Chtěli byste zažít dobrodružství? Plavit se na moři s výhledy na indonéské sopky, šnorchlovat se žraloky velrybími a pátrat po varanech komodských? Za čtyři dny unikátní plavby z ostrova Lombok na Komodské ostrovy toho zažijete více než za čtyři měsíce doma.

Stojíme v opuštěném přístavu kdesi na východním Lomboku. Tohle není Indonésie, jakou známe. Jsme jen kousek od turistického Bali, ale zároveň tak neskutečně daleko. Čeká nás jedinečná čtyřdenní plavba na palubě malé lodi podél ostrova Sumbawa až na Komodské ostrovy.

Jakmile nastoupíme na loď je nám jasné, že toto jsme ještě nezažili. Matrace jsou vyskládané jedna vedle druhé v patře lodi, kde budeme spát přímo pod širou oblohou. Veselá posádka rozdává krájený ananas a my vyplouváme směrem na východ.

Jsme snad už v Austrálii?

Naší první zastávkou je malý ostrůvek u pobřeží ostrova Sumbawa. Mezi Bali a Lombokem vede tzv. Wallaceova linie, hranice, která odděluje dva naprosto odlišné světy s různými ekosystémy – asijskými a australskými. Přestože jsme pořád v Indonésii, tak už jsme na straně linie, kde se okolní příroda mnohem víc podobá té australské.

Není tak divu, že je celý ostrůvek vyprahlý a pokrytý suchými travinami. Připadáme si jak někde na savaně. Rychle skáčeme do moře, nasazujeme brýle a zkoumáme podvodní svět kolem nás. Žádné korály ani pestrobarevné rybky jako v jiných tropických mořích tu nejsou. Zato se můžeme do sytosti vynadívat na netradiční sasanky a kroutící se podmořské rostliny. Takhle podivné šnorchlování jsem ještě nezažila.

Nestačíme ani mrknout a už zapadá slunce. Otáčíme se zpátky směrem k ostrovu Lombok a hledíme na to, jak se sluníčko schovává za druhou nejvyšší indonéskou horu. Krásnou Rinjani (3 726 m n. m.) jsme tentokrát nedobyli kvůli zraněné noze. Při příští návštěvě se na vrchol už určitě podíváme.

Sumbawa a její spící zabiják

Celou noc plujeme okolo pobřeží dlouhého ostrova Sumbawa. Je nám trochu líto, že se nemůžeme na ostrov do sytosti vynadívat, ale odpočívat se musí. Ne že by to na houpající palubě lodi bylo snadné…

Brzy ráno se probouzíme v obrovské zátoce, kde je možnost zažít jedno z nejvelkolepějších zvířecích setkání. Skáčeme do vody a trvá to jen několik minut, než ho uvidíme – obrovský a majestátní žralok velrybí je tak blízko, že bychom se ho snad i mohli dotknout. Tito býložraví žraloci měří běžně okolo 15 metrů a setkání s nimi je zážitkem na celý život.

Trochu vymrzlí, ale nadšení se vracíme na loď a pokračujeme v plavbě okolo Sumbawy. Společnost nám dělá nechvalně proslulá sopka Tambora. Vulkán vypadá naprosto nevinně, my ale víme, že, když v roce 1915 Tambora vybuchla, způsobila nejzkázonosnější erupci sopky v novodobé historii.

V důsledku výbuchu v Indonésii zemřelo přes 100 000 lidí, ale to zdaleka nebylo všechno. Sopka způsobila také náhlou změnu klimatu po celém světě, díky níž Evropa zažila jednu z nejkrušnějších zim. Ta pak měla za vinu dokonce pád Napoleona. A to rozhodně nebylo všechno. Třeba v Indii po výbuchu Tambory čelili epidemii nového, zmutovaného kmene cholery, který vznikl v důsledku klimatických změn. A ty zase způsobila Tambora. Tak doufáme, že se takhle sopka s obřím kráterem k žádným dalším výbuchům nechystá.

Setkání s varanem komodským

Z východního pobřeží Sumbawy je to už jenom kousek na Komodské ostrovy. Na toto unikátní souostroví jezdí cestovatelé z dobrého důvodu – mohou tu vidět ohroženého varana komodského, největšího ještěra na světě.

To setkání rozhodně stojí za to. Varani se skrývají v nízkých křovinách a travinách několika zdejších ostrovů, ale vypátrat je není zas tak těžké. Zdají se být mimořádné pomalí a líní, ale zdání klame – tito plazi se dokážou pohybovat rychlostí až 20 kilometrů za hodinu. V naší přítomnosti je ale naštěstí nic nepřinutí k rozběhnutí.
Komodské ostrovy toho ale mohou nabídnout daleko více než jen setkání s těmito draky. Pod mořskou hladinou tu jsou neuvěřitelné korály, vidět můžete třeba želvy a s trochou štěstí i manty obrovské. V národním parku je také několik pláží s růžovým pískem, které vypadají jako z filmu.

Naše plavba po čtyřech dnech končí ve městě Labuan Bajo na ostrově Flores. Během několika dnů jsme zažili neskutečné věci, a tak tento zážitek musím doporučit i vám ostatním. My jsme pluli s agenturou Wanua Adventure a všechno bylo naprosto skvělé. Zdá se, že Labuan Bajo na Floresu je snad posledním turistickým místem na východě Indonésie – dál už leží jen neprozkoumané ostrůvky, přátelští místní a autenticita, o které jste si nechávali jenom zdát.

Autorka článku a fotografií Lucie Šajnarová - je milovníkem cestování, do srdce se jí zapsaly zejména španělsky mluvící země, kam se opakovaně ráda vrací. Baví jí poznávání místních zvyklostí, ochutnávání jedinečných specialit, stejně jako turistika a dobrodružství v horách. Vystudovala geografii a ráda předává své zážitky a zkušenosti ze všech koutů světa ostatním. To mimo jiné dělá na svém cestovatelském blogu Srdcem na cestách. 

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.