S průměrnou nadmořskou výškou okolo 3 000 m n. m. a množstvím horských pásem je Kyrgyzstán rájem trekařů a horolezců. Dlouhý a náročný je trek pod nejvyšší vrcholy země, k ledovci Inylček. Odměnou je ale krásná krajina a nezapomenutelné zážitky

Horské pastviny

Celkově více než 140 kilometrů dlouhá trasa vede od zelených údolí plných stád ovcí a koní pasoucích se pod dohledem pastevců k zaledněným vrcholkům Ťan-Šanu, obklopujícím nejdelší kyrgyzský ledovec. V zásadě existují dvě možnosti treku: začít v pohraniční základně Ečkili-Taš a tím si trasu zkrátit, nebo se k horám postupovat přibližně – třeba z malé vesničky Šacht Džergalansk (2 300 m n. m.), vyrostlé okolo dnes již nefunkčního dolu.

Tato první část treku je ve znamení pastevců a jejich stád. Na svěže zelené trávě se pasou stovky ovcí a stád, putujících z jednoho místa na druhé. Pastevci nevynechají příležitost podat si s turisty ruku a prohodit pár slov, zatímco hluboká údolí a slunce svítící škvírami mezi mraky jsou rájem pro fotografa. Postupem času se ráz krajiny mění a okolo sedel Ašutor (3 369 m n. m.) a Džanalač (3 510 m n. m.) se objevuje více skal a první pohledy na ledovce.

Jednoznačně nejhezčím místem první části treku (a možná i túry celé) je další sedlo (3 475 m n. m.), tyčící se nad údolím mohutné ledovcové řeky Sarydžaz. Z něj se otevře vskutku nádherný pohled na mohutný zaledněný hřeben Ťan-Šanu, táhnoucí se na jižním obzoru. Rozeznat lze i Džengiš Čokusu (7 439 m n. m.), známější spíš pod svým starým jménem Pik Pobedy (Štít Vítězství). Jde o nejvyšší horu celého pohoří, Kyrgyzstánu a druhý nejvyšší bod bývalého Sovětského svazu.

Led a skály

Druhá etepa treku je mnohem vysokohorštější a drsnější. Po překročení řeky Sarydžaz následuje cesta údolí řeky Ťuz a odtud stoupá do stejnojmenného sedla (4 000 m n. m.), z nějž je nejhezčí výhled na celé trase treku (respektive ještě hezčí je z o pár set metrů vyšších kopečků po stranách sedla). Výhledu vévodí mohutný Pik Nansena (5 713 m n. m.), jehož stěny ode dna údolí řeky Inylček překonávají téměř tři kilometry. Cesta k tábořišti na polaně Merzbachera vede po pravé levé straně údolí, a tak je třeba co nejblíže čelu zhruba tři kilometry široký ledovec Inylček přejít. Cesta se každý rok mění, a tak je přechod ledovce hledáním možného průchodu v bludišti obřích kamenů.

Ledovec Inylček je s 60kilometrovou délkou nejdelším v Kyrgyzstánu a jedním z vůbec nejdelší údolních ledovců světa mimo polární oblasti. Průměrná tloušťka se ve spodní části pohybuje okolo 150 až 200 metrů. Cesta podél něj je docela namáhavá – stezka neustále stoupá a klesá, občas je třeba přejít přítoky ledovce. Travnaté tábořiště u místa, kde se Inyček rozdvojuje na severní a jižní větev, je oblíbeným kempem. V současné době zde kromě turistů pobývají i vědci z německo-kyrgyzské stanice. Když počasí dovolí, nastává večer hra oranžového až rudého světla na okolních vrcholcích, jímž vévodí mohutná pyramida Chan Tengri (7 010 m n. m.). Fenoménem oblasti jsou jezírka Merzbachera na konci severní větve ledovce. Ty každé jaro napouští voda z tajícího ledu a sněhu, aby někdy na přelomu července a srpna jejich hráz praskla.

Při dostatku sil, zásob a času se dá podél ledovce pokračovat dál do základního tábora Pik Pobedy. Většina turistů tento trek začíná v Ečkilitaši pod sedlem Ťuz, případně kempu At-Džajloo (kam se dá dojet terénním autem), jde jej nalehko s nosiči a zpátky letí vrtulníkem. Popisovaná „dlouhá“ varianta zabere zhruba deset dní, záleží na kondici a podmínkách.

Fototipy

-        Nejhezčí světlo bývá při východu a západu slunce (přičemž východ je kvůli počasí jistější), takže se vyplatí stanovat na místech, kde se dá fotit. Bez problémů se dá zakempovat těsně pod sedlem nad Sarydžaz nebo v sedle Ťuz.

-        Polarizační filtr ve spojení s modrým nebem a vysokou nadmořskou výškou vykouzlí nádherně syté barvy nebe.

-        Při setkáních s pastevci se hodí i světelný portrétní/reportážní objektiv.

-        Jedná se o odlehlý a dlouhý trek, takže nezbytností je dobrá příprava, kondice a správná aklimatizace. V neposlední řadě je potřeba myslet na byrokracii a nutnost vyřízení povolení, které kontrolují vojáci v Ečkilitaši.

Autor článku a fotografií - Jan Miklín je geograf, fotografující cestovatel – cestující fotograf. Na cestách se věnuje především krajinářské fotografii, fotky a články z cest publikuje v mnoha tištěných a elektronických médiích i na svém webu. Sledovat fotografie a jejich příběhy můžete také na Facebooku.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Kyrgyzstánu? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Central Asia.


Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.