Některé země jsou požehnané. Ale pak je tu Itálie, která je obdařena ne jednou, ale hned dvěma obrovskými ostrovními oblastmi ve Středozemním moři.

Přestože jak Sicílie, tak Sardinie oplývají kostely, vinicemi i místy svědčícími o tisícileté historii, jsou skutečně odlišné – a opravdu nádherné. Máte problém vybrat si mezi nimi? Požádali jsme dvě přívrženkyně z opačných táborů, aby se postavily za svůj výběr.

Sicílie: vychutnejte si jejího skvostného ducha

Nicola Williams je už přes deset let expertkou Lonely Planet na Itálii a její bydliště dělí od Itálie jen malebný Montblanský tunel. Ze sicilských výprav má nejraději ty, při nichž jako by se zastavoval čas.
Jistě, některá místa na Sicílii se pyšní závratnou krásou a milionovým leskem hollywoodských filmových hvězd. (Pro ty, kdo znají ostrov skrz naskrz jako já, není žádná záhada, proč se sem tým Bílého lotosu vydal natáčet druhou sérii hitu HBO.) Ale po pravdě to, co ze Sicílie dělá naprosto podmanivou a neodolatelnou prázdninovou destinaci, je její odvážný duch, úchvatná krajina a kulturní poklady. Jsem si zcela jistá, že kdokoli vstoupí na sicilskou půdy, bude odjíždět spalován touhou vrátit se sem.

Poprvé jsem se na Sicílii dostala s rodinou před mnoha lety. Jednou v dubnu jsme připluli do malého, ale rušného přístavu Trapani a strávili dva nádherně teplé týdny putováním po méně navštěvované západní části ostrova: učili jsme se těžit sůl v oblasti Via del Sal, chodili po soumarských stezkách v odlehlém pohoří Madonie a pobíhali po loukách plných žlutých květů fenyklu u majestátních rozvalin řeckých chrámů v Segestě. Skutečnost, že nám unikla super elegantní Isola Bella, nablýskaná Taormina či barokní krasavec Noto (všechny nyní proslavené Bílým lotosem), byla čirá náhoda.

Sicílie mě upoutala

Od té doby jsme strávila pronikáním do zelené duše Sicílie nespočet týdnů: znovu s dětmi, sólo i v nejhlubší zimě, kdy má Etna sněhovou čepici a dozrávají krvavě rudá granátová jablka. Během loňské apokalyptické vlny srpnových veder byly sicilské rajské pláže mým druhým domovem. Pokud si myslíte, že to jsou jen snové nánosy jemného zlatavého písku se slunečníky a plážovými prodavači, kteří opékají kukuřičné klasy na objednávku, mýlíte se. Přímořské Cefalù na tyrhénském pobřeží je nestydatá srdcovka s dokonalým pískem a sladkým starým městem, jež nabízí jedny z největších arabsko-normanských architektonických skvostů na Sicílii.

Stejně úchvatné je šnorchlování s místními u sluncem spálených skal mysu Capo Cefalù, objevování malých oblázkových zátok se smaragdovou vodou v přírodní rezervaci Zingaro a šplhání po vlnami omývaných skalách k přírodnímu mořskému bazénu (piscina) u mysu Capo Milazzo. A pokud vás lákají těžkotonážní přírodní krásy a samota, stačí nastavit kompas na jih k divokému a větrem ošlehávanému pobřeží přírodní rezervace Torre Salsa na středomořském pobřeží. 

Pak tu jsou samozřejmě půvabné sicilské ostrovy: Egadské a Liparské souostroví. Milovníci sopek přirozeně tíhnou k „pevninské“ Etně – vinařský vláček je skvělou příležitostí pro rodiny i méně aktivní cestovatele, jak si výbušný vrchol prohlédnout zblízka. Ale mnohem zákeřnějším zlodějem srdcí jsou efektní noční ohňostroje na prostém Stromboli. Ať už se vydáte na túru na jeho sopku při západu slunce, rozvalíte se na černé pláži nebo budete sledovat film na střeše pod hvězdami v hotelu Villaggio Stromboli z padesátých let, ucítíte, jak z každé sopečné skály a zrnka černého písku tryská prehistorická síla tohoto ostrova, kam nesmějí auta. Miluju snídaně a aperitivo v rušném podniku Il Canneto a syrové ryby v centru nočního života L’Angolo del Pesce. Půl hodiny plavby mořskou raketou odtud leží vyšňořená Panarea, úpravný jin drsného jangu Stromboli. Do neuvěřitelně elegantní atmosféry se vpíjejte nad koktejlem – s italskými slunečními brýlemi v pohotovosti – v Bridge Ammare s výhledem na zátoku Baia Zimmari. 

