Jedním z nejkrásnějších míst Nového Zélandu je národní park Mount Aspiring. Dominantou parku je přes 3000 metrů vysoká hora Aspiring, kterou obklopuje nádherná panenská příroda. V národním parku se nachází velké množství tracků. My jsme si vybrali track na chatu French Ridge.

Chata se nachází ve výšce 1 480 metrů nad mořem a jde o jeden z nejnáročnějších tracků v této oblasti. Přiznám se, že pro mě osobně to byl jeden z vysněných cílů. Zdaleka jsem ale netušil, že se mi tohle místo doslova zažere pod kůži.  

Cesta do národního parku

Už samotná cesta na start tracku je zážitek. Startem tracku myslím parkoviště, kde necháme náš campervan. Nejdřív mu ale dáme pořádně zabrat. Musí s námi totiž překonat dvouhodinovou cestu po štěrkové a dost hrbolaté cestě, kterou navíc protíná devět horských potoků. A ty je třeba přebrodit. Tady bych si dovolil napsat drobnou, ale velmi důležitou radu. Při cestování v horách si vždy důkladně prověřte předpověď počasí a vůbec se nebojte využít více zdrojů. Ono totiž když na Novém Zélandu prší, tak pořádně a potoky jsou potom neprůjezdné. Neobvyklé nejsou ani případy, kdy rozvodněný potok odnesl auto i pár metrů od cesty. My jsme měli slunečnou předpověď, takže nás tento scénář naštěstí nepotkal. 

Cestu jsme naplánovali na pozdní odpoledne. Po příjezdu na parkoviště jsme si v našem obytném vozidle uvařili jednoduchou večeři, rozložili stan a šli spát. 

Budíky nás v 7 hodin ráno vyhnaly ze spacáků. V klidu jsme posnídali a pak jsme se vrhli na důkladnou kontrolu obsahu krosen. Jen pro představu, co s sebou neseme: nepromokavé oblečení, spacák, přenosný vařič s malou plynovou lahví, náhradní ponožky, tričko a kalhoty, čelovky pro případ, že bychom došli až za tmy, také dostatek jídla a vody a ještě nějaké drobnosti pro případ nouze. Na delší tracky si s sebou balíme kvalitní instantní jídlo značky Backcountry, maso v plechovce, salám, pečivo, sušenky, čokoládu a oříšky. Krosny jsou připraveny, auto je zamčené a my můžeme vyrazit směr French Ridge Hut.

Trek na French Ridge Hut

Celkem nás čeká 17 kilometrů. Prvních 14 kilometrů vede převážně rovinatým terénem v překrásném údolí. Výhledy na ledovce, vysoké hory, dokonale modrá řeka podél cesty a nespočet vodopádů, to vše bylo jeho součástí. Podle dosavadního popisu asi většině z vás přijde, že track je dost na pohodu.  Leckdo z toho může mít pocit, že by to zvládly i malé děti, ale to pravé dobrodružství nás teprve čekalo. Během cesty údolím jsme si dali pauzu u chaty jménem Aspiring Hut. Došli jsem k ní zhruba po dvou hodinách cesty od parkoviště. Tady jsme se také nahlásili rangerovi, který má na starost právě tuto část parku. 

Cesta údolím pokračovala přibližně další dvě hodiny k rozcestí, kde jsme se vykoupali v kýčovitě modré, ale extrémně ledové řece. Po usušení a obléknutí jsme zjistili, že řeku budeme muset přebrodit, protože naše cesta pokračuje na druhém břehu. Znovu jsme si tedy museli zout boty a do řeky vlézt. Na již zmíněném rozcestí jsme se dali doprava a tady začala ta pravá zábava. Jen pro pořádek, měli jsme za sebou 14 kilometrů a zbývaly poslední 3. Ty nejnáročnější. Naše cílová chata je ve výšce 1 480 metrů nad mořem a my jsme zatím vystoupali pouze do zhruba 500 metrů. Takže vzhůru do oblak a ještě dál. 

Ze začátku cesta nepůsobila nějak extra náročně. To mě docela uklidnilo, ale prozření na sebe nenechalo dlouho čekat. Cesta se totiž náhle proměnila v podstatě jen v prudký svah. Poslední dva kilometry jsme lezli po kořenech, kamenech a menších skalách. Konečně jsme tedy na tracku zapojili i ruce a nemusely si to celé odpracovat jen nohy. 

Řekněme, že poslední kilometr už nebyl tak prudký, ale pořád byl dost prudký na to, aby nás totálně udolal. Po dvouapůlhodinovém stoupání, ano, čtete dobře, vážně nám to trvalo 2 a půl hodiny, se na horizontu objevila kadibudka, která patřila k chatě French Ridge Hut. 

Za tuhle odměnu ta dřina fakt stála. A nemyslím teď zrovna tu kadiboudu, i když ta se také hodila. Po příchodu na chatu jsme okamžitě sundali krosny a pohorky a jen si užívali výhled z terasy u chaty. 

