Vappu, finský Svátek práce (tedy spíše volna), je nejočekávanějším svátkem roku. Kdo nezažil, nepochopí. Klidní, rozumní, pracovití a rozvážní Finové zahazují veškeré zábrany, upouštějí od všech pravidel i zásad a oddávají se nezřízené zábavě. Vše je předem dovoleno, vždyť je Vappu! Jindy mlčenlivým a vážným Finům jiskří oči radostí, kulišáckými nápady a… alkoholem. Dokonce se s vámi jen tak dají do řeči, bez racionálního důvodu, i když se vůbec neznáte. V jakýkoli jiný den něco nemyslitelného.

Odkud se název Vappu vzal?

Pro neznalé malé nahlédnutí do historie. Název Vappu pravděpodobně pochází z finského slova vapaa, česky volný, anebo se všeobecně traduje, že tento svátek nese název po svaté Valburze, bavorské abatyši, která byla kanonizována právě 1. května.

Co se na Vappu slaví?

Že neznáte pravý důvod megalomanských oslav dlouho připravovaného Vappu? Nejste rozhodně sami, každý vám totiž řekne ten svůj, ale jeden je nad slunce jasný – pro současné i bývalé studenty je Vappu hlavně studentský svátek (tedy něco jako náš majáles), blíží se konec druhého semestru, studentům posledních ročníků středních škol brzy odzvoní naposledy.

A co na to ti školou nepovinní? Tak třeba pro farmáře je Vappu slibem příchodu jara, taje poslední sníh a zima pomalu a jistě končí. Tyto pohanské kořeny Vappu sahají až k jednomu z nejvýznamnějších keltských svátků zvanému Beltain, který je svátkem plodnosti a oslavou příchodu jara. Na Vappu Finové vždy vyženou dobytek na pastviny bez ohledu na počasí a sami celý den tráví venku, i když chumelí. A nesmím zapomenout na výše zmíněnou abatyši Valburzu, slavnostmi na její počest už od středověku dýchala celá Evropa. Vappu je zkrátka oslavou všeho. VŠEHO.

 
Přípravy ve velkém stylu

Pozadu nezůstávají ani média a celý duben referují o Vappu, o přípravách, o předpovědi počasí, které je tak vrtkavé. Vappu na mě vyskakuje doslova všude, supermarkety rozjíždějí své akce a „alkošopy“ mají žně, protože konečně budou pít všichni a ve velkém!

„Hele, už víš, co budeš dělat na Vappu?“

Jako cizinka ale pořád nedokážu pochopit, proč jsou už od ledna všichni mí finští kamarádi natěšeni na Vappu jako malé děti a měsíc dopředu vlastně nemluví o ničem jiném. Neuplyne den, aby se se mnou někdo nedal do řeči o Vappu. Pokud jste cizinec a zmeškáte Vappu, všichni vám budou sáhodlouze vysvětlovat, jaká je to obrovská škoda. Chtě nechtě musím pomalu přijmout fakt, že je to tady událost roku, kterou všichni doslova žijí.

Opravdový šok – Vánoce? Nic moc…

Pořád mě to všechno ale nechává celkem klidnou, zvlášť poté, co jsem viděla Helsinki o Vánocích. Ačkoli je Finsko domovem Santa Clause, bohatou světelnou výzdobu nebo vánoční trhy plné svátečně naladěných obyvatel Helsinek a dýchající kouzelnou atmosférou Vánoc nečekejte. Byli byste zklamaní jako já. Od Vappu proto raději nemám žádná očekávání. Jsem holt tak trochu nevěřící Tomáš. Vždyť Finové jsou takoví „slušňáci“…

Davy, kam se podíváte

Dlouhé přípravy a velká očekávání vrcholí už 30. dubna. Svítí sluníčko a jako všichni Finové i naše skupinka vyráží slavit do centra Helsinek. Nemám ponětí, co mě čeká, nejsem příznivcem davových akcí a vzhledem k liduprázdným vánočním oslavám jsem (asi jako jediná) pořád v klidu. Dav a v Helsinkách? Nemožné. Opouštíme areál kolejí a já začínám chápat svůj obrovský omyl. Všude je plno lidí, rodiny s dětmi, studenti i ti dříve narození. Nechápu to, odkud se všichni ti lidé berou? Není možné, aby bylo v Helsinkách tolik obyvatel!

A co ta čapka?