Je-mi líto, Sardinie: s kulturním dědictvím Sicílie prostě soupeřit nemůžeš. Mimo Řecko se nikde v Evropě nepřipomíná antický svět s takovou dramatičností. Rozvaliny řeckých chrámů v Selinunte, Segestě a agrigentském Údolí chrámů jsou neuvěřitelně skvěle zachovalé. Ale sledovat klasickou tragédii na jevišti syrakuského antického divadla je opravdu něco úplně neskutečného. To platí i pro ostrovní pokladnici barokních měst a úchvatnou sbírku římských, byzantských a arabsko-normanských mozaik (k získání představy stačí navštívit Villu Romana del Casale nebo Cattedrale di Monreale, zapsané na seznamu UNESCO).

Opěvování sicilské neokázalé a přímočaré kuchyně jsem si nechala na konec pro případ, že byste potřebovali vyrazit na oběd. Upřímně řečeno, těžko říct, čím začít: hovězí slezinou v housce z vozíku na některém z palermských opojných trhů, které připomínají súky, nebo papírovým kornoutem se smaženými plody moře v těstíčku (frittura mista) od tradičního prodejce ryb v Catanii? Morušovou granitou a sladkou brioškou u moře v podniku Da Alfredo na Salině? Polévkou z langusty a těstovinami frascatole v Trattorii Il Veliero na Marettimu? Michelinskou gastronomií v jeskyních v Raguse Ibla nebo v renesančním malířském ateliéru v Palermu? Hříšně dobrými cannoli a dolci (zákusky), za něž dáte duši, po celém ostrově?

Milá Sardinie, běž se zahrabat.

Sardinie: do neznámé divočiny 

Kerry Walker si Sardinii v posledních deseti letech zvolila za svůj středomořský duchovní domov. Je spoluautorkou průvodců Sardinie a Itálie z nakladatelství Lonely Planet.
Sicílie byla v centru pozornosti už dost dlouho. Ostrov je tak absurdně populární a tak často se objevuje na plátně a obrazovkách – od rodinného dramatu Kmotra po tajemství odporně bohatých v Bílém lotosu –, až máte pocit, že ho znáte, ještě než sem vůbec dorazíte. A přestože je sicilský půvab nepopiratelný, může trpět prokletím masového turismu. V létě je tu prostě narváno. 

A Sardinie? Co o tom ostrově víte? Hádám, že nic moc – pokud jste tu tedy náhodou nebyli. Možná jste slyšeli o útočišti pro smetánku na pobřeží Costa Smeralda, kam celebrity s mega jachtami prchají před paparazzi – ale jinak nic, niente. Protože zatímco Sicílie má plné ruce práce s vytrubováním svých krás (a svého sopečného vršku) do světa, její méně okázalá sestřenka ráda zůstává v ústraní a o svých půvabech tiše šeptá.

Ale panečku, jaké to jsou půvaby!

Za posledních deset let jsem procestovala snad každý centimetr Sardinie a přísahám, že je to ostrov z vašich nejdivočejších středomořských snů. Takže na chvíli pusťte Sicílii z hlavy a následujte mě.
Začneme plážemi, ano? Sardinie má jedny z nejkrásnějších spiaggie, jaké najdete, aniž byste museli opustit evropské břehy. Často jsou přirovnávané ke karibským, ale proč byste si měli přestavovat, že jste někde jinde? Znovu a znovu mě ohromují nádherné zátoky na východním pobřeží Golfo di Orosei, často dostupné pouze pěšky nebo lodí. Hrbolaté vápencové útesy se tu noří do sněhobílého písku a moře je tak tyrkysové, že vypadá jako z Photoshopu.

U severního pobřeží ukrývají růžové žulové ostrovy La Maddaleny nádherné zátoky se zčeřenou azurovou vodou. Pak je tu La Cinta s vyběleným pískem svažujícím se do blankytného moře a k laguně plné plameňáků či úchvatná Spiaggia del Principe na pobřeží Costa Smeralda. Směrem na západ se objevují velké duny a vlny Costy Verde, zatímco Is Arutas na jižním pobřeží oslňuje obloukem zářivě bílého křemenného písku. Vybrat si favorita je nemožné, přísahám.

