©
V souvislosti s pamětním letem slavného dvouplošníku 1917 Curtiss JN-4 „Létající Jenny“, který sponzoruje Lonely Planet, jsme se ponořili do zkoumání historie letectva a jeho vlivu na změny ve způsobu cestování. Od průkopnických dob aviatiky se z cestování letadly vyvinul nejrychlejší způsob přepravy. Nicméně některé destinace i nadále nenechají piloty klidně spát…
Nervózní cestující by ve čtení pokračovat neměli. Patříte-li k těm, komu se opotí dlaně při slovech „palubní posádko, připravte se na přistání“, budete z pomyšlení na přílet na letiště proslavené extrémní odlehlostí, znepokojivě krátkou ranvejí nebo obklopené překážkovou dráhou hor pravděpodobně vyděšenější než veverka uvízlá v odpadkovém koši.
V některých případech je dané letiště tak neznámé, že jeho příletovou branou (pokud vůbec nějakou má) projde jen velmi málo cestujících. Nicméně několik nejpodivnějších letištních ploch na světě představuje vstupní brány k významným turistickým atrakcím, takže ustrašení cestovatelé nemají jinou možnost než se připásat, nastudovat si cestu k nejbližšímu nouzovému východu a modlit se za hladký let.
Všichni si připravte kyslíkové masky a sáčky pro případ nevolnosti.
Tento znepokojivý pohled se naskytne pilotům připravujícím se na odlet z letiště Tenzing-Hillary Airport v Nepálu. Foto Wikimedia Commons
V čem je problém?
Tento pás asfaltu pojmenovaný po pokořitelích Mount Everestu je často zmiňován coby nejnebezpečnější letiště na světě a není těžké uhádnout, proč z něj běhá mráz po zádech: Tenzing-Hillary je obklopeno špičatými vrcholy Himálaje, často vystaveno silnému větru, vířícím mrakům či mlhám. Díky nadmořské výšce 2800 m n. m. je přistávání a vzlet náročnější a ranvej je pouhých 500 m dlouhá. Na jednom jejím konci je skalní stěna, druhý nečekaně končí šestisetmetrovým srázem. Moc místa na chybu tu nezbývá.
Stojí to za to?
Každoročně si to myslí tisíce cestovatelů do Nepálu, samozřejmě ale jde o neohroženou chásku: většina horolezců směřujících do základního tábora na Mount Everestu nebo na treky v okolí začíná svou cestu v Lukla.
Barra International Airport (známé též jako Barra Eoligarry Airport), Skotsko
Vážení, pozor na větrný rukáv. Foto luxpim / CC BY 2.0
V čem je problém?
Plánujete-li piknik na pláži Barra’s Traigh Mhor, sledujte signalizaci. Pokud přehlédnete větrný rukáv, budete mít větší starosti, než je trocha písku v sendviči. Za odlivu je toto perfektní místo přechodnou ranvejí pro pravidelné lety z Glasgowa. Jde tak o jediné oficiální letiště na pláži na světě.
Stojí to za to?
Přistání na Traigh Mhor je nezapomenutelným způsobem příletu na nejzápadnější ostrovy Spojeného království. Barra je se svou panenskou krajinou a přátelským obyvatelstvem okouzlující a poslouží jako skvělá první zastávka při cestě na Vnější Hebridy.
Juancho E. Yrausquin Airport, Saba
Saba Airport: není to nejlepší místo pro selhání brzd. Foty Wikimedia Commons
V čem je problém?
Saba je osamoceným drobečkem v Karibiku. Leží jižně od Svatého Martina a severozápadně od Svatého Kryštofa a Nevisu. Ostrov je součástí Nizozemských Antil a letiště má nejkratší komerční ranvej na světě. Jak krátkou? Méně než 400 m, což znamená, že stíhačka tu nepřistane. Menší vrtulová letadla z okolních ostrovů sem létají denně, nicméně musí hladce přistát na kusu asfaltu ne delším, než je paluba letadlové lodi. Přidejte skutečnost, že na jedné straně přistávací dráhy je hora a na druhé sráz nad mořem, a při přistání rozkoušete i laminovanou kartičku o bezpečnosti v letadle. Někteří návštěvníci se raději nechají inspirovat heslem ostrova – „s vesly a plachtami“ – a raději se sem dopraví lodí.
Stojí to za to?
Saba je malá, ale lákavá: co se jí nedostává na plážích, nahrazuje kouzlem přílivových vln, zajímavými turistickými lákadly (vhodně pojmenovaná Mount Scenery je nejvyšším bodem Nizozemska) a skvělými možnostmi potápění a šnorchlování.
Madeira Airport, Madeira
Ranvej na Madeira Airport vybíhá nad oceán, ale buďte v klidu – je mnohem delší, než bývala. Foto Wikimedia Commons
V čem je problém?
