Rila, Pirin, Rodopy. Možná si také ještě pamatujete z hodin zeměpisu výčet hlavních bulharských pohoří. Stejně seřadit by se nejspíše dala co do popularity a návštěvnosti, ale zatímco Rila a Pirin nabízejí především úžasné vysokohorské scenérie a dlouhé hřebenové túry, Rodopy vám naopak ukážou zázraky, které v krasové krajině vykouzlila Matka Příroda, a občas přispěl svou tvořivou činností i člověk. A nemusí vás to stát ani příliš energie. Pokud navíc zavítáte do východní části hor, zlehka vás ovane orientální atmosféra, díky etnickým Turkům, kteří tuto oblast obývají. Nejlepší dobou pro návštěvu hor jihovýchodní Evropy je pozdní léto, tak proč už nezačít plánovat svou letošní horskou dovolenou?

Výhled na Plovdiv z archeologického parku

Proč zrovna do Bulharska?

Dá se říct, že Bulharsko se již trvale zabydlelo v nabídkách cestovních kanceláří i v hledáčku těch, co touží po exotické dovolené, která nezruinuje jejich rodinný rozpočet. Není divu, tato země má totiž pro nás Čechy hned několik zásadních výhod:

1. Je to blízko - autobusové spojení Praha - Sofia trvá méně než 24 hodin, letadlem či autem se sem dostanete ještě rychleji, s trochou štěstí dokonce i stopem (stačí se nezaseknout v Praze na D1).

2. Je to levné - bulharská měna leva je asi 14 Kč, většina zboží i služeb je levnější nebo srovnatelně drahá jako v České republice.

3. Odpadá jazyková bariéra - čeština a bulharština jsou si natolik podobné, že je skoro zbytečné se pokoušet lovit anglická slovíčka, zvlášť v kontaktu s místními lidmi v horách. Ti navíc ocení, když je pozdravíte po jejich, „Dobr den“. Zbývá tedy si jen zvyknout na jejich pověstné a vysoce matoucí kývání hlavou (při souhlasu kroutí hlavou jakoby říkali "ne", při nesouhlasu kývají jako my při "ano")...

4. Není to žádná divočina - jde o zemi Balkánského poloostrova, která je již téměř 10 let členem Evropské Unie a jejíž turistický ruch rychle stoupá. Není proto žádný problém, vyrazit do hor a několik dní nepotkat živáčka, jen nádhernou přírodu, a zároveň se potom vrátit do "civilizace", ubytovat se v hotelu, nakoupit v supermarketu nebo si zajít na večeři do restaurace.

Skrz Rodopy, od západu na východ

Pokud "válecí" dovolená u moře není nic pro vás, anebo je, ale chcete si ji zpestřit i nějakou akcí, vyrazte do bulharských hor. Od pláží Černého moře (a dokonce i Egejského moře v Řecku) je to nejblíž právě do půvabného pohoří Rodopy, jež se táhnou podél bulharsko-řecké hranice. Jejich západní část má horský ráz, vrcholy dosahují výšek okolo 2000 m.n.m. (nejvyšší hora Goljam Perelik - 2191 m.n.m.) a můžete se tu celé dny toulat hlubokými jehličnatými lesy. Východní Rodopy jsou oproti tomu spíše vrchovinou s výškami 700 - 1200 m.n.m. a budete se zde procházet v listnatých nebo smíšených lesích. Chcete-li, vydejte se nyní po trase, kterou jsme v Rodopech zvolili my, a pojďte nakouknout na některé jejich zajímavé lokality…

 
Hory a nekonečné smrkové lesy, to jsou Západní Rodopy

Plovdiv, křižovatka dějin

Ideální vstupní branou do jižního Bulharska i Rodop je Plovdiv, druhé největší bulharské město a významný dopravní a obchodní uzel, s neuvěřitelně bohatou historií (doloženou až 6000 let nazpět), které je považováno za jedno z nejdéle trvale osídlených míst světa. Město bylo založeno Thráky a později postupně ovládnuto a upravováno Makedonci - po Filipu Makedonském dostalo název Filipopolis, ze kterého vznikl dnešní Plovdiv. Doba Římanů mu nechala nádherný amfiteátr z 2. století, s kapacitou až 3000 lidí, který slouží pro večerní divadelní představení pod širým nebem dodnes. Středověk patřil turecké nadvládě, a tak v Plovdivu najdete jednu z nejstarších mešit v Evropě, obdivuhodnou mešitu Džumaya z 16. století. Na přelomu 18. a 19. století přišlo potom období bulharského obrození. Z této doby pocházejí křivolaké, dlážděné uličky Starého města a domy obchodníků s rozšířenými patry, dřevěným obložením a vyřezávanými okenicemi, které ukrývají malé galerie, ale nejvíc jejich kouzlo pocítíte při večerní procházce pod rozsvícenými lucernami.

