Ostrovní stát Samoa se stal naším cílem na celých čtrnáct dnů. Chceme ho prozkoumat jen s batohem na zádech. Vyrážíme sem v době, kdy máme za sebou půlroční pobyt na Novém Zélandu. A protože na Novém Zélandu začíná podzim, a protože taky potřebujeme trochu změnu, padla volba na Samou. Peníze na rozhazování taky zrovna nemáme. Bydlení jsme si proto sehnali přes Airbnb, v plánu je půjčení si auta a cesta trajektem mezi dvěma hlavními ostrovy.

Samoa je ostrovní stát nacházející se na několika ostrovech. Obydlené jsou ale jen největší dva, konkrétně Upolu a Savai'i. Hlavní město Apia, s asi 36 000 obyvateli, se rozprostírá na severním pobřeží ostrova Upolu. Místní neznají Českou republiku a čas zde běží ve srovnání s Evropou dost pomalu. 

Naše dobrodružství začalo hned na letišti hlavního města Nového Zélandu Wellington, odkud jsme přeletěli do Aucklandu, největšího města Nového Zélandu. Tam jsme pár hodin museli počkat, než se konečně na „gejtu“ objevil nápis Samoa. S tříhodinovým zpožděním konečně vylétáme. Let trval asi čtyři hodiny a my sedáme na mezinárodním letišti Faleolo. Pasová kontrola probíhá bez problémů a my už se sháníme po SIM kartách. Překvapivě mají všude otevřeno, a to jsou téměř dvě hodiny ráno. Za 20 tala, v přepočtu za 160 českých korun, si kupujeme SIM kartu na 14 dní s 10 GB dat od společnosti Digicel. Následně sedáme do taxíku a jedeme směr naše Airbnb v okrajové části hlavního města Apia. Taxikář a angličtina úplně kamarádi nebyli, a tak se dorozumíváme za pomoci gestikulace, citoslovců a Google Map. Okolo třetí ráno opouštíme taxi vůz postrádající bezpečnostní pásy a jdeme se ubytovat. Paní domácí nás přivítala vřele. Nabídnutou kávu jsme si od ní v tuto hodinu ale nalít nenechali. Přece jen po celodenním cestování nás zajímaly jen sprcha a spánek.  

První den nás přivítalo úmorné vedro, lehce přes 30 °C ve stínu. Jdeme se podívat do města. Cestou míjíme všudypřítomné hromádky odpadků a spoustu toulajících se psů, kteří prý můžou být agresivní. Dočetli jsme se, že místní doporučují nosit u sebe kámen pro případ, že by se pes nášlapných kroků či vašeho křiku nezalekl. Ve městě jsme si prošli centrum, následovala povinná koupačka v oceánu a pak jsme se autobusem a částečně stopem nechali odvézt na vodopády Papaseea Sliding Rocks. Vodopád je tvořen třemi kaskádami, přičemž dvě z nich jsou tak uhlazené vodou, že se dají sjíždět jako skluzavka. Vstupu v přepočtu za 40 korun jsme opravdu nelitovali. Cestou zpět k našemu ubytování jsme si odbyli první zkušenost s agresivním psem, se kterým jsme se potkali přesně na křižovatce dvou ulic. Stačilo ale pár kroků směrem od něj, pes se zklidnil a přestal nás napadat.                                                                                                         

Přesun na ostrov Savai’i – ostrov, kde se prý zastavil čas

Následující den jsme měli namířeno na druhý obydlený ostrov, ostrov Savai’i. Restaurace tu jsou pouze v přístavním městě Salelologa a obyvatelé Upolu jej označují za místo, kde se čas zastavil v době kamenné. Trajekt mezi ostrovy jel asi hodinu a půl a cena 10 tala (80 CZK) za osobu nám přišla fajn. Po připlutí na ostrov jsme si půjčili předem zamluvené auto. Pronájem na čtyři dny nás vyšel na zhruba 2 600 korun. Ubytování opět jistí Airbnb. 
Naší první zastávkou jsou bazény na řece Asaga, kde se platí vstupné 10 tala (80 CZK). Místo je tvořeno dvěma bazény, jeden je v džungli a druhý na pobřeží oceánu na deltě řeky, tudíž mají i odlišnou chuť. Ten v džungli je díky řece sladký a do toho pobřežního proudí vlny, takže je slaný. 

