Jaká byla opatření, jak jsme je prožívali a díky čemu se situace zvládla.

Je půlka února 2020 a já si opět prožívám další ze svých nachlazení z klimatizace. Je sezóna, musím pracovat a moje šance na vyležení se jsou nulové. Když se dovleču na jídlo do svého oblíbeného warungu (lokální samoobslužná jídelna), řekne mi jeden známý: „nevypadáš moc dobře, kdyby ti bylo hůř, jdi do nemocnice, je tady nějaký nový typ viru“. V té době se o viru ještě nikde moc nemluví ani nepíše a tak nad tím mávnu rukou, vždyť jsem jen nachlazená z klimatizace jako každé dva měsíce. Za týden už se objevují první zprávy o novém viru, Malajsie zakazuje vstup obyvatelům Wu-Chanu a následně celé Číny, na letištích se měří teploty, sem tam někdo začíná nosit roušky. Nikdo ale ještě netuší, jak moc nám všem tenhle vir změní životy…

Jak se 18. 3. uzavřela Malajsie a co to pro nás znamenalo

Ještě první skoro 2 týdny v březnu se v Malajsii nic moc neděje. S posledními dvěma skupinkami projedu přes celou Malajsii do Kuala Lumpur a zpátky. Královské město Kuala Kangsar, ubytování u místních na břehu řeky tamtéž, buddhistické jeskynní chrámy v Ipoh, největší jeskyně pevninské části Malajsie, čajové plantáže v Cameron Highlands, historický Georgetown na Penangu, nejvýznamější hinduistická svatyně Malajsie Batu Caves u Kuala Lumpur a střešní bazén přímo v centru KL mezi mrakodrapy. Na ubytování v Kuala Lumpur jsou u výtahů desinfekce, u vstupu na Petronas Towers se měří teplota a fronta je asi nejmenší za celou dobu jejich existence. Turistů je všude málo ale jinak nic nenasvědčuje tomu, co přijde.

Po 10 dnech se vracím domů na Langkawi. Na ostrově znatelně ubylo turistů. Odjíždím poslední domluvené výlety, na většině atrakcí téměř nikdo není. V pátek 13. března mám povinnosti za sebou a odjíždím s kamarádkami na thajské Koh Lipe. Po příjezdu se dozvídáme, že Česká republika, stejně jako ostatní evropské země, rozhodla o uzavření hranic. Iveta vtipkuje o tom, že si asi prodlouží dovolenou a Jana zase, že si stejně přála žít v Malajsii. Situace se ale velice rychle mění a nás humor přechází. Iveta odjíždí dle plánu druhý den, my zůstáváme. Klidné dovolené si ovšem neužíváme. Máme tušení, že i hranice Malajsie by se mohly uzavřít. Jak rychle nevíme ale pro klid v duši si přebookujeme lístek na loď a odjíždíme dřív. 

Pár hodin po našem příjezdu se z prohlášení premiéra dozvídáme, že v Malajsii od 18. 3. dojde k uzavření hranic a MCO neboli Movement Control Order (Nařízení pro kontrolu pohybu). Což znamená zavření nejen hranic ale taky úplně všeho ostatního. Nejsme smutní. Naopak, máme s mužem radost, že máme konečně čas pro sebe. Chodíme na pláž a užíváme si sluníčka. Po 3 dnech ovšem přijde studená sprcha – na pláž nesmíte. A to i přesto, že na ní nikdo není a vyhnout se lidem by nebyl problém. Dozvídáme se také upřesnění dalších opatření:
-    zákaz prodeje alkoholu
-    na skútru a v autě smí být pouze jeden člověk s výjimkou taxíků
-    od domova se můžeme vzdálit maximálně do 10 kilometrů
-    na nákup může pouze jeden z rodiny (původní nařízení znělo „pouze muži“, ale pánové měli problém s orientací v milionech druzích nudlí a sojovek a tak se toto opatření zmírnilo a páry se mohly střídat)

Podtrženo sečteno: můžeme pouze na nákup a jinak vůbec nikam. Na silnicích jsou zátarasy, vše hlídá policie a armáda a kolem domu nám projíždí policejní auta hlásící „stay at home“ (zůstaňte doma). Sednout si nesmíte ani na terasu před vlastním domem. Ulice jsou prázdné, obchody, restaurace, bary i vše ostatní zavřené. Povolený je pouze rozvoz a vyzvednutí jídla sebou. Není ale moc komu prodávat a tak je drtivá většina podniků zavřená. Na jindy rušných ulicích není ani noha a ostrov vypadá jako ve špatném apokalyptickém filmu. Roušky povinné nejsou ale většina lidí je nosí dobrovolně. 
Pořád si ale – stejně jako většina ostatních lidí tady – nezoufáme. Věříme, že za 14 dní opatření skončí a vše bude zase v pohodě. Pleteme se. 

