Žít v Austrálii jsem nikdy neplánovala. Nesnila jsem o písečných plážích ani o Opeře od dětství. Seběhlo se to všechno rychle a nečekaně. Původní plán podívat se do Brightonu mi kamarád zpřetrhal naprosto spontánním prohlášením: „Prosím tě, co v Anglii? Vždyť tam prší. Vydej se do Sydney. Navíc jsou tam hrozně v pohodě lidi.“ A tak jsem během pár týdnů měla letenku na druhý konec světa.

Úsměv, prosím

Pohodoví lidé, kteří chodí bosky a nic moc neřeší – to není mýtus z průvodcovských knížek, ale čistý fakt. Pokud jste z Evropy a vystoupíte na letišti Kingsforda Smithe v Sydney, celníci i prodavači sendvičů se na vás budou usmívat od první chvíle a vy se nebudete stačit divit, kde se ta ochota a dobrá nálada v těch lidech bere. Sydney je unikátní v tom, že v sobě snoubí tep velkoměsta, ale zároveň je to metropole plná zeleně a lemovaná oceánem. Mořský vzduch a slunce ovlivní vaše rozpoložení, ať chcete nebo nechcete a automaticky přeskládá váš žebříček hodnot. Já jsem propadla absolutní prokrastinaci a pláž se stala mým hlavním útočištěm. A když bylo potřeba pracovat - s notebookem se dá jít přece i na pláž, že ano? Umění, jak si udělat z promenády home office, jsem od místních odkoukala velmi rychle. 

Spousta „Ozíků“ navíc začíná svůj den sportovní očistou. Před pracovní schůzkou dá přednost rannímu běhu nebo plavání za východu slunce a takový start vás do zbytku dne nepochybně kladně nabije. Milovala jsem rána strávená před surfařskými kluby, kde plavci všech věkových kategorií s prvními paprsky nad obzorem skákali do vln a hromadně plavali k další pláži a zpět. Příroda a zdravý životní styl jsou pro místní nevyčerpatelným zdrojem radosti. Jako zázrakem pak kolem sebe potkáváte lidi, kteří vám vstřícně pomůžou, ať už na úřadech nebo když bloudíte s mapou po městě. Navíc je v Sydney relativně dost bezpečno. 

Je tu ale i odvrácená strana mince - hluboká přátelství se tu rodí těžko. Sydney působí jako taková mezinárodní křižovatka -  přitahuje lidi ze všech koutů světa, kteří se ale dřív nebo později zase rozprchnou. Život se tu odehrává z týdne na týden, a to doslova. Nájem se platí týdně, výplatu dostáváte týdně. Nábytek se zpravidla nekupuje, ale sbírá na ulici od sousedů. Pořád se někdo stěhuje a mezi odloženými věcmi najdete drahé televizory i zachovalé sedací soupravy. Zato surfařské prkno si střeží u postele takřka každý.

Do práce lodí

Sydney navenek působí honosně, a o to víc vás překvapí detaily, že například devět z deseti kaváren nemá toaletu. Přátelé mi říkali, že ještě nedávno to bylo město poměrně zaostalé stran infrastruktury a obrovský boom turismu a popularitu přineslo až posledních dvacet let. Spousta místních vás upozorní i na hromadnou dopravu. Autobusy jezdí se zpožděním a někdy nedorazí vůbec. Jednou se na nás řidič autobusu otočil a provinile, ale zároveň pobaveně, oznámil, že zabloudil a začal couvat. My, pasažéři, jsme se na sebe rozpačitě koukli a vybouchli smíchy. Řidič se omluvil, že celý den jezdil jinou linku a nevědomky nás vzal na malou projížďku po jeho ranním okruhu. K záchraně situace mu stačil úsměv a slovíčko „sorry“.  Dalším zážitkem pro mě byla jízda do práce lodí. Pokud bydlíte na odlehlých plážích, pak  třicetiminutová plavba z centra města směrem domů potěší nejen vaše turistické oko, ale taky vyčistí po náročném dni hlavu. 

