Každé místo v Indii má svou specifickou energii. Někde vyzařuje temná, mystická až surová síla, jinde se vám otevře atmosféra zcela hravá a povznášející. Z mého pocitu a pohledu je tohle Vrindavan.
Podle indické legendy ve zdejších spletitých uličkách vyrůstal bůh Krišna s jeho družkou Rádhou a láska, kterou mezi sebou vzájemně oplývali, dodnes dýchá z každé zdi a každého stromu tohoto starobylého města.

Radhe, Radhe!
Do Vrindavanu jsem přijela pozdě okolo jedné hodiny ranní. Z letiště v Dillí jsem se vezla městských autobusem za patnáct rupií až na hrance státu Uttar Pradesh, kde jsem přesedla na další lokální linku a ta mě vysadila na dálnici pár kilometrů od města. Polospící řidič rikši mi nabídl odvoz a já jsem doufala, že po čtyřech hodinách cesty uprostřed hluboké noci najdu místo k přespání. Kroužili jsme tmou vylidněnými silnicemi, až jsme zahlédli svítící ceduli guest house. Za osm set rupií na noc mě recepční zavedl do jednoduchého pokoje s manželskou postelí, kde jsem upadla do - na indické poměry – docela čistých peřin. Kdybyste nejeli na blint jako já, můžete si stran ubytování více vymýšlet. Ve Vrindavanu najdete nespočet ašramů včetně největšího a nejluxusnějšího sídla hnutí Hare Krišna ISKCON. Vzhledem k zájmu zahraničních spirituálních turistů se ale ceny za noc v tomto komplexu šplhají i ke dvěma tisícím rupií za noc. Jiné ašramy, hotely nebo guest housy jsou cenově vstřícnější a z mé zkušenosti se dá vždy a všude smlouvat.
Indové denně přináší do chrámů sladkosti a květy, které darují božstvům
Zvědavost mi tu noc nedala příliš spát a po pár hodinách se mi před očima zjevilo zcela jiné město než to, do kterého jsem v noci přijela. Ulice byly od svítání dávno živé, kraje silnic obsadili lokální obchodníci se vším možným – od jednoduchého jídla až po obřadní pomůcky k modlení. Ženy oděné v nádherných barevných sárích a muži ve lněných kurtách proudili do chrámů, ze kterých už s prvními paprsky slunce zněly do okolí náboženské zpěvy. Všichni se usmívali a zdravili se božími jmény. Hare Krišna! Radhe, Radhe!
Krišna rád sladké
Cestu do jednoho z nejpopulárnějších chrámů Banke Bihari, kam jsem to ráno měla namířeno, lemovali žebráci opření podél zdí, obchodníci s čerstvě natrhanými květy růží a prodejci všemožných opravdu tuze sladkých sladkostí z cukru, kokosu a mandlí. Ty růže nádherně voní a nosí se do chrámů v obrovském množství v košících nebo navlečené ve věncích a společně se sladkostmi se obětují božstvům.
Banke Bihari patří k nejuctívanějším chrámům ve Vrindavanu
Zula jsem si sandály, jak místí kultura nařizuje a vešla dovnitř. V chrámu se odehrávala neskutečná tlačenice. Každý přišel s přáním zahlédnout posvátná božstva Krišny a Rádhy. Touha indických žen byla navíc tak nekompromisní, že se občas zatahaly za sárí, použily lokty a slova, kterým jsem nerozuměla, aby se dostaly co nejblíž oltáři. Jedna z Indek mě chytla pevně kolem pasu a přitáhla k sobě, když viděla, jak neprůbojně stojím opodál a pozoruju to davové šílenství s odstupem Evropanky. „Držím tě pevně, přitiskni se a stoupni si na špičky, ať taky vidíš!“