Chata

Uvnitř chaty nečekejte komfort pětihvězdičkového hotelu, přesto červená bouda v horách nabízí jistý luxus těm, kteří přijdou jako první. A tenhle luxus jsme si mohli dopřát. Je tu 20 postelí a my jsme měli možnost výběru té své postele. Zabydlení jsme byli, na řadě je příprava jídla. Během večeře dorazili další tři dobrodruzi. Probrali jsme s nimi, jakou měli cestu a pak každý padnul za vlast. 

Ovšem 20 postelí v jedné místnosti má i své nevýhody. Vzájemně jsme se totiž budili chrápáním a převalováním na poměrně tvrdých matracích. Představte si něco jako žíněnky. A pak by tu byl horský papoušek Kea, který nám klidný spánek jednoduše zamáznul. V šest hodin ráno už totiž vesele pobíhal po střeše chaty sem a tam. 

Kea

Kea je jediný horský papoušek na světě. Žije pouze a jen na Jižním ostrově Nového Zélandu. S odhadovaným počtem kolem 7 000 kusů patří mezi kriticky ohrožený druh. Zélanďani jsou na něj náležitě pyšní a to i přesto, že mezi jeho hlavní záliby patří okusování stěračů aut nebo krádeže zpoceného oblečení, které si turisté suší před horskými chatami. 

Nečekaná návštěva na chatě 

Nekvalitní spánek nám moc energie nedodal. Čas nás naštěstí netlačil, proto jsme se na chatě tak trochu poflakovali. Před desátou jsme se chystali k odchodu, když jsme si najednou všimli, že z údolí 
směrem k nám letí vrtulník. Přistál jen pár metrů od chaty. Myšlenka na to, že jsme určitě něco provedli, neprobleskla hlavou jen mně, ale to spíš ze zvyku. Vrtulníkem se sem dopravili dva údržbáři něco opravit. Prohodili jsme s nimi pár slov a spíš ze srandy jsme se jich zeptali, jestli nás nevezmou dolů. Říkali, že by rádi, ale že to bohužel nejde. Pak jsem si navzájem popřáli hezký zbytek dne a nás čekal sestup k parkovišti.  

Cesta zpět

Cesta k našemu campervanu neutíkala tak, jak jsme si představovali. Propisovala se do ní bolest z výšlapu předchozího dne. Směrem nahoru nás bolela stehna, směrem dolů zase kolena. 

Pod kopcem jsme na sebe navzájem počkali, každý šel totiž svým tempem. Já a můj bratr Jonáš jsme byli dole asi o dvacet minut dříve než Dominik, třetí člen naší výpravy. Čekali jsme na něj u řeky. Po tom sestupu z nás totálně lilo. V Česku by se do nás pustili komáři. Tady na Novém Zélandu si nás podalo něco mnohem otravnějšího. Mušky zvané sandflies nejsou nebezpečné. Kousnutí od nich v podstatě ani neucítíte, ale pupínek, který po něm zůstane, bohužel ano. A to třeba 5 dní a svědí daleko více než od komára. Sandflies se vyskytují nejhojněji v horských údolích poblíž řek. Na místě, kde jsme čekali, jsme se tak stali magnetem pro hladový hmyz. Museli jsem mu tak vonět, že se kolem nás dokonce utvořilo hejno, kterého se nešlo zbavit. Ideálním způsobem, jak jim uniknout, je svižnější chůze. To pro nás nebyl problém, nasadili jsme závěrečné tempo a ve dvě hodiny odpoledne jsme byli u odbočky vedoucí na osmikilometrový Rob Roy track. Přiznám se, že jsme neodolali a dali si ho. 

Po pár hodinách jsme byli zpět na parkovišti. Hodili jsme se do klidu a pořádně se najedli. A ještě pět dní po návratu z tracku na French Ridge Hut nám pohled na naše poštípaná lýtka, která vypadala jak po právě prodělaných neštovicích, připomínal naše čekání u řeky na Dominika.

Autor článku a fotografií Kryštof Kučera o sobě: «V cestování jsem se našel už jako dítě, kdy jsem s našima a sourozenci objevoval svět. Na střední škole v Turnově jsem vystudoval cestovní ruch a v oboru zůstal. Na hradě Kost jsem si vyzkoušel roli průvodce, u letecké společnosti Smartwings pak pozici stevarda. A teď, společně s bratrem a spolužákem ze střední školy, dáváme cestování trochu jiný rozměr. Prostě po našem. V roce 2022 jsme si zažádali o Working Holiday víza na Nový Zéland a v listopadu odstartoval náš roční pobyt na druhé straně planety. Střídavě tady poznáváme přírodu a pracujeme na sadech, abychom měli z čeho žít a cestovat. Tak zdar cestování!»

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.