Jako všude, i kolem lyžování panuje mnoho mýtů a městských – či v našem případě spíš horských – legend. Nic není černobílé a závěry se často paušalizují a nepatřičně přenášejí. V případě Švýcarska třeba ceny – věděli jste, že jednu z vůbec nejlevnějších dovolených pro rodiny nabízí právě švýcarský Savognin?

Smyslem tohoto článku ale rozhodně nemá být obhajoba cen ve Švýcarsku. Ta zmínka o výhodné nabídce jen ukazuje, že věc je malinko složitější a že nic nelze donekonečna zobecňovat. Švýcarsko není levné. Může za to poměr měnového kurzu franku a eura, potažmo české koruny, ale i třeba úroveň nabízených služeb – a Švýcaři jsou posedlí pověstnou kvalitou, která logicky nemůže být levná. Podobně jako se třeba automobilové značky dělí na levné a luxusní, v destinačním byznysu patří Švýcarsko mezi to vůbec nejlepší. Za Jaguar nebo Rolls Royce si připlatíte už proto, že v jeho útrobách jsou kvalitnější a technicky náročnější součástky, silnější a složitější motor, dražší materiály i zpracování… Prostě kvalitnější obsah.

Cenová optiku ovlivňuje i fakt, že turisté ve Švýcarsku bydlí obvykle v hotelech, kde jsou vysoké nároky na (nelevnou) pracovní sílu. Pokud si ale najdete takový druh bydlení, který minimalizuje nároky na služby – ve Švýcarsku typicky třeba prázdninové byty nebo domy Interhome, mládežnické ubytovny, apartmány nebo třeba bydlení na farmě – cena se začíná proměňovat.

Ale cena sama zdaleka ne vždy stojí v rozhodovací hierarchii úplně nahoře. Lyžaři, cestovatelé i rodiny necestují pro to, aby co nejméně utratili, ale aby si nasbírali co nejhezčí zážitky, takové, které by odpovídaly právě jejich představám o zdařilé dovolené. Cena je až důsledek. Pokud by se však dal zážitek ohodnotit a postavit do poměru s utracenými prostředky, kdo ví, jak by to nakonec dopadlo.

Ve Švýcarsku totiž – zcela objektivně – najdete mnoho specifických úkazů a jejich kombinací, které potkáte sotva kde jinde. Jaké? Čtěte dál.

Nepotkáš tam souseda

Do Švýcarska vozí lyžaře cestovní kanceláře minimálně. Právě proto, že moc není, kam by své klienty ubytovaly – apartmánů je málo, případně jsou jako hotely příliš kvalitní. Možná i proto se Švýcarsko neprodralo na seznam masově navštěvovaných lyžařských destinací. Což má své pozitivní stránky. Třeba tam skoro nenarazíte na češtinu a pravděpodobnost, že tam potkáte souseda, se blíží nule. A účelem kvalitní dovolené je přeci i vypnout, resetovat se, změnit prostředí a lidi kolem sebe, a zapomenout na realitu, ze které prcháme. Na souseda budeme mít kupu času zase doma.

Neukradnou vám tam lyže

Sociodemografické složení návštěvníků Švýcarska je prostě jiné. Podobně jako je rozdíl mezi klienty Dacie a Mercedesu nebo mezi návštěvníky sídlištní pivnice a michelinské restaurace. Do švýcarských hor jezdí klientela, které koresponduje s úrovní nabídky a tak trochu i s kulturou země. Většinu tvoří Švýcaři, kteří lyžují hojně a hory milují. Zbytek pochází z nejvyspělejších zemí Evropy jako Británie, Německo či Norsko nebo Švédsko. Když jsme byli kdysi v jednom méně známém středisku ve Wallisu, venku před hotelem stál velký kruhový stojan na lyže. Nebyl určen pro návštěvníky restaurace – k hotelu sjezdovka nevedla – byla to lyžárna! Lyže se prostě nechávaly po celou délku pobytu pod širým nebem a nikoho ani nenapadlo, že by se snad mohly přes noc ztratit…

Nejkrásnější panoramata

Je to tak, Švýcarsko vyhrálo v loterii o nejkrásnější horská panoramata. Možná to nebyla ani tak loterie, Švýcarsko si možnost pozorovat nejkrásnější přírodní výtvory z tepla domova vydřelo tvrdou prací starších generací – vždyť ještě před sto lety byla dnes slavná horská města nejchudšími vesnicemi, kam známky moderní civilizace dlouho nedosáhly a kam se dobrovolně vydávali jen ojedinělí poťouchlí turisté. Hory, údolí a zase hory. To, co bylo dříve ku škodě a k vzteku, naplnil čas novým obsahem, který dnes přináší místním lidem hodnoty.

Proč právě Švýcarsko? Vždyť hlavní alpský masiv se táhne od Francie mezi Švýcarskem a Itálií a Alpy hojně pokrývají i další státy. Švýcaři ale měli kdysi tu smůlu, že jim připadla severní strana hor. A jak známo, na severní stranu tolik nesvítí slunce, a je tam proto zima, tvoří se tam ledovce, které způsobují další erozi a po staletí modelují krajinu do tvarů, které dnes vnímáme jako jedinečné, a proto úchvatné. Všimněte si, že zejména na sever padajícím stěnám věnujeme svou pozornost a na nich se také odvíjejí ta nejsledovanější horská panoramata: Eiger, Matterhorn, Piz Bernina… Nejimpozantnější jsou všechny právě ze severu. Výjimkou je snad jen Aletschský ledovec, který si drze stéká na jih. Asi proto, že je prostě největší.

Nejvyšší hory = nejdelší sjezdovky

V Alpách se eviduje 82 čtyřtisícovek. 49 z nich leží právě na území Švýcarska. Je trochu paradox, že právě ta nejvyšší, Mont Blanc (4 807 m), tam není – ačkoli je to vzdušnou čarou jen asi 7 km. Hned dalších deset nejvyšších hor už je ale právě švýcarských, přičemž osm z nich je ve vnitrozemí a dvě na hranici s Itálií – včetně nejvyšší švýcarské Dufourspitze (4 634 m). Lanovkou se vůbec nejvýše v Alpách dostanete na švýcarský Klein Matterhorn, kabina končí ve 3 383 metrech nad mořem. Kóty tři tisíce metrů dosahuje či „olizuje“ spousta dalších, a to i vzdálených, po celém Švýcarsku rozesetých lyžařských středisek: Svatý Mořