Milovníci hor zcela jistě slyšeli o italských Dolomitech i o himálajských velehorách. Ale napadlo by vás vyrazit za podobným dobrodružstvím do Střední Asie? Kyrgyzská pohoří jsou nedoceněným pokladem pro dobrodruhy. Dvoutýdenní výpravou po Kyrgyzstánu vás provede mladá studentka Adéla, která i přes pandemii do Střední Asie vyrazila.

Adéla je mladou cestovatelkou, kterou hory přitahují na míle daleko. Procestovala si naše evropské Alpy, ovšem to jí nestačilo. Vyrazila také do rumunských hor, prošlápla si populární trasu GR-221 na Mallorce nebo za polární kruh. Ani letos se nenechala vystrašit pandemií a vyrazila přece jen do trochu větší divočiny. 

Proč ses do Kyrgyzstánu vydala? 

Kyrgyzstán, stejně jako celý bývalý Sovětský svaz, mě lákal dlouho. Zejména svou divokou a nespoutanou přírodou. Na světě je už velmi málo míst, kde se nachází téměř nedotčená příroda a pohoří Ťan-Šan je jedním z nich.

Co jsi sama od Kyrgyzstánu očekávala? 

Co se týče přírody měla jsem velká očekávání, ale i tyto mé neskromné vyhlídky s přehledem porazila skutečnost. Ano, Alpy jsou krásné hory, ale pohled ze čtyřtisícovky na sedmitisícové velikány? Ledovce a ohromná dvoukilometrová koryta řek? A ty nekonečně zelené pláně a louky se všemi barvami květin. To je neskutečný zážitek. 

Co se ti naopak v Kyrgyzstánu nelíbilo?

Negativně mě překvapila města. Navštívili jsme hlavní město Biškek a druhé největší město v Kyrgyzstánu – Karakol. Všude byla vesměs špína, odpadky a budovy „poslepované“ ze všech možných i nemožných stavebních materiálů. Prostě bývalý Sovětský svaz.

V čem je Kyrgyzstán pro tebe jiný, než země, které jsi navštívila?

Kyrgyzstán je rozhodně odlišný v jeho téměř panenské přírodě a horách, kam ještě nedorazila civilizace. Za těch deset dnů v horách na treku jsme ani jednou nepotkali žádného turistu. Pouze pár místních obyvatel v jurtách, o mobilním signálu ani nemluvě. Zato nekonečná stáda ovcí, skotu, koní a jaků nás doprovázela každým dnem. Další neskutečnou věcí na Kyrgyzstánu je průměrná nadmořská výška, která činí 3000 metrů nad mořem. Už jen druhé největší město Karakol leží výše než Sněžka v neuvěřitelných 1800 m n. m. 

Jak jste se do Kyrgyzstánu dostali?

Do Kyrgyzstánu jsme letěli začátkem července s Turkish Airlines s přestupem v Istanbulu. Naše výprava o deseti členech byla věkově dost různorodá, od jednadvaceti do padesáti let. Ve Střední Asii jsme strávili celkem patnáct dnů. 

Jak vypadal první den v Kyrgyzstánu?

Po příletu do Biškeku jsme přespali v hostelu a hned druhý den jsme pokračovali sedm hodin maršrutkou na západ do města Karakol. Věc, kterou mají Kyrgyzové hodně „na párku“ je řízení a stav silnic (čti: rozbitých štěrkových cest s občasnými zbytky asfaltu). Pásy ani blinkry tady nenajdete. Proto je lepší zavřít oči a vychutnat si sedmi hodinovou drkotavou jízdu v autě připomínající saunu nebo si procvičit ruštinu s ostatními dvaceti cestujícími, i když sedaček je v autě jen deset. To tady ale nikdo neřeší. V Karakolu jsme pak měli jeden den na odpočinek, prozkoumání města a dokoupení čerstvých zásob na trek.

Jaká byla horská výprava po Kyrgyzstánu?

