Výlet do jednoho z asi nejzajímavějších a nejodlišnějších míst, které jsem měla možnost navštívit – země, kde se nemožné možným stává – bych doporučila všem příznivcům divokého západu, bizarností i krás přírody a všeobklopující srdečnosti Kubánců. Ráda se podělím o zážitky a pár tipů, které by mohly pomoci lidem, kteří se na Kubu chystají a možná pár dalších přesvědčit k tomu, aby se také vydali na cestu.

Začalo to v polovině května zprávou od kamarádky s textem „Levné letenky na Kubu – jedem, ne?” V ten moment jsem věděla, že si konečně splním svůj dlouholetý sen a poznámky typu: „To musíš vidět“ nebo „Jeď co nejdříve, ať zažiješ ještě tu starou Kubu“, nebudu jen slýchávat, ale budu moci začít říkat i já sama.

Víza

Zážitek začíná již při vyřizování víz. Na počkání je vystaví na Kubánském velvyslanectví v pražských Jinonicích. Tam si posedíte v prostorné hale kubánské vily a za zvuku salsy si vás do kanceláře pozve sympatická Kubánka. Úřednice poskytne všem pár cenných rad, za částku zhruba 800 Kč vyrobí pěkné turistické vízum a cestovní horečka může začít.

Ubytování

Po náročné cestě letadlem vás naprosto pohltí karibské podnebí. Horký vlhký vzduch si vás podmaní tak, že okamžitě zapomenete kamkoliv spěchat a přizpůsobíte se životnímu tempu rodilých Kubánců. Vašemu opalovacímu krému s faktorem 15 se vysmějí i sami Kubánci.

Ubytování doporučuji řešit alespoň pár dní před odjezdem, aby se nestalo, jako nám, že skončíte uprostřed ulice sedět na kufru a budete čekat, až si vás někdo najde. Jelikož razíme heslo „Když na Kubu, tak pěkně mezi místní”, měly jsme ubytování zařízené přímo u rodiny přes naši známou kubánskou kamarádku žijící v Praze. Přesto jsme se chvílemi zmítaly v obavách, jestli se na ně vůbec doklepeme. Po příjezdu do čtvrti Vedado na nás čekalo ještě jedno překvapení. Když jsem se snažila najít obchod s potravinami, zjistila jsem, že není voda. Balená voda došla ve větší části Havany a já jsem zůstala v šoku. Co budeme pít? Voda z kohoutku je velké NE. Na 99% všechny cizince při jejím pití postihnou zažívací problémy, které bych nikomu, vzhledem k úrovni místních toalet, nepřála. Když dojde voda, vždy je tu spousta kvalitního rumu, který nikdy nezklame. Rum dezinfikuje a naučí milovníky latinskoamerických tanců tančit jako profesionál. 

Naše cesta se skládala ze tří hlavních destinací, a to Havany, národního parku Viňales a Santa Maríi, malé vesničky u poloostrova Varadero. Krom Havany, kde jsme byly ubytovány u známých ve velmi skromných podmínkách, jsme měly rezervaci přes Airbnb, kde lze nalézt široké množství tzv. Casaas particulares. Ty vřele doporučuji. Nejen, že po celou dobu pobytu jste v kontaktu s místními obyvateli, ale ubytování je pěkné, čisté a za dobrou cenu. Kvůli tomu, že rodiny si vydělávají peníze od turistů, mohou si dovolit a poskytovat mnohem větší komfort. Vlastně se s tímto specifikem budete potýkat celou dobu. Kubánci, kteří mají možnost si přivydělávat díky turistům, mají šanci vydělat si jako jedni z mála dobré peníze.

Jídlo a nápoje

Krom již zmíněného rumu je v Havaně přímo povinností každého cizince ochutnat mojito v La Bodequita del Medio a kousek dál daiquiri ve Floriditě. Tyto bary jsou vždy plné a můžete se zde seznámit se zajímavými lidmi z různých koutů světa. Z ostatních barů a restaurací mohu doporučit La Catedral a Chanchullero, kde se dobře se najíte za rozumný peníz. V každé restauraci mají výběr ze dvou přírodních džusů – ananasové a mangové. Doporučuji je také vyzkoušet. Je to stoprocentní výborná ovocná šťáva, kterou koupíte i v lahvi samostatně za 1 CUC. 

Peníze

Kubánská měna bude pro turisty částečná komplikace: jsou totiž dvě. Místo amerického dolaru byl vytvořen takzvaný CUC (peso convertible = 1 EUR), za které nakoupíte v supermarketech Panamericanos a na turistických místech. Nejlepší je si vždy pár CUC vyměnit za místní měnu CUP (pesos cubanos), kdy 1 CUC = 25 pesos cubanos. Můžete tak nakupovat v obchodech pro místní obyvatele a za lepší kurz. Dvě měny jsou pro turisty vždy trochu matoucí , čehož rádi využívají místní obchodníci. Nejednou se stane, že vám místo 20 CUC vrátí 20 CUP (zjednodušeně místo 500 Kč dají 20 Kč), a pokud se včas nepřihlásíte o správnou měnu, máte smůlu. Obchodník má vyděláno na pár týdnů dopředu. Po konverzaci s místními jsme se dozvěděly, že průměrně si pracující Kubánec vydělá 40 CUC za měsíc. I když k tomu připočteme nějaké ty stravenky na příděl, stejně z toho nevznikne optimální rozpočet.

