Přes hory k Černé řece I. část - plán cesty a cesta na vrchol

Asi před 20ti lety jsem jel prvně do Číny, kde jsme ve slévárně montovali zařízení na kontrolu odlitků. Po těchto zážitcích a následných diskuzích o platbách jsem k Asii pojal obrovský odpor. S tím, že Asiatům nelze věřit nos mezi očima, s odporem k zemi, kde nerozeznám smrad ze záchodu od smradu z kuchyně. Ale po dalších asi 10ti letech jsem trochu vyměkl a rozhodl se navštívit Vietnam. A ten jsem si okamžitě zamiloval tak, že tam nyní trávím i měsíce ročně, jezdím i do dalších zemí Asie, a i tu Čínu jsem nakonec vzal na milost také.

Prostě Asie se musí pochopit, musí se jí rozumět.

Nejraději z Vietnamu mám sever.  Konkrétně miluji v provincii Yen Bai okolí města Nghia Lo, kde jsou nedaleko hory dosahující výšky 3000 m. Zde obvykle pobývám ve vesnici u přátel a odtud vyrážím na výlety.

Plán cesty

Po dvou neúspěšných pokusech v předchozích letech jsem se rozhodl v roce 2018 opět vyrazit přes hory a na druhé straně konečně dosáhnout Černé řeky (Sông Đà) a městečka Son La. 
Sám a na kole. 

Tento cíl jsem měl už v roce 2016, ale nepodařilo se mně najít cestu a zabloudil jsem. A protože cesta přes hory byla spíše vize než jasný plán, neřešil jsem to a jel kam mne silnice vedla, abych se nakonec dostal do vesnic, kde jsem zůstal v hmongské škole  a zažil řadu dobrodružství. 

V roce 2017 jsem se na cestu vydal znovu už vybaven GPS a tak jsem se ztratit nemohl. Nakonec jsem hory překročil, ale cesta byla tak náročná, že jsem měl obavy, že hory nestihnu objet, a tak jsem se vrátil stejnou cestou z vrcholu. Tehdy jsem si říkal, sem už mě nikdo nedostane.

Ale v letošním roce jsem se zapřel s tím, že to musím dát. 

Pro zdatného sportovce to nijak extrémně náročné není, ale já jsem netrénovaný důchodce, který jenom tu a tam vytáhne kolo.

Cestování do Vietnamu, jako i do okolních zemí, se soustřeďuje na konkrétní doporučovaná místa, kam jezdí stále více a více turistů, zatímco většina země zůstává „nepolíbená“. Je to tím, že jezdíme stále dále a dále, chceme toho za život stihnout co nejvíce, a tak do daných destinací jedeme obvykle pouze jednou v životě. A když tam jedeme jenom jednou, tak chceme vidět to nejdůležitější.   A tím jsou určitá místa přeplněná turisty a jiná zůstávají nedotknutá.
Proto já doporučuji, alespoň jedno místo si zvolte takové, o kterém se nikde nic nepíše. 
A oblast Nghia Lo, konkrétně Tram Tau, mezi ně patří.

Z krásného hmongského městečka Tram Tau se na mapě vine přes hory silnice, která vypadá jako hlavní spojnice. Ve skutečnosti je to koryto, které silnicí bývalo kdysi dávno. O tom značí akorát patníky z koloniální doby. Postupně sesuvy půdy silnici téměř zničily. Celá tato oblast je obývána Hmongy. Ženy se zde vyznačují překrásnými oděvy, které nosí denně, a to i při práci na poli.
Do dne před startem jsem nevěděl, zda vůbec pojedu. 14 dní před cestou mne totiž sklátila nemoc a místo abych nabíral sil, tak jsem sílu ztrácel. Ale večer před cestou jsem se řekl, jdu do toho.

Vyrážím na cestu

Jako i předchozí roky, mým výchozím bodem byla vesnička SonA u městečka Nghia Lo. Kolo mám svoje, před několika lety jsem ho koupil v Hanoji za 5000 Kč. Pěkné. Sebou jsem vezl skutečně minimum věcí, pouze nejnutnější oblečení, hlavně ale stan a karimatku. Minule jsem jel bez karimatky s naivitou, že si natrhám trávu a to se mne vymstilo. Opět s mým zamilovaným stařičkým stanem, Áčkem, který nostalgicky miluji. Vždy se bojím průtrže mračen, protože to by už skutečně nezvládl.  Jídla jsem moc nebral, vím že ve vesnicích se najím. Paní domu mne ale přece jenom trochu vybavila. Vyudila, usušila, vepřové maso jako takový energetický pemikan, které jsem na cestě velmi ocenil. Také mne vybavila spoustou oříšků, ty také dodají energii. Hlavně jsem ale vezl hodně vody v PET lahvích, tu sehnat v horách skutečně nejde.