Ale pláže jsou jen vrcholkem ledovce. Jistě, Sicílie má Etnu, ale Sardinie je stejně divoká, hornatá a zralá na dobrodružství. Jaro přináší dotek kouzla, když se svahy a pobřeží rozzáří divokými květinami. Vydejte se sem právě tehdy, a ostrovní stezky budete mít prakticky sami pro sebe. Skvělých tras je tu spousta, ale určitě nesmíte vynechat výstup bujným tichým údolím k tajemným rozvalinám z doby bronzové v Tiscali a túru do soutěsky Gola Su Gorropu, kde se 400metrové stěny holého vápence tyčí nad balvany posetou strží, jíž se často přezdívá „evropský Grand Canyon“. Nejnáročnější trek v Itálii? Týdenní túra Selvaggio Blu na Golfo di Orosei je ohromující. Zahrnuje lezení, slaňování, hledání cest a táboření u moře pod hvězdami, jako byste byli poslední člověk na zemi.

Dáváte-li přednost vodním aktivitám, je tu vše: od nejlepšího evropského DWS (deep-water soloing) přes windsurfing, surfing, kitesurfing, potápění v korálových katedrálních hlubinách jeskyně Nereo (největší podvodní jeskyně ve Středomoří) po plavby na kajaku k vlastní soukromé zátoce na východním pobřeží ostrova.

Sicilským městům se věnuje veškerá pozornost, ale sardinská se jim kulturně vyrovnají – a navíc jsou zpravidla méně přeplněná a chaotická. Například Alghero s medově zbarvenými mořskými hradbami, gotickými paláci, náměstími s kavárnami a hmatatelnou španělskou atmosférou. A já se ráda vydávám na skalní hradby čtvrti Il Castello v Cagliari na skleničku za soumraku, kdy obloha zrůžoví, pisánské věže zlatavě září a místní vyrážejí na podvečerní procházku (passeggiata) mezi středověkými hradbami citadely.

Co se týče historie, mohlo by se zdát, že Sicílie má se svými řeckými chrámy a byzantskými mozaikami v ruce eso, ale Sardinie má v rukávu nejedno překvapení. Konkrétně 7000 megalitických nuragů (nuraghi), věží a sídel z doby bronzové a železné, k nimž patří tombe dei giganti („hrobky obrů“), pozzi sacri (posvátné studny) a domus de janas (domy skřítků) jako z pohádky. Jeden z nich je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO (Nuraghe Su Nuraxi) – jakkoli největším zážitkem ze setkání s prehistorií je tady to, že se před vámi najednou objeví, jako by 4000 let starý chrám uprostřed obdělávaného pole nebyl nic zvláštního.

Nu, a co jídlo, říkáte? Možná si myslíte, že Sicílie má znovu navrch, ale několik ze svých nejpamátnějších jídel jsem ochutnala na Sardinii, ostrově, který si osvojil „slow food“ dávno před tím, než se z něj stal trend. Zdejší těstoviny jsou báječné: na slunci sušená fregola připomínající kuskus, malloreddus ve tvaru lastur zalitý hutnou omáčkou z rajčat, česneku, bazalky a šafránu či culurgiones, zdejší ravioli plněné pecorinem a mátou. A plody moře? Božské. Ochutnejte mořské ježovky a langustu z Alghera, obrovské gamberi rossi (červené garnáty) a bottargu (sušený kaviár z cípala) ze zátoky Cabras. Agriturismi (ubytovací podniky na statcích) nabízejí efektní hostiny: antipasti, těstoviny, porceddu (mléčné selátko pomalu pečené na jalovci či myrtě) a seada, taštičky plněné ricottou a citronovou kůrou a zalévané hořkým medem. Tyhle taštičky jsou – troufám si říct – ještě lahodnější než cannoli. 

Dobrá zpráva: místní víno odrůdy Cannonau můžete pít s čistým svědomím. Tělnaté červené víno plné antioxidantů je jedním z důvodů, proč hornaté vnitrozemí ostrova patří k pouhým pěti světovým „modrým zónám“ – místům s mimořádnou dlouhověkostí a neuvěřitelně vysokým procentem stoletých lidí. Není divu: tady je tolik důvodů k životu.

Zaujaly Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.