V létě mě to v posledních letech táhne spíš na sever, takže když jsme letos konečně vybírali naši první dovolenou s dětmi u moře, koukali jsme právě tímhle směrem. Ono proč se trápit a trávit čas v zácpách směrem na Chorvatsko, když na sever je to blíž a lepší cesta. Nakonec jsme se rozhodli pro německou Rujánu a já si představovala všelicos. Úchvatnou přírodu, pořádný vítr, ledové moře, množství atrakcí pro děti, památky UNESCO a taky trochu podivné jídlo, protože uzení sledi s cibulí v housce prostě divní jsou.

Jak se tak obvykle stává, realita byla někde jinde. Uzení sledi chutnali i přes počáteční nedůvěru náramně, vítr nefoukal a moře bylo teplé tak, že jsme do něj skočili hned první večer pěkně při měsíčku. Atrakcí pro děti i dospělé bylo ještě víc, než jsme doufali, a ta příroda byla dechberoucí. Odjížděli jsme s tím, že se sem rozhodně musíme vrátit. Rujána je totiž fakt dobrým řešením pro ty, kdo chtějí jet s dětmi k moři, ale válení u vody je zrovna dvakrát nebaví. 

Za nádhernou přírodou

Pro milovníky přírody je tady národní park Jasmund s křídovými útesy, které na jednom ze svých obrazů zachytil počátkem 19. století německý malíř Caspar David Friedrich. Už tehdy lákaly turisty. Návštěvnické centrum a vstup na nejproslulejší vyhlídku Königsstuhl jsou zpoplatněny, ale zbytek parku můžete projít zdarma. Bez dětí to bezpochyby taková výzva nebude, my se s dětmi dostali pouze k Viktoriině vyhlídce, ze které vás čeká nádherný výhled na Königsstuhl a také jeden pěkný pohled do propasti. Příště musíme vynechat dopolední koupání a přijet dřív.

Můj velký sen byl podívat se na útesy zdola. Dostat se na pobřeží pod ně. Bohužel schody nedaleko návštěvnického centra jsou uzavřeny. Sice jsme zkusili se dostat ke schodům na druhé straně parku Jasmund, které by měly být poměrně nedaleko městečka Sassnitz, bohužel buď je chyba na našem přijímači, nebo německé turistické značení stojí za prd. Prostě jsme nebyli schopni najít správnou cestu po žluté.

Obvykle se tak snadno nevzdávám, ale když vám děti na hrbu začnou v pravidelných intervalech hlásit, že mají hlad, není čas na hrdinství. Nakonec jsme se otočili na podpatku a místo křídových útesů se jali objevovat starou část městečka Sassnitz. Zářivě bílé lázeňský domky s vyřezávanými štíty z 19. století mají své nepopiratelné kouzlo a my byli nakonec rádi, že jsme sem zabloudili.

Do ponorky i oceanária

Sassnitz při návštěvě Rujany, ale nevynechejte ještě z jiného důvodu. Je tu ponorka. Opravdová vyřazená ponorka, do které můžete vlézt, celou si ji projít a prohlídnout. Určitě jste viděli plno filmů s ponorkami, možná i tolik že máte poct, že byste to mohli řídit. Jenže fakt tam být je neuvěřitelný zážitek a pořádná klaustrofobie. Zvlášť když si představíte, že na tomhle miniaturním prostoru fungovalo přes šedesát lidí. A kdybyste viděli ty miniaturní postýlky! 

Výhodou Rujany je i to, že všechno je poměrně blízko. V pohodě zvládnete strávit dopoledne na pláži, naobědvat se a potom teprve vyrazit za výletními cíli. Tak jsme to povětšinou dělali my. Jediný celodenní výlet, který jsme podnikli, byl do města Stralsund. Centrum města s gotickými cihlovými stavbami je na seznamu UNESCO a kromě gotiky je tu také jedno mořské muzeum (Meeresmuseum a mimochodem je v bývalém klášteře) a jedno oceanárium. A od té doby, co jsme navštívili oceanárium v Lisabonu těmhle místům hodně fandíme. Stejně jako v Lisabonu se i stralsundské oceanárium soustředí na udržitelnost a ekologii. Zelená linka se táhne všemi expozicemi. Dozvíte se třeba, že mořským zvířatům škodíme nejen plastovým odpadem, ale i hlukem, na který nejsou zvyklá. 

V Hitlerově letovisku

Všechna krásná místa, která jsme navštívili, tu popsat nemůžu, ale můžu vás ubezpečit, že jich je opravdu hodně. Zvlášť pokud na Rujanu přijedete s dětmi. Na závěr chci ale ještě zmínit místo, kde jsme bydleli. Rekreační komplex Prora se začal stavět za Třetí říše pro německý pracující lid. Naprosto megalomanský komplex měl pojmout najednou až 20 000 rekreantů a být 4,5 kilometru dlouhý. Kromě pokojů s výhledem na moře nechyběly společenské sály, sportoviště, divadlo, přístaviště, prostě luxusní resort, jaký tehdy svět neviděl.

Než se ale dostavělo, přišla válka. Do nedokončené Prory se nastěhovala armáda a vystěhovala se až roku 1991. Teď se jednotlivé bloky předělávají na apartmány a hotely, v jedné části je i hostel. Jelikož šlo o vojenské území v okolí Prory je i krásná příroda. A jelikož na některých částech ještě probíhají stavební práce, lidí tu zatím moc není a pláže jsou během všedních dnů skoro prázdné. Uvidíme, jak to bude vypadat za pár let, protože tohle místo má velký turistický potenciál.

Autorka článku a fotografií — Katka Holečková: "Miluji umění, památky, cestování, dobré jídlo a knížky. Nejlépe všechno najednou. Mým snem je navštívit všechny památky UNESCO a o tomhle snění píšu i svůj blog www.uneseni.cz. Kromě toho mě najdete i na Facebooku i Instagramu, kde sdílím střípky z našich cest, na které a kterými jsou uneseni i další členové naší rodiny."

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Německa? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Německo poznáváme. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.