Den třetí začíná zajímavě. Na terase před naším ubytováním jsme našli před deštěm schovanou jedovatou scolopendru. Naštěstí byla lehce apatická, takže jsme ji bez problémů přemístili na jiné suché místo a vyrazili se koupat pod vodopád Afu Aau.
Tady jsme si při platbě vstupného vyslechli od místních, že bychom se na Samoe měli usadit, najít si ženu, obdržet pozemek a začít tam podnikat. Konverzace to byla pro nás celkem zábavná, když jsme viděli, jak tři chlapi sedí celý den v altánku a vybírají peníze od turistů. Je třeba podotknout, že za asi dvě hodiny našeho pobytu u vodopádu, jsme to byli jenom my tři, od koho vybrali vstupné. Jinak tam prostě nikdo nebyl. Jejich radami o podnikání bych se tedy nechtěl řídit. Samozřejmě ani jeden ze tří mužů neznal Českou republiku, tak jsme je obohatili nejen vstupným, ale i vědomostmi.

Další zastávkou byl vodopád padající do moře bez možnosti koupání. V těch vlnách by to tak jako tak byla celkem sebevražda. Jeho název je My Pagoa. Vstupné se neplatí, cesta k němu nevede. Musíte se vydat středně vysokým porostem směrem k řece, kterou se lze brodit asi sto metrů až k vodopádu, následně vyjít z koryta a prohlédnout si jej z útesů tvořících hranici mezi oceánem a pevninou. 

Od vodopádu jsme se dobrodili zpět k autu a pokračovali k Alofaaga Blowholes, které patří k nejznámějším místům ostrova. Právě tady nám Tichý oceán ukázal svoji sílu nekonečným generováním obřích vln, které se mlátily o útesy a cákaly desítky metrů vysoko. To vše hlavně díky jeskyním v útesu, kam se vlna ve vší síle navalí a následně o několik metrů dál vystříkne pod obrovským tlakem směrem nahoru. Celé to vypadá jako gejzír, ovšem s úplně odlišným procesem. Měli jsme štěstí, i místní říkali, že je to dnes opravdu brutální, takže jsme to viděli ve vší parádě. Po chvíli pozorování jsme se přiblížili až moc, což nebyl dobrý nápad. Přišla totiž doposud asi největší vlna. Nijak nás na životě neohrozila, ale dala nám celkem jasně najevo, že naše zvědavost byla v tuhle chvíli dost zásadním přešlapem.

 
Náš třetí den na ostrově Savai’i už počasí vyšlo, vlastně bylo možná až moc vedro a my směřovali k poloostrovu Falealupo. Cestou nás čekalo ještě několik zastávek. Tou první bylo lávové pole 
u vesničky Sale’Aula. Lávová pole nejsou na Samoe žádnou výjimkou. Zde se ale láva v roce 1905 po výbuchu sopky Matavanu vlila do kostela a jeho zdi doposud stojí. Lávové pole vede až k moři a je na ostrově Savai’i rozhodně tím největším a také možná nejteplejším místem na ostrově. Na obřím černém kamenitém podloží to opravdu žhne. 

Dalším místem, které jsme chtěli vidět, byla jeskyně Paia Dwarfs. Jen ji najít, bylo dost obtížné. Na hustém porostu v džungli cestou k jeskyni bylo jasně vidět, že sem už běžní turisté jen tak nezabloudí. Jeskyně tvoří dejme tomu písmeno T s tím, že nožička písmene je asi 100 metrů dlouhý vstup, dále pak máte na výběr, zda jít doleva, či doprava. My jsme šli prvně doleva a po asi 200 metrech jsme narazili na zatopenou část. Otočili jsme se a vydali se na druhý konec jeskyně, ke kterému to bylo od vchodu asi 300 metrů. V této jeskyni si musí člověk dávat pozor na netopýry. Údajně přenáší nemoci a to je to poslední, co bychom chtěli, chytit nemoc od exotického netopýra.

Druhou jeskyní na pořadu dne byla Pe’ape’a Cave, kde se platí vstupné 15 Tala (120 CZK) a jde s vámi průvodce. Jeskyně je na pozemku jeho rodiny a je dlouhá asi 100 metrů. Nejzajímavější věcí v ní jsou visící kořeny z pozemní flóry nad vámi.
Po prohlídce jeskyně se už odebíráme na poloostrov Falealupo. Vede sem klikatá a zároveň přehledná cesta se spoustou nízkých horizontů a je tu téměř nulový provoz, takže držet správnou stopu není problém. Pro fanoušky motorsportu jako dělané.

Na poloostrově jsou nádherné pláže s korálovým útesem, kde je možné se potápět. Toho jsme samozřejmě využili, obstarali jsme si šnorchl s brýlemi a strávili pár hodin potápěním. Když už jsme měli potápění dost, odebrali jsme se do nedalekého opuštěného kostela na pobřeží nejzápadnějšího místa země. 

