Mnoho cestovatelů Laos kvůli absenci moře vynechává, ale to je opravdu velká škoda. Proto je také země přezdívána „zapomenutým klenotem Asie“. My pro Laos máme ale ještě trochu jiné označení, a to „země bez času“.
Čas v této zemi plyne nějak jinak než ve zbytku světa, proto ZPOMALTE a nikam se nežeňte. Dlouhé přejezdy autobusy se vám obvykle protáhnou o 3 až 5 hodin. Ale pokud se hned po příjezdu na tento život naladíte a budete čas vnímat jako místní, tak si budete moci vychutnat nezapomenutelnou jízdu s úsměvem na tváři.
Luang Prabank
Přilétáme z Bangkoku na letiště v Luang Prabank a dostáváme vízum za 30 USD (plus úplatek 1 USD, aby nám ho úředník vůbec vlepil do pasu). Jakmile vystupujeme z letiště, vítají nás kohoutí zápasy, které jsou v Laosu velmi oblíbené.
Všudypřítomné budovatelské malby a rudé vlajky se srpy a kladivy poukazují na fakt, že se nacházíme v Laoské lidově demokratické republice. Hlavním náboženstvím je zde buddhismus a je velmi zvláštní, jak zde hezky bok po boku žijí buddhisté a komunisté. Dokonce na některých chrámech můžete vidět i rudou hvězdu.
Laos je bývalou francouzskou kolonií, a tak jsme si hned zašli na pořádnou bagetu. V Luang Prabang se mísí francouzská koloniální architektura s tou tradičně laoskou. Ve městě je také královský palác či bezpočet nádherných zlatých chrámů, které rozhodně stojí za to. Celkem nás překvapilo, že do každého místa, a to včetně kopce, který si vyšlápnete sami, musíte zaplatit vstupné od 10.000 - 30.000 kipů (14 - 40Kč). Dokonce jsme zde viděli i velice rozvrklaný bambusový most, přes řeku Mekong, za jehož přechod se také vybíralo vstupné 10.000 kipů.
Na super nočním trhu může člověk ochutnat vše možné i nemožné. Cpeme se nejen kokosovými lívanečky Kanom Kok, které jsou typické pro tuto oblast, ale úplně vším na co narazíme. Turisté si zde rádi kupují pálenku s naloženým hadem či štírem. Místní to ale prý vůbec nepijí.
Co navštívit v okolí Luang Prabang?
Určitě to je nádherný Kuang Si Waterfall! Půjčili jsme si motorku za 100.000 kipů (130 Kč) a jeli na celodenní výlet po okolí. Vodopád Kuang Si jsme si ale nechali až na odpoledne, kdy se pořádně oteplilo, jelikož se na některých místech můžete dokonce vykoupat. Voda je tedy velmi studená, ale rozhodně to stojí za to. Nejedná se jen o jeden vodopád, ale o několik kaskádovitých vodopádů s malými azurovými lagunkami. Tyto vodopády pro nás budou vždy top, protože jsme se u nich zasnoubili.
Phonsavan, aneb válka, která ani po 50 letech neskončila
Během války ve Vietnamu byl Vietnam bombardován vojenskými silami USA. Spojené Státy se obávaly komunismu a začaly s ním bojovat. Aby se bombardéry vůbec do Vietnamu trefili, museli začít shazovat bomby už nad Laosem. USA se také přestalo líbit, že Laos přispěchal Vietnamu na pomoc a začal ho zásobovat po Ho Či Minově stezce a pašovat vše možné.
Laos byl nejvíce bombardovanou zemí během této války. Během 9 let na zemi spadlo stejně bomb, jako za celou dobu 2. světové války! Následky války pociťuje Laos dodnes! Každý rok umírá 100 lidí kvůli tomu, že šlápnu na minu nebo najdou nevybuchlou bombu. 40% lidí přežije, ale bez končetin, očí, sluchu atd.
To co je ale neuvěřitelné, je fakt, kolik věcí z bomb a min dokáží místní lidé vyrobit! Jako třeba plot, pilíře domu, grill, místo pro zahradničení či květináče, šperky, ocelové nože, olejové lampy, dekorace nebo třeba příbory. Miny, které místní chodí sbírat do lesa, jsou vyrobené ze slitiny. Když se roztaví, oddělí se hliník naleje se do dřevěných forem a vyrábí lžíce. Zbylý kov se prý prodává Vietnamcům.
Luang Namtha
Naším hlavním cílem zde byla vesnice etnika Akha vysoko v horách. V Luang Namtha jsme si našli místního průvodce jen pro nás dva, což byla nejlepší volba. Sami bychom se totiž neodvážili jen tak k někomu vtrhnout do domu a třeba začít ochutnávat jejich oběd, tak jako on. Ale místní z toho byli nadšení. Děti si nás okamžitě zamilovaly a my jim mohli rozdat pár pastelek a omalovánek, které viděly poprvé v životě a museli jsme jim ukázat co se s tím dělá.
Teď by měli zpozornět především rodiče dospívajících dívek (mluvíme tady o vrcholu nejhorší puberty 13+). Na fotkách si všimněte těch malých domků na kůlech. Tak tady bydlí pouze dívky, které oslavily 13. narozeniny. V tuto chvíli jsou z nich holky na vdávání a musí se také trochu osamostatnit. Přece by nebydlely v jednom domě s rodiči! No a v této chajdě, do které se vejdou jen ony, musí čekat do té doby, dokud si je nevybere nějaký ženich a není svatba. Ptali jsme se "Jak dlouho tam ty chudinky musí být?" Průvodce se zasmál a říkal "Moc dlouho ne, tak rok až dva."