Nevycházím z údivu. Všichni až na výjimky mají bílé maturitní čepičky s tmavě modrým kšiltem, které trochu připomínají námořní kapitánskou čapku. „Ještě, že mám na hlavě aspoň svoji francouzskou bekovku a trochu zapadnu,“ uklidňuji se. (Jen na vysvětlenou: maturitní čepičky dostávají absolventi středních škol s maturitou zhruba od konce 19. století a až do 50. let století minulého bylo zvykem, že ji nosili od Vappu přes léto až do září, kdy nastoupili na univerzitu. Nutnou součástí oděvu je haalarit, což jsou jakési univerzitní „montérky“, opravdu slušivá záležitost.)

Necháváme se nést davem, který míří k jedinému místu – všichni chtějí vidět vybranou skupinku studentů, kterak se z jeřábu shora spouštějí k soše nahé ženy zvané Havis Amanda (finsky Haaviston manta či prostě jen Manta). Socha je studenty umyta a rituál je završen právě nasazením tradiční finské (a velké) maturitní čapky. Ta na soše zůstane až do druhého dne. Zdařilo se! Obrovský aplaus a nadšení, čepice létají vysoko do vzduchu, někteří ji při troše štěstí zase najdou, jiní vyfásnou zpátky něčí jinou. Nevadí. Konečně všichni můžou pokračovat v tom, co mnozí začali už v ranních hodinách – v prolévání hrdla oblíbenými moky: ciderem (finsky sideri, většinou jablečný mírně alkoholický nápoj, plechovka asi za 2 eura) a lonkerem (finsky lonkero, gin s limonádou v různých příchutích; tradiční vysokoalkoholická verze je k sehnání pouze v alko shopech, odlehčenější verze nabízí každý supermarket, plechovka asi za 2 eura).

Přiznám se, že se mi maturitní čapka neobyčejně líbí. Mám štěstí, že jednomu finskému studentovi zase učaruje moje francouzská bekovka a pod vlivem alkoholu se rozhodne ji vyměnit. Proč by ne? Svoji pokrývku hlavy tedy ochotně měním za finskou maturitní čapku, ten nejlepší suvenýr, jaký jsem si mohla z Finska přivézt. Někdo pokračuje rovnou na tradiční piknik do parku Kaivapuisto, kde se hoduje už od rána. My ale vzdáváme nezřízené hody a veselí a jdeme spát.

Večírek na pokračování

A protože oslav si užívají všichni bez rozdílu, potkáváme skupinky seniorů, kterým může být kolem 80 let, hrdě nosí čapku a vyprávějí nám, jak obrovské máme letos štěstí, protože minulý rok na Vappu sněžilo. Ale ani nepřízeň počasí ještě nikdy nikoho od oslav, které vrcholí druhý den piknikem v parku, neodradila. „Už padesát let se celá naše třída schází u jednoho stromu v parku Kaivapuisto, ať sněží, prší nebo je bouřka, vždycky si uděláme piknik, bavíme se a popíjíme cider nebo lonkero,“ radostně vypráví starší pán, posilněný pár plechovkami tolik oblíbeného lonkera. Nutno zase dodat – za normálních okolností by se s námi nebavil, ale je Vappu, to vysvětluje všechno.

Party má pokračování, popíjí se na schodech u helsinské katedrály, euforie vládne městem a všichni si povídají se všemi. Promenádují se tu i různé maškary, Finové zkrátka odhodili veškeré zábrany a jsou jako malé děti utržené ze řetězu. Univerzita je neobyčejně vstřícná a chápavá ke studentským oslavám a zpřístupnila některé budovy, kde se nemůže nic rozbít. Pokračuje oslava Vappu, přesto všichni raději postávají (a někteří již polehávají) venku na školním dvoře.

Tak zase napřesrok!

Druhý den přicházíme do parku Kaivapuisto až po poledni, posilněni vydatným spánkem, všude jsou stánky, mnozí s sebou mají svůj gril. Vedle zase hrají hry, zní smích a hlavně… jsou tu opět snad všichni obyvatelé Helsinek! Ruku na srdce – jsem upřímně překvapená, kolik toho Finové vydrží. A za své prvotní definitivní zaškatulkování do poněkud „škrobených a snad i trošku nudných patronů“ se jim v duchu omlouvám. Vždyť je Vappu!

• Pavlína Fabiánová pobývala mezi lety 2011 a 2012 ve Finsku v rámci výměnného studijního programu Erasmus a pracovala půl roku jako stážistka na Velvyslanectví ČR v Helsinkách. Těšte se na pokračování jejích zážitků z této ledové severské země.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Finska? 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě nebo třeba na stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.