Nepříjemně mi vyzvání mobil. Rychlým pohledem kouknu, že je 13:15h. Spala jsem 15 hodin v kuse, prolítne mi hlavou a už slyším v telefonu: “Nevíš, kde tu mají pany a jugo?” V duchu si jen pomyslím - to jsou vtipné otázky!

Jsem 24 hodin po návratu z tak trochu jiného světa - z největšího karibské ostrova Kuby (mimochodem, 15. největší ostrov na světě). Po více než 56 hodinové cestě s 15 hodinovou zastávkou v Mexiko City jsem doma. Dva lety, metro, autobus, vlak a auto. Oči jsem zamhouřila tak na 4 hodiny v letadle. Odtud taky pramení nečekaně dlouhý spánek. 

A co jsou to ty pany (opravdu jen s jedním N) a jugo? Naše (ne)slavná strava po celých 14 dnů na Kubě. Jídlo v této socialistické zemi je pro nás takovým zážitkem, že vtípky na něj v naší cestovatelské skupince lítají éterem ještě po návratu. Hned osvětlím tuto stravovací stránku našeho karibského výletu.

Dej sem ještě jednu pannu, dnes jíme jako boháči

Tak nějak zněla věta v předodjezdový den z Kuby. Jsme zpátky v Havaně, zbývá nám posledních pár CUP (domácí měna) a trocha CUC (měna, kterou vám oficiálně smění za dolary a eura, kurz je 1 CUC = 1 USD = 25 CUP ke konci roku 2017). Pokud už víte, jak na to, tak s 50 CUP se najíte jako králové. Ale na začátku to tak nebylo…

“Nic tu není,” byla má první věta po hodinovém chození starou Havanou, kdy jsem našla jediný obchod. Ovšem v něm byl jen regál s rumy Havana Club, několik balíčků cigaret a předražená balená voda (1,5 l vody vycházel v průměru na 1,3 CUC). V lepším případě jste v obchodě narazili na sáčky rýže a těstovin. Ovšem co na ně? Kilovku majonézy nebo sterilovanou kukuřici? Kde je nějaká salza na těstoviny nebo stoly prohýbající se pod tíhou čerstvého karibského ovoce? Na první jsme sem tam narazili, pak tam zase ale nebyly ty těstoviny. To druhé jsme neviděli do konce pobytu na Kubě. 

Ale abych Kubě nekřivdila, tak něco tady přece jenom je - pan con jamón, pan con quese či jejich kombinace. Žemličky plněné salámem, chorizem nebo sýrem ementálského typu jsou velice levné. Ceny začínají už okolo 3 Kč. K tomu si ve stánku, kde je u místních koupíte za CUPy, dáte sklenici čerstvě vymačkané šťávy (tzv. jugo naturales) za cca 3 Kč. Vyhněte se refresco, to jsou šizené vodnaté džusy.

Španělsky jsme sice uměli jen maňána, ale o to více jsme experimentovali s příchutěmi těchto džusů - papája, mango, piňa (ananas), tamarindo a další, co neumím ani napsat. Nutno podotknout, že tyto malé stánky nejsou všude. Například v největší turistické oblasti Varadero na ně nenarazíte. Ale v Havaně byli, a tak jsme si jich pár před odletem hned dali. Ale můj zesláblý žaludek víc jak dvě žemličky za den už prostě nezvládal. Platit ve stáncích jde jen CUP, které musíte nějak získat. Banky až na výjimky vám je nebudou chtít směnit 

Tak trochu jiný svět našich rodičů

Ale abych nepsala jenom o jídle, které nás lehce zaskočilo, tak se pojďme společně nadechnout atmosféry doby našich rodičů a prarodičů. Ostatně právě pro okusení režimu, který už je u nás minulostí, přijíždí na Kubu většina z turistů. Možná to byl hurikán ze září 2017 nebo právě komunistický režim, který zapříčinil absenci ovoce i dalšího na ostrově. Díky hurikánu jsme se nepodívali ani do oblasti Cayo Coco, která je proslulá nádhernými plážemi u Mexického zálivu a množstvím plameňáků. Z pláží okolo zálivu jsme tak poznali jen slavné Varadero (20km dlouhý výběžek, který je obsypaný hotely a místní Kubánci sem ani nesmí vkročit).  

