Sumó patří k nejznámějším a z kulturního hlediska nejspecifičtějším bojovým sportům, které světu dalo Japonsko. Počátky tohoto fyzicky náročného sportu jsou spjaty s šintoistickou náboženskou tradicí, kdy urostlí zápasníci vstupovali do posvátného zápasiště, aby pobavili nespočetná božstva a získali jejich přízeň.

V současnosti již dávno neplatí, že by zápasníci sumó vstupovali do ringu s cílem naklonit si božstva, místo toho spolu tito rozložití muži soupeří o přízeň diváků, nehynoucí slávu a v neposlední řadě i velkou sumu peněz. Přese všechny změny, kterými za staletí existence sumó v Japonsku prošlo, však mnohé z náboženských rituálů, které mimo jiné popisuje i nejstarší dochovaná písemná kronika Kodžiki z roku 712, přetrvaly dodnes.

Vítejte v ringu

Japonci jsou celosvětově známí pro svou pečlivost, lásku k tradicím a smysl pro estetičnost a harmonii. Nejinak je tomu i v případě zápasů sumó. Zářným příkladem mohou být rituály, které zápasníci vykonají předtím, než se do sebe za hlasitého povzbuzování přihlížejících zaklesnou na vyvýšeném zápasišti dohjó. To je hliněné a nachází se na něm 4,57 metru široký písečný kruh ohraničený 28 snopy rýžové slámy.
Před samotným zápasem dojde k slavnostnímu představení zápasníků, kteří předvedou obřadní dřepy šiko a svedou se soupeřem souboj pohledů. Poté oba zápasníci vystoupí z kruhu a napijí se vody síly, utřou si ústa papírem síly a nakonec vhodí do zápasiště hrst soli, která má zahnat zlé duchy. Pak už nic nebrání tomu, aby zápas, který řídí hlavní rozhodčí gjódži oblečený do kostýmu šlechtice ze 14. století, započal. 

Pravidla sumó jsou poměrně jednoduchá – zápasník, který první opustí prostor zápasiště nebo se jakoukoliv částí svého těla dotkne země, tak prohrává. Samotné zápasy trvají většinou pár vteřin, i když existují i několikaminutové výjimky. V minulosti bylo zvykem, že pokud rozhodčí při svém verdiktu chyboval, musel vykonat rituální sebevraždu za pomocí krátké dýky tantó. Tento zvyk už dnes naštěstí není dodržován, přesto je tantó součástí výbavy rozhodčích i dnes. 
TIP: Vyberte si jeden ze zájezdů do Japonska a poznejte místní kulturu, památky a zvláštnosti s českým průvodcem žijícím v destinaci. Zájezd za japonskými samuraji pořídíte na 9 dní pořídíte od 37 490 Kč. 

Kam zajít v Japonsku na sumó?

Nejlepší příležitostí, jak si v Japonsku užít zápasy sumó, je navštívit jeden z šesti oficiálních turnajů, které každoročně pořádá Japonská asociace sumó. Tyto turnaje trvají 15 dní a konají se v Tokiu (leden, květen, září), Ósace (březen), Nagoji (červenec) a Fukuoce (listopad).
V sumó neexistují žádná omezení ani váhové kategorie, takže se může stát, že na sebe v ringu narazí soupeři, jejichž velikost a tělesné proporce jsou na první pohled diametrálně odlišné. Přestože je přibírání váhy pro zápasníky sumó nedílnou součástí jejich sportovní kariéry, ne vždy vítězí větší a těžší zápasník. V japonském sumó existuje na 82 oficiálních „vítězných technik“, mezi nimiž jsou i takové, které poskytují výhodu „menším“ zápasníkům.  

Na základě výsledků z výše uvedených turnajů je průběžně sestavován oficiální zápasnický žebříček. Nejvyšší úrovně v sumó získává zápasník, který dosáhne titulu jokozuna. Tento titul je na rozdíl od ostatních titulů doživotní a zápasník o něj nemůže přijít. Každý jokozuna by ovšem měl jít ostatním zápasníkům příkladem, a pokud bude vést amorální život či se jeho sportovní výsledky výrazně zhorší, očekává se od něj, že ukončí kariéru. Samotný akt ukončení kariéry se nazývá danpacušiki a zápasníkovi je během slavnostního aktu pomocí pozlacených nůžek ostříhán jeho tradiční účes čonmage.

Kolik stojí lístky na sumó?

Sledování zápasů sumó bývá v Japonsku velkou společenskou událostí. Návštěva turnaje bývá spojována s popíjením alkoholických nápojů a pojídáním suši. Během turnaje se brány arény návštěvníkům otevírají každý den v 8.30, kdy začínají své zápasy sportovci z nižších míst oficiálního žebříčku. Kolem 15:00 se na řadu dostávají zápasníci z vrchních pater žebříčku a ti nejlepší s titulem jokozuna se dostanou na scénu kolem 18:00. Pokud byste rádi viděli kvalitní zápasy a chtěli při vaší návštěvě turnaje zažít tu nejlepší atmosféru, doporučujeme zajít na zápasy mezi konající se mezi15:30–18:00.

Arény, kde se sumó zápasy odehrávají, vzdáleně připomínají evropské hokejové stadiony. Známá aréna Rjógoku Kokugikan v Tokiu, kde se mimo jiné nachází také volně přístupné muzeum sumó, má kapacitu přibližně 13 tisíc diváků a diváci mohou na zápasy zakoupit lístky na 3 druhy sedadel. Nejdražší a nejhůře dostupná jsou místa nejblíže u ringu. Diváci zde sedí na tradičních japonských polštářcích přímo na podlaze a jsou vystaveni riziku zranění, pokud na ně z vyvýšeného ringu jeden ze zápasníků spadne.

Vzdálenější sedadla mají podobu „boxů“ pro 4 lidi, v nichž diváci sedí na bosí na polštářcích. Tyto boxy v japonském stylu jsou řazeny podle vzdálenosti od ringu do kategorií A – C a cena za celý box se pohybuje mezi 40 – 50 tisíc jeny. Nejvzdálenější místa jsou pak sedačky evropského typu, která se také dělí do kategorií A – C a jejich cena se pohybuje mezi 4 – 10 tisíci jeny. Tyto lístky lze, na rozdíl od výše zmíněných, zakoupit také přímo v den turnaje a nemusí se rezervovat dopředu. 
Turnaje nejsou jedinou šancí, kdy můžete vidět zápasníky sumó v akci. Zajímavou zkušeností je například návštěva ranního tréninku zápasníků v jejich „domovských stájích“ zvaných sumóbeja. Návštěva tréninku se musí rezervovat dopředu a zájemce o nahlédnutí do života spoře oděných siláků vyjde zhruba na 10 000 jenů. 

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Japonska? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Japonsko poznáváme. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.