Věděli jste, že mezi Panamou a Kolumbií v podstatě neexistují hranice? Místo, kde jeden stát sousedí s druhým se jmenuje Darienův průsmyk a na území o téměř 6000 km2 se rozprostírá národní park, který pokrývá hustý tropický prales.

Také je to jediné přerušené místo na celé trase Panamerické dálnice. Vlastně tam silnice úplně chybí. O tom, že byste se jen tak prošli džunglí raději zapomeňte. Je to místo nikoho, operují tam drogové kartely a paramilitantní skupiny z obou zemí a právo vždy připadá na stranu silnějšího. Z Panamy do Kolumbie se kvůli tomu dá dostat pouze letadlem, anebo lodí. Mně se zdála cesta po moři mnohem zajímavější, tak jsem plachtila.

Souostroví San Blas

Všechny lodě byly obsazené a až po týdenním čekání v hlavním městě Panamy jsem se spolu s dalšími třemi spolucestujícími mohla přesunout do města Colón na pobřeží Karibského moře. Tam jsme nastoupili na plachetnici Maluco, náš domov pro následujících pět dní a dobrodružná plavba mohla začít. 

Nemohli jsme se vynadívat na nekonečnou modrou hladinu, která se v horkém slunci nikdy nekončícího léta třpytila. Když už nám na palubě malé plachetnice pouze pro šestičlennou posádku začala být poněkud dlouhá chvíle, zakotvili jsme u jedinečného souostroví San Blas u panamského pobřeží. 

Z mělkého moře vystupuje více než 360 malých ostrůvků s bílým pískem porostlém kokosovými palmami. Vypadají přesně tak, jak bych si představovala místa se zakopaným pirátským pokladem. Jednotlivé ostrovy jsou tak malé, že se za pár minut dají obejít pěšky a ty nejmenší mají v průměru třeba jen dva metry a tyčí se na nich jedna palma. 

Kmen Kuna

Některé ostrovy jsou obydlené, žijí na nich příslušníci kmene Kuna, autonomní národ, mluvící vlastním jazykem. Žijí v malých chýších schovaných mezi palmami. Mezi ostrovy se pohybují v ručně vydlabaných kánoích a živí se rybolovem, pěstováním plantainů, kakaovníků a kokosových ořechů a výrobou textilií. 

Jejich pestrobarevné látky s geometrickými vzory se nazývají molas. Ženy je buď samy nosí nebo prodávají turistům. Jako suvenýr si můžete odvézt také ručně vyráběné korálkové náramky. I k nim však už dávno dorazily nejrůznější technologie, na střechách pokrytých palmovým listím mají připevněné satelity a používají mobilní telefony.

Ráj na Zemi

Šnorchlovali jsme v mělkém teplém tyrkysovém moři, pozorovali korály, hvězdice a hejna barevných tropických rybek. V jednu chvíli se o mě pokoušel infarkt, když jsem seskočila z lodi, nasadila brýle a podívala se pod hladinu. Těsně pode mnou plavala asi dvoumetrová šedivá manta. Kapitán John se smál, že tento druh není nebezpečný, ale neměla jsem chuť to zkoušet a od té doby jsem pozorovala barevný podmořský svět jenom na mělčině nebo na souši. 

K jídlu nám Eileen, žena kapitána, nakupovala od Kunů čerstvě nalovené krevety, kyblík za deset dolarů. Grilované jsme je zapíjeli vodou z čerstvých kokosů. Dva teplé tropické večery jsme strávili u zapáleného ohně na pláži a na noc jsme se vrátili zpátky na palubu naší plachetnice.

Západu slunce nad Karibským mořem se jen tak něco nevyrovná. Slunce zapadne sice rychle, ale vykouzlí na obloze nádherné ohnivé obrazce. Tato část dne je moje nejoblíbenější.

Dobrodružství na otevřeném moři

Během dvou dnů v ráji jsme skoro zapomněli na cíl naší plavby, město Cartagena v Kolumbii. Ale nastal čas vyrazit dál. Dokonce jsem se mohla postavit za kormidlo a řízení lodi sama vyzkoušet. Na otevřeném moři nám vál mírnější vítr a venezuelský kapitán zkušeně manévroval mezi vlnami.
Na nekonečné vodní ploše nás poctilo návštěvou hejno létajících ryb, které nečekaně vyskočily nad hladinu a stejně tak rychle zase zmizely v hlubinách. 

V poměru k malé plachetnici se mi vlnobití zdálo obrovské, setrvačnost nás všechny přehazovala ze strany na stranu. Ale podle kapitána jsme měli štěstí, protože když se moře rozbouří, prý bývají až pětimetrové vlny, a i jemu se udělá občas zle. 

Výhodou menších vln bylo, že se nám nezkušeným udělalo špatně až v poslední fázi plavby. Nevýhodou bylo, že jsme si plavbu kvůli malé rychlosti nedobrovolně o den prodloužili, místo brzkého rána jsme do Cartageny vpluli až pozdě večer. 
V překrásném koloniálním městě jsme ještě dobré dva dny měli pocit, že se s námi všechno houpe. Jako bychom si dobrodružství z moře přenesli i na souš.

Autorka článku a fotografií o sobě: «Jmenuji se Tereza Košnařová. Už snad od narození miluji cestování a od té doby se mi podařilo navštívit nebo procestovat již 57 zemí. Doposud jsem na cestách strávila tři roky života a rozhodně nekončím, jen teď už necestuji sama, ale s manželem a s dcerou. Na cestách fotím a zachycuji momenty běžného života i další zajímavosti. O zážitcích při promítání
vybraných fotografií vyprávím na cestovatelských přednáškách, které na různých místech pořádám. Napsala jsem knihu o Nepálu a Indii, jmenuje se Jednou se mi splní sen. Více informací najdete na mém instagramu @tera_vintera.»

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.