Z Nghia Lo jsem jel do Tram Tau malým autobusem. Je to asi 30 km do kopce, nechtěl jsem se vyčerpat hned na začátku. Paní domu se mnou jela do městečka mi pomoci zajistit autobus. Tyto busy nejezdí z žádného nádraží, musí se prostě vědět kdy a kde zastaví. Očekávali bychom, že se můžeme zeptat nebo ukážeme lístek s názvem městečka. Tak to ale nefunguje. Místní nevědí odkud bus jezdí, kde zastaví. To znají opravdu jenom ti z Tram Tau. Místní se nezajímají, nejezdí nikam na výlety.  Navíc zde skutečně nikdo anglicky neumí ani pípnout.  

Cesta malým korejským autobusem byla náročnější. Asi přes 14 dny zde byly záplavy, průtrže mračen a na mnoha místech byla silnice zničená, zavalená sesuvy. Ale hlavně, už byla průjezdná. 

Z Tram Tau bahnem na hřeben

V Tram Tau začalo silně pršet. To nebyl dobrý začátek. Čekal mne 15ti kilometrový výstup s kolem po bahnité cestě. Tak jsem cestu zatím odložil a ještě zašel na trh, kde jsem si koupil kávu a hliníkový kastrůlek  na vaření vody. Z mých cest vím, že ohníček obrovsky posílí psychiku. Najednou nejsem sám, jsem s ohníčkem, mám činnost.  A je to dobré strávení času, od setmění ke spánku to docela trvá. I kdybych si nic neměl vařit, ohníček je dobrý. A také jsem si koupil hmongskou dýku, mačetu. Každý Hmong jí má za pasem. Ne že bych se tak bál, ale trochu hrdinsky jsem se jim chtěl vyrovnat, kdyby cokoliv, tak ji moci ukázat, že nejsem dvojka. Bylo to samozřejmě směšné, ale bylo to i pro radost.  Dýku jsem připevnil na rám kola.

Slejvák se změnil v normální déšť, pak mrholení a tak jsem nakonec vyrazil.  Ale hned na začátku mne potkal vůbec nejhorší úsek cesty. Silnice byla zničená stavebními stroji, které zde začaly silnici obnovovat.  Ze silnice stroje udělaly totálně rozbahněné koryto, kde se kolo nedalo ani tlačit. Tak jsem ho místy musel nést, zatímco jsem se sám propadal do bahna, někde až po kolena. Silnice se nedala obejít. Jeden kilometr mne trval asi dvě hodiny. Nakonec ale aktivita silničních strojů skončila a ocitl jsem se na standardní rozbité cestičce vinoucí se vysoko do hor.  
Následovala skoro 8mi hodinová cesta do kopce, to je asi 15 km. To ale nebyla jízda, ale tlačení a tlačení. Místy i nesení. Na jednu stranu bylo nevýhodou, že jsem z loňska věděl, jak to bude dlouhé. Ale bylo to i dobré, věděl jsem, že bych to mohl zvládnut, věděl jsem co mne čeká a znal vrchol, cíl, a mohl jsem si spíše rozložit síly.

Přestalo pršet a s přestávkami jsem úspěšně kolo tlačil. Udělal jsem si první větší přestávku u brodu a alespoň v základu odbahnil kolo a i sebe.  Cestou jsem řídce potkával Hmongy, někteří šli pěšky, jiní jeli na terénních motorkách. Je to umění to projet na motorce, sám bych si to netroufl. Ale oni v tom žijí denně. Ženy jsou zde velice milé a krásné.  Vůbec se nestydí a k focení mne spíše vyzývají. 

Vesnice směrem k vrcholu jsou jenom tři, jinak je to pustina. U jedné vesničky jsem se zastavil a požádal o horkou vodu na kávu. Zde každý dům má ohniště, na kterém se permanentně vaří voda. Byl jsem pro ně exot a všichni se hned se mnou chtěli fotit. Neměl jsem nejmenší strach.   Překvapivě jsem potkal jednoho cizince jedoucího na terénní motorce z protější strany kopce, Australana. Tu a tam se blázni ve Vietnamu objevují. S kolem zde samozřejmě nikdo nejezdí. 

Nocování v horách

Minul jsem místo, kde jsem stanoval vloni a tlačil dále. Kolo bylo velmi těžké, vážila hlavně voda.  Postupně džungle vymizela, stejně jako vesnice, byl jsem zcela sám. U cesty jsem našel přístřešek, kde jsem se rozhodl přenocovat. Je to vždy lepší než stan.  I když už několik hodin nepršelo, oheň jsem rozdělával více jak hodinu. Ve Vietnamu je stále velmi vysoká vlhkost, není to jednoduché. Navíc jsem se při hledání suchého troudu spálil přes kalhoty o nějakou vietnamskou superkopřivu, pálilo to jak čert až do rána. Vody jsem měl neomezeně, vedle přístřešku byl malý vodopád. Byl jsem již vysoko v horách, voda byla čistá, na vaření stačila. Balenou vodu jsem si raději šetřil na cestu.  Posilněn sušeným masem jsem zmožený usnul. V noci jsem se ale začal potit, objevila se zase moje nedoléčená nemoc. Dostal jsem strach, jak to se mnou bude dále.

