Rila, Pirin, Rodopy. Možná si také ještě pamatujete z hodin zeměpisu výčet hlavních bulharských pohoří. Stejně seřadit by se nejspíše dala co do popularity a návštěvnosti, ale zatímco Rila a Pirin nabízejí především úžasné vysokohorské scenérie a dlouhé hřebenové túry, Rodopy vám naopak ukážou zázraky, které v krasové krajině vykouzlila Matka Příroda, a občas přispěl svou tvořivou činností i člověk. A nemusí vás to stát ani příliš energie. Pokud navíc zavítáte do východní části hor, zlehka vás ovane orientální atmosféra, díky etnickým Turkům, kteří tuto oblast obývají. Nejlepší dobou pro návštěvu hor jihovýchodní Evropy je pozdní léto, tak proč už nezačít plánovat svou letošní horskou dovolenou? A cesta pokračuje, takže II. část právě teď...

Krásné mosty (Čudnite mostove), místo, kde zemřel drak

O dalších několik desítek kilometrů dále na jih, mezi městy Hvojna a Čepelare, odbočte směrem na vesnici Zabardo, a před ní ještě jednou ke skvostu Západních Rodop, Krásným mostům. Autobusy sem nejezdí, ale pokud nemáte vlastní dopravu, tak místní vás rádi svezou. Při pohybu po zdejších hlubokých lesích však pozor, stejně jako na mnoha dalších místech Balkánu zde žijí medvědi.

Autem nebo pěšky se dostanete do jedné z nejvyšších oblastí Rodop. Ve výšce 1450 m.n.m. tu najdete tři krasové skalní mosty vzniklé díky erozivní činnosti říčky Erkyupria. Původně šlo o jeskyně vymleté řekou, ale díky dalším vlivům se v nich propadla část stropu a vznikly jakési obří kamenné mosty. Největší z nich měří téměř 100 m na délku a 15 m na šířku. Druhý, menší most, je dlouhý okolo 60 m a není průchozí. V místech kde se říčka Erkyupria noří do hlubin země, aby se po zhruba 3 kilometrech opět vynořila, se údajně nachází ještě třetí, malý most, ale ten se v terénu špatně hledá. Každopádně mosty se vyplatí obejít nejen shora, ale nakouknout i pod ně, protože tam teprve člověk docení ty síly, které něco takového stvořily.

Pokud vám to i tak bude připadat neuvěřitelné, můžete si vzít vysvětlení z místní legendy, která vypráví o tom, jak si místní pastevci poradili s drakem, který decimoval jejich stáda - osla naložili nákladem troudu, který zapálili, a draka nechali nebohého osla sežrat. Drak, sužovaný žárem ve svých útrobách, vletěl ve snaze se zachránit do skuliny v zemi, kterou tím ale jen zvětšil, sám si nepomohl a uvězněný ve skále zahynul. Po letech, když se dračí kosti rozpadly, zůstaly po nich velké, klenuté a nádherné mosty.

Města v horách, šikovné základny s dostatečnou nabídkou ubytování

Od Skalních mostů se dá projet jižní část Západních Rodop za den stopem nebo autobusem a projedete přitom několik městeček, jejichž hlavním lákadlem jsou zdejší zimní sjezdové a běžecké lyžařské tratě. My jsme se zde nakonec příliš nezdržovali, jelikož i na konci října nás tu zastihl déšť se sněhem a teplota 5 °C. Mohou se ale hodit i v létě, jako základny k výletům do okolních hor, vzhledem k tomu, že nabízejí spoustu možností ubytování, funguje tu pravidelná autobusová doprava a ve větších obchodech si bez problémů vyberete zásoby. Cesta vede od severu přes Čepelare, s nabídkou nejdelší bulharské sjezdovky, Pamporovo, které leží v 1600 m.n.m. a je jedním z nejjižnějších ski center v Evropě, až do Smoljanu, ležícím již téměř na rozmezí Západních a Východních Rodop. Ve Smoljanu najdete velkou nemocnici, pěknou kolonádu s moderními bary a kavárnami, observatoř a planetárium, historické muzeum založené roku 1935, několik mešit, nebo největší jihobulharský kostel, katedrálu sv. Vissariona Smoljanského z roku 2006. Vyplatí se tu poohlédnout po ubytování, zdržet se na několik dní a prozkoumat i okolí. Nám se podařilo najít výhodný pronájem celého bytu jedné rodiny přes booking.com, v akci za 20 leva, a tak jsme si zde trochu odpočinuli a měli čas a možnost vyrazit na výlety do okolí bez velkých krosen. Příroda okolo Smoljanu toho nabízí opravdu hodně - asi 10 km od města se uprostřed lesů třpytí rodopské drahokamy, ledovcová Smoljanská jezera. Hned za městem také můžete vyrazit na stezku vedoucí lesem, k několikastupňovému Smoljanskému vodopádu a do přírodní rezervace s původním lesním porostem. Mají tu i návštěvnické infocentrum, a jedna z dřívějších odboček vás zavede do soutěsky Rudé skály. Kamenité cesty jsou často lemovány porosty šípků a ostružin, v lesích najdete spoustu hub, pokud tu budete ve správnou dobu.