Po cestě ven mi jeden z duchovních mistrů označil čelo červenou tečkou – tilakem symbolizujícím požehnání od Boha a já jsem z toho všeho vycházela s úsměvem od ucha k uchu. Před chrámem pobíhaly děti s podobnými razítky na čelo jako onen mistr uvnitř, jen jejich záměrem nebylo boží požehnání ale žebračina. Nezkušené turisty většinou bez zeptání orazítkovali tam, kam dosáhly, a pak se za cizinci vláčely, dokud nedostaly drobné. Ve Vrindavanu tudíž pozor na dvě věci – na děti a na opice! „Monkeys, monkeys!“ na vás často zakřičí místní ve snaze zachránit cokoli, co si nesete v ruce, dřív, než vám to makakové agresivně vytrhnou. Jsou všude a neustále ve střehu.
Čaj z květináče
Můj kamarád popsal Vrindavan jako místo blaženosti. Duch Krišny a Rádhy k vám promlouvá nejen v chrámech, ale také skrze absolutně božské jídlo. Kudy procházíte, tam se na vás smějí obrovské pánve s čerstvým jogurtem ozdobené růžemi. V pětatřicetistupňovém vedru, které město prostupuje od března do června, vám z nich připraví typický osvěžující nápoj lassi. Zamilovala jsem si ho! Zaháněla jsem s ním denně horkost z počasí i z velmi ostrého jídla.
Růžové květy cítíte všude - zdobí nejen chrámy, ale i jogurtové mísy v restauracích
V místních restauracích vaří většinou rýži s luštěninami a zeleninou, na které kořením zdaleka nešetří. A to stejné platí i o porcích. Víte, jak vypadá bezedný talíř? Ve Vrindavanu vám na stříbrný tác rozdělený do několika přihrádek naservírují více druhů jídla a zatímco rukama jedno po druhém uždibujete, prochází kolem vás Ind s hrncem a takřka každé snězené sousto vám naběračkou doplní zpátky. Další Ind před restaurací na denní menu láká kolemjdoucí s důrazem na pouhých padesát rupií za oběd. A takových jídelen potkáte vedle sebe několik.
Ve Vrindavanu se běžně najíte za deset až padesát rupií
Ve Vrindavanu jsem stejně jako jídlo nesmírně ocenila i myšlenku recyklace. Na většině míst nepoužívají plastové talíře a kelímky. Místní vláda podpořila výrobu hliněných hrníčků, které vypadají jako naše hnědé květináče, a z těch si dát indický chai chutná mnohem líp než z umělé hmoty.
Šaty na počkání
Indové dbají na krásu. I když mají černé nohy od všudypřítomného prachu a kravská lejna na vás číhají při každém kroku, jistá elegance se místním mužům i ženám odepřít nedá. Na ulicích od rozbřesku například denně vyrůstají provizorní holičství. U polorozpadlé zídky se na kousku zápraží opírá zrcadlo, u kterého je odložená štětka a břitva. Proti zrcadlu na rozvrzané dřevěné židli sedí postarší Ind, který „salon“ navštívil, aby se hodil do gala.
Místní krejčí používá nejčastěji oranžové nitě. Taková je barva duchovních oděvů
O pár kroků dál těsně u silnice vedle sebe sedí dva ševci a u stolu, který používaly naše babičky, nastavují nitě a stříhají látky. Kdybyste chtěli, do večera vám na míru ušijí oblek podle vašich představ. Ptala jsem se jich, jak je třeba možné, že i bez žehliček mají pánové košile, jakoby je zrovna vymandlovali? Odpověď mě rozesmála. Prý je stačí správně vyvěsit, složit a strčit přes noc pod matraci. Ráno je máte i s krásně nalajnovanými puky! Prát chodí místní do posvátné řeky Jamuny, která svými divokými břehy obepíná město. Je klidná, špinavá, mystická a vládne kolem ní zvláštní klid. Kdokoli k ní zavítá, pozdraví ji, pomodlí se, pošle po její hladině květy nebo zapálí vonnou tyčinku a vykoupe se. I s oblečením na sobě.
U břehů Jamuny kotví desítky lodí, které vás svezou po řece
Non stop párty
Za čím tedy v souhrnu vyrazit do Vrindavanu? Za památkami, jídlem a tancem. Ne nadarmo si Vrindavan vysloužil přívlastek města, kde se dennodenně oslavuje ve jménu božím. Mezi nákupy a ochutnávkami zdejší kuchyně proto stojí za to vyčlenit si čas ještě na jedno místo – Nidhivan. Tak se říká Krišnově zahradě, kde si užijete „párty“ s tradiční živou hudbou v otevíracích hodinách kdykoli. I kdybyste nechtěli, rozjaření Indové vás do víru tance a oslavných manter vtáhnou bez váhání. Skupinka Indek mně obemkla zápěstí a jedna za druhou mi naznačovaly, jak se do rytmu hýbat. Legenda říká, že sem Rádha a Krišna přicházejí každou noc, aby tancovali s pasáčky krav. Ti se po svítání mění v křoví, které celou zahradu prostupuje. Větve stromů se ohýbají k zemi a projevují tím úctu božskému páru.

Stejně jako Nidhivan je celé město takřka nedotčené. Lokální autority se opravám jakýchkoli budov vyhýbají, protože co když se právě této zdi nebo tohoto stromu Krišna dotýkal? Miliony poutníků, kteří do Vrindavanu ročně zavítají, doufají, že tu jeho otisky i dnes ucítí.
Autorka článku a fotografií Lenka Nechvátalová o sobě: "Jsem novinářka, cestovatelka a dobrodruh. Rána začínám s jógou, večer nazouvám boty na tango. Miluju lidi, svobodu a v multikulturním prostředí jsem jako ryba ve vodě. Předchozí práci v tradičních médiích jsem vyměnila za život s batohem na zádech a čelím dobrodružství zvanému život. Ráda čtu, naslouchám a létám. Věřím, že kulturní bariéry překoná otevřené srdce."
Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Indie? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Indie poznáváme.
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.