Ale i tak jsme si “pohurikánovské období” na Kubě užívali. Vždyť, kde jinde na světě můžete jezdit taxíkem od města k městu, užijete si smlouvání sebemenší blbosti (od ceny ubytka přes collectivo taxi až po vstup do národního parku), nenarazíte na žádnou veřejnou wifi (pouze po zakoupení spešo karty ETECSA se státem cenzurovaným přístupem na Internet) nebo se svezete v cadillacu jako velcí páni?!

Právě všudypřítomná americká auta z 50. a  60. let dodávala Kubě její ojedinělý ráz. Jízda v cadillacu dala zapomenout na prvopočáteční rozčarování z chátrající Havany. Vskutku na náměstí vedla Capitolu jste mohli spatřit rozpadlé domy a okusit nelibou vůni rozházených odpadků. Vcelku rádi jste se pak přesunuli do Trinidadu ke Karibskému moři, do města proslaveného typickou španělskou koloniální architekturou. Tady jsme taky poprvé stanuli na absolutně bílé pláži s azurově modrým mořem. Bělost zdejších pláží není dána pískem, ale množstvím rozemletých a mořem vyvržených zbytků korálů. Večer si pak pod palmou dáte lahvinku Havana Clubu s Coca-Colou (respektive její napodobeninou) a lehce podnapilí vběhnete do 30 stupňového moře se slovy: “Plavu na Jamajku.”

Jet či nejet na Kubu?

Co říci závěrem? Doporučila bych návštěvu Kuby? Těžká otázka. Nevím, zda jsem zmlsaná častým cestováním, ale aspoň já jsem čekala od Karibiku něco více. Příroda mě oproti například portugalským Azorám nijak neokouzlila a dost mi chybělo ovoce se zeleninou. Taky mě dostávala ta špína a někdy pouze naleštěná bída do pozlátka. 

Na druhou stranu jsme si vyzkoušeli něco z minulosti - stání ve frontě v pekařství, abychom zjistili, že houska je na příděl a tedy ne pro turisty. Nebo si zkusili cestovat bez Internetu, takže žádné airbnb na hledání ubytování, sbohem TripAdvisor s nápady, co na Kubě vidět, apod. Nutno podotknout, že to ve výsledku nepotřebujete. Ubytování seženete v každém městě do pár minut a ještě za usmlouvanou cenu. Alespoň v říjnu před turistickou sezónou. Navíc, takto se cestovalo před příchodem Internetu a je to vlastně zábava. Žádný plán, žádný stres. 

Avšak Kuba se rychle mění, stále více sem proniká turismus a režim se pod vedením Raula Castra uvolňuje. Možná brzo z Havany zmizí rozpadlé domy s běžným tepem socialistického města a nahradí to obrovské hotelové komplexy s all in-clusive zájezdy, jak se tomu děje ve Varadero. Pokud tedy chcete zakusit atmosféru socialismu, projet se ve staré “americe”, opalovat se na bělostných plážích a vychutnat si pan con jamón, pak na Kubu určitě jeďte. I to jídlo s trochou štěstí najdete… Pár kilo (v mém případě čtyř) dolů taky není ve stále tloustnoucí Evropě na škodu. Tak šťastnou cestu na Kubu!


Autorka článku a fotografií - Hanka Šormová - se po pracovní návštěvě Malty shlédla v životě digitálních nomádů. Opouští svět IT a vydává se na svou nomádskou stezku. Její příběhy, postřehy, přehled přednášek a promítání můžeš sledovat na www.nanomadskestezce.cz.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Kuby? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Kuba. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.