Za odpočinkem do Barmy aneb 3 mámy na cestách

© L.Tichopádová

Barma uchvátí každého cestovatele svými dech beroucími památkami zlatě se třpytícími ve slunci a svými milými, usměvavými a velmi pohostinnými obyvateli. Neváhejte a jeďte se na vlastní oči přesvědčit!

Znáte to, milujete je nade vše, ale občas si od nich potřebujete odpočinout. Mluvím o dětech a manželech. Protože se blížily mé kulatiny se čtyřkou na začátku, zasloužila jsem si odpočinek delší a vzdálenější než klasické eurovíkendy. A tak jsme si tři kamarádky matky koupily letenky do Barmy na 12 dní. Hrozně jsem se na dovolenou s holkama těšila. Pro ty nezasvěcené uvedu malé vysvětlení: kamarádky se umí samy obléknout, namazat si chleba k snídani a taky si samy sbalí baťůžek. Syn a velmi často i manžel nikoliv. Takže mě čekal zasloužený odpočinek na druhém konci světa.

Proč právě do Barmy, kde zrovna zuří nepokoje mezi vládou a muslimskou menšinou Rohingů ?  Budhistická Barma neuznává Rohingy jako etnikum a po vlně násilí ze strany barmské armády jich přes 688 tisíc uteklo do sousedního Bangladéše. Současnou situaci rozhodně neschvaluji, je mi z ní smutno a nechápu, že se tohle děje ještě v 21.století. Ale krize se dotýká i ostatních obyvatel, kteří jsou závislí na příjmech z cestovního ruchu. Odliv turistů je patrný a všem obyčejným prodavačům suvenýrů, pouličního občerstvení, taxikářům, průvodcům a jiným poklesla již tak nízká životní úroveň. A proto jsme se tam vydaly, abychom poznali nejen přírodní a kulturní krásy této dlouho izolované země, ale abychom aspoň některým potřebným s radostí nechaly vydělat naše dolary.

Barma

Země zlatých pagod a chrámů

Ačkoli je Barma jednou z nejchudších zemí jihovýchodní Asie, na tisícovkách pagod se nachází údajně víc zlata nez v britských bankách. Jejich vrcholky jsou zdobené pravými diamanty a jinými drahokamy. Jednou z nejposvátnějších svatyní v zemi je Shwedagon Paya v bývalém hlavním městě Yangon. Od jižního vchodu s dvěmi devítimetrovými sochami chinthe (napůl lvi a napůl draci) vede zastřešená stezka pro pěší poutníky (sundejte si boty i ponožky) na hlavní nádvoří.  To vás ohromí neuvěřitelným množstvím menších stúp, pagod a chrámů a pohled na modlící se mnichy i ostatní budhisty vás naplní klidem a harmonií. 

Barma_Shwedagon Paya

Zlatá skála Kyaiktyo

Výlet na „zlatý šutr“ jsme si plánovaly už z domova. Pohledného taxikáře s pár anglickými slovíčky jsme sehnaly večer před tím při večeři v lokální restauraci. Jen samotný výjezd z pětimilionového Yangonu trval v sobotu ráno bezmála dvě hodiny. Po dálnici jsme fičeli rychlostí 80 km/hod, místy za zuřivého zvuku motoru dokonce stovkou! Vzdálenost 200 kilometrů jsme dali za 4 hodiny. Taxíkem jsme dojeli do vesnice, odkud se může pokračovat už jen na korbě náklaďáku, což je zážitek sám o sobě. Půlhodinka ostrých serpentin uprostřed lesů si nezadá s nově postavenou kabinkovou lanovkou. Malá stúpa stojí na viklanu, který popírá zemskou přitažlivost, a nebýt přesně uloženého Buddhova vlasu jistě se zřítí dolů do údolí. Aspoň tak praví legenda. Bělochů tam moc nepotkáte, takže jste pro místní atrakcí a často vás žádají o společnou fotku a připadáte si tak trochu jako celebrita. 

Barma_Zlatá skála

Buddha v televizi

Trojici nejposvátnějších míst doplňuje Mahamuni Paya v bývalém královském městě Mandalaj. Ve svatyni sedí čtyřmetrová socha Buddhy, ke které můžou přistupovat a modlit se pouze muži. Přilepují zlaté plátky na Buddhovy ruce i nohy, které díky tomu vypadají poněkud otyle. Aby ženy nepřišly o dění uvnitř, přenáší se na několik velkých televizních obrazovek. Barmánci mají rádi kýč a často kombinují posvátné náboženství s prvky pouťových atrakcí. Nejedna socha Buddhy má kolem sebe barevné blikající neony.