Pokračování již brzy ve 2. části článku...

Autor článku a fotografií Zdeněk Porkert (ve Vietnamu Bốc Phét) - cestovatel se zaměřením JV Asie, zvlášť Vietnam. Vietnam navštěvuje 10 let i několikrát ročně. Cestuje autobusem, vlakem na motorce i kole. V Severním Vietnamu se stará o základní školu, kterou podporuje. Více na www.vietnamista.cz.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Vietnamu? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Vietnam. 

LP Vietnam
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na 
webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika. 

Booking.com
Napsal: Zdeněk Porkert

Předchozí článek

Nejlepší jednodenní výlety v okolí Jeruzaléma

Další článek

Proč byste měli navštívit Egyptské jižní údolí Nilu v roce 2019

Související články

Články

Co, kdy a jak, když vyrážím s báglem na měsíc do Vietnamu? - II. část

Proč jsou výlety a cesty do Vietnamu v poslední době mezi cestovateli tak oblíbené, je i to, že si zde člověk nepřipadá jako turista určený všude jinde po světě k totálnímu finančnímu kolapsu a davy místních lidí okolo něj neustále nestojí s napřaženou rukou a za sebemenší drobnost nepožadují tučnou odměnu. Tedy samozřejmě vede ale důvod, že je to nesmírně rozmanitá a zajímavá destinace k poznávání... Kdy do Vietnamu vyrazit, už víme z předchozí části článku Co, kdy a jak, když vyrážím s báglem na měsíc do Vietnamu? - I. část. Jaké zdravotní nástrahy tam na nás mohou číhat a co základního si vzít s sebou také. Ale s dalšími radami a tipy pokračujeme... Na jaké doklady na 100 % nezapomenout? I…

Články

Putování po jižním Vietnamu

Oblíbili jste si Jihovýchodní Asii, anebo se stále ještě nemůžete rozhodnout, do které destinace se vydat na svou cestovatelskou dovolenou? Pak je pro vás putování po jižním Vietnamu to pravé. Pojďte se nechat unést veškerými půvaby a kouzly této zajímavé oblasti. Navštívit můžete historické památky, přímořská letoviska, vrchoviny poseté čajovými plantážemi, metropole, ale také úrodné oblasti rozvětvené řeky. Pochutnat si pak můžete na vynikajících čerstvých pokrmech s bylinkami připravené přímo před vámi a osvěžit se můžete vynikající vietnamskou studenou kávou…

Články

Severní Vietnam - Extrémní okruh Ha Giang

Dech beroucí krajina, hory do všech stran, rýžová políčka kam oko dohlédne, všudypřítomné úsměvy lidí z etnických menšin a především nezapomenutelný zážitek nejen pro nadšené motorkáře. Řeč je o zhruba 400km dlouhém extrémním okruhu Ha Giang, který se skrývá na severu Vietnamu nedaleko čínských hranic. A pokud zrovna nepatříte mezi fanoušky dvoustopých vozidel tak nevěšte hlavu, protože se to dá zvládnout i minibusem, nebo třeba zapůjčeným autem. Za mě ale rozhodně doporučuji motorku, byť nemáte třeba jedinou zkušenost s řízením tohoto stroje. V této odlehlé části Vietnamu to totiž nebude žádný problém a navíc Vám dá motorka svobodu, jako žádný jiný dopravní prostředek. Jste připravení vrýt si brouka ještě hlouběji do hlavy?  Jak se tam dostat? Úplně nejjednodušší…

Články

Co, kdy a jak, když vyrážím s báglem na měsíc do Vietnamu? - I. část

Jedním z důvodů, proč jsou výlety do Vietnamu (i mimo hlavní města) v poslední době mezi cestovateli tak oblíbené, je i to, že si zde člověk nepřipadá jako turista určený všude jinde po světě k totálnímu finančnímu „vyšťavení“ (ba oholení na kost) a davy okolo něj neustále nestojí s napřaženou rukou a za sebemenší drobnost nepožadují tučný bakšiš. Co si vzít do Vietnamu zcela určitě? Tak či onak, když už se člověk odhodlá vyrazit do ciziny, je tomu většinou tak, že má s sebou obrovský batoh a do něj nacpaný takový objem vybavení a jídla, že si nezadá ani s tříměsíční výpravou na Mount Everest. Jak se ale vzápětí můžete přesvědčit sami, pro cesty…