Nevíte, na které živé tvory se zaměřit? Podívejte se na náš seznam nejzajímavějších živočichů celé oblasti a míst, kde je nejsnadněji zastihnete.

Mírné deštné lesy, vysoká pohoří, travnaté pláně, fjordy, jezera a řeky Patagonie tvoří jednu z největších přírodních oblastí na světě. Najdete tu obrovské rozlohy panenské divočiny, kterou obývá více než pět set druhů živočichů. Díky tomu patří Patagonie mezi nejrozmanitější a druhově nejbohatší oblasti Jižní Ameriky.

Do tohoto bujného přírodního ráje přijíždějí pozorovatelé ptáků, fotografové zvířat i milovníci přírody, kteří doufají, že tu zahlédnou kondory, tučňáky, lamy, pumy, velryby a další tvory. Drsné kontinentální klima a členitá krajina Patagonie spolu s estanciemi (ranči) na některých místech však přispívají k tomu, že ti nejplašší obyvatelé divočiny bývají k vidění jen někde a jen v určitém ročním období.

Nevíte, na které živé tvory se zaměřit? Podívejte se na náš seznam nejzajímavějších živočichů celé oblasti a míst, kde je nejsnadněji zastihnete.

Kondory uvidíte nejčastěji v Andách

Kondor andský je národním ptákem Bolívie, Chile, Kolumbie či Ekvádoru a zároveň patří k největším ptákům světa. Díky třímetrovému rozpětí křídel velikostí dokonce předstihuje i své kalifornské příbuzné. Někteří lidé si mylně myslí, že kondoři jsou dravci, a proto je dřív pronásledovali chovatelé ovcí. Ve skutečnosti jsou však mrchožrouti podobně jako starosvětští supi, takže nikdy nezabíjejí a neodnášejí dobytek. Pracují spíše jako čisticí čety, protože se živí mršinami a zbavují tak přírodu nebezpečí nákazy.

Kondoři andští mají holou hlavu a černé peří s výraznými bílými plochami na křídlech a jsou nejhojnější v Andách v národních parcích Torres del Paine, Perito Moreno, Los Glaciers, Patagonie a Cerro Castillo. Využívají zdejší silné vzdušné proudy, které jejich tělo nadnášejí. Žijí také v blízkosti pobřeží, kde vanou silné větry od moře, takže je můžete vidět, jak se vznášejí nad národním parkem Parque National Monte de León.

Nejlepším místem na pozorování pum je Torres del Paine

Keňa a Tanzanie mají své lvy, Indie a Sibiř tygry, Amazonský prales je domovem jaguárů a Patagonie má pumy. Lidé kdysi pumy v Patagonii málem vyhubili, houževnaté šelmy však v minulých desetiletích prokázaly téměř zázračnou schopnost obnovy populace. Přispěla k tomu i rozsáhlá ochranná opatření a celá řada národních parků, kde pumy nacházejí dostatek potravy. Světle hnědá puma je největším dravcem v celé oblasti, který dokáže usmrtit i kořist mnohem větší, než je sám.

Pozorování pum je pro většinu milovníků přírody vrcholným zážitkem, protože tyto majestátní kočky jsou noční a plaché, je jich málo a žijí daleko od sebe. Největší šanci pumu zahlédnout máte v národním parku Parque Nacional Torres del Paine, kde žije hlavně díky hojnosti lam a divokých koní početná populace těchto kočkovitých šelem. Autorka tohoto článku dokonce viděla na vlastní oči hodně velkou pumu, když procházela národním parkem osamoceně. Byl to nádherný, ale zároveň děsivý zážitek, a to navzdory faktu, že už celá desetiletí nikde v Patagonii puma na člověka nezaútočila. Pumy se dají pozorovat i v Parque Nacional Patagonia a Parque Nacional Los Glaciers.

Lamy guanako jsou obzvláště hojné v Ohňové zemi

Největší jihoamerický příslušník čeledi velbloudovitých je blízkým příbuzným domestikovaných lam krotkých a alpak, který se v celé Patagonii vyskytuje ve velkých počtech a po celý rok. Lamy guanako se mohou pochlubit zbarvením ve světle hnědých tónech, dlouhými ladnými krky i nohama, nádhernými řasami kolem očí a zvídavou povahou. Jejich citlivé pysky jsou přizpůsobené k hledání šťavnatých lístků v trnitých patagonských keřích a lamy guanako samotné jsou společenští tvorové, kteří žijí v menších stádech tvořených až deseti samicemi, dominantním samcem a jejich mláďaty. Během zimy se však sdružují do mnohem větších skupin.