Barma_Mahamuni Paya

Bagan

V Barmě se cestuje pomalu. Dalším příkladem je noční vlak z Mandalaje do turisticky oblíbeného Baganu. Tentokrát jsme vzdálenost 200 kilometrů ujely za 8 hodin. Vlak na úzkokolejce sebou neskutečně házel, takže jsme raději zavřely okna, abychom z nich náhodou nevypadly. Pak jsme ovšem padaly smradem. Strefit se při tomto způsobu jízdy do díry v zemi (čti toaletě) byl úkol pro superženy. Ve tři ráno na nádraží již čekali taxikáři, kteří nás zavezli do hotelu. A protože jsme logicky ještě neměly připravený pokoj, tak byl ideální čas vyrazit na nejbližší kopec na východ slunce. Uprostřed lesa a jeho zvláštních zvuků jsme si svítily mobilem na cestu a hledaly šipky, které měly vést podle navigace na vyhlídku. K našemu překvapení se v cíli z šera objevila malá stúpa a dobrodružství korunovaly v dálce horkovzdušné balóny. Teprve cestou dolů jsme si všechny přiznaly, že jsme se trochu bály, vždyť Barma patří k zemím s nejvyšším počtem úmrtí pod vlivem uštknutí jedovatým hadem.

Chrámů z 11.až 13.století je v Baganu přes čtyři tisíce. Projely jsme na koňském povoze ty nejznámější a na kolech ty nejzapadlejší. Kola sice pamatovala narození Buddhy a občas jsme si musely zahrát na Bořka Šikulu a nasadit spadlý řetěz, ale byl to ideální prostředek k nalezení opuštěných chrámů a užití si romantického západu slunce bez dalších turistů. 

Barma_Bagan

Trek k jezeru Inle

Inle je druhé největší barmské jezero obklopené horskými vrcholy. Obývají ho lidé z kmene Inthů, kteří se životu na vodě dokonale přizpůsobili. Bydlí v domech postavených na kůlech obklopených plovoucími zahradami pro pěstování rýže a zeleniny. Své čluny ovládají jedinečnou technikou veslování – jednu nohu mají ovinutou kolem vesla a tím pomáhají ulevit pažím při dlouhé cestě a také snadněji manipulují s rybářskými sítěmi. I když už dnes mají motorové čluny, ochotně pózují a předvádějí tento tradiční styl před objektivy fotoaparátů.

Barma_rybář

Dvoudenní trek zemědělskou krajinou, kde vidíte každodenní venkovský život, večeře připravená na otevřeném ohni a nocleh přímo u jedné rodiny doma na matracích na zemi vám připomene, jak dobře se máme v České republice. Půdu orají ručně s pluhem zapřaženým za vodním buvolem, v době sklizně pomáhají děti místo chození do školy, na mytí sbírají dešťovku nebo vodu musí nanosit, prádlo perou v lavoru, kadibudku mají venku, elektřinu ano, ale jen pár blikajících žárovek. Přesto nebo právě proto jsou to nejvíc milí a pohostinní lidé.

Barma_chilli papričky

Trek jsme ukončily projížďkou po jezeře, kde jsme absolvovaly povinné zastávky ve výrobnách (a samozřejmě prodejnách) stříbrných šperků, hedvábných šátků a oděvů nebo banánových doutníků. Exkurze byly velmi poučné, dozvěděly jsme se například, jak dokonale Barmánci zpracovávají lotosy. Květy se používají jako obětiny, listy místo talířů na jídlo, semena se konzumují a ze stonků se získává vlákno. Zručné tkadleny pak vyrobí za směnu metry a metry lotosové látky, která je dražší než hedvábí.

Barma_výrobny

Moderní mniši  

Náš průvodce na treku nám vyprávěl, že by každý muž  měl alespoň dvakrát za život dočasně vstoupit do kláštera a žít podle mnišského řádu. On sám byl jako novic v 10 letech a jako plně vysvěcený mnich po 20.roce života, pro rodinu je to obecně velká čest. Na mnichy narazíte v Barmě na každém kroku, ráno na ulicích s typickými kovovými miskami dostávají jídlo darem od věřících, kteří si tak zajišťují lepší příští život. Můžete také navštívit klášter a shlédnout mnichy při hromadném obědě. Někteří si ale s dodržováním buddhistických zásad moc hlavu nelámou, a tak uvidíte mnichy s mobilními telefony nebo cigaretou v ruce. 

Barma_mnich s cigaretou

Pouze v Barmě - make-up ze dřeva

Barmské ženy, děti a občas i muži nosí na tváři speciální make-up „thanaka“, který chrání pleť před sluncem. Používají ho už přes 2.000 let, protože také pomáhá vyhnout se zlým duchům a nosí štěstí. Krém se připravuje roztíráním kůry thanakového dřeva s trochou vody o plochý kámen. V některých hotelech byla thanaka součástí kosmetických balíčků, já si však nechala namalovat lístečky na tvář přímo od milé slečny na ulici.