Třetí den jsme vyrazili opět maršrutkou na západ do vesnice Jyrgalan, odkud jsme se vydali na desetidenní trek k ledovci Engilchek přes nejvyšší vrchol naší výpravy – Pik Vit, jenž má neuvěřitelných 4215 metrů. Velkou zajímavostí je změna vegetace s rostoucí nadmořskou výškou. Ve třech tisících metrech tu normálně rostou stromy, ve čtyřech tisících najdeme rozlehlé louky porostlé barevnými květinami. Klasická kamenná pole a sníh, na který jsme zvyklí v Alpách již ve 2500 m, zde najdeme až nad 4000 m nad mořem. V obrovských zelených údolích jsou sem tam rozesety jurty, kde pobývají místní pastevci vždy od června do konce září. Starají se zde o dobytek a na zimu scházejí níže do vesnic a měst.

Dalším zážitkem jsou nikdy nekončící brody přes říčky i velké a silné řeky, kdy nám voda sahala do pasu. V tuto chvíli jsme děkovali za trekové hůlky, jelikož takový proud s dvacetikilovým batohem je těžké ustát. Naše výprava končila v kempu Khan Tengri nedaleko vesnice Engilchek, dnes nazývané Ghost Town. Po uzavření cínového dolu se většina obyvatel vystěhovala a městečko dnes opravdu vypadá dosti strašidelně. Po návratu zpět do civilizace, kdy jsme za sebou měli 130 km a 5000 m převýšení s dvacetikilovými batohy, jsme ihned zamířili do první restaurace, kterou jsme viděli. Pivka, kyrgyzská vodka za dvacet korun a místní jehněčí šašlik nesměl chybět. Poslední dva dny jsme strávili v Biškeku, kde jsme navštívili místní obrovské trhy a koupili si zásoby na doma. Hlavním tahákem jsou zde tisíce druhů koření, sušené ovoce a ořechy, kozí sýry a vodka.

TIP: Lákají vás i jiné země ve Střední Asii? Inspirujte se ZDE.

Je nějaký zážitek z cesty, na který nikdy nezapomeneš?

Těch je! Nikdy nezapomenu na nádherný okamžik v horách, kdy jsem při západu slunce pozorovala z deseti metrové vzdálenosti stádo volně pobíhajících koní. Byl to dechberoucí pohled sledovat, jak se malá hříbátka honí po pastvinách, ale vždy po pár krocích upadnou a znovu vstávají na své vratké nožky. A jak se velkým koním leskne srst a hříva v odlescích zapadajícího slunce. No není to romantika? 

Jací jsou Kyrgyzové? 

Kyrgyzové jsou velmi milí, pohostinní a vstřícní lidé. S angličtinou tu však nepochodíte. Bude zapotřebí oprášit ruštinu nebo mluvit prostě česky s ruským přízvukem (jako v našem případě) a sem tam prohodit „charašo“, abyste vypadali alespoň trochu jako znalci. Obzvláště pohostinní byli místní lidé v horách. Ve většině se stravují pouze domácím chlebem, občasně masem a převážně mléčnými výrobky. Nevyjímaje kumys, což je zkvašené kobylí mléko a jeho větší konzumaci nedoporučuji, jelikož hned první lok byste nejraději vyplivli za jurtu. 

Neměli jste jako nevěřící nějaké problémy v této muslimské zemi?

Islámská víra zde není nikterak bijící do očí. Jediné místo, kde by i turisté měli být zakrytí šátkem a oblečením je návštěva mešity. Pouze v jediném případě jsme narazili, a to tehdy, když jsme šli do muslimské restaurace a nemohli si dát pivo. To naše české srdíčko oplakalo, ale obchod naproti hostelu nás zachránil. 

Jaká bys dala doporučení na cestu? 

Pokud pominu klasická covidová opatření, tak určitě doporučuji filtr na vodu. Kvůli všudypřítomným stádům ovcí, koní a jaků je filtr nezbytná věc. Co bych doporučila dál? Vezměte si co nejvíce dnů dovolené, jelikož 15 dnů na prozkoumání kyrgyzské přírody zdaleka nestačí. 

Jaká je další destinace, kam plánuješ jet do hor?

Další destinací bude Gruzie na tři týdny. Už se nemůžu dočkat.

Autor: Martina Křížová & CK Go2

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.