Kohoutí ostrov

© LaoMa

Na Kohoutí ostrov, který se nachází v Jihočínském moři, už jsme slyšeli pět mnoho chvály. Rozhodli jsme se proto, že vezmeme stan a pojedeme zjistit, zda si takovou chválu opravdu zaslouží…

Za dávných dob se kolem ostrova Wanzhou často zvedaly divoké vlny, se kterými si jen málokteří rybáři dokázali poradit, někteří se dokonce ani nevrátili z moře zpět. Jednoho dne zde proplouval taoistický mnich, který zpozoroval, že vzdouvající vlny vypadají jako obrovské stonožky útočící na rybářské lodě a ostrov Wanzhou svým tvarem připomíná velkého kohouta. Řekl proto místním rybářům, aby na ostrově postavili klášter a vypustili tam několik kohoutů. Ti se už o stonožky postarají. Rybáři učinili, jak jim mnich poradil. Když postavili klášter a vypustili kohouty, moře se v tu ránu utišilo. Od té doby rybáři, kteří se vydávali na moře, nikdy nezapomněli na ostrově vypustit kohouta. Vlny ve tvaru obřích stonožek se už nikdy neobjevily a ostrov Wanzhou byl přejmenován na Kohoutí ostrov.

Kohoutí ostrov_1

Jak to na Kohoutím ostrově (čínsky Fangjidao, doslova přeloženo Ostrov vypuštěných kohoutů) vypadá dnes? Stále se daří kohoutům krotit rozdováděné stonožky? Je ostrov opravdu tak krásný, jak se o něm říká? Nedalo nám to a vydali jsme se tam podívat.

Kohoutí ostrov, dříve též Wanzhou nebo také Fenzhou, spadá pod městskou prefekturu Maoming v provincii Guangdong. Vzdálenost ostrova od pevniny je cca 15 kilometrů.  Do prefektury patří ještě několik dalších ostrovů a ostrůvků, které se všechny nacházejí v Jihočínském moři. Nicméně Kohoutí ostrov s rozlohou 1,9 kilometrů čtverečních je ze všech největší. V roce 2004 se na tomto pustém a neobydleném ostrově začal budovat turistický areál – vzniklo přístaviště, byla postavena silnice a zavedena voda, začalo se s výstavbou hotelů a turistických atrakcí. Netrvalo dlouhou a ostrov byl zařazen na seznam čínských turistických míst kategorie AAAA (nejvyšší kategorie je AAAAA).

Kohoutí ostrov_2

Z vlakového nádraží v Maomingu je to přibližně hodina jízdy autem do přístavu, odkud vyplouvají výletní lodě na Kohoutí ostrov. Během čekání na loď jsme byli mezi čínskými rekreanty k nepřehlédnutí. Na našem neformálním oblečení, které kontrastovalo se společenskými obleky ostatních turistů, bylo znát, že jsme už půl dne na cestě. Naše velké batohy, pod jejichž tíhou se nám podlamovala kolena, působily ve srovnání s decentními zavazadly dalších cestujících trochu nemístně. Neposedná Berta v ušmudlaném oblečení vypadala vedle čínských nažehlených holčiček jako děvčátko z chudobince. :-) Před vyplutím jsme si v přístavu zakoupili vstupenku na ostrov (cca 400 Kč), kde jsme měli v plánu stanovat. Paní v pokladně nás ujišťovala, že tam mají vyhrazené místo pro stany, pouze nevěděla, kde přesně.

Kohoutí ostrov_3

Když jsme dorazili na ostrov, většina lidí hned nastoupila do turistických minibusů, které rozvážejí návštěvníky do hotelů. My jsme šli pěšky, protože máme rádi pohyb, a také jsme potřebovali najít místo pro náš „hotel“, který jsme si nesli v batohu na zádech. Přestože po ostrově vede pouze jedna cesta, oficiální místo pro postavení stanu jsme neobjevili. Zeptat se nebylo koho, protože ostrov byl takřka liduprázdný. K našemu překvapení jsme zjistili, že zde stojí jen samé hotely a bungalovy. Možná proto, že byl všední den, navíc mimo turistickou sezónu, nebyli tu téměř žádní hosté. Na ostrově nežijí ani žádní starousedlíci, kteří by nám poradili, kde je možno stanovat. Nezbývalo nám nic jiného, než abychom si místo pro stan vybrali sami. Došli jsme až na samý konec turistického rezortu, kde se asfaltová silnice náhle proměnila v úzkou pěšinu. Pláž před posledním hotelem přímo vybízela, abychom si na jejím kraji postavili stan.

Kohoutí ostrov_4

Do večera na „naši“ pláž zavítalo jen několik málo návštěvníků. Chvíli se procházeli po pláži, sebrali několik mušlí, vrhli pár udivených pohledů na naše stany a zase odešli. Stále jsme vyhlíželi někoho, kdo nám přijde říct, že se zde stanovat nesmí. Nikdo ale nepřišel. Chvíli poté, co jsme ulehli, začal se ostrov otřásat pod náporem decibelů. Nebyly to však ani cikády, ani obří stonožky, které by útočily na rybářské lodě. Bylo nám jasné, že za takového hluku neusneme, proto jsme se šli podívat, co je toho příčinou. U nás se říká „Co Čech, to muzikant“, v Číně bych řekla „Co Číňan, to náruživý zpěvák karaoke“. Majitel nedalekého baru se asi rozhodl, že do svého podniku přiláká všechny hosty na ostrově, a proto náruživě halekal na pódiu pod širým nebem. Návštěvníci posedávali na barových židlích, usrkávali své koktejly a spokojeně poslouchali šlágry čínské pop music. Říkali jsme si, že dnes místo kohoutů krotí obří stonožky tahle šílená hudba. 