Muži zase s oblibou žvýkají betel, což je na kousky nakrájený ořech arekové palmy zabalený do listu pepřovníku betelového se špetkou páleného vápna. Po nikotinu, alkoholu a kofeinu je to čtvrtá nejrozšířenější droga, která má snižovat pocit únavy a navozovat dobrou náladu. Konzumenty betelu jednoznačně poznáte podle červeného úsměvu a černých prořídlých zubů. Alkaloidy zvyšují produkci slin a nejen chodníky jsou poseté odpudivými rudými skvrnami.

Barma_thanaka

Moře

V Barmě si můžete odpočinout na okouzlujících plážích s průzračně modrou vodou. Moře se nám do našeho nabitého poznávacího programu nevešlo, zato jsme viděly moře odpadků. Barmánci se ochranou životního prostředí moc nezabývají, a tak jsou jejich obydlí i památky lemovány horou plastových nádob a smetí. Naštěstí existují dobrovolnické programy i jednotlivci, kteří se snaží vést obyvatele k úklidu, třídění a ekologickému zpracování, a já se k nim plánuji přidat na důchod.

Barma_odpadky

Dvanáct dní uběhlo jako voda a my jsme se fyzicky unavené, ale psychicky báječně zrelaxované vrátily do rodinného kruhu a kolotoče pracovních povinností. A jedna rada na závěr: když cestují tři ženy, je opravdu zbytečné s sebou tahat knížku (kromě průvodce LP), čas na čtení prostě nevyzbyl, a navíc budeme muset naplánovat další dovolenou, abychom si to mohly dovyprávět.

Autorka článku a fotografií - Lucie Tichopádová, která miluje cestování a buď na dovolené zrovna je nebo další alespoň plánuje, autorka FB stránky My 100 amazing places, kde můžete přidávat svoje fotky z cestování.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Myanmy (Barmy)? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Myanma (Barma).

Myanma (Barma)
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na 
webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.
 

Booking.com
Napsal:

Předchozí článek

Fototrip do toskánských měst a městeček

Další článek

Bombaj v sedmi vírách

Související články

Články

Best in Asia 2017 video

Gansu, China

Články

Srílanská Sigirija láká pohledy na nahé krásky

Možnost spatřit vnadné krasavice, dokonce „nahoře bez“, to je něco, co byste na buddhistickém ostrově pravděpodobně nečekali. I když jde jen o vzácné fresky z 5. století. Při pohledu na tyto krásky pocítíte, jak vás zalévá pot – je to vzrušující zážitek; musíte totiž vyšlapat nemálo schodů, než vystoupáte na tzv. Lví skálu neboli Sigiriju! Sigirijské krásky, fresky z 5. století, jsou jedním z nejznámnějších symbolů Srí Lanky Osobně jsem navštívila Srí Lanku čtyřikrát a Sigiriju jsem jednoduše nikdy nemohla vynechat. Jen jedenkrát mi hrozný liják ve výstupu zabránil, ale třikrát jsem dosáhla kýženého vrcholu a pokaždé to stálo za to.…

Články

Jak chutná ratan? Treking v Laosu ‒ 1. část

Nádherná písečná pláž, stín palmy, průzračně čisté moře, kokos s brčkem v ruce. Typická představa jihovýchodní Asie. Mohou za to nejnavštěvovanější thajské ostrovy nebo indonéské Bali. Ale jaká je typická představa o Laosu? Když jsem plánoval naši cestu po Vietnamu, Kambodže, Laosu a severním Thajsku, byl právě Laos tím největším otazníkem. V této zemi jsme měli nejméně plánů, itinerář velmi přibližný. A to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat! Protože právě tam jsme zažili skvělá dobrodružství, která se ani naplánovat…

Články

Putování po severním Vietnamu

Severní Vietnam může být jednou z nejzajímavějších destinací Jihovýchodní Asie, kterou kdy navštívíte. Ať to jsou už levné letenky do země, vynikající čerstvé a levné jídlo, zajímavý venkov, překrásná příroda, divoké projížďky na skútru, případně milí obyvatelé, Vietnamci, ke kterým máme tak blízko, a přitom nám jsou stále trochu vzdálení. Důvodů, proč se vydat na putování po severním Vietnamu je zkrátka hodně. Trocha chaosu v hlavním městě Příjezd do hlavního města Hanoj může být ze začátku mírně šokující. Doprava je totiž poněkud hustší, neboť snad každý Vietnamec vlastní skútr či menší motorku, a občas se stává, že kromě silnice jezdí i po chodníku. Ale je to chaos, který si každý cestovatel brzy zamiluje…