Turecká výspa Ardino a historické stezky protínající se na Ďáblově mostu

Vydáte-li se ze Smoljanu přes široké horské údolí, ať už autobusem nebo klidně opět stopem, vysoké štíty okolo se trochu smrsknou, v jehličnatých lesích se začne objevovat více listí a vy se ocitnete ve Východních Rodopech. Jedním z prvních "center" po cestě je městečko Ardino v údolí řeky Ardo, které vás nepochybně překvapí. Na ulicích postávají hloučky lidí (většinou mužů) a povídají si, mnoho jich vysedává v kavárně na malém náměstí, nebo jednoduše před svými domy, a sleduje okolí. Z bílé mešity se 5 x denně ozývá muezzinovo svolávání k modlitbě a většina nápisů je tu dvojjazyčně - bulharsky a turecky (místopisné názvy tu mají bulharsky, ale vždy napsané cyrilicí i latinkou). S největší pravděpodobností vás někdo během pár okamžiků přijde pozvat na čaj nebo kávu. Vítejte na tureckém "předměstí", ve Východních Rodopech.

Ardino samotné také slouží jako výchozí místo pro výlet ke zdejší zajímavosti, Ďáblovu mostu. Jde o kamenný obloukový most klenoucí se nad řekou Ardo, 10 km od městečka. Silnice vede 8 km z Ardina, poslední 2 km jsou po kamenité lesní cestě, která by se dala sjet v džípu nebo autě, kterého vám není líto, ale lepší je to už dojít pěšky. Ďáblův most (Dyavolski most) je kamenná stavba dlouhá 56 m, široká 3,5 m a v nejvyšším místě dosahuje 11,5 m. Má 3 oblouky, ledolamy, po stranách menších oblouků jsou značky sloužící ke sledování výše hladiny řeky. Řeka pod ním tvoří klidnou lagunu, ve které se nádherně zrcadlí celý most. Tato památka byla roku 1984 zapsána na seznam kulturního dědictví UNESCO a má za sebou bohatou historii; První most zde stával již za doby Římanů a byl součástí tradiční obchodní stezky Via Egnatia spojující roviny Thrákie s Egejským mořem, časem ale zchátral. Kolem roku 1515 jej nechal obnovit osmanský sultán Selim I., zejména kvůli utužení obchodních vztahů. Tato důležitá trasa byla aktivní až do poloviny 20. století, kdy se socialistické Bulharsko na několik desetiletí uzavřelo světu. Dnes jde hlavně o turistickou atrakci a opět tudy prochází dálková trasa - Sultan Trail vedoucí z Vídně do Istanbulu.

S názvem mostu je spojeno mnoho legend, jen jedna se ale váže k samotnému vzniku mostu. Vypráví o odvážném zednickém učni, který se rozhodl dravou řeku spoutat v místě, kde už to všichni ostatní vzdali. Nedařilo se mu ale, a tak nakonec učinil smlouvu s Ďáblem - ten mu prozradí tajemství nejpevnějšího mostu, ovšem musí se na něm objevit Ďáblova podobizna, viditelná i neviditelná a dotknutelná i nedotknutelná. Stavbu musel učeň stihnout během 40 dnů, jinak on i jeho manželka propadnou peklu. S Ďáblovým tajemstvím se mu to ale podařilo a most zde stojí přes 500 let. A ona podobizna? Příběh podobný Chytré horákyni - vědci podobiznu Ďábla našli pod centrálním obloukem. Je vytesána jen z poloviny, druhá polovina vzniká zrcadlením v řece - dotknutelná a nedotknutelná. Obraz se navíc nachází na místě, které se pořádně odráží v řece jen za plného slunečního svitu, v poledne, takže není viditelná kdykoli. Viditelná a neviditelná.:-)

Ďáblův most klenoucí se nad kortem dravé řeky Arda

Centrum Východních Rodop Kardžali s návštěvou Kamenné svatby

Opuštěním Ardina se dostanete z řidčeji obydlených hor do nižších poloh, mezi zelené kopečky na pomezí Rodopského pohoří. Pravděpodobně se nevyhnete Kardžali, které je se svými 45 tisíci obyvatel největším městem v oblasti Východních Rodop (pozor, místní to vyslovují asi jako Kchrrrdžali s takovým chrčením, že jsme párkrát vůbec tenhle název nerozuměli). Jde o administrativní, obchodní a dopravní centrum, a zároveň může být výchozím bodem k mnoha různým zajímavostem v okolí (vápencové jeskyně a útvary, zbytky thráckých pevností, skalní hrady). My jsme sem dorazili asi po hodinové jízdě v kabině náklaďáku, za veselého klábosení s Eržánem, bulharským Turkem, a následně zvolili výlet v pěší vzdálenosti, k vedlejší vesnici Zimzelen a vápencovému útvaru Kamenná svatba (někdy také jako Pyramidy Kardžali). Je to jeden z několika podobných útvarů v okolí, protože zdejší kopcovitá krajina má vulkanický původ a eroze si v ní během let rozpustile pohrála. Kamenná svatba je shluk mnoha sloupovitých tvarů, které mohou připomínat postavy. Mezi všemi, převážně čistě bílými sloupy vyniká sytě růžová dvojice, Ženich a Nevěsta. Různé barvy v bílém, vápencovém základu jsou způsobeny přítomností kovů a dalších prvků v hornině a ve výsledku je to zajímavá podívaná a další důkaz, jak mocná umí Matka Příroda být.

V Kardžali naše cesta skrz Rodopy skončila a my pokračovali dále do světa, ale určitě se sem chceme někdy vrátit a prozkoumat další krásy tohoto nádherného a trochu zapomenutého koutu světa, stále tu toho zbylo dost, co objevovat. A Bulharsko, jako naprosto pohodovou zemi, můžeme každému vřele doporučit.

Unikla Vám I. část této úžasné cesty? Nezoufejte, můžete si ji přečíst ZDE...

Autoři článku a fotografií - Anča a Petr - pokud vás zajímají další místa, která navštívili na jejich cestě "...Do světa 2014 - 2015", při současném putování po Novém Zélandu, anebo kdykoli dříve, navštivte web http://zcesty.net nebo FB (z)cesty

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.