Před námi je poslední den s autem. Ostrov máme objetý, vyrážíme tedy na nedalekou pláž, kde nečekaně platíme vstupné cca 160 korun. Jestli to stálo za to? O tom vůbec nepochybujte. Pláž vypadala mnohem lépe než na fotkách z internetu. Přes značnou část pláže se táhl kámen vypadající jako dinosauří páteř, která se před naším příchodem hemžila kraby. Na Samoe jich je požehnaně. Malí, velcí, černí, pruhovaní. Na této pláži byli černí a velmi plaší. Nebyl jimi posetý jen již zmiňovaný kámen, ale i okolní lávové skály. Co nás ale úplně dostalo, byly vyvěrající prameny se sladkou vodou z lávových skal a z písku ani ne metr od oceánu. Díky tomu se šlo potápět ve slané i sladké vodě během několika vteřin. Oceán byl asi do vzdálenosti 10 metrů od břehu sladký. Po pár rychlých tempech se jeho chuť rázem změnila opět ve slanou.  

Po vydařené koupačce jsme jeli vrátit auto. Vše proběhlo bez problémů a my se vydali k hlavní silnici stopovat směrem k našemu ubytování. Jelikož je na Samoe jízda v korbě pick-upu legální a 
pick-upy zastupují nemalou část místních automobilů, je relativně lehké se po ostrově pohybovat stopem. Nám zastavuje asi páté auto, jak jinak než pick-up, a tak jedeme na hotel v korbě. 

Do konce dne ale ještě pár hodin zbývalo. Rozhodli jsme se proto je nepromarnit jen tak na pokoji.  Vzali jsme si bágly a vyrazili do nedaleké večerky, které jsou tady na každém rohu. Koupili jsme si pár piv a šli promarnit slunné hodiny k oceánu. Okolo desáté večer nám ovšem zásoba došla a my ve veselé náladě opustili areál hotelu a šli jsme hledat, kde si koupíme další. Po pár krocích už na nás pokřikovali místní, kteří byli v podobné náladě jako my, ať se k nim přidáme. My jsme samozřejmě neváhali a následujících pár hodin jsme u nich poseděli. Dostali jsme pivo a také rybu opékanou v palmovém listu přikrytém rozžhavenými lávovými kameny. Ryba byla výborná. Dostali jsme hned zdarma lekci o grilování na ostrově Savai’i. Místní byli velmi přátelští a pohostinní, tak jsme jim okolo půlnoci donesli další piva z blízké večerky a pomohli jim je vypít.

Další ráno vstáváme s lehce bolavou hlavou. Nemůžeme si ale dovolit vyspávat. U hlavní silnice si musíme stopnout auto, které nás odveze směr trajekt. Do karet nám ale dnešek nehraje. Je totiž neděle a v neděli se na Samoe odpočívá. Stopování se tak stalo lehkým oříškem, protože provoz nebyl v podstatě žádný. Zachránil nás odhadem asi šestnáctiletý kluk v taxi vozu. Tipoval bych, že to auto patřilo jeho tátovi. Každopádně k trajektu jsme dorazili celí a včas. V neděli jezdí trajekt pouze v jednu a ve tři odpoledne. My jsme si vybrali ten dřívější čas a okolo půl třetí dorážíme opět na ostrov Upolu. Z trajektu jsme jeli rovnou na naše další ubytování v přístavní části města Apia. 

Na ostrově Upolu nás čeká opět hodně nabytý program. Vyrazíme nejen za nejhezčími vodopády v zemi, ale také za absolutním highlightem ostrova To Sua Ocean Trench, kde za porušení pravidel chování můžete zaplatit i životem. Na Samoe můžete zažít i zemětřesení. Nám se podařilo užít si jedno z těch menších, ale i to stálo za to. A v neposlední řadě se ve druhém díle o exotickém ráji vypravíme na jezero Lanutoo. Cestu k němu nám nečekaně zkomplikovali agresivní psi.

Autor textu a fotografií je Jonáš Kučera o sobě: « Vystudoval jsem obor cestovní ruch na OHS v Turnově a evidentně to byla dobrá volba. Od průvodcovských zkušeností na hradě Bezděz jsem si vyzkoušel roli stevarda u letecké společnosti Smartwings, kam se chci určitě vrátit. Aktuálně testuji, co se mnou udělá roční pobyt na Novém Zélandu, kam jsem v listopadu 2022 odletěl s bratrem dvojčetem a kamarádem ze střední školy. Společně si tady na základě working holiday víz hledáme příležitostné práce na novozélandských sadech, abychom měli z čeho financovat poznávání novozélandské přírody. Se začátkem podzimu na Novém Zélandu jsme si odskočili poznat nedalekou Samou. Cestování zdar!»

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.