Jak šel čas s MCO, CMCO a RMCO

Za 14 dní vystupuje premiér s dalším projevem. MCO se prodlužuje o 14 dní. Poprvé a naposledy je můj muž viditelně rozhozený. Jinak ale po celou dobu zůstává – stejně jako ostatní Malajci – v klidu. Jana už tady nechce zůstat. Začínáme tušit, že tohle se nepěkně protáhne. Jak se ale dostat domů? Letadla už 2 týdny nelétají. Prostřednictvím české ambasády přichází nabídka na využití repatriačního letu. Jestli se na něj dostane neví takřka do poslední chvíle. Musí se ale dostat z Langkawi do Kuala Lumpur. Což rozhodně není jednoduché. Letět dříve a počkat v hotelu v KL nepřichází v úvahu – hotely nesmí ubytovávat cizince.

Koupit si letenku z ostrova na ten samý den, kdy má odlétat z KL je – vzhledem k neustálým změnám letů – šíleně riskantní, ale nezbývá nic jiného. Jana nakonec úspěšně odlétá. Repatriační let ji stál 700 EUR. V této souvislosti si dovolím veřejně pochválit naši českou ambasádu v Kuala Lumpur a bývalého konzula p. Kandu, který udělal maximum proto, aby se zde uvíznutí Češi dostali domů. Opravdu skvělá práce. 
Jana odletěla a my jsme s mužem zůstali sami. Sami dva v malém pokoji bez možnosti vyjít ven. Dva lidi z naprosto odlišných kultur a s různými zvyklostmi, kteří jsou spolu ještě relativně krátce a nejdelší doba, kterou strávili spolu byly 3 dny. A najednou jsme nucení spolu přežít téměř 2 měsíce po 24 hodin denně. Deset minut, které zabral nákup a po které byl ten druhý doma sám, situaci rozhodně nemohlo zachránit.

Fáze MCO trvá do 3. května. Poté začíná fáze CMCO – Conditional Movement Control Order. Je dovoleno cestovat v rámci jednotlivých států, otevřít některé nezbytně nutné ekonomické sektory a povolené jsou individuální sporty. Bary, noční kluby a zábavní centra zůstávají zavřená, kolektivní sporty nejsou dovolené. Jelikož je právě období Ramadánu, zdravotníci, policisté, vojáci a další, kteří pomáhají, jsou zproštěni povinnosti se postit. Jakékoli oslavy Hari Raya – oslavy konce Ramadánu, jež jsou nejvýznamějším svátkem muslimů, jsou zakázané. Stejně tak ramadánové bazary a společné modlitby v mešitách. Zakázané jsou i jakékoli další hromadné akce nad 10 osob.

Fáze CMCO končí 9. června a nastupuje fáze RMCO neboli Recovery Movement Control Order. Znamená to otevření dalších podniků jako jsou kadeřnictví, masáže, kina a další. Všichni však musí před otevřením zažádat o povolení a postarat se o dodržování vládou nařízených pravidel. Je dovoleno cestovat v rámci Malajsie a do Malajsie se také mohou vrátit držitelé víz. Teprve až fází CMCO se – po téměř 3 měsících – vracíme k relativně normálnímu životu a provozu. Jediné, co zůstává zavřené, jsou bary, noční kluby a...hranice. 

Malajsie 7 měsíců po uzavření

Fáze RMCO byla na konci srpna prodloužena až do konce roku 2020. Spoustě lidí tady na ostrově tak definitivně zhasla naděje, že letos začně turistická sezóna. Bary a noční kluby jsou stále zavřené stejně jako hranice. Život se změnil, musíme dodržovat nastavená pravidla. Ta jsou však daná už tak dlouho, že jsme si na ně dávno zvykli a vždy, když se mě někdo zeptá, jaká je situace v Malajsii, říkám „až na zavřené hranice a bary žijeme normálně“. A je to pravda, Malajsie situaci zvládla a život zase běží dál. Jak je to možné a co Malajsie pro svůj úspěch udělala?

Přístup vlády a informovanost

Jakmile se začala situace s virem přiostřovat, vláda se soustředila na řešení problému a politika šla stranou. Komunikace směrem od vlády byla jasná, kultivovaná a působila uklidňujícím dojmem. Žádná panika, zbrklá prohlášení, spekulace ani výrazné změny. Vždy ke konci aktuální fáze vystoupil premiér s prohlášením, ve kterém jsme se dozvěděli další postup a opatření. Rozesílaly se také informační SMS. 

Včasná prevence

Už ke konci ledna se na letištích začínají měřit teploty, jsou k dispozici desinfekce a personál nosí roušky. Pozastavuje se udělování víz občanům Wu-Chanu a následně celé Číny, ruší se oslavy Čínského nového roku. Objevují se první info materiály nabádající k dodržování hygieny.

