Domnívám se, že každého z nás alespoň jednou napadlo, jaké by to bylo strávit Vánoce někde v teplých krajinách, abychom si domů přivezli nové zážitky a zkušenosti. Musím říct, že jsem se nikdy nějak zvlášť touto myšlenkou nezabývala a naopak pro mě bylo nepředstavitelné jíst na Štědrý den něco jiného než bramborový salát od maminky. Nicméně jsem dostala nabídku, která se neodmítá: užít si Vánoce na jednom malém francouzském departmentu v Karibiku.

Vánoční očekávání

Již v letadle jsem si všímala pasažérů, kteří cestovali spolu se mnou. Napadala mě při tom spousta otázek: Prchají před hektickými svátky v pařížské metropoli? Mají v práci volno a chtějí vánoce strávit se svými blízkými? Nebo pouze jako já chtějí zažít něco výjimečného? V momentě kdy jsem dne 22.12. vystupovala na letišti Pointe Pitre na ostrově Guadeloupe a omámil mě teplý, vlhký vítr, vzpomínky na vánoce byly ty tam. V domě mých hostitelů mě kromě uvítacího punche čekal i ozdobený vánoční stromeček. Takže jako doma v Čechách, pomyslela jsem si. 

Nakupní ritál vánočních svátků

Jestli si ale někdo myslí, že za oceánem si lidé den před vánocemi užívají pohodu a popíjí karibský punch na pláži, tak se pekelně mýlí. Ani obyvatelé Gudaloupe nevynechávají tradiční předvánoční rituál v podobě přeplněných nákupních košíku a obchodní domy poslední den před vánocemi nadšeně otevírají svoji náruč posledním opozdilcům. Všude je shon stejně jako kdekoli jinde. Na Štědrý den nebylo žádné vykrajování jablíčka nebo vyhazování střevíčku. Toto datum není ani nijak vyznačeno v kalendáři, tudíž se jedná o běžný pracovní den. Rozhodla jsem se, že odpoledne vyrazím k moři na pláž. To by byl hřích, kdybych to neudělala. Vždyť kdo to může říct, že si užívá odpolední siestu na Štědrý den u moře. Vánoční atmosféru jsem si snažila dokreslit poslechem songu last Christmas z mého iPodu.

Kulinářské přípravy vrcholí

Po návratu z pláže jsme se pustily do pečení desertu, mazání bagetek a přípravy kaviáru. Musím říct, ze žaludek se v tuto dobu již dožadoval mé pozornosti, neboť jsem zvyklá ze své rodné vlasti na večeři přesně v 18h a přes to nejede vlak. Vše musí být připraveno, všichni omytí a nachystaní v nejhezčím oblečení u stolu. Tady jsme začali s přípravou stolu ležérně kolem 20h a já netrpělivě vyčkávala na hlavu rodiny, abychom mohli konečně začít se stolováním. Kolem půl deváté jsme si připili domácím punchem a uzobávali studený předkrm. Přesněji řečeno ostatní uzobávali a já do sebe házela jeden chlebíček s paštikou za druhým. Jako bych celý den nejedla-což byla vlastně pravda, naposledy jsem opravdu měla snídani. Neuvědomila jsem si ale, že předkrmem dnešní večer rozhodně nekončí. Ke stolu jsme usedli po 21 hodině a hodovali do půlnoci i s dětmi. Aby ne, překrm, hlavní jídlo a desert si musíte pořádně vychutnat! Papa Noel naděluje během noci, což pro rodiče a mne znamenalo nachystat pod stromeček pár dárků, které si děti rozbalují až ráno.

První svátek vánoční v letním provedení

Druhý den pro nás začal  pozdním dopolednem. K večeru jsem se vypravila do centra města, kde jsem s úžasem v očích obdivovala nazdobené blikající palmy, dřevěný betlém na náměstí a rozsvícena světýlka, které zdobí nejenom radnici, ale i kostel. Liduprázdné ulice, měsíc v úplňku a sem tam světýlka na umělých, vánočních stromcích, které jsem mohla pozorovat z ulice, dávaly mé procházce tajemný nádech. Po celou dobu pofukoval vlahý vítr a teplota neklesla pod 25 stupňů. Kdybych neposlouchala vánoční koledy, vůbec bych neřekla co je za roční období, natož pak, že je první svátek vánoční!

Ne všichni hosté jsou vítáni        

Cestou zpátky jsem zaslechla v jedné zapadlé uličce bujarý smích a mému uchu lahodící salsu, linoucí se ze zahrady jednoho přízemního domů. Dveře byly dokořán, tudíž jsem sebrala odvahu, odhodila stud a hodlala jsem procvičovat svoji základní znalost francouzštiny s místním kreolským obyvatelstvem. V návalu očekávání mě jejich reakce zchladila jako voda v ledovcovém jezírku. Už jsem si představovala, jak mě pozvou dál a budu pro ně zajímavým, večerním zpestřením. To jsem se ale šeredně spletla. Paní domu si mě zkoumavě prohlížela a skoro ani nezareagovala na přání hezkého dne. Doposud jsem byla zvyklá, že se na mě všichni zubili od ucha k uchu, vyptávali se mě na vše možné a pomalu mě nechtěli pustit ze zápraží svých domů. Hlavou mi proběhla myšlenka, že tahle černošská rodina mezi sebe cizince ze srdce Evropy nejspíš rozhodne nepustí.  Nevadí, i tak jsem vděčná za to, že jsem získala spoustu obohacujících zážitků, na které budu ještě dlouho vzpomínat a o tom cestování přece je.

Autorka Markéta Matoušková o sobě: "Jsem fyzioterapeutka, která miluje cestování - poznávání nových lidí, kteří se mnou žijí společně na planetě. Mám ráda nová místa a miluji jídlo a s tím společné hodování v cizích krajích. Věřím v dobro a o své zážitky a poznatky, které by mohly posloužit mnoha dalším lidem, se ráda dělím na svém blogu.

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.