Severozápadní část Namibie, označovaná jako Damaraland, je ještě pustější, liduprázdnější a prašnější, než zbytek země. I tak ale nabízí místa, která zda nekonečnou drncání opuštěnými silnicemi stojí.
Za pouštními slony
Slony si většinou s pouští úplně nespojujeme, v Damaralandu však žije populace, která si na nehostinné podmínky zvykla. Mezi jejich speciality patří větší plocha nohy, schopnost vydržet až několik dnů bez vody (za kterou v noci ujdou až 70 km) nebo vykopat si v suché údolní nivě díru až na hladinu vody ukryté v podzemí. Jedním z míst, kde na ně lze narazit, je vádí Abu Huab, v blízkosti stejnojmenného kempu. Stačí džíp, vyzvědět informaci, kde se zrovna pohybují a vyrazit na setkání s velikány.
Kromě slonů je tady i spousta zajímavostí neživých: třeba zkamenělý les ležící poblíž silnice C39 západně od města Khorixas. Zkamenělé dřevo se nachází na několika místech světa, s výjimkou Arizony ale ne v takovém množství. Kmenů (a jejich částí) zde leží snad několik stovek. S největší pravděpodobností jde o kmeny dnes již vyhynulého řádu jehličnatých stromů Cordaitales, které rostly před 280 miliony let na jiném místě.
Nedaleko, poblíž osady Twyfelfontein, se ve změti divoce poházených skal nachází jedno z největších afrických nalezišť petroglyfů a skalních maleb, zařazené i na seznam UNESCO. Motivem jsou lovecké scény a zvířata, včetně třeba lachtanů – byť je moře sto kilometrů daleko. Obrazce do skal vyryli křováčtí lovci, stáří se odhaduje na tisíc až deset tisíc let.
Offroadové safari v Palmwag
Palmwag je kamenitá oblast mezi atlantským pobřežím a národním parkem Etosha, sloužící jako jakési nárazníkové pásmo a útočiště poměrně velkých zvířecích populací. V divoké a opuštěné krajině, které dominuje červeno-fialová barva skal a kamení, žijí pouštní sloni, lvi, nosorožci, žirafy či přímorožci.
Natrefit na ně je docela štěstí, zážitkem je ale samotná jízda po zdejších neuvěřitelně špatných cestách, která prověří schopnosti vozu (a řidiče). A radovat se lze i z maličkostí, jako jsou agamy ostnité, vyhřívající se na skalách okolo hlubokých kaňonů.
Vodopády v kraji Himbů
Vodopády Epupa na řece Kunene – tvořící hranici mezi Namibií a Angolou – jsou sice méně známé než o zhruba sto kilometrů proti proudu ležící Ruacaná, nabízejí však podobný zážitek: hřmící vodu padající z výšky 37 metrů do úzkého kamenného hrdla. Přímo u vodopádů leží kemp, který umožňuje vychutnat si vodopády při západu slunce, v noci i za svítání.
Právě tato oblast – nazývaná Kaokoweld – je v současné době nejhojněji obydlena potomky jednoho z původních namibijských etnik – Himbů, známých pro používání směsi jílu, bylin a tuku do vlasů. Některé z tradičních vesnic lze navštívit a během pár hodin trochu nahlédnout do světa těchto domorodých pastevců a lovců.
Autor článku a fotografií - Jan Miklín je geograf, fotografující cestovatel – cestující fotograf. Na cestách se věnuje především krajinářské fotografii, fotky a články z cest publikuje v mnoha tištěných a elektronických médiích i na svém webu. Sledovat fotografie a jejich příběhy můžete také na Facebooku.
Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Namibie? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Botswana & Namibia.
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.
