Altipláno, to jsou pustiny náhorní plošiny na pomezí Chile, Bolívie a Argentiny. Místa drsná, avšak neuvěřitelně krásná. Podívejme se na několik odlehlých a málo navštěvovaných koutů tohoto kraje.
(Ne)turistické altipláno
Náhorní plošina altipláno je oblíbeným cílem turistů. Mohou za to skály a jezera divokých barev, pravidelné kužely sopek, stáda lam vikuní, gejzíry a termální prameny, solné pouště – vše působí jako z jiného světa. Ať už z chilského San Pedra de Atacama nebo bolívijského Uyuni vyrážejí na populární salar tour přes největší solnou poušť světa. Ze San Pedra se navíc nabízí i výlety k dalším zajímavostem altiplána na chilské straně. To je však jen zlomek rozlohy a krás náhorní plošiny. Mnohá místa zůstávají neobjevena, k mnohým míří jen pár návštěvníků. A prakticky nikdo na samotných zajímavých lokalitách nezůstává přes noc. Přitom zrovna altiplánské noční nebe patří k těm nejhezčím na světě!
Okolo San Pedra
I ze San Pedra se dá vyrazit na méně navštěvovaná místa. Dvojice jezer Miscanti a Miniques pod stejnojmennými sopkami je ještě poměrně častou zastávkou, Salar de Talar a laguna Tuyajto kousek od argentinských hranic už přitáhnou jen zlomek návštěvníků. A proč se sem vydat? U Salaru de Talar najdeme Piedras Rojas, zajímavě vymodelovaná a jasně červená skaliska, kontrastující s bílou plochou solné pouště i sopkami okolo. V jedné části navíc bublají termální prameny, okolo kterých se shromažďují plameňáci a další ptáci. Lagunu Tuyajto obklopují močálovité porosty bofedales, v ranním mrazu neuvěřitelně fotogenické.
U druhé ze dvou silnic do Argentiny najdeme skalní věže Monjes de la Pacana, až několik desítek metrů vysoké památky na jednu z dřívějších erupcí. O kus dál jsou skály zformované do trochu jiné podoby, které se říká Catedrales de Tara. A ani tady nechybí solná poušť.
Pusté altipláno
Oblast altiplána na úrovni mezi města Arica a Iquique je pak opravdovou pustinou. Přitom podél bolivijské hranice, chráněno špatnými cestami, leží spousta zajímavostí. Rozsáhlé porosty kaktusů u Panavinta, nejfotogeničtějí ráno, když se do jejich několik metrů vysokých kmenů opřou první paprsky. Věčně kouřící sopku Isluga, která dala jméno i okolními národnímu parku. Salar de Surire, pojmenovaný podle španělského označení pro nandu Darwinova – ptačího běžce, jihoamerického příbuzného pštrosa. A několikery termály a gejzíry, v nichž se můžete koupat dle libosti – a hlavně sami.
V severním výběžku ležící národní park Lauca, jehož krajině dominuje velké jezero Chungara a hlavně symetrické kužely sopek Parinacota a Pomerape s bolivijskou Sajamou na obzoru už patří k těm známějším, ale neméně krásným lokalitám. Jste připraveni? Pak se vydejte za pustou krásou altiplána.
Cestotipy
- Hlavní sezónou je naše léto, období jihoamerické zimy. Tehdy je nebe většinu času bez mráčku a prašné cesty sjízdné.
- Na lokality se lze vypravit s místní cestovní kanceláří (obvykle jednodenní výlety) nebo vypůjčeným terénním autem.
- Jedná se o pustinu prakticky bez obyvatel, mobilního signálu a benzínek. Cestu je třeba dobře plánovat, být vybaven a uvědomovat si rizika.
- Altipláno je náhorní plošina s výškou okolo 4 tisíc m n. m., sedla (i silniční) a vrcholy hor jsou ještě mnohem výše. Dobrá aklimatizace je základ cestování.
- Ráno je potřeba počítat se silnými mrazy (až -20 °C), většinu času silně fouká, UV záření zde patří k nejsilnějším na světě.
Autor článku a fotografií - Jan Miklín je geograf, fotografující cestovatel – cestující fotograf. Na cestách se věnuje především krajinářské fotografii, fotky a články z cest publikuje v mnoha tištěných a elektronických médiích i na svém webu. Sledovat fotografie a jejich příběhy můžete také na Facebooku.
Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Chile? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Chile a Velikonoční ostrov.
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.