Při nekonečných toulkách městem můžete navštívit část odkrytého Římského stadionu s velmi moderním návštěvnickým centrem, kde se o historii města promítá celý film, stejně jako ztichlé pravoslavné kostely, kde nebudete ani dutat. Čeká na vás divadlo i rozlehlé parky a zurčící fontány. Můžete si vyšlápnout na některý ze šesti pahorků, anebo nejlépe k "archeologickému parku". Jde o původní thráckou pevnost, později různě bouranou, obnovovanou a rozšiřovanou, jak zrovna šly okolo války, odkud se dnes nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů na celé město a stojí zato si tu chvíli posedět na hradbě, kochat se a nabrat dech na další objevování balkánských pokladů.

Zdejší pošta nebo knihkupectví jsou také ideálním místem pro doplnění výbavy a pořízení turistické mapy Rodop. Vyšla zde mapa velmi podrobná a dobře zpracovaná, téměř jako naše české mapy. V terénu ale pak musíte být trochu přizpůsobiví, protože bulharské turistické značení má jeden háček. Bývalo zde velké množství značených cest, ale nikdo je neudržoval. Když Bulharsko dostalo dotace od EU, část cest obnovilo a zaneslo do nově vydaných map, ovšem v lesích zůstaly i cesty, které v mapě nenajdete, a přitom jsou třeba praktickou zkratkou (jako cesta s černobílými značkami ke Krásným mostům). Nikdy nevíte, jak bude cesta vypadat, a o to větší dobrodružství může výprava do Rodop být.

Asenovgrad, Asenova pevnost (Asenovgrad, Asenova krepost), stále na stráži

Z Plovdivu se během pár hodin dostanete vlakem do Asenovgradu, spoj zajišťují velmi moderní a pohodlné vlaky. Město samotné až tak zajímavé není, ale může sloužit k poslednímu dokoupení zásob na pár dní v horách. Po cestě k Asenově pevnosti minete několik starých kostelíků a hluboko v listnatých lesích prvního horského svahu i kapličku sv. Ilija, kde se místní scházejí v hojném počtu při různých slavnostech. Většinu času se tu dá odpočinout s krásným výhledem jak dolů, do údolí řeky Čepeláre, tak už i na Asenovu pevnost (no a v případě nouze se tu dá v přístřešku docela dobře přenocovat).

Pokud nemáte dostatek času nebo sil, tak k Asenově pevnosti se dá dostat i po silnici autem. Jde o kamennou pevnost v kombinaci s pravoslavným kostelem z 1. pol. 13. stol., doby vlády cara Ivana Asena, jehož podobiznu na jedné ze zdí také najdete. Vzhledem ke své strategické poloze na skalním ostrohu, vysoko nad údolím, které spojuje Rodopy s širou Thráckou nížinou, střežila pevnost zdejší obchodní cesty. A příjemným bonusem pro současné cestovatele je wifi spot v návštěvnickém centru, doslova uprostřed hor a lesů.

Bačkovský monastýr (Bačkovski manastir), pravoslavný klášter

Seběhnout z pevnosti na silnici do údolí řeky Čepelare je otázkou pár minut, a když po ní budete pokračovat asi 6 km, dojdete do vesničky Bačkovo, kde se nachází jeden z bulharských sakrálních skvostů, Bačkovský monastýr. Po Rilském monastýru je druhým nejrozlehlejším klášterem v zemi a spolu s ním se dostal na seznam památek UNESCO. Byl založen roku 1083 gregoriánskými mnichy, ovšem z této doby se zachovala díky tureckým nájezdům jen kaple. Podkroví, arkády, jídelna, menší kaple, vše zdobené bohatými freskami, pochází z pozdějších přestaveb v 16. a 19. století. Oproti Rilskému monastýru je tu sympatické, že vám, kromě vnitřku původní kaple, nikde nezakazují fotografovat. Pro vstup do kaple musíte jen mít vhodný oděv - dlouhé kalhoty, sukni, a pokud nemáte po ruce, u vchodu si půjčte slušivou "zástěru".

Cesta ještě zdaleka nekončí, pokračování již brzy zde na webu...

Autoři článku a fotografií - Anča a Petr - pokud vás zajímají další místa, která navštívili na jejich cestě "...Do světa 2014 - 2015", při současném putování po Novém Zélandu, anebo kdykoli dříve, navštivte web http://zcesty.net nebo FB (z)cesty

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.