Vysoký Atlas v čele s nejvyšším bodem severní Afriky, horou Džebel Tubkal, je jedním z největších lákadel Maroka. Do Malého Atlasu (neboli Antiatlasu) zamíří jen zlomek turistů, a to je škoda!
Kraj rudé žuly
Ani Malý Atlas není zas tak malý – nejvyšší horou je osamělý vulkanický vrchol Džebel Sirúa, zvedající se nad město Sirúa a dosahující nadmořské výšky 3 304 m n. m. Druhou populární destinací je okolí údolí Ameln – masivy Džebel L´Kest, Adrar Mkorn či Džebel Aklim. Tato oblast je z velké části budována z rudé žuly, ve které eroze vymodelovala skalní útvary připomínající zvířata, postavy i nejrůznější předměty – populární je třeba skála Le Châpeau de Napoléon nad vesnicí Aguerd-Oudad. 
Centrem je pětitisícové městečko Tafraút, ležící asi šest hodin jízdy autobusem od Agádíru. Zde sídlí množství cestovek, které půjčují kola, nabízejí mapy, lezecké potřeby nebo organizují pěší výlety a výstupy. Jinou oblíbenou aktivitou je paragliding, seskoky ze sedel a vrcholů vysoko nad údolím Ameln.
Na kole pustinou i oázami
Právě horské kolo je ideálním prostředkem pro poznání okolí. Na silničkách moc provoz není a skrze krajinu vede množství vyjetých cest tak akorát pro horská kola. Během necelé hodinky tak člověk dojede třeba k jedné ze zdejších největších atrakcí – Pierres Bleues, Modrým skalám. 
Na dva dny je pak okruh oázou Afella-Ighir, ležící jihovýchodně od Tafraútu. To začíná desetikilometrovým stoupáním z města (které leží ve výšce 940 m n. m.) do průsmyku u vesničky Tlata Tasirte (1750 m n. m.). Během výšlapu nekonečnými serpentinami se otevírají stále hezčí výhledy na okolní vyprahlou krajinu, rozptýlené vesničky, narůžovělé hřebeny hor a vidět jsou i modré tečky Pierres Bleues.
Většinu nastoupených výškových metrů cyklisté ztratí hned za sedlem, již během prvních několika kilometrů klesání do roklí Aït Mansour skrze malé vesničky. Zde, obklopené vysokými a příkrými rudými stěnami začínají oázy, ve kterých rostou datlové palmy, granátová jablka, fíky i olivy. Prakticky jediným místem, kde se (mimo ubytování na začátku Aït Mansour) dá přenocovat, je Tiwadou, další z oáz pod rozeklanými zubatými vrcholky. Najít penzion, ukrytý v obyčejném vesnickém domu bez jakéhokoli označení, není vůbec jednoduché, ale plně to vynahradí jeho atmosféra. S majitelem Mohamedem Sahnún Ouhamou je dokonce rozhovor v průvodci Lonely Planet. Další den zbývá už jen dokončit okruh, Tiwadou leží prakticky přesně v polovině. Východní část už není tolik zelená – pár oáz sice na cestě leží, ale celkově je krajina vyprahlejší.
Autor článku a fotografií - Jan Miklín je geograf, fotografující cestovatel – cestující fotograf. Na cestách se věnuje především krajinářské fotografii, fotky a články z cest publikuje v mnoha tištěných a elektronických médiích i na svém webu. Sledovat fotografie a jejich příběhy můžete také na Facebooku.
Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se dalších zajímavých cyklotras? V e-shopu najdete publikaci Lonely Planet Úchvatné světové cyklistické trasy.
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.
