Pozůstatky královského města Angkor každoročně navštíví miliony návštěvníků, které sem lákají dech beroucí fotografie majestátních rozvalin. Dá se vůbec užít si Angkor bez davů a pořídit zde podobně hezké fotky, jaké zdobí pohlednice?

Město bohů

V Angkoru, hlavním městě Khmerské říše, žilo v době největšího rozkvětu – v 11. a 12. století – okolo milionu lidí. Po úpadku ve století 13. a 14. bylo z větší části město opuštěno a postupně jej téměř pohltila džungle, až jej v 19. století pro svět znovuobjevil Henri Mouhot. Během 20. století pak – s většími a menšími úspěchy a přestávkami – probíhá archeologický výzkum a rekonstrukce chrámů. Hustá džungle ale určitě stále skrývá mnohá tajemství – už jenom proto, že celý (doposud známý) areál zabírá zhruba 400 km2.

Většina návštěvníků však míří do centrální oblasti okolo Angkor Watu, vzdálenější lokality jsou prakticky bez lidí i v sezóně. Vstupné se prodává na jeden, tři nebo sedm dní – vzhledem k rozlehlosti areálu je jeden den beznadějně málo, tři stačí na hlavní zajímavosti a týden se vyplatí, pokud chcete poznat chrámy důkladněji nebo se třeba na místa kvůli fotkám vracet. Východiskem do Angkoru je nedaleký Siem Reap, město zcela žijící z turistického ruchu. Z něj každé ráno vyráží k chrámům kolona autobusů, aut nebo tuktuků, půjčit si můžete i kolo. Fotograf, který bude chtít být v areálu na východ či západ slunce nejspíše využije tuktuků, které jsou poměrně levné. My jeden den chodili pěšky, což se dá, ale ve zdejším vedru to je zejména přes den dost úmorné.

Vstříc chrámům

Základním pravidlem, jak se alespoň trochu vyhnout davům dalších turistů, je jezdit na východ či západ slunce přesně tam, kam se v průvodcích doporučuje být v opačnou část dne. Povýchodové a předzápasové světlo je pěkné všude a máte aspoň šanci, že o místo na stativ nebudete muset bojovat a v záběru nebudete neustále mít desítky Číňanů či Japonců fotících selfíčka v pěti různých pózách, skupinových variantách a na tři různé přístroje… Na některá místa už je vstup limitován, a pokud chcete být na kopci Phnom Bakheng na západ slunce, znamená to přijít sem v poledne a čekat do večera. Kam a kdy se tedy podívat?

Ústřední a nejznámější stavbou celého areálu je Angkor Wat, chrám inspirovaný posvátnou hinduistickou horou Méru. Dnes ohromuje stejně jako před staletími, kdy byl postaven. Pozorovat východ slunce za věžemi, zrcadlícími se v bazénech, je hodně pěkné – ví to ale další snad tisíce lidí, takže si to moc neužijete. Na jiných místech okolo Angkor Watu jich ale bude výrazně méně, a pěkné to tu je i při západu slunce, kdy jsou davy výrazně menší.

Angkor Thom – „Velké město“ – bylo postaveno na přelomu 11. a 12. století jako odpověď na vyplnění předcházejícího hlavního města Khmerské říše Čamy. Podle odhadů tady (a v blízkém okolí) žilo v době největší slávy okolo milionu lidí – v době, kdy evropská „velkoměsta“ měla desítky tisíc obyvatel… Většina lidí míří do Angkor Thomu dopoledne, tehdy je prakticky nemožné vyfotit například jižní bránu a okolní slavné sochy hlídající vstup do města bez autobusů, motorek, kol a turistů. Pokud se sem ale vydáte odpoledne, bude tu mnohem klidněji.

Angkor byl plný vodních nádrží, zadržujících v tropickém klimatu tolik potřebnou vodu. Jedním z nich je i nádrž Sra Srang, u níž stojí chrám Banteay Kdei. Sra Srang, v předkladu Očistná lázeň, je jednou z prvních nádrží, které v Angkoru vznikly. Plocha s rozměry 800×400 metrů kdysi skrývala ostrůvek s chrámem, dnes po něm zůstaly jen základy. Místo má své kouzlo jak na východ (kdy slunce vychází tak, že přímo nasvěcuje sochy lvů), tak západ, kdy svítí zezadu. Ráno je asi lepší, na druhou stranu tu bývá o něco více lidí. Banteay Kdei je dávný buddhistický klášter postavený ve 12. století a obklopený mohutnou zdí. V podvečer zde slunce svítí skrze okolní džungli, rudé paprsky nasvěcují mohutné stromy, z džungle se ozývají hlasy zvířat jako o život, a po rozvalinách chrámu chodí jen minimum turistů.

Ruiny chrámu Ta Phorm patří k těm nejmystičtějším z celého Angkoru. Rozvaliny stavby totiž postupně pohlcuje džungle, mohutné kořeny obřích stromů objímají kamenné bloky. Nejlepší doba pro návštěvu je časně ráno. Chrám otevírá v 8 hodin, přímo na východ slunce se sem tedy člověk nedostane, ale čím dříve sem přijdete, tím lépe – zatímco po otevření nás k chrámu šly možná dvě desítky, po dvouhodinovém bloumání rozvalinami už jsme míjeli stovky (především asijských) návštěvníků.

Fototipy

-        Základem je širokoúhlý objektiv, s výjimkou focení detailů delší ohnisko potřebovat nebudete.

-        Důležitý je stativ, s výjimkou pár prostor není jeho používání omezeno a vzhledem k podmínkám, kdy chrámy – částečně skryté džunglí – jsou často ve stínu, zatímco jinde svítí slunce, je prakticky nutností focení více expozic a jejich následné skládání (technika HDR).

-        Polarizační filtr se hodí pro odstranění odlesků z listí nebo vodních ploch a tím získání sytějších barev.

Autor článku a fotografií - Jan Miklín je geograf, fotografující cestovatel – cestující fotograf. Na cestách se věnuje především krajinářské fotografii, fotky a články z cest publikuje v mnoha tištěných a elektronických médiích i na svém webu. Sledovat fotografie a jejich příběhy můžete také na Facebooku.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Kambodže? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Kambodža.

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.