Vang Vieng
Městečko Vang Vieng a jeho okolí je rájem baťůžkářů hledajících odpočinek i dobrodružství. Oblíbenou aktivitou je "TUBING", neboli plavba na duších po Mekongu. To se několik hodin plavíte po řece na sluníčku a často se pije alkohol. Mekong je ale někdy nepředvídatelný vodními víry, a tak už se tady i pár lidí utopilo.
My jsme si půjčili motorku a pár dní objížděli okolí. Modré laguny, jeskyně, nějaký ten výšlap a tak celkově jsme si užívali nádherné přírody a dobrého jídla.
Jednou z věcí, pro kteoru je Laos také známý je ZIP LINE dobrodružství se spaním v domcích v korunách stromů v džungli. Kvůli mé panické hrůze z pavouků, Mírovo strachu z krys a také velkého výskytu pijavic, jsme se nakonec rozhodli, že 3 denní známé "Zip Line dobrodrůžo" vynecháme, a tak se alespoň Míra vydal do stomů ve Vang Vieng.
Laoské lůžkové autobusy
Ve většině se přepravujeme nočními lůžkovými autobusy. Evropan si řekne "Paráda, lůžko jen pro mě!". Ale ne! Jedno lůžko velikosti lůžka a asi 10 cm je (vždy) hned pro dva spáče. Asiati se tam vejdou jen tak tak ve dvou, ale pro nás bylo velmi těsno. Respektive i pro Míru s jeho 192 cm výšky by to bylo malé. Ležet se tam skoro nedá a sednout si také nemůžete. A jako bonus do vás po celou dobu jízdy, po drncavých rozmlácených silnicích, perou ledovou klimatizaci, tak si tam připadáte jako v mrazáku.
Vientiane
Podle mnohých je toto hlavní město ošklivé, ale nám se líbilo. Navštívili jsme jeden z nejdůležitějších státních symbolů Stúpu Pha That Luang, která je pokrytá ryzím zlatem. A hned vedle ní ležícího zlatého Buddhu.
Je zde mnoho koloniálních staveb, ale nejlepší ze všeho je vítězný oblouk Patuxai, kterému se také přezdívá "vertikální letiště". USA darovalo Laosu peníze a cement na výstavbu letiště. Na to se jim ale vykvajzli a postavili si vítězný oblouk.
Pronajímáme si motorku a vyrážíme do Buddha parku, který je plný soch Buddhy a hinduistických božstev. Je to ale opravdu krásné a poklidné místo, na kterém jsme mohli vyšplhat i na nějaký ten "chrámek" a užívali si tak pohled i z výšky.
Pakse
Ranním autobusem jedeme z Vientiane na jih Laosu. Cesta, která měla původně trvat "pouze 12 hodin“, se tradičně protáhla na hodin sedmnáct. A v autobusu jsme vlastně zabili úplně celý den.
Kvůli ledové klimatizaci v autobusech jsem onemocněla, ale navzdory nemoci a horečkám jsme si půjčili motorku a projeli okolí města Pakse, které je opravdu překrásné. Na úrodné planině Bolaven jsme objevili kouzelná rýžová políčka, navštívili nedaleké vodopády, pozorovali sběr kávy z kávovníků a dojeli k ruině Khmérského chrámu VAT PHOU. Právě tento chrámový komplex je zapsán na seznam UNESCO a byl pro nás takovým vstupem do světa nádherné starodávné Khmérské kultury, kterou jsme poté podrobně obdivovali v Kambodži.
4 thousand islands
Řeka Mekong, je hlavní tepnou celé země. Na hranicích s Kambodžou, se řeka rozšiřuje do asi 6 km a je plná malých ostrůvků. Někdy ani nedohlédnete na druhý břeh. Nejčastěji navštěvovaný je Don Det (tam jsme bydleli my) a Don Khon. Tyto dva ostrovy dokonce spojuje betonový most a ostrovy tak můžete poznávat pěšky nebo na zapůjčeném kole.
Kola dostanete ve vážně špičkovém stavu! Jsou vyfouknutá a mají tvrdé sedačky, díky kterým si pak několik dní ani nemůžete sednout. O nějaké přehazovačce se nám mohlo jen zdát a byli jsme rádi, že to vůbec jede. Můžete ale vyrazit na úchvatné vodopády nebo za sladkovodními delfíny.
Všudypřítomné houpací sítě v malých soukromých bungalovech (150 Kč/noc) jen podtrhují místní pohodu a pomalý život.
4 tousand islands bylo krásným a pohodovým zakončením našeho putování a my můžeme s klidem říct, že pro pomalé cestování po Laosu opravdu 3 týdny stačí. Laos je 8,5x větší než Česká republika, ale i tak jsme se nikam nehonili, vše si hezky užívali a Laos tak můžeme považovat za opravdu procestovanou a poznanou zemi. Na jihu tak překračujeme hranice a jedeme do Kambodži.
Autoři článku a fotografií — Kačka s Mírou jsou nadšení cestovatelé, kteří si zamilovali především Asii a dlouhodobé cestování. Na cestách rádi prozkoumávaní místní kulturu, tradice, život místních a jídlo. Sledovat je můžete na INSTAGRAMU @travel.family_cz.
