Malé městečko Borgarnes má necelé dva tisíce obyvatel a většina turistů cestujících po okružní silnici číslo 1 se zastaví jen u čerpací stanice a okolních nákupních středisek. Je však chybou nezdržet se déle a nezajít do starého města, které leží na břehu zálivu Borgarfjoerdur.

Již cesta od čerpací stanice je zajímavá a nabízí zajímavý pohled na typické staré islandské usedlosti, které dnes již k bydlení neslouží.

Čím je však městečko Borgarnes tak zajímavé? Islanďané si velmi váží svých starých ság, které patří k nejvýznamnějším klenotům islandské kultury. Jsou to epické, často velmi brutální příběhy, do nichž jsou zasazeny perly moudrosti, magie, elegické poezie a lásky. Jsou o lidech, kteří žili na Islandu v éře éry osidlování, tedy v 9. a 10. století. Autoři jsou většinou neznámí s výjimkou ságy o Egillovi, připisovaná Snorrimu Sturlusonovi, který žil ve 13. století. Právě tato sága, jejíž značná část se odehrává právě v Borgarnes a jeho okolí, se stala důvodem mého celodenního výletu.

S obsahem ságy o Egillovi se člověk nejlépe seznámí v místním muzeu, které sídlí v krásně zrenovovaném skladišti bývalého přístavu.

Museum má expozice dvě. První pojednává o období osidlování Islandu, které je ohraničeno léty 870 až 930, kdy mnozí obyvatelé Skandinávie museli uprchnout a hledali nová místa k životu. Expozice je skutečně velmi poučná a kdo si ji pečlivě prohlédne, získá dobrý přehled o prvních obyvatelích a postupu osídlování ostrova.

Druhá část musea se věnuje podrobné ilustraci hlavních událostí, o kterých se hovoří v sáze o Egillovi (vyslovuje se „ejilovi“) Hlavními osobami ságy jsou Kveldúlf,(Večerní Ulf), jeho syn Skallagrim Kveldúlfsson a syn Skallagrima Egill, plným jménem Egill Skallagrimsson.

Na jménech těchto tří generací si můžeme dobře dokumentovat tvorbu islandských příjmení.  U mužů se příjmení vytvoří tak, že ke křestnímu jménu otce se přidá koncovka son, tedy syn, u žen ke křestnímu jménu otce koncovka dóttir, tedy dcera. Takže příjmení se nedědí, v každé generaci je příjmení nové odvozené od křestního jména otce.

Protože křestní jméno je základem příjmení další generace, existuje seznam povolených jmen, která Islanďané mohou dávat svým dětem. Na Islandu existuje dokonce zvláštní komise pro jména, která se ke každému jménu, které na seznamu není, vyjádří a případně použití zamítne. Komise při svém rozhodování se řídí přesnými pravidly, jména musejí být taková, aby se dala skloňovat podle gramatiky islandštiny a nebyla v konfliktu s jazykovou strukturou islandštiny. Tedy jméno jako Eliška Kaplicky by na Islandu asi neuspělo, stejně jako nepřechýlené ženské příjmení.

Nicméně čerstvý duch zavál i na Island a právě při cestě do Borgarnes řidič autobusu vyprávěl zajímavý příběh o bojovníkovi za právo jmenovat se tak, jak chce. Bývalý starosta Reykjavíku dlouhá léta bojoval za to, aby se mohl změnit své příjmení, což komise pro jména odmítala. Odstěhoval se tedy do USA, tam si změnil své příjmení, vrátil se na Island a doufal, že jako „cizinec“ si bude moci své nové jméno ponechat. Avšak nepořídil, komise opět řekla své NE.

Ale zpět k sáze o Egillovi. Jednotlivé popisované události jsou zobrazeny pomocí scének vytvořených proutěnými postavami v téměř životní velikosti. Každá událost je podrobně komentována v audioprůvodci a napsaným textem. Část děje této ságy se odehrává v Borgarnes a v jeho bezprostřední blízkosti. Místa spjatá se ságou jsou označena mohylami s textem, které událost na označeném místě osvětlují.

