Mezi nejoblíbenější destinace českých turistů v Himálaji patří například Nepál nebo indická provincie Ladak.
Zatímco v Nepálu máte na výběr ze spousta možností, kam vyrazit – ať už se jedná o výpravy do nejvýše položených míst na světě, anebo do džungle, kde si v neposlední řadě můžete půjčit raft a vyrazit na řeku plnou krokodýlů, v Ladaku žijete po celou dobu na náhorní plošině*, v pouštním terénu, a spatříte v něm veliké kláštery, jezera, anebo, pokud máte štěstí, můžete zastihnout i samotného Dalajlámu, který jednou ročně přednáší ve své rezidenci v Choglamsaru.
Na severu Indie se nachází i mnoho dalších provincií jako je Kašmír, Uttarákhand nebo Himachal Pradesh. V následujícím článku navštívíme jednu z nich a seznámíme se s živě zeleným, hojně navštěvovaným podhůřím státu Himachal, který s Ladakem sousedí.
O životě v podhůří
“Nechceš vidět hada?” Zeptal se mě indický baba, zabalený do černého látkového přehozu, a potáhnul si z indické cigarety. “Ten tu musí zažívat finanční ráj…” Prolétlo mi hlavou uprostřed města, které je v sezóně plné turistů.
Hlavní sezóna v Manali (pro výpravu do hor, sjíždění řek nebo paragliding) začíná právě na jaře, kdy roztaje sníh, a trvá až do konce června.
V létě přicházejí monzunové deště, které komplikují výpravy do hor i po silnici (například, pokud si půjčíte motorku a vyrazíte do údolí Spiti Valley*). Na druhou stranu, léto nemusí být v himálajském podhůří vůbec na škodu, protože v některých místech bývá méně turistů a člověk se může klidně ponořit do lesů, vzít si s sebou ranec zásob, na několik dní se zašít jeskyně, do kláštera, anebo kamkoliv jinam…
Rozlehlé podhůří, které sahá až do výšky 4000 metrů, může být krásnou podívanou pro všechny trampy, poutníky i motorkáře. Flóra je především v období monzunů dosti odlišná od Ladaku, kde převažuje písek. Ve státu Himachal Pradesh se člověk v odlehlých místech běžně setkává se sytě zelenou přírodou, která zdánlivě připomíná naše Jeseníky (alespoň dokud nepřišla kůrovcová epidemie).
Daleko ze světa rychlosti
Nejčastějším stromem, který jsem zde vídal, byl právě smrk (a borovice), který tu roste přirozeně a spoustu lesů se nijak zemědělsky nevyužívá. V létě obden zaprší, ale někdy může vkuse pršet i tři dny… možná proto bývají horské vesnice i restaurace poloprázdné, díky čemuž se člověk může vydat i několik kilometrů do kopce a nespatřit žádné lidské výtvory. Namísto toho se může položit do mechu, pozorovat nebe, a přitom doufat, že o něj nezakopne kráva, která se náhodou vyšplhala až do hor (což je tu poměrně častá situace).
Parvati Valley* začíná šedesát kilometrů jižně od Manali. Na konci padesáti kilometrového údolí jsem zažíval přesně podobné příběhy, a toto místo se pro mne stalo rájem na Zemi. Naprosto ideální pro život na samotě i probouzení kreativity, nebo regeneraci v přírodě…
V údolí Párvatí jsem žil pět dní. V poslední vesnici (Tulga) – tam končí hlavní cesta, po níž jsem prvního dne přistopoval – se přede mnou v lesích objevil pozemek na samotě, který nedávno zakoupil podnikatel z Uttarákhandu.
Když budete mít cestu kolem, zastavte se na čaj a řeknete mu, že jste o jeho “restauraci/hostelu” četli na internetu. Milerád vám umožní, abyste si na jeho obrovské zahradě rozložili stan, bydleli tam za pár šupů, a nakonec vám ještě uvaří, pokud mu večer zahrajete na kytaru – anebo si připlatíte. (Forest View Guesthouse, Tulga, Parvati Valley).
Odtud se dají pořádat výpravy do hor i další expedice.
Turismus kvete společně s konopím
Naopak do Manali cizinci přijíždějí, aby zde trávili svou dovolenou, odpočívali ve stínu stromů a setkávali se v restauracích v původní části města (Old Manali) v atmosféře úzkých uliček vystavěných na kopci, po kterých se prohánějí Izraelci na motorkách Royal Enfield o výkonu pět set kubíků v barevném pruhovaném oblečení, v jedné ruce drží vonnou tyčinku a druhou potahují chillum (nástroj ke kouření marihuany) ve stínu restaurací s názvy jako “Om Shanti House, Cafe Nirvana nebo Krishna Dhaba”.
Tato nekonečná ulička mystiků v historické části města se táhne v zatáčkách po strmé stráni až k chrámové oblasti na kopci – právě tam, kde stojí Manuův chrám, pod kterým jsem se tehdy ubytoval uprostřed jablečného sadu (Apple Field House, Manali).
*Nejnižší bod Ladaku leží na řece Indus, 2550m.
*Údolí Spiti se nachází na pomezí států Ladakh a Himachal Pradesh. Nejpopulárnější památkou je nepochybně buddhistický klášter Key (220 kilometrů od Manali). Právě tam jsem měl namířeno, dokud nekonečný déšť a moje chabé zkušenosti na motorce nezkomplikovaly naši divokou výpravu. Tehdy jsem zůstal trčet celý den (i noc) ve stanu, dvacet kilometrů za městem, a druhého dne se vrátil zpět.
*Parvati Valley je pojmenováno podle družky pána Himálaje, kterým je Bůh Šiva. Hinduisté v Himálaji si nejvíce oblíbili právě tuto boží dvojici a pořádají pro ně spoustu slavností. “Párvatí” znamená v překladu “horská” a samotné slovo “Himalaya” znamená: “hima” = sníh a “laya” = “sídlo”, ale též může znamenat sídlo pána hor, kterým je Šiva, neboť “Himavan” znamená “Pán hor”.
Pokračování brzy...
Autor článku a fotografií — Sebastian Prax je vystudovaný matfyzák, přírodovědec a umělec na volné noze aktuálně ponořený do tajů orientální filozofie na půlroční cestě do Indie, kde dopisuje svůj román o návratech do Himálaje, o hipících, buddhistech i dalších subkulturách, které změnily jeho pohled na svět. Rád pořádá cestovatelské stand-up, čtení poezie i další kulturní akce.
Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Indie? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Indie Poznáváme.
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.
