Ostrov Chiloé má osobitou pověst - místní rybáři zde žijí svým způsobem odtrženi od zbytku Chile, poměrně moderní a civilizované země a návštěvníci tu tedy mohou najít pořádnou porci historie, tradic a folkloru. Stejnojmenný národní park je pak nádhernou ukázkou bujícího a místy až neprostupného deštného pralesa a nedotčené a drsné přírody vůbec.

Uvítání v Chile

Národní park Chiloé se stal vlastně hned naším prvním cílem po příletu do Chile, nepochybně jedné z nejrozmanitějších zemí planety. Po celodenním, přesto nečekaně komfortním přejezdu autobusem ze Santiaga do Puerto Montt míříme dalším spojem do hlavního města ostrova, Castra. Jediný autobus, jedoucí toho dne do naší cílové destinace, osady Cucao, už odjel, máme tedy na vybranou: přespat v Castru a zkusit to následující den, nebo si připlatit za taxík.

Taxíkáři se o nás sice perou, ale naše tříčlenná expedice se chvíli předtím rozrostla o dva kolegy z Rakouska a nám se dvěma taxíky příliš nechce. Jsme ale jediní, kdo v tom spatřuje problém - sympatický chlapík je pevně rozhodnut o kšeft nepřijít a do malého Opelu Corsa nás nacpe všech pět i s pěti sedmdesátilitrovými batohy. Kufr samozřejmě nezavře a vyčuhující zavazadla převazuje gumovými úvazy, ale netrvá ani pár minut a ukrajujeme z posledních čtyřiceti kilometrů naší předlouhé cesty.

Hotel Cucao

Pod pojmem konec světa si možná každý z nás představí něco jiného, ale tohle místo snad ani jinak nazvat nelze. Posledních několik kilometrů vede po nezpevněné silnici a na některých malých mostech nám je nebohé Corsy až líto. Po příjezdu nás vítá několik neuspořádaně rozesetých domků, pošmourné počasí, pár psů na hrbolatém fotbalovém plácku, hostel s papundeklovými stěnami a příslušenstvím, které si raději necháváme ujít. O kousek dál hučí nezměrné masy Tichého oceánu, narážející na opuštěnou písčitou pláž. Po dlouhé cestě nám k duhu přijdou fantastické masové empanadas, a jelikož vše nasvědčuje tomu, že v hostelu bydlíme sami, přetvoříme si restauraci na pravé mariášnické doupě.

NP Chiloé

Hned ráno vyrážíme na dlouhý pochod národním parkem, cíl leží nějakých dvacet kilometrů před námi a jmenuje se pláž Cole Cole. Po cestě procházíme neskutečnou krajinou - drsné skalnaté pobřeží Pacifiku vlevo, deštný prales vpravo, zbytky kostí (velrybích?) před námi, a když narazíme na strženou lávku, pomůže nám prastarý převozník na plavidle stlučeném ze všeho, co mu přišlo pod ruce. Nutno dodat, že toho moc nebylo, musí se s každým z nás otočit zvlášť.


Cole Cole splnilo naše očekávání - je to pláž jak z ostrova, kam lidská noha ještě nevkročila. I my se cítíme tak trochu jako trosečníci, po žádné civilizaci ani památky, jsme tu sami a přestože jsme vyrazili naložení vodou, už nám dochází, a to rychle. Musíme tedy převářet a chemicky čistit to, co najdeme. Radost z toho nemáme, protože potůček, ústící na pláž, působí spíš stojatým dojmem.

Po krátké a studené koupeli v oceánu pokračujeme dál, k ústí Rio Anay, ale jde to ztuha. Pěšina se často ztrácí, většina lávek je pobořená, přes cestu leží napadané kmeny, liány se pnou všude kolem, div že nepotřebujeme mačety. U ústí řeky Anay se ocitáme na konci světa, teď už doopravdy: pěšina končí, pěkné místo na stany nevidíme, s vodou je to ještě horší a začíná se připozdívat.


Rozhodujeme se pro okamžitý návrat na Cole Cole a celý zbytek večera převáříme jeden hrnec vody za druhým. Další den se vracíme víceméně stejnou cestou do Cucaa. Konečné skóre dělá odhadem dvaapadesát kilometrů a máme toho na samý začátek pobytu v Chile až dost.

Za dva dny jsme potkali šest lidí a měli možnost vidět kus nedotčené a dechberoucí přírody. Národní park zabírá rozlohu 430 km² a přestože jsme při našem nabitém plánu stihli projít jen nepatrnou jeho část, neváhal bych tento trek doporučit komukoli, kdo miluje nespoutanou přírodu a nebojí se vyrazit na túru i bez vidiny točeného piva na jejím konci.



Autor článku a fotografií - Jakub Futera - díky cestovatelskému hladu mých rodičů jsem se stal, ještě před pubertálními roky a jen pár měsíců po Sametové revoluci, jednou z oveček ve stádu desetitisíců Čechoslováků, již tenkrát zaplavili Evropu v nepohodlných autokarech, směšně oblečeni a nezřídka vybaveni souvrstvím staniol - chleba - řízek - chleba - staniol. Vůně cizích krajů a atmosféra letišť velkých i malých mne od těch dob už nikdy nepřestaly okouzlovat, bez ohledu na to, jestli jsem cestoval soukromě či pracovně, autem, autobusem, lodi či letadlem, kousek za humna do Alp nebo na druhou stranu zeměkoule za chodícími sochami. Dnes jsem neskonale šťastný za každou příležitost, kdy k té samé vůni můžu nechat přičichnout i mým dětem, protože pokud je cestování chytí stejně jako kdysi mne, budou mít na celý život o zábavu postaráno.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Chile? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Chile a Easter Island. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.