Přistání na portugalském ostrově Madeira je popravdě mnohem méně stresující, než bývalo. Během posledních 50 let letiště opakovaně rozšiřuje kdysi vyhlášenou „mini ranvej“, aby vyhovělo nárokům většího provozu a větších letadel. Přidání nejméně kilometru asfaltu (na přelomu tisíciletí) vyžadovalo protažení části ranveje na obrovité piloty nad moře, což byl počin, který svým konstruktérům vyhrál „Oscara ve světě pozemního stavitelství“. Nicméně vzhledem ke kombinaci nutnosti manévrování v prudkém sklonu při příletu a turbulencí tvořících se na hranici moře a hor je to destinace stále náročná jak pro piloty, tak pro cestující.
Stojí to za to?
Celoročně mírné klima, svěží subtropická flóra a bohatý podmořský život ve střední části Atlantiku přilákají na Madeiru každoročně asi milion turistů.
Ice Runway, Antarktida
Letadlo na sezonní ranveji Ice Runway v Antarktidě. Foto NASA ICE / CC BY 2.0
V čem je problém?
Nápověda: název je klíčem. Není to letiště jako takové, ale jedna ze tří přistávacích ploch využívaných pro osobní a zásobovací dopravu do McMurdo Station, největší osady na nejextrémnějším kontinentu světa. Ranvej, dost velká na to, aby pojala robustní letadla, jako je Hercules a C17s, je začátkem antarktického léta (kolem října) vytvořena z kompaktního ledu a používá se, dokud povrch nezačne v prosinci praskat. Během sezony je plocha tvrdá jako beton, ale letadlům hrozí, že se trochu ponoří, když těžkopádně dobrzdí. Díkybohu, zatím se žádné ledem nepropadlo…
Stojí to za to?
Pokud nejste v Antarktickém programu Spojených států, není pravděpodobné, že byste zažili vzrušení z přistání na Ice Runway. Turisté mířící na Velký bílý kontinent končí velmi, velmi daleko od McMurdo na Antarktickém poloostrově, což je relativně přívětivé místo, někdy sarkasticky označované jako „Banánový pás Antarktidy.
Mataveri International Airport (známé také jako Isla de Pascua Airport), Velikonoční ostrov (Rapa Nui)
Velikonoční ostrov je daleko odevšad, ale i tak na toto odlehlé místo v Pacifiku stále míří cestovatelé. Foto Wikimedia Commons
V čem je problém?
Jednoduše řečeno, je to daleko předaleko odevšad – abychom byli přesní, asi 2336 mil ze Santiaga v Chile, odkud sem létají pravidelné lety. Pro představu je to zhruba stejně daleko jako z Washingtonu DC do Las Vegas. Ve srovnání s ostatními zvláštnostmi na tomto seznamu není na přistávací ploše Mataveri nic pozoruhodného kromě jedné zajímavé věci: letiště bylo kdysi navrženo jako nouzové místo přistání pro americké raketoplány. Nikdy se nevyužilo, ale to neodradilo amerického spisovatele G. Harry Stinea od představy, jak by se mohl vyvíjet scénář jeho románu Shuttle Down z roku 1980.
Stojí to za to?
Je to sice dlouhá cesta, ale destinace je vyhledávaná díky neutuchající oblibě moai, záhadných kamenných soch rozesetých po Velikonočním ostrově. Až dostatečně prozkoumáte jejich záhadný původ, užijte si i další z mnoha atrakcí ostrova, k nimž patří skvělé potápění, surfování a turistika.
Courchevel Airport, Francie
Letiště Courchevel: je krátké, pokryté ledem a uprostřed ranveje je velký kopec. Foto Wikimedia Commons
V čem je problém?
Vybraná skupina lyžařů a snowboardistů na cestě do pohádkového francouzského střediska Courchevel je na dávku adrenalinu náležitě vybavena, jen pravděpodobně nečekají, že ji dostanou, ještě než stoupnou na sníh.
Ale přesně toho se vám dostanete, pokud poletíte soukromým letadlem nebo charterem do srdce francouzské lyžařské oblasti Tři údolí. Protože Courchevel, ve 2010 m nejvýše položená asfaltová ranvej v Evropě, je v každém směru jako horská dráha. Nejen že je obklopena horami a vystavena vrtochům alpského počasí, ale uprostřed přistávací plochy je velký kopec. Část plochy vedoucí do kopce zpomaluje přilétající letadla, zatímco z druhé strany pomáhá letadlům nabrat rychlost při odletu, když se rozjíždějí z prudkého svahu.
Abychom zdůraznili náročnost: piloti musí získat speciální certifikát, než tu mohou přistávat.
Stojí to za to?
Pokud si to můžete dovolit, tak ano. Je to takové „St. Tropez lyžařských sportů“: až se budete řítit největším propojeným lyžařským střediskem na světě, narazíte na spoustu bohatých, slavných a mocných lidí. Ale možná budete chtít přijet spíše transferem od vlaku, který staví v Moutiers, jen 24 km odsud.
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Napište nám, třeba příští článek bude ten váš.
Články