Na balet i na kebab

Kdo má fotku u Opery, jeho přítomnost v Sydney je navždy zpečetěna. Nezapomenu, když jsem i já posílala domů své první selfie, jak stojím před jednou z nejnavštěvovanějších kulturních objektů světa. Kromě turistické atrakce je Opera i místem setkávání, tak jako kůň na pražském Václaváku. U schodů Opery jsme se pravidelně scházely s kamarádkou a vyrážely odtud na horkou čokoládu.

Byť se za mnohem kulturnější a více „evropské“ město považuje Melbourne, i v Sydney se odehrává spousta hudebních festivalů, video projekcí, oblíbená jsou i muzea a galerie. Je to rozmanitá metropole, kde si na své přijde každý, jak milovníci baletu, tak oddaní fanoušci AFL (australský fotbal). Mě osobně se nejvíc vtiskla do paměti návštěva Auburn. Ta část Sydney, která se po vystoupení z vlaku promění v Blízký východ. Kebaby, snědí muži s velkýma hnědýma očima v košilích sahajících až ke kolenům a ženy zahalené v šátcích. Vzala mě tam na oběd moje známá a řekla mi, že národnostně laděných čtvrtí je po Sydney několik – od vietnamských, přes čínské i brazilské. 

Když zavládne hezké počasí, dávají Australani přednost piknikům. V mnoha parcích stojí zabudované grily, které si můžete zadarmo půjčit. Jakmile přípravu steaku skončíte, barbecue po sobě uklidíte a přenecháte ho příštím návštěvníkům. Na Vánoce, Velikonoce nebo Den Austrálie se venku vždy griluje jako o život. 

Kde domov můj

Pokud byste čekali, že na druhém konci světa budete jako na opuštěném ostrově, mýlili byste se. Vězte, že každý den v Sydney zavadíte o češtinu. Jednou jsem procházela parkem a zastavila se u pouličního muzikanta. Lovila jsem drobné a on mezitím spustil: „Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrt hodinůůů…“. To, že si v Hyde Parku vyslechnu Nohavicu, mě dostalo do kolen. 

Podobně nezapomenutelným zážitkem bylo i vystoupení Kühnova dětského sboru v Opeře. Ze staročeských písní se leskly oči nejen mě, ale všem, kdo jsme v tu chvíli 16 tisíc kilometrů od domova seděli v publiku. Na druhém konci světa je nás tolik, že česká komunita v Austrálii patří k nejsilnějším na světě a dokonce i australský veřejnoprávní rozhlas SBS, který vysílá v 74 jazycích, má jednou týdně program v češtině. Příběhy krajanů si můžete vyslechnout třeba i nad řízkem nebo gulášem v některé z českých restaurací v Sydney. Češi vám většinou řeknou, že život u protinožců nikdy neplánovali, jenže odolat duchu svobody, který tu bezpochyby je, šlo jen stěží. I já jsem mu podlehla a namísto plánovaných pár měsíců jsem v Sydney zakotvila na dva roky.  Z vlastní zkušenosti vám tudíž můžu doporučit: Až budete chtít vyrazit za dobrodružstvím, vydejte se do Sydney. Svítí tam slunce a navíc jsou tam hrozně v pohodě lidi.

Autorka Lenka Nechvátalová o sobě: "Jsem novinářka, cestovatelka a dobrodruh. Rána začínám s jógou, večer nazouvám boty na tango. Miluju lidi, svobodu a v multikulturním prostředí jsem jako ryba ve vodě. Předchozí práci v tradičních médiích jsem vyměnila za život s batohem na zádech a čelím dobrodružství zvanému život. Ráda čtu, naslouchám a létám. Věřím, že kulturní bariéry překoná otevřené srdce."

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Austrálie? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Austrálie poznáváme. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.