To, že je Barcelona město protkané uměním jako žádné jiné, se odráží na budovách, v ulicích a v mnoha slavných galeriích. Když na chvíli pomineme Antoni Gaudího, je Barcelona z hlediska architektury jednou z největších gotických pokladnic Evropy a právě převážně z těchto skvostů čerpal Gaudí a modernisté konce 19. a počátku 20. století svou inspiraci, stará pravidla a techniky přizpůsobovali novému vnímání a stavbám.

Vlastní cestou se vydala katalánská gotika. Střídměji než jinde se tu zacházelo s výzdobou, a co je nejtypičtější, katalánští stavitelé upřednostňovali šířku před výškou. K úchvatným ukázkám patří Saló del Tinell v Palau Reial, Drassanes (bývalá loděnice, kde je dnes Museu Marítim) a překrásný Església de Santa Maria del Mar. Modernismus jako nový trend se v Barceloně objevil v 80. letech 19. století, pro město období belle époque. Přestože z názvu by se dalo dovodit, že jde o odmítání starého, průkopníci tohoto stylu čerpali inspiraci hluboko v minulosti, vše nasávali a pak pravidla úplně rozcupovali.

Pro mnoho lidí je modernismus synonymem pro Antoni Gaudího (1852–1926). Jeho práce (začal na nedokončeném kostele La Sagrada Família) jsou velice odvážné a známé, ale v žádném případě nebyl jediný. Lluís Domènech i Montaner (1850–1923) a Josep Puig i Cadafalch (1867–1957) za sebou po celém městě zanechali spoustu pozoruhodných staveb.

Najdete tu nádherný Palau de la Música Catalana od Domènech i Montanera nebo Puig i Cadafalchovu hravou Casa Amatller s nádechem středověkého Holandska. Spousta rozdílů mezi všemi jejich návrhy jen podtrhuje, jak eklektické a individuální modernistické hnutí bylo.

Současná Barcelona se také nenechá zahanbit a spousta místních i mezinárodních architektů nadále do městského panoramatu přidává nové smělé prvky. Nejpozoruhodnější je barevná věž ve tvaru okurky Torre Agbar od Jeana Nouvela. Nejviditelnější je rozvoj v severovýchodní části pobřeží, kde nyní stojí Parc del Fòrum a v okolí rezidenční čtvrť Diagonal Mar.

Torre Agbar. Foto Michaela Jansen. Creative Commons Attribution

Podívejte se do ulic, náměstí a parků v Barceloně, které jsou plné doteků umělců minulých i současných, slavných i neznámých. Od modernistických sochařů jako Josep Llimona po mezinárodní skvělé sochaře, jako jsou Roy Lichtenstein a Fernando Botero. Trvalou památku ve městě zanechali také Picasso a Joan Miró.

Od návratu demokracie na sklonku 70. let 20. století se radnice nebála podporovat umísťování někdy grandiózních a často nepochopitelných současných děl ve veřejných prostorách města. Reakce jsou různé, od obdivu po nepochopení a zmatenost.

Radnice je právem hrdá na své bohaté dědictví pouličního umění a často vytváří rozsáhlé archivy na internetu, najdete je na www.bcn.cat (klikněte na Art Públic). Na stránkách najdete popisky stovek prvků rozmístěných po celém městě, zahrnují také výklad historie města skrze pouliční umění.

S Barcelonou jsou spojována tři velká jména umění 20. století a dvě z nich po sobě zanechala ve městě významný odkaz. Když budete obdivovat raného Picassa a rozsah Miróových děl v jejich vlastních barcelonských muzeích, byla by škoda nechat si ujít podivínství Salvadora Dalího, nestora bizarnosti, ve Figueres, kam se dostanete vlakem.

Ve světle velké trojky byla Barcelona méně významným střediskem aktivity, jemuž dominovala postava Antoniho Tàpiese (1923–2012). Na začátku své kariéry (od poloviny 40. let 20. století dále) byl, zdá se, zaujat autoportréty, ale také experimentoval s koláží za použití různých druhů materiálů, od dřeva po rýži. Básník, umělec a dramatik Joan Brossa (1921–1998) byl jakýmsi kulturním majákem Barcelony. Jeho „vizuální básně“, litografie a další umělecká díla, ve kterých figurovala písmena, společně s nejrůznějšími druhy předmětů umožňovaly proniknout do jeho světa těm, kteří nedokázali číst jeho katalánskou poezii.

Joan Hernández Pijuan (1931–2005), jeden z nejvýznamnějších barcelonských abstraktních malířů 20. století, vytvářel díla zaměřená na přirozené tvary a obrazce, často s použitím neutrálních barev na různých podkladech. Jaume Plensa (*1955) je snad nejlepším španělským sochařem současnosti. Jeho dílo sahá od skic přes sochy a videa až po další instalace vystavované po celém světě. Susana Solano (*1946) patří k nejlepším malířkám a sochařkám v Barceloně, také pracuje s video instalacemi, kolážemi a šperky. Jordi Colomer (*1962) ve své tvorbě hojně využívá audiovizuální materiál, vytváří velmi imaginativní prostory a trojrozměrné obrazy. 

Vydejte se objevovat Barcelonu, nezapomeňte si přibalit Španělštinu do kapsy od Lonely Planet a třeba nám můžete poslat pohled.

 

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět vic a získat podrobnější informace týkající se Barcelony? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Barcelona. 

 Byli jste na výletě, dobrodružné cestě nebo třeba na stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.