Kohoutí ostrov_5

Když jsme se ráno vzbudili, přivítal nás příliv. Moře, večer ještě na padesát kroků vzdálené, se pokradmu blížilo k našim stanům. Zatímco se Petr společně s Bertou a naším čínským kamarádem Mingmingem šli projít po ostrově, já raději zůstala u stanů. Co kdyby moře chtělo přijít na návštěvu. Pamětihodnosti ostrova – klášter bohyně Mazu, socha bohyně milosrdenství Guanyin a socha obřího kohouta – byly vybudovány teprve před několika lety. Snad jen posvátný banyán, na který lidé zavěšují červené destičky se svými přáními, pamatuje příběhy rybářů z dob minulých.

Kohoutí ostrov_6

Na ostrově jsme zůstali ještě jednu noc. Ten večer připlula řada dalších turistů, kteří se chystali strávit víkend na ostrově. Noc byla ještě o něco hlučnější než ta předešlá. Nejen karaoke z nedalekého baru nás vytrhovalo ze spánku, ale i několik hlasitých Číňanů, kteří do časných ranních hodin seděli venku před hotelem. Asi nemohli pochopit, že lze spát i někde jinde než v hotelu, a proto se snažili přesvědčit zaměstnance hotelu, aby zakročil.

Kohoutí ostrov_7

Když jsme následující ráno odjížděli z ostrova, davy lidí se proti nám valily jako vlny moře. Kohoutí ostrov je nepochybně velmi populární místo pro víkendové pobyty čínských rodin. Výstavba na ostrově stále pokračuje, budují se další hotely a restaurace. Jsem ale ráda, že jsme mohli poznat „jinovou“ tvář ostrova, tj. bez lidí. Takhle mi v hlavě zůstala vzpomínka na ostrov jako na malebné místo, kde se zvuky moře prolínají s moderní čínskou pop music.

Kohoutí ostrov_8

Autorka - Lenka Vránová žije se svým mužem a dcerkou v jihočínském městě Guangzhou (česky Kanton). Ve volném čase se věnuje studiu čínštiny a prodeji čínského čaje do ČR. Více o autorce a životě rodiny v Číně na webu Laoma.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět vic a získat podrobnější informace týkající se Číny? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet China.  

China 2 LP

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě nebo i třeba na stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Booking.com
Napsal: Lenka Vránová

Předchozí článek

Vyber si svůj pramen, aneb objevte krásy floridského vnitrozemí!

Další článek

Fototrip kolem nejhezčí peruánské hory

Související články

Články

Stanování na poušti Dun zpívajícího písku

Vždy mě lákal severozápad Číny, který patří k nejchudším oblastem Říše středu. Když jsme dorazili do Dunhuangu (vysl. Tun-chuangu), jednoho z hlavních center Hedvábné cesty, nabídl nám tamější majitel hotelu, strýček Ge, zda bychom nechtěli strávit noc na poušti. A to je nabídka, která se jen tak neodmítá! Bylo přesně pět hodin odpoledne, když strýček Ge zaklepal na dveře našeho hotelového pokoje. Jste připraveni? Můžeme vyrazit? Ano, odpověděli jsme. V duchu jsem si ještě rekapitulovala, zda máme opravdu všechno – hlavně vodu a teplé oblečení. Vzpomněla jsem si na to, co jsem ten den mnohokrát opakovala…

Články

Nepál – turistická perla Himálaje

Návštěva Federativní demokratické republiky Nepál, jak zní oficiální název země od sesazení posledního nepálského krále v polovině roku 2006, je naplněním cestovatelských snů každého, kdo na svých výpravách vyhledává přírodní krásy a rozmanitost cizích kultur. Některé oblasti byly ještě do 90. let minulého století pro cizince zcela nepřístupné. Svou rozlohou maličká země, pevně semknutá svými dvěma sousedy Indií a Čínou, v sobě skrývá potenciál pro prožití mimořádně silných zážitků. Za vstupní bránu do Nepálu je bez nadsázky možné označit mezinárodní letiště v Káthmándú, kterým se do země dostává, zejména z Indie, největší počet turistů. Letiště překvapí skrovnými rozměry, ovšem po absolvování nezbytných vstupních procedur a zaplacení povinného víza můžete být do hodiny ubytovaní…

Články

Mystické Žluté hory

Žluté hory neboli Huangshan se nacházejí na východě Číny v provincii Anchuej jižně od řeky Jang-c’-ťiang. Byly zařazeny do světového dědictví UNESCO a jsou jednou z nejnavštěvovanějších míst v Číně. Nejvyšší vrcholky sahají do výšky až 1 806 m. n. m. a skalní masivy jsou složeny ze světlé žuly. Žluté hory byly jedním z nejkrásnějších míst, které jsem při své cestě po Číně navštívila. Moje cesta započala v Šanghaji. Po asi 10 hodinách jízdy autobusem ve zběsilém čínském provozu, kdy se pořád troubí a kličkuje, přijíždím do městečka Tangkou, které leží přímo pod Žlutými horami a je tak skvělým…

Články

Nezapomenutelný Peking

Komunistický režim je v Pekingu stále znatelný, ale to neznamená, že tu nezažijete skvělé věci, nepoznáte skvělé lidi a ještě skvělejší místa. Naštěstí je Peking stále městem, kde cítíte tu pravou a nefalšovanou Čínu. Možná je to tím, že turisty tady nepotkáte na každém rohu. Na pár dní celebritou Jelikož Peking není přecpaný turisty, můžete si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké je to být celebritou. Často budete součástí vtipných a neobvyklých situací. Lidé se s vámi budou chtít fotit a je úplně normální, že vás popadnou, odtáhnou před svůj fotoaparát a na památku si vycvaknou…