Stáda, která se dnes potulují patagonskými travnatými pláněmi a lesy, tvoří pouhý zlomek počtu lam, které kdysi tento ekosystém obývaly. Po příchodu Evropanů jejich počty drasticky poklesly, a i když už není legální je lovit, stále musejí soupeřit o potravu s ovcemi.
Lamy guanako jsou obzvláště hojné v Ohňové zemi, kde nežijí pumy, ale dají se snadno pozorovat i v národním parku Monte de León. Téměř jistě je uvidíte i v národním parku Torres del Paine, kde jich žijí alespoň dva tisíce, a v národním parku Patagonia, kterému se přezdívá Serengeti Jižní Ameriky. Sdílejí životní prostředí s pásovcem štětinatým, který žije v blízkosti jezer, a rychlým běžcem nandu pampovým.

Velryby pozorujte od prosince do března

V pobřežních vodách Patagonie je možné pozorovat čtyři druhy velkých kytovců – keporkaky, kosatky, velryby jižní a velmi vzácně i plejtváky obrovské. Od prosince do března pořádají společnosti Whalesound a Solo Expeditioners plavby zaměřené na pozorování velryb z Punty Arenas do podmořského národního parku Francisca Coloaneho kolem jihochilských fjordů. Právě zde se zastavují keporkakové, aby se nakrmili na své cestě z Antarktidy do Arktidy, a zde také předvádějí své úžasné výskoky nad hladinu.

Kosatky se vyskytují kolem argentinského poloostrova Valdés, kde loví lachtany a tuleně, mnohem pravděpodobněji tu však uvidíte ohrožené velryby jižní. Mezi dubnem a prosincem jich do chráněných zálivů kolem poloostrova připlouvá víc než dva tisíce, aby se tu rozmnožily a vychovaly mláďata. Pravidelné lodní výlety vyplouvají z vesnice Puerto Pirámides.

Během lodních výletů je pravděpodobné, že uvidíte i plískavice tmavé. Jsou to menší hraví příbuzní delfínů, kteří rádi plují v blízkosti lodí a předvádějí akrobatické výkony v podobě výskoků vysoko nad mořskou hladinu. Plískavice strakaté je běžně možné pozorovat i při plavbě trajektem v Magalhãesově průlivu z patagonské pevniny do Ohňové země. Trajekt často sledují celé skupinky plískavic. Největšího svace na světě, tedy plejtváka obrovského, můžete se štěstím zahlédnout z paluby trajektu v severní chilské Patagonii při plavbě na ostrov Chiloé. Příležitostná pozorování jsou hlášená i ze zálivu Corcovado.

Endemické činčily ušaté žijí v rezervaci Jeinmeni

Velmi roztomilé a čilé činčily ušaté vypadají jako kříženci mezi větším králíkem a běžnou činčilou a většinou žijí na strmých svazích. Díky červenavě hnědému zbarvení dobře splývají s horským prostředím. Jsou to větší hlodavci, kteří žijí jen na jihu Jižní Ameriky a vytvářejí zde velké kolonie, které si budují podzemní doupata.
V jižní Chile je pravděpodobně zastihnete v měsíční krajině rezervace Jeinmeni. V Argentině lidé považují jejich příbuzné viskače, které obývají pampy, za škůdce, protože spásají potravu pro dobytek. 

Velmi ohroženého huemula jižního je těžké zastihnout

Huemul jižní je velmi plachý a kriticky ohrožený zástupce čeledi jelenovitých, který obývá hory a křovinaté oblasti v blízkosti ledovců v Chile a Argentině. V přírodě už jich zbývá jen něco kolem 1500 jedinců, přičemž většina z nich žije v Chile. Podsaditý jelínek je národním zvířetem Chile, a dokonce se spolu s kondorem objevuje i v jejím státním znaku.

Pokud huemula uvidíte, budete mít obrovské štěstí. Pozorování jsou však hlášena z národních parků Patagonia, Torres del Paine či rezervace Reserva Natureal Los Huemules. Posledně jmenovaná rezervace je soukromá a leží v Argentině blízko vesnice El Chaltén. Její zakladatel doufá, že ochrana životního prostředí huemulů a jejich vědecké studování pomůže zvýšit jejich početnost.

Pozorujte plameňáky chilské na Laguně Seca

Když se mluví o plameňácích, představíme si většinou tropy, takže Patagonie nepůsobí jako jejich ideální domov. Plameňáci chilští, kteří jsou zbarveni světleji než plameňáci karibští, ale intenzivněji než plameňáci růžoví, tu však žijí ve velkých hejnech. Často jsou k vidění během jižního léta po cestě do národního parku Parque Nacional del Paine. Tvoří jasně růžové skvrny na bledě modré laguně Laguna Amarga.
Žijí také v jezerech a lagunách národního parku Patagonia. Pokud pojedete údolím Chacabuco směrem k argentinským hranicím, můžete je ve velkých počtech vidět na Laguně Seca.

Mláďata tučňáků se líhnou v listopadu a prosinci

Co je černobílé a čeho žije v Patagonii dvakrát víc než lidí? Pokud odpovíte „tučňáci“, budete mít svatou pravdu! Od října do dubna Patagonii obývá asi 3,4 milionu tučňáků magellanských, kteří se vracejí do svých podzemních nor z pobřeží Brazílie, aby tu snesli vejce. Mláďata se líhnou v listopadu a prosinci, takže jestli chcete zahlédnout kuličky peří se zobákem, přijeďte v této době.

Největší kolonie tučňáků magellanských jsou na poloostrově Punta Tombo v Argentině a dostanete se k nim buď autem, nebo turistickým autobusem. V Chile je velká kolonie na ostrově Isla Magdalena, kam vyplouvají půldenní lodní výlety z Punty Arenas. Pořádá je Turismo Comapa. Tučňák magellanský je bezkonkurenčně nejhojnějším tučňákem, jakého můžete na pobřeží Patagonie zastihnout.

Dále na jihu na ostrově Isla Martillo, který leží v průlivu Beagle blízko města Ushuaia a kam plují výletní lodě společnosti Tangol Tours, žijí tučňáci oslí a na pobřeží východně od argentinského města Puerto Deseado můžete narazit na tučňáky skalní. Na hlavním ostrově Ohňové země v blízkosti zátoky Bahía Inútil žije také malá kolonie tučňáků královských, která v posledních letech prosperuje a je početnější. Je to jediné místo mimo Falkladských ostrovů, Jižní Georgie a Antarktidy, kde můžete tyto majestátní ptáky pozorovat. Společnost Chile Nativo sem pořádá celodenní výlety z Punty Arenas.

Vysazení bobři stavějí hráze na ostrově Isla Navarino

V roce 1946 přišla argentinská armáda se svěžím nápadem přivézt deset párů bobrů z kanadské Manitoby a vysadit je v Ohňové zemi. Vojáci doufali, že tím položí základy lukrativnímu obchodu s kožešinou a přilákají do řídce osídlené jižní oblasti Argentiny víc novousedlíků. Protože tu nežijí žádní přirození nepřátelé, kteří by počet bobrů udržovali na rozumné úrovni, vodní hlodavci se tu rozšířili jako chlupatý příliv. Dnes jich tu žije alespoň 70 000 a způsobují místním lesům stejně rozsáhlé škody jako lesní požáry.

Pokud chcete tyto pracovité stavitele hrází pozorovat, najdete jejich vodní díla s největší pravděpodobností tam, kde dřív rostly bujné lesy pabuků jižních – obzvláště, pokud si uspořádáte pěší túru po chilském ostrově Isla Navarino nebo se vydáte po pěších trasách národního parku Tierra del Fuego v blízkosti města Ushuaia.

Jak na to

Pozorování zvířat v Patagonii je opravdu snadné. Pokud se zrovna nehodláte vydat ve stopách pum a huemulů, dokonce k tomu nebudete potřebovat ani specializovaného průvodce. Až pojedete autem po patagonských silnicích s řídkým provozem, pravděpodobně uvidíte nandu pampové, a při pěších túrách po vyznačených cestách v národních parcích zase snadno potkáte lamy guanako a endemické druhy ptáků, jako je například datel magellanský nebo káně patagonská. Navštívíte-li chilské nebo argentinské pobřeží, zastihnete spoustu mořských ptáků, tuleňů a lachtanů.
Pokud však míříte do Patagonie za vzácnějšími nebo plaššími živými tvory, vyplatí se podniknout vícedenní safari, která pořádají společnosti jako Chile Nativo, Swoop Patagonia, EcoCamp Patagonia, Eagle-Eye Tours a Far South Expeditions – abychom jmenovali alespoň část spolehlivých agentur.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět vic a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce Lonely Planet. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.