Jsem ten typ člověka, který má rád teplo nebo klidně i takové to lepivé vedro…během ledna, když teplota u nás klesne k nule nebo pod ní, vidím se na pláži v Karibiku nebo aspoň v Záhřebu. Brazilské teplíčko jsem si rychle oblíbila.

Do São Paula jsem odletěla na konci prosince, tedy uprostřed léta. Žabky, tady pod slavnou značkou havaianas, jsem nesundala z nohou. Skoro každý den pár kapek příjemného horkého deště a děti ve školce jsme dvakrát denně mazaly opalovacím krémem.

U vás v Evropě je ale větší zima

Pro Brazilce je Evropa něco jako Antarktida a já jsem tedy "na zimu zvyklá". S podzimem přišly odpolední bouřky, které trvaly hodiny, ničily střechy a já jsem tak na kole cestou z práce párkrát skoro plavala. Děti nosí sandály nebo holinky, a když prší, nemůžou na hřiště, ale pořád je víceméně teplo.

A potom to přišlo. Děti dorazily v čepicích a rukavicích a já jsem jim je v dobré víře chtěla svléknout. Uvnitř se přece čepice nenosí. Jenže tady v Brazílii je to trochu jinak. Budovy jsou napůl otevřené a stavěné tak, aby větraly v létě. Ne všechny místnosti mají dveře a střechu. Takové to - uvnitř si všechno svléknu, aby mi pak venku nebyla zima - tady neplatí. Vevnitř je totiž stejná teplota, jako venku.

"U vás v Evropě je ale větší zima, ne?" ptají se mě kolegyně. No, v podstatě je, ale my máme topení a izolované zdi, takže uvnitř je teplo. Nevěřícný výraz. Už jsem pochopila, proč se Brazilci bojí cestovat do studenějších zemí, myslí si totiž, že zima vypadá tak, jako u nich. My ale přijdeme domů z práce a ze školy, sundáme si všechno oblečení, zapneme topení a rychlovarnou konvici a je nám víceméně krásně.

Proč to v zimě Brazilci nemají lehké

Trvalo to dva týdny. Bylo kolem pěti stupňů, což v Čechách není žádná tragédie. Tady ale nepohodlí číhalo všude. Sprcha je sice teplá, ale z kohoutků neteče teplá voda. Mytí nádobí jsem tak zvládla za poměrně kratší dobu, než obvykle, protože mi mrzly ruce. Z Čech jsem si zimní oblečení nepřivezla, protože jsem přece jela do tepla. Měla jsem pouze nepromokavou bundu, svetříky pro parádu a dvě slabé mikiny. Takže jsem si po týdnu brazilské zimy koupila rukavice na kolo, silnější bundu, čepici a tunel na krk.


Brazilci nejsou na teploty pod deset připravení o nic více, než já před cestou do Jižní Ameriky, a nevědí, jak se v případě nižších teplot chovat. To znamená, že mají okna dokořán, aby to ventilovalo. Jak zimní dny pokračovaly, na plyšáky převlečené za děti jsem si zvykla a čepice a šály se jim nesnažila odebrat. Ony totiž byly šťastné, že můžou zimní oblečení jednou do roka vytáhnout ze skříně. Taková hra na Eskymáky. Věšák na odložení bund a kabátů samozřejmě neexistuje, protože není žádoucí si je sundávat.

Brazilci milují ledovou vodu, a nepřestali ji pít, ani když přišla chřipková epidemie. Místo cukrově ovocného čaje, který servírovali ve školce nám, se tady podává vychlazený džus z čerstvého ovoce. Jediný teplý nápoj, který místní s radostí denně konzumují, je káva. O čaji s citronem a zázvorem nechtěli ani slyšet.

Zas tak špatné to nebylo

Některé věci spojené se zimou ale byly roztomilé. V Brazílii mi dost chybí kempování… A tak jsem se v těch studených nocích zahrabala do spacáku a představovala si, že jsem na Šumavě ve stanu. Spalo se mi krásně.

Co se týká kritizování všeho, včetně počasí, Brazilci jsou s námi na stejné vlně. Když je teplo, stěžují si, že se potí, a když je zima…však víme. V chladných dnech mě okouzlily brazilské polévky. Hladký krém je voňavý a drahý. Paulistanos si ale připlácejí rádi. Jeden z nejneuvěřitelnějších zážitků na mě čekal ve vyhlášené non-stop pekárně: fronta na polévku ve tři ráno. Zabalí vám ji s sebou, s křupavým pečivem a balíčkem strouhaného sýru. Každý den mají pět druhů. Fazolová, vývar, krémová zeleninová, ze sladkých brambor… litr polévky sice vyjde na 20 reálů, rozhodně ale stojí za to.

Ve školce jsme zorganizovali sbírku zimního oblečení pro potřebné a na hlavní třídě São Paula, slavné Avenidě Paulista, dobrovolníci roznesli misky polévek bezdomovcům. Tradiční zimní slavností vnitrozemí Brazílie je Festa junina, která se koná v červnu a nese s sebou spoustu jídla a pití, včetně nápoje Quentão, svařené slavné pálenky cachaça (z té se normálně vyrábí caipirinha) se skořicí a zázvorem. A nechybí ani Vinho quente, tedy svařené víno, které ale nemá všechny ty vůně a koření. Je to prostě, přesně podle názvu, teplé víno.

Zlatá česká zima

A tak jsem začala mít naši hezkou českou zimu docela ráda. Vzpomněla jsem si na Prahu, rozsvícenou vánoční výzdobou, svařák a grog, na zasněžené Krkonoše, teplo od krbu a předsezónní výprodej kabátů. V Brazílii jsou Vánoce uprostřed léta, což je dost vopruz, a sněhuláka si staví jedině z modelíny.

Autorka Lenka Rejfířová je cestovatelka a sběratelka zážitků. Mluví španělsky a portugalsky a nevěří na jeden domov. Miluje dobrovolničení, levné letenky, ubytování a chytrý luxus za hubičku. Na cestách peče perník a smaží bramboráky jako poděkování za nocleh nebo prohlídku města. Jejím snem je mít vlastní hostel a být k turistům fér. Můžete ji sledovat na Fb Lenka On the Road.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Brazílie? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Brazil. 



Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.