Uganda v nás zanechala silné zážitky. Setkání s horskými gorilami, ale také rozbité přední okno se kterým přijíždíme na hranice se Rwandou. Ani okna, ani auta si vůbec nikdo nevšímá. Je nám zkontrolována tělesná teplota kvůli aktuální hrozbě Eboly a pak jsme celkem v klidu vpuštěni do země. Po pár týdnech opět řídíme vpravo a užíváme si na první pohled čistou a uspořádanou zemi, která je vyhlášena zákazem používání mikrotenových sáčků.
Rwanda pro nás byla velká neznámá
Moc jsme si o ní nezjistili a původní plán byl použít ji pouze jako jednodenní tranzit do Tanzánie. Ale plány jsou od toho, aby se měnily a to se také stalo.
Rwanda nám prozradila něco málo ze své kruté historie, jenž se na zdejším obyvatelstvu hodně podepsala, stejně tak jako na chování k návštěvníkům.
Na druhou stranu nám poodkryla něco ze svých krás. Nádhernou krajinu zelených kopců, jezer, ale také přirozenou plachost, za kterou objevíte, že i Rwanďané umí být lidé s velkým srdcem.
Zažili jsme různá setkání. Některá byla roztomilá. Především ta s dětmi, která neumí skrývat své emoce a mnohdy působí hodně zábavně. Rovněž jsme zažili ne zrovna příjemná setkání s těmi, co pro nehezkou minulost, paušálně odsuzují všechny bílé.
To však vyvažují setkání s těmi, co se po chvilce ostychu rozpovídají a povypráví o životě v jedné z nejmenších zemí Afriky. Vždy to bylo vyprávění zajímavé, plné vášně, bolu i moudrosti. Ač jsme to nečekali a v první chvíli Rwandu trošku odsoudili, nakonec se pro nás stala velkým ponaučením.
Rwanda nás naučila, že nic není černobílé a že se mnohdy necháváme ovlivnit hloupými předsudky, na jejichž základě pak snadno činíme unáhlené soudy.
Rwanda je další krásná země, kde nás vedle nádherné přírody mile překvapila čistota a pořádek. Na africké poměry dobrá infrastruktura, služby a nabídka zboží. Není to země veliká, ani extra bohatá, ale je svá, zjizvená a přesto krásná.
Pojďme se podívat na to nejzásadnější čím nás Rwanda uchvátila, zapsala se do naší paměti a co stojí za to vidět. Je toho určitě více. My stihli jen trošku, ale i přesto to stálo za to.
Zelený sever, jezera a „abazungu“
Ač jsme chtěli Rwandu jen rychle projet a v Tanzánii řešit rozbité okno z Ugandy, stačil jeden letmý pohled do mapy a náš plán se změnil. Dvě velká horská jezera, hned kousek za hranicemi, to byl důvod k tomu, odbočit a aspoň trochu ochutnat z této země. Ani ne pět kilometrů za hranicemi přijíždíme do Kidaho. Odbočujeme doleva a míříme k prvnímu a většímu jezeru Burera. Rybářské loďky, rybáři, zvědavá děcka, která nechápou co jsme zač, dámy s plastovými košíky nesoucí zbytek nákupu na hlavě a blyštící se hladina jezera. Okamžitě je rozhodnuto. Tohle se nám líbí. Jedeme dál do hor a pokusíme se celé jezero obkroužit.
Zarostlé zelené kopce do nichž se zařezává hliněná cesta, červená linka, po které stoupáme stále výš nad jezero. Každá zatáčka nabízí další, nové výhledy na jezero. Víc než v Africe si připadáme jak na Novém Zélandu. Čas od času na nás někde vykouknout zvědavé dětské hlavy. Některé v údivu koulí očima, až na zem upustí kanystry na vodu. Ty otrlejší si s naším autem zkoušejí dávat závody. Jedno mají společné. Velké oči a po chvilce zvolání „abazungu“.
Netušíme co to znamená. Domníváme se, že je to pozdrav v jejich jazyce a tak jim odpovídáme stejně a přidáváme mávání.
Jedeme kolem jezera, pomalu projíždíme malá městečka a bavíme se pohledy domorodců. Asi nejkrásnější je městečko nahoře nad jezerem, kde přímo pod mostem, přes který projíždíme burácí vodopád. Někdo na nás mává, někdo na nás pokřikuje, někdo jen koulí očima a nechápe kde jsme se tu vzali. Rádi bychom si mysleli, že jsme první běloši co tu projíždí. Je jasné že nejsme, ale je zřejmé, že to tady není až tak běžné.