Jedna taková mohyla stojí na břehu Brákarsundu a dokumentuje jednu velmi dramatickou událost. Na statku Borg a´Myrum, který vlastnil Egillův otec Skallagrim Kveldúlfsson, jednou hráli hru s míčem Egill se svým přítelem Thordem proti otci Skallagrimovi. Ten se brzy unavil a hra se mu nedařila. Po západu slunce však znovu nabyl sil, zvedl Thorda a plnou silou jím uhodil o zem, takže ten byl na místě mrtvý. Pak uchopil svého syna Egilla a chtěl s ním naložit stejně. Tomu přihlížela Egillova chůva jménem Thorgerd Brák, která vykřikla: Skallagrime, jsi blázen takhle zacházet se svým synem? Ten syna pustil a rozzlobený se začal sápat po chůvě sápat. Ta začala před ním utíkat, až doběhla k útesu, odkud se vrhla do moře. Rozzlobený Skallagrim po ní hodil kamenem, který ji trefil do zad a Brák se už z vody nevynořila. Právě na místě, odkud Brák skočila, stojí památník a mohyla.

Tím však dramatické události na statku Borg a´Myr  toho dne neskončili. Když se obyvatelé statku shromáždili k večernímu jídlu, Egill mezi nimi nebyl. Vešel do haly, kde se právě nacházel Skallagrimův sloužící, kterého si Skallagrim velmi vážil. Egill ho uhodil takovou silou, že ho jednou ranou zabil. Teprve potom si Egill šel sednout společně s ostatními.

Další mohyla a památník se nacházejí v Skallagrimsgardur, tedy Skallagrimově zahradě. Zde byli pohřbeni Egillův otec Skallagrim a Egillův syn Bodvar. Bodvar byl nejstarší syn Egilla, který ho měl velmi rád. Bodvar jednou požádal otce, zda by mohl jet s jeho čeledíny na osmiveslici pro dříví, které Egill zakoupil na trhu. Při zpáteční cestě se loď potopila a všichni na lodi se utopili. Ëgill nad ztrátou syna velmi truchlil, jeho tělo našel a uložil do hrobky vedle svého otce Skallagrima.

Další památné místo ze ságy o Egillovi je již zmiňovaný statek Borg a´Mýrum (skála v bažinách), který leží severozápadně od Borgarnes při silnici č.54. Tento statek založil Egillův otec Skallagrim Kveldúlfsson. Neměl jsem však tolik času, abych toto místo navštívil, takže věřím, že to stihnu při příští návštěvě.

Expozice o osídlení není jediné museum v Borgarnes, nachází se tam ještě malé městské museum s expozicí o ptácích. Není to však obvyklá expozice s vycpanými exempláři ptactva, které žije v okolí, nýbrž umělecké dílo vyjadřující odvěkou touhu člověka po svobodě, kterou právě ptáci svým svobodným letem symbolizují.

V městském museu dostávám doporučení zajít na ostrov Brákarey, kde se nachází sbírka automobilových veteránů. Nechce se mi tomu ani věřit, protože v mém skvělém průvodci Island edice Lonely Planet, který zaznamenává každou zajímavost, není o této expozici ani zmínka. Nicméně vyrážím na doporučený cíl. Ostrov Brákarey spojen s pevninou hezkým obloukovým mostem a své jméno dostal po nešťastné Egillově chůvě Torgerdur Brák, která se na něj snažila doplavat, když utíkala před rozzuřeným Skallagrimurem.

Tentokrát mne však štěstí opustilo, i když podle otevíracích hodin má být expozice přístupná, marně lomcuji se zamčenými dveřmi. Takže opět cíl pro příští návštěvu. 

Tím jsem zajímavé cíle v Borgarnes vyčerpal a nezbývá než se opět vrátit na autobusovou zastávku, odkud se vracím zpět do Reykjavíku. Právě se vyčasilo, takže jsem stihl vyfotit i islandskou duhu, která se nad městečkem rozepnula.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Islandu? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Island.


Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.