Internet

Tato země vás oprostí od věčného vysedávání u počítače a koukání na displej mobilu. V zásadě bude každý turista používat svůj smart phone zase jen pro účely psaní sms a v případě krize i volání. Proslulá Nokia 5110 je na výlet na Kubu ideální. Na internet je velmi problematické se dostat. Data prostě nefungují. Po předložení platného cestovního dokladu lze zakoupit kartu za 2 CUC, která funguje jako hodinový tarif na internet, pak už je jen potřeba nalézt místo uprostřed městečka, kde sedí odhadem 200 lidí jeden vedle druhého na chodníku a v ruce drží mobil s puštěným skypem nebo Fb. Wifi v restauracích? Kdepak. Je potřeba si znovu koupit tuto kartičku a bude vám uděleno právo si na hodinu sednout na okraj chodníku či poslední volnou židličku a přidat se k ostatním.

Bezpěčnost

V zemi je, oproti ostatním středoamerickým státům, opravdu bezpečno a není třeba se bát o peněženku – turista je většinou obrán o peníze zcela legálně a přímo před svýma očima. Pokud jste vyzbrojeni perfektní španělštinou, stejně vás odhalí bílá barva pleti. A v případě, že je člověk blonďatý, dílo je dokonáno. Budete oslovováni všemi místními prodavači a šmelináři a červená kontrolka ve tvaru amerického dolaru se rozsvítí v očích nejednoho Kubánce a každého taxikáře.  O taxikářích bych mohla vest hodinové diskuze a založit v centru Havany společnost se školením na téma “Jak se nenechat obrat o všechny peníze”. Taxikáři na vás budou volat, zastavovat vám po směru i v protisměru a nabízet vám nezapomenutelnou jízdu městem za asi 10x tolik, za co vozí Kubánce. My jsme se naštěstí nenechaly a vždy jsme se zeptaly místních, jaká je obvyklá taxa pro místní. Pak už stačí jen nekompromisní smlouvání a nejlépe platba v CUP.

Jako správné spořivé Češky jsme si nenechaly líbit nic a občas nás i mrzelo, že někteří rozhazovační turisté charakterističtí velkými do ruda spálenými těly a baseballovou čepicí nám naše mistrovské dílo v podobě dobře usmlouvaných cen kazí.

Kubánci

Kubánci jsou hrdý národ a skvělí zábavní lidé, kteří umějí tančit. Od jedné Kubánky, která vyučuje tanec, jsem se dozvěděla, že snad v Havaně existuje pár Kubánců, co neumí salsu, ale moc jich není. Hudba je nedílnou součástí života na Kubě a způsob, jak se odvázat a projevit emoce. Autobus bez reproduktorů a nahlas puštěných latinskoamerických rytmů tu neexistuje. Také cyklisté nebo kolemjdoucí nepřeslechnete. Písnička Despacito se mi navždy vryla do paměti a Enrique Iglesias byl naším strážným andělem po celou dobu cesty.

Lidé jsou srdeční a začnou se s vámi okamžitě bavit. Budou se vás vyptávat na vaši cestu, místa, která jste navštívili a oni pravděpodobně nikdy neuvidí. Za pár dní jsme se na Kubě poznaly s více lidmi než v Česku za celý rok. Stejně ale doporučuji obezřetnost. Je důležité rozlišovat mezi srdečností a vypočítavostí. Mnoho lidí v turistech opět vidí jen možnost si přivydělat.

Doprava

Na místních komunikacích lze nalézt vše, co má dvě a více kol. K vidění jsou staré americké káry známé ze všech kubánských fotografií a pohledů, moskviche a auta, která měla být vyřazena z provozu před padesáti lety. Nejvíce mě na dálnici zaujala míchačka, přivázaná k nákladnímu autu, který zde slouží také pro přepravu osob. Občas se stane, že při nástupu do vozu, odpadnou dveře u spolujezdce. Tyto malichernosti se zde moc neřeší, izolepa se s vzniklým problémem na nějaký čas vypořádá.

Situace na kubánských silnicích je jedno velké muzeum v pohybu. Všudypřítomnému zápachu spalin nelze uniknout. Prý je v Havaně jedna prodejna Peugeotu ale auta jsou pro místní cenově nedostupná, proto se tu už po tři generace auta dědí, stejně jako byty a domy.

Jízní kola

Kola jsme na Kubě využívaly velmi často. Rozhodně se vyplatí si je půjčit a podívat se na místa, která jiným cestovatelům uniknou. Půjčení jízdního kola je samo o sobě dobrodružství, protože jsou, stejně jako auta, nedostatkovým zbožím. Velmi často se kradou a jejich vlastníci se o ně proto velmi bojí. Jedna možnost, jak si kolo půjčit, je oficiální půjčovna, která nabídne velmi turistické ceny. Druhou možností je přemluvit místní. Kolo, které si člověk sežene druhým způsobem se většinou řadí mezi dopravní prostředky, které již několik desetiletí neměly jezdit. Zase je to ale zajímavá příležitost jak si vychutnat atmosféru karibské Kuby ze sedla téměř nepojízdného kola.

Příroda

Příroda je jeden z největších přidaných hodnot Kuby. Rozmanitost přírody je všudypřítomná. Člověk zde nalezne hory, vodopády, jeskyně nebo džungli a pestrý ráz přírody je doplněn azurovým mořem s písčitými plážemi. Pro nadšence přírodních jevů jednoznačně doporučuji národní park Viňales.

Autorka článku a fotografií – Karolína Sedakovová – právě dokončuje studium na ČVUT v Praze při práci stíhá cestovat, jak jen to jde. Již dlouho ji láká Jižní a Střední Amerika a letos v červnu si splnila svůj sen a vydala se s baťůžkem na Kubu. Fascinují ji letadla a vždy, když vejde do letištní haly, ihned chytne cestovní horečku.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Kuby? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Kuba. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.