Postupně jsme prokličkovali kolem celého jezera a podél břehu toho druhého s názvem Ruhondo se vracíme zpět na asfalt a dojíždíme do Ruhengeri.
Jak vtipné bylo zjištění, když nám v malém krámku jeden mladík vysvětlil, že abazungu (nebo také „muzungu“) znamená „běloši“ nebo spíše „bílé držky“.
Museli jsme smát sami sobě, při vzpomínce jak jsme před pár hodinami nahoře nad jezerem mávali dětem a vzorně po nich tohle slovo opakovali v mylném domnění, že se jedná o pozdrav.
Krutá historie Rwandy a Kigali
Tím jak je Rwanda malá země, je to jen chvilka a už se před námi rozprostírá hlavní město Kigali. Upravené, na první pohled čisté, s přijatelnou dopravou a v pozadí s výškovými budovami. Není to kdo ví jaká metropole, ale ani žádná vesnice. Je to město, které si v mnohém nezadá s velkými evropskými městy. Na druhou stranu vám například pouliční trhy opět připomenout, že jste stále v barevné a vášnivé Africe. Nacházíme si první levné ubytování, dopřáváme trochu klidu a internetu, kde si zjišťujeme více o téhle zemi. Vlastně až samotný výskyt ve Rwandě nás nutí se o ní více zajímat a dozvědět se tak o její neveselé historii. Následná návštěva muzea genocidy a několik zajímavých rozhovorů s pár domorodci nás nutí k zamyšlení nad fungováním tohoto světa.
Avšak ani hrůzy v historii této země, nedávají nikomu právo, chovat se k nám jako bychom to způsobili právě my.
Možná jsme začali trošku chápat, některé reakce, přehlížení či dokonce nadávky, ale nemohli jsme to nevnímat nebo dokonce tolerovat. Zavedli jsme si tedy pravidlo a bavili se jen s lidmi, kteří se s námi bavit chtěli.
Zabavený řidičák a skvělá policie
Abychom na Rwandu nevzpomínali ve zlém anebo dokonce s určitými rozpaky či opovržením rozhodla až jedna taková malá epizoda závěrem.
Byli jsme zastaveni a pokutováni tamní policií pro údajné porušení rychlosti. Dokonce mi byl zabaven i řidičský průkaz a to nebyla legrace.
Když jsme se však dopátrali k příčině onoho přestupku, tedy neznalosti zdejšího dopravního omezení, vše se rázem vysvětlilo. Policie pochopila, že řidič ze severních Čech, opravdu nezná rychlostní limit v malé rwandské vesničce.
Ale protože je Rwanda již funkční země, nemůže vám policista vydat zabavený řidičák jen tak. Musel jsem dojet na stanici, podat písemné odvolání a prohlášení, že jsem přestupek nespáchal úmyslně, nýbrž v důsledku své neznalosti zdejších poměrů.
Všichni zúčastnění policisté včetně velitele, kterému bylo nutné volat na kongres, projevili řádnou dávku lidskosti a schopnosti řešit věci selským rozumem. A za to musíme dát Rwandě rozhodně palec nahoru.
Možná také narazíte na pár lidí, kteří se s vámi nebudou chtít bavit, nebo budete v restauraci déle čekat, protože vás bude obsluha ignorovat. Je to však problém jednotlivce nikoli země. Rwanda je krásná, čistá a funkční země, která si svou dobrou pověst u nás nakonec dokázala získat.
My jsme se vzdělali v historii, o čemž to cestování také je a zamysleli se nad tím, že dělal rychlé soudy je příliš snadné, než aby to bylo vždy správné. Rwanda má rozhodně co nabídnout a za vaši návštěvu stojí.
O dalších zajímavých místech napíšeme zase příště, těšte se na Tanzánii...
Autoři článku a fotografií - BigTrip.CZ - Láďa & Káťa, posádka oranžové škodovky, co to dala za více jak dva roky kolem celého světa. Nepovažujeme se za cestovatele a už vůbec si nenárokujeme právo někomu radit. Na druhou stranu se však nebráníme tomu, podělit se o naše zkušenosti a zážitky, které mohou být zajímavou inspirací. Prozradíme vám, z našeho pohledu, nejzajímavější místa na cestě kolem zeměkoule.
Cesta kolem světa trvala 777 dní / 127.843km / 50 zemí na všech obydlených kontinentech a víc než cokoliv jiného, byla o tom, splnit si velký cestovatelský sen. Kde jsme všude byli můžete sledovat na webu, Facebooku, YouTube či Instagramu.
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě nebo třeba na stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.
