiny plavby trajektem, rozdíl je na první pohled ohromný. Zatímco Bali je doslova turisty přeplněno, Lombok si na turisty teprve zvyká a pomalu se učí anglicky. A tomu přispívá i česká organizace KINTARI, která pomáhá provozovat školy a díky dobrovolníkům učí angličtinu místní děti i dospělé. Výuka začíná Je ráno. Kuta, ve které bydlíme u místního učitele Edyho, se teprve probouzí. Nasedáme na skútr a vyrážíme do školy. Jakmile prokličkujeme skrz početné stádo vodních buvolů vedené místním pastevcem, odbočujeme z asfaltky na prašnou neupravenou cestu a noříme se mezi chýše místních obyvatel…

Články

Tradiční život na Lomboku není pro digitální nomády příznivý

Lombok je jeden z mnoha tisíců indonéských ostrovů, leží východně od známějšího Bali. Tím, že ostrov Bali vyniká bohatou kulturou a je jako hinduistický otevřenější než muslimský zbytek, desítky let byl hlavním turistickým cílem této oblasti. Lombok tak není cestovním ruchem tolik zdecimovaný a turisté tak mohou být jedni z prvních bělochů, se kterými místní mluví. Cestovatelé mohou být zaskočeni třeba tím, že je Lombočané během čekání na červenou na semaforu pozvou do svého domu na kávu nebo čaj. Nepříliš pohody zde ale čeká na digitální nomádi, kteří „rozmazleni“ klimatizovanými kavárnami na Lombok vyrazí právě třeba z Bali jako já. Může se jim poměrně jednoduše…