Přísné tresty ale i podpora

Tresty za nedodržení nařízení mohou být až 10 000 RM (cca 55 tis. Kč) a až půl roku vězení. Nebo oboje. Většina prohřešků (např. nenošení roušky, která je povinná od 1.8., nebo návštěva nelegálně otevřeného baru) se trestá pokutou 1 000 RM (cca 5 500 Kč), případně ještě nocí ve vězení k tomu. V případě závažnějšího porušení (například porušení karantény) se rozdávaly tresty v maximální výši. Kromě trestů se ale občanům dostává také podpory. Již na konci března byl představen plán ekonomické pomoci pro občany a firmy. Každý občan Malajsie dostal finanční příspěvek, v případě manželského páru s příjmem domácnosti pod 2 000 RM (cca 11 tis. Kč) činila částka 1 600 RM (cca 8 800 Kč). Pro představu: minimální mzda je v Malajsii 1 200 RM a z částky 1 600 RM zvládne manželský pár – pokud se uskromní – vyžít 1 až 2 měsíce včetně nájmu. K dalším podporám patřil například internet zdarma, úlevy na daních či přímé finanční dotace pro firmy. 

Systém trasování, karantény a mísní lockdowny

Už v začátcích byla vyvinutá aplikace, se kterou při návštěvě veřejných míst naskenujeme QR kód a okamžitě se dozvíme, zda je místo bezpečné či nikoli. Kdo nechce používat aplikaci, zapíše do sešitu jméno, telefonní číslo a naměřenou teplotu. Díky tomu se snadno dohledávají ohniska vzniku a když je nejhůř (což znamená třeba 50 případů), dotčená čtvrť se uzavře. Někdy se musí uzavřít i celá města, jako se aktuálně děje v Kuala Lumpur. Jelikož se však případy daří dohledávat a lokalizovat, nehrozí lockdown celé země. Všichni, kteří přijedou do země, musí strávit 14 dní v karaténě ve státním zařízení. Toto nařízení se na chvíli uvolnilo v červenci, vzhledem k častému porušování domácích karantén se však rychle vrátila karanténa „pod dohledem“.

Soudržnost a uvědomělost národa

Malajsie má 30 milionů obyvatel a mísí se zde řada různých kultur a náboženství. Žijí zde Malajci, Číňané, Indové a cizinci ze všech koutů planety. Najdete tady zastoupena snad všechna náboženství, která existují. I přes obrovskou různorodost jsou však lidé zde (a to nejen v době krize) jeden národ. Nezáleží na tom, zda se chodíte modlit do chrámu nebo do mešity a jestli vaše rodina žije v Malajsii 300 let nebo jste přijeli včera. Teď jsme v tom všichni společně a podle toho se chováme. Všichni jsou v klidu, jsou k sobě slušní, pomáhají si a chápou, že pravidla se musí v zájmu všech dodržovat. Známé osobnosti nepodrývají autoritu vlády ale naopak povzbuzují a vyzývají všechny, ať dodržují pravidla a vydrží. A to vše nejen v začátcích, ale po celou dobu. 

Menatlita a víra

Co já osobně vnímám jako hlavní faktor, který pomáhá situaci zvládat, je zdejší mentalita a víra. Ať už muslimové nebo buddhisti, všichni věří tomu, že vše se děje z nějakého důvodu. Že je Bůh zkouší a že vše, co se děje, je jeho vůle. A díky tomu se s nastalou situací snáze smíří a přijmou ji. Zároveň také umí žít přítomností, dokáží se radovat z maličkostí, komunita je pro ně stejně (ne-li víc) důležitá jako individuální zájem a mají úctu a respekt ke starším a sami k sobě navzájem. Za celých 7 měsíců jsem od svých kamarádů ani od lidí kolem neslyšela žádné stížnosti nebo nadávání na situaci. Samozřejmě i tady mají někteří lidé existenční problémy, jsou frustrovaní, v depresi a nešťastní, objevují se i nesouhlasné hlasy. Vše je to ale v celkem malé míře a protestovat proti opatřením by tady asi nikoho v životě nenapadlo.

Co říct závěrem?

Opatření bylo a je spousta – od pomoci nejslabším sociálním skupinám (např. bezdomovci) přes omezení počtu lidí v restauraci, nekompromisní karantény a pokuty až po stále uzavřené hranice. Z evropského pohledu se (nejen v Malajsii ale i v jiných asijských zemích) jeví jako přehaná, omezující a anti-demokratická. Já, jako člověk zde žijící, si to nemyslím. Naopak jsem ráda, že zde vše proběhlo a probíhá právě takhle. Ono je totiž jedno, co si my – jedinci, myslíme a kolik konspiračních teorií vytvoříme. Nemá smysl vymýšlet, jak obejít nařízení a užírat se nenávistí. Ničím takovým si totiž nepomůžeme, spíš naopak. Jediné, co smysl má, je snažit se, aby se ta proklatá čísla snížila. V zájmu nás všech. 

Autorka článku a fotografií - Lenka Gazdová - původně designérka, nyní cestovatelka a digitální nomádka, která se rozhodla svůj život prožít jinak a podle svého. Po dvou kratších cestách do JV Asie se do této části zamilovala tak, že se sem vydala cestovat na delší dobu. Z původních šesti měsíců se stal skoro rok a nakonec se zde rozhodla žít. O cestování a životě v Asii píše na svém blogu. Napsala také kuchařku malajských jídel, ve které se můžete inspirovat.
 

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Malajsie? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Malajsie a Singapur poznáváme. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.