Každý den jsme ušli skoro dvacet kilometrů v džungli severního Laosu. Navštívili jsme několik etnických kmenů. Sbírali jsme potravu a vařili v bambusu. Postavili jsme si přístřešek a přespali na vrcholu kopce daleko od moderních měst. Byl to cestovatelský zážitek, na který nikdy nezapomeneme.

Vyrážíme!

V sedm hodin ráno jsme nasedli v „plné polní“ na korbu přistaveného džípu, po cestě vyzvedli vodu a maso a za hodinu vystupovali kdesi u pěšinky směřující ještě hlouběji do zeleně. Byla mlha a vše se třpytilo kapkami ranní rosy. První den nebyl tak náročný, většinu cesty jsme šli podél řeky v nížině. Také nás čekalo několik zastávek ve vesnicích místních etnických kmenů. V jedné jsme poobědvali vynikající tradiční jídlo. Etnik je v tomto kraji více než dvacet. Vesnice, které jsme navštívili, stojí na okrajích parku, takže tu jsou na turisty zvyklí a bohužel rok od roku méně domorodí. Dokonce nám za peníze nabízeli své tradiční výrobky. Mnoho zdejších lidí se také vydává se svými výrobky na trhy do větších civilizovaných měst. V některých vesnicích byly postavené školy pro místní děti, financované převážně německými a americkými organizacemi. Vesnice však stále fungují jako dříve. Vodu čerpají z řeky, jídlo si pěstují na políčkách v okolí a domy staví z bambusu a ratanu.

Fascinováni přírodou

Čím hlouběji jsme se nořili do parku, tím byla příroda rozmanitější. Třeba brouci jako chodící listy nebo klacíky. Skvělá kamufláž! Schválně, jestli je na fotkách vůbec najdete. Každou chvilku nám průvodce něco vysvětloval, ukazoval nebo dával ochutnat místní vegetaci. Dužiny různých stromů, plody a houby. Postupně jsme také sbírali suroviny na večeři.

Bambus ‒ nejlepší přítel naší „domácnosti“

Po náročnějším výstupu jsme při romantickém západu slunce začali stavět přístřešek a vařit přímo na vrcholu kopce. Z několikametrových kmenů bambusu jsme postavili konstrukci jednoduché nakloněné střechy, na kterou jsme pokládali obrovské banánovníkové listy. Užívali jsme si rozmanitostí a zajímavostí, jaké džungle nabízí k jídlu a pití. Učili jsme se jídlo konzervovat ‒ balit do různých listů a vázat lýkem. Vařit bez hrnců v čerstvém bambusu! Ano, bambus není jen stavební materiál. Dá se používat jako nádoba na vodu. Dokonce v něm tu vodu lze i najít. Mám osobní mokrou zkušenost z kácení na přístřešek! Pokud je čerstvý, dlouho odolává žáru nad ohněm a obsah se stihne uvařit. A hádejte, v čem se dá perfektně nadrtit koření?! K večeři jsme měli vepřové maso s pikantní omáčkou, ratanem a rýží. A ratan rozhodně nechutnal tak, jak jsem si pamatoval z dětství, když jsem doma okusoval nábytek. Tady jsme jedli jeho dužinu.

Noc v džungli

Usínali jsme s žaludky plnými vynikajícího jídla. Miluju spaní v přírodě a tohle byla jedna mých z nejlepších nocí. Leželi jsme uprostřed džungle pod miliony hvězd bez světelného smogu z měst. Dýchali čerstvý vzduch. Poslouchali zvuky zvířat, které jsme nikdy před tím neslyšeli. Pocit absolutního spojení s přírodou.


Medvědi a skluzavka

Budíček byl brzy. Čekal nás náročnější trek a hlavně jsem si chtěl nafotit výhled z vrcholu kopce v ranní mlze. Došlo i na nebezpečné úseky „šlápnu vedle a letím dolů“. O to byl zážitek intenzivnější. Často byla stezka zarostlá a průvodce ji před námi doslova prosekával mačetou. Chvilku jsme šli lesem plným lián, poté bambusovým hájem, kolem mohutných stromů se stopami drápů od medvědů. Také jsme padali na kluzkém blátě, protože v polovině dne začalo pršet. Déšť v jihovýchodní Asii vypadá tak, že z minuty na minutu na vás někdo vylije milióny kýblů vody a po několika minutách je po dešti, spíše po „kýblování“. Tak se těmto dešťům říká v Austrálii (bucketing). Při častých výstupech a sestupech šlo o příjemné osvěžení. Až do chvíle, kdy jsme stoupali vyschlým řečištěm potoka, které se v mžiku opět naplnilo. Neměli jsme moc času nazbyt, takže k obědu byla rýže od večeře pečlivě zabalená v listech se sušeným masem z jedné z etnických vesnic. Zbylo nám také trochu pikantní omáčky.


Pořádný adrenalin na konec

Odpoledne už jsme definitivně opustili stezku a prosekávali se hustě zarostlou džunglí, často ve svazích. Při jednom z pádů jsem na mokrém blátě klouzal dolů několik metrů a málem jsem skončil na stromě obrostlém pěticentimetrovými ostny. Začali jsme si dávat větší pozor, čeho se chytáme a kam stoupáme. Náhle nás průvodce zastavil a ukázal na velkého pavouka pověšeného přes cestu. Ani jeden z nás ho neviděl, byl jedovatý. Teď jsme průvodce opravdu ocenili. Na závěr jsme ještě museli přebrodit řeku. Na druhé straně už na nás čekal džíp. Z minuty na minutu návrat do civilizace. Seděli jsme mlčky na sedačkách a každý z nás si srovnával v hlavě, co za ty dva dny všechno zažil a viděl.

Zpět v „civilizaci“

Teplá sprcha po návratu byla skvělá. Další zážitek na sebe nenechal dlouho čekat. Nějaký blázen se rozhodl rozstřílet samopalem dům ve vedlejší ulici. Zřejmě vyřizování účtů místní drogové mafie. Poslední noc v Laosu jsme usínali zabarikádovaní v hostelu. Druhý den brzy ráno jsme se liduprázdnými ulicemi v ranní mlze loučili s městem Luang Namtha a kopci národního parku Nam Ha na horizontu. Tady bych mohl fascinovaně trekovat celé měsíce.

Autor Jan Vacek je filmař a fotograf. Vyhledávám dobrodružství a alternativní způsoby cestování. Více informací najdete na www.vacekh.com.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Laosu? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Vietnam, Kmbodža, Laos a severní Thajsko.

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.