Fototrip - Okolo Dachsteinu na přelomu podzimu a zimy

Pixabay Julius Silver

Říjen je na focení v horách jedním z nejlepších měsíců. Časté inverze, sněhový poprašek, barevné listí stromů a žluté modříny, k tomu slunce vychází příjemně pozdě a zapadá relativně brzo – co více si fotograf může přát?

Dachstein jako na dlani

Jako jeden z cílů říjnového roadtripu po rakouských horách jsme si vybrali okolí Dachsteinu. Není to moc daleko a krásných míst je tady spousta. A to jsem při plánování netušil, že se podaří chytnout první pořádnější sníh, který podmínky pěkně okoření.

Na vrchol kopce Rossbrand přijíždíme akorát včas, kdy se mraky okolo horských velikánů začínají pomalu rozestupovat. Zatímco na vrcholu je solidní sněhová nadílka a stromy jsou jako zabalené do bílého papíru, údolí jsou svěže zelená.
Se sluncem klesajícím k západu se vrcholy hřebenů naproti barví do stále intenzivnějších odstínů oranžové a červené, jako poslední „zhasne“ samotný vrcholek Dachsteinu.

Kýčovitá krása almů

Na noc přejíždíme na parkoviště u dvojice tradičních horských almů Oberhofalmen, kam stoupá zpoplatněná horská silnička z Filzmoosu. Už je dávno po sezóně, žádné další auto tady není, jen tisíce hvězd a siluety chladných hor okolo.
Ráno slunci chovanému za Dachsteinem docela trvá, než vyjde a nasvítí trochu dolomitsky vypadající vrcholky Grosse Bischofsmütze, a ještě mnohem déle, než konečně zasvítí i do údolí. Hory se odrážejí v hladině malého jezírka Almsee a spolu s dokonale průzračným vzduchem, kapličkou Maria am Steineggl a horskými statky kouzlí kýčovitě krásnou krajinu jako z reklamního prospektu na Alpy.

Zrcadla Dachsteinu

Na druhé straně dachsteinského masivu leží dvojice větších a známějších jezer – Gosauseen. Vorderer Gosausee je dostupné autem, k Hinterer Gosausee se musí pěšky. Na rozdíl od Almsee se v těchto jezerech zrcadlí i Dachstein samotný.
Zatímco první jezero je neustále v obležení davů a působí civilizovaně, o pět kilometrů dále – u druhého z jezer – si už budete připadat opravdu jako v horách. 

Autor článku a fotografií - Jan Miklín je geograf, fotografující cestovatel – cestující fotograf. Na cestách se věnuje především krajinářské fotografii, fotky a články z cest publikuje v mnoha tištěných a elektronických médiích i na svém webu. Sledovat fotografie a jejich příběhy můžete také na Facebooku.

Zaujaly Vás popisované destinace, chtěli byste se dozvědět vic a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce Lonely Planet

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Napsal: Honza Miklín

Předchozí článek

LP Magazine 05/2021

Další článek

Deset přírodních divů Francie

Související články

Články

Fototrip - Zima na Siněviru

Zakarpatská Ukrajina láká nejen svým historickým dědictvím kdysi našeho území, ale hlavně pěknou krajinou – bezpočtem hor připomínajících Malou Fatru nebo Nízké Tatry, ale bez davů lidí a omezujcích regulací. Zimní romantika Nejznámější vesnicí je díky Ivanu Olbrachtovi a jeho knihám Koločava, zdejší národní park dostal název po Siněviru, městečku ležícím o pár kilometrů proti proudu řeky Terebla výše. Nedaleko něj leží i Siněvirské jezero, zdaleka nejnavštěvovanější atrakce parku. Láká hlavně…

Články

Fototrip pustou Namibií - Damaraland

Severozápadní část Namibie, označovaná jako Damaraland, je ještě pustější, liduprázdnější a prašnější, než zbytek země. I tak ale nabízí místa, která zda nekonečnou drncání opuštěnými silnicemi stojí. Za pouštními slony Slony si většinou s pouští úplně nespojujeme, v Damaralandu však žije populace, která si na nehostinné podmínky zvykla. Mezi jejich speciality patří větší plocha nohy, schopnost vydržet až několik dnů bez vody (za kterou v noci ujdou až 70 km) nebo vykopat si v suché údolní nivě…

Články

Fototrip v bizarních žulových krajinách Spitzkoppe

Žulové krajiny patří mezi fotograficky nejzajímavější místa. Za desítky až stovky milionů let, které obvykle uplynuly od utvoření horniny po dnešek, v nich eroze vytvořila nejroztodivnější útvary. Ukázkovým příkladem je masiv namibijské Spitzkoppe. Vrchol hory dosahuje nadmořské výšky 1784 metrů, takže bezprostřední okolí převyšuje o šest stovek metrů. S výjimkou žulových masívů Pontok (1629 m n. m.) a o trochu vzdálenější Kleine Spitzkoppe (1584 m n. m.) kolem leží rovinatá pláň, takže hory působí…

Články

Fototrip na nejvyšší horu Slovinska - Triglav

Triglav je povinným vrcholem pro každého Slovince. Množství chat okolo i zajímavých přístupových cest z něj dělá pěkný cíl i pro fotografy. Bled a jeho jezero jsou bezesporu jedním z nejmalebnějších míst Slovinska, proto se tady cestou tam nebo zpět z hor rádi zastavíme. Pohledy na ostrov s kostelem Nanebevzetí Panny Marie se totiž neomrzí. Poprvé jsem jej fotil z jižního břehu jezera, podruhé jsme vyšláply na vyhlídkové kopce Velika Osojnica…