Keňa je většinou prezentovaná jako ráj pakoňů. Není divu, jejich velká migrace je turistickým lákadlem číslo jedna. V zemi se však nachází se také spousta jezer, kolem nichž jsou zřízeny rezervace a parky a kde si přijdou na své nejen ornitologové. Určitě stojí za to se k nim vypravit.

Jezero Boghoria – domov milionů plameňáků

Také v jezeře Boghoria je stejně jako v jezeře Nakuru voda slaná. Vyvěrá zde několik termálních pramenů. Některé jen tak bublají, z některých stoupají gejzíry vody nebo páry i několik metrů do výšky. Minerály, které zdejší voda obsahuje, poskytují živiny zeleným řasám a drobným korýšům. Ti jsou dostatečnou zásobou potravy pro plameňáky.

V národní rezervaci Lake Boghoria se nevyskytují šelmy. Pravděpodobně i proto je jezero poměrně málo navštěvované turisty. V době naší návštěvy jsme měli břehy jezera jen pro sebe a při fotografování údajně milionového hejna plameňáků jsme se nemuseli obávat nevhodných objektů.

Přestože se zde plameňáci vyskytují v takovém množství, není vůbec snadné pořídit opravdu dobrou fotku. Všude samá noha, krk, zobák, všechno v jednom velkém chumlu. Vybrat alespoň jeden kompozičně zajímavý obraz brodících se ptáků není jednoduché. Tak alespoň nějaké „letovky“. Plameňáci neustále někam odlétají, přelétají a přistávají na hladině jezera.

Ptačí ráj ‒ jezero Baringo

Jezero Baringo je skutečným ornitologickým rájem. Vyskytuje se tu údajně až 500 druhů ptáků. Pozorovat je možné i jiná zvířata. Hlavně hrochy a krokodýly. I v této lokalitě se hroši pasou nejraději na zavlažovaných trávnících v kempech. Baringo je nejsevernější jezero Velké příkopové prolákliny s rozlohou cca 130 km².

Orel rybář

Naším hlavním programem mělo být fotografování orla při lovu ryb. Ve vesnici nedaleko kempu jsme objednali člun a průvodce, který od místních rybářů koupil několik návnad. Zamířili jsme s lodí k ostrovu, kde se orli údajně často vyskytují. Náš průvodce vzal rybu, začal s ní mávat ve vzduchu a hlasitě pískat, aby přilákal pozornost dravce. Po chvíli se skutečně jeden vznesl a náš kapitán hodil návnadu vysokým obloukem do vody. Aby se ryba nepotopila, zasunul do ní špalík balzového dřeva. Orel zamířil rovnou na kořist. Roztáhl křídla, předsunul nohy, aby přibrzdil v letu, pařáty uchopil rybu a ladným obloukem se vrátil na své původní místo, kde si na úlovku pochutnal. To se opakovalo ještě několikrát, dokud nedošly návnady.

Hnízdiště volavek

Na křovinách v okolí jezera jsou velká hnízdiště volavek všeho druhu. Vyskytují se zde volavky bílé, černé, stříbrné, dokonce i volavka obrovská. S fotografováním je to však stejné jako s plameňáky na jezeře Baringo. Ve spleti hustých větví je poněkud těžké najít ptáka, přes kterého žádná haluz netrčí, a potom ho správně zaostřit.

Ale i jen pouhé pozorování stojí za to. Jedni rodiče teprve staví nebo upravují hnízdo, do kterého by mohli naklást vejce. Jiní přilétají nakrmit svá již vylíhlá mláďata, která se ještě poněkud nejistě drží v okolí rodného hnízda. Občas se mezi sebou opeřenci hašteří a perou. Volavky jsou monogamní a střídají se při sezení na vejcích i při krmení potomků. Při stavbě hnízda, které budují z větví a suché trávy, si s estetikou příliš hlavu nelámou.

Informace o tom, že další turisté přijedou pozorovat život na jezeře, se rychle šíří celou rybářskou vesnicí. Ráno jsme přijeli do přístavu ještě za tmy, abychom stihli první sluneční paprsky na hladině. Mezi hliněnými domky byl klid a ticho. Začátek plavby byl velmi slibný. Pozorovali jsme malého ledňáčka i rybaříka jižního. Vzhledem k tomu, že i oni byli ještě rozespalí, ochotně nám pózovali v ranním rozbřesku. Rozednívá se však velmi rychle a ke kolonii volavek jsme přijeli již se sluncem v zádech. Kochala bych se na hnízdišti i déle, ale bylo třeba pokračovat v cestě, abychom v dobrém světle stihli fotografovat i orly.

Po návratu z plavby nás očekávala celá vesnice. Jeden z domorodců nám odvážně předváděl štíra, kterého si položil přímo na ruku. Jiný vytřepal ze špinavého hadru malého, údajně jedovatého hada. A všude kolem zvědavé dětské oči. Rozdali jsme bonbony a jiné drobné dárky, zaplatili očekávané taxy za předvádění členovce i plaza a všichni jsme byli spokojeni. Domácí nám mávali na rozloučenou a my odjížděli se spoustou zážitků a kartami plnými fotek.

Na fotografování odjíždíme vždy brzy ráno a na oběd se vracíme do kempu. Než odjedeme na odpolední safari, je vždy dostatek času na průzkumnou výpravu po okolí. Vzhledem k našemu ubytování na břehu jezera jsme našli spoustu objektů k fotografování i během předpolední vycházky. Přímo v zahradě hnízdili snovači, ve stínu keřů v mělčině jsme viděli krokodýla, který si právě pochutnával na leklé rybě. Personál láká další ptáky na zbytky z kuchyně. Toho hojně využívají hlavně zoborožci, kteří si ani nenechají ujít koupel kolem trysek závlahy.

Jezero a jeho okolí určitě stojí za útrapy, které jsme zažili na hrbolaté silnici z Nairobi. Jistou odměnou nám bylo sledování davů domorodců, kteří cestují povětšinou pěšky, na kole či v nacpaných miniautobusech, kterým tu říkají matatu.

Autorka článku i fotografií Alena Knoblochová - cestovatelka a amatérská fotografka. "Moje fotografie jsou určeny zejména pro ty, kteří  z nejrůznějších důvodů necestují a do Afriky se nemohou sami podívat."
 

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět vic a získat podrobnější informace týkající se Keňi? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Kenya.

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.