"Mami, mám pro tebe jednu dobrou a jednu špatnou zprávu," oznámila jsem doma v březnu 2017. "Na to Bali nakonec nejedu, to máš radost, že? Ale poletím ještě dál, jen si musím počkat 9 měsíců." Moje maminka je z mých cest vždycky nervózní, takže zaměnu letu na Bali za Nový Zéland nepřijala s nadšením. Prý by radši 9 měsíců čekala na něco jiného...

Zato já jsem se už nemohla dočkat. Země Pána Prstenů a Hobita je skoro na dosah ruky. Jen se 275x vyspat a už se poletí. “Země dlouhého bílého oblaku”, jak jí přezdívají původní obyvatelé Maorové (v původním jazyce Aotearoa), byla na mém cestovatelském žebříčku na jeho samém vrcholku. Zpáteční letenka za cca 14k odstartovala mé putování tam a zase zpátky. 

Země pod přívalem baťůžkářů

V 6:20h ráno zmrzlá podupávám u Holiday Campu nedaleko Národního parku Tongariro. Ano, vzpomínáš si správně, právě v této oblasti se nachází známá filmová hora Mount Doom (Hora Osudu) alias Mount Ngauruhoe (2287 m.n.m.) Nabírá nás až teprve třetí autobus, aby nás zavezl na začátek nejhezčího jednodenního treku na Novém Zélandu Tongariro Alpine Crossing. Ročně tady projde na 10000 turistů. Neuvěřitelné, když si představíš, že sezóna tu může být tak tři měsíce v roce. Ale chápu to, trek byl nádherný. 

V zemi žije cca 4,5 milionů obyvatel včetně Maorů, ale v roce 2017 tady zaznamenaly na 3,5 milionů krátkých návštěv turistů. Když se zpozdil jeden let, hledalo se náhradní ubytování pro 53 hráčů sportovního týmu. Žádný hotel v Aucklandu už neměl místo a nebozí (nebo snad šťastní) sportovci skončili v maorské vesničce. 

Ochránci životního prostředí se snaží turistiku nějak korigovat, a tak mnohé slavné vícedenní treky (známé jako Great Walks) jsou zpoplatněné. Respektive platíš za přespání na chatách, kterým se tady říká Hut. A ne málo. Často za obyčejnou postel s vlastním spacákem necháš i 35 NZD. Ale ani zpoplatněné chaty a namáhavá túra neodradí baťůžkáře od jejího zdolání. Jeden z nejslavnějších Great Walks Milford Sound Track dokončí ročně 1400 cestovatelů. My jsme ho sice nezdolali, za to jsme se vydali na plavbu lodí po tomto krásném novozélandském fjordu.  

Tichá místa bez šlápot turistů

Ale nechci tě děsit, najdeš tady i klidná místa, kde se s turisty strkat o metr čtvereční nebudeš. Jedním z nich je dvoudenní Copland trek, který vede deštným pralesem až k Welcome Flat Hut. Skutečně, na Novém Zélandu se nachází deštný prales (nemluvím o tropickém, ten tu nenajdeš). Raritou je i fakt, že tento les zasahuje do ledovců a místy se vyskytuje nad nimi. To není nikde jinde na světě, než pouze v oblasti ledovců Fox a Franc Josef Glacier na Západním pobřeží Nového Zélandu. 

Proč šlapat k nějaké neznámé chatě v údolí, kde tu a tam musíš řeku Copland i přebrodit? Já dokonce dvakrát zouvala. Protože na konci tě čeká milé překvapení. I když chata nedisponuje sprchou ani tekoucí vodou, tak se po náročné asi 18 km túře vykoupeš. Asi 100 metrů od chaty vyvěrají horké prameny, které tu vytváří přírodní jezírka. Některá jsou s vařící vodou, jinde se namočíš a lebedíš si s výhledem na horské velikány. Jedná se o druhou stranu Jižních Alp, kde se nachází i nejvyšší hora Mount Cook. Taky jsme se tam prošli.

Ale pozor, rozhodně nestrkej hlavu pod vodu. V jezírkách žije bakterie, která způsobuje meningitidu a neměla by se ti dostat do nosu. Neboj se ale, nebude to tak horké, až na tu vodu, přežili jsme. 

Nový Zéland za jednu návštěvu neprozkoumáš

My jsme měli cca 30 dnů na prozkoumávání této čarovné země na druhé straně polokoule. Slavili jsme tady Štědrý den i Silvestra. Trošku nezvyk s teplotami okolo 25 °C, ale jeden si na ně rád zvykne. O to horší byl návrat v lednu do vymrzlé České republiky. 

I když to na mapě nevypadá, tak zemi za 30 dnů stěží projedeš od shora dolů do Invercargill a zase zpátky nahoru do Aucklandu. Chtěli jsme relaxovat a pobýt někde i déle, takže nebylo v našich silách stihnout navštívit vše. Dopřáli jsme si například treky okolo města adrenalinu Queenstown, kde jsme taky skočili největší houpačku na světě s volným pádem cca 70 metrů. 

Čas letěl jak splašený a než jsme se nadáli, stáli jsme znovu na letišti v Aucklandu. V srdci vzpomínky s příslibem, že se tady zase brzo ukážeme. Není to zase tak drahá země, za měsíc i s letenkami jsme tu nechali cca 65 000 Kč, však jsme si taky hodně dopřávali. O tom ostatně píšu ve článku 11 míst na Novém Zélandu nejenom ve stopách Froda Pytlíka. Jo a v Hobitíně jsme k Frodovi nakoukli domů. Nebyl tam! Tak snad příště. Pojedeš se mnou?

Autorka článku a fotografií - Hanka Šormová - se po pracovní návštěvě Malty shlédla v životě digitálních nomádů. Opouští svět IT a vydává se na svou nomádskou stezku. Její příběhy, postřehy, přehled přednášek a promítání můžeš sledovat na www.nanomadskestezce.cz 

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Nového Zélandu? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Nový Zéland.
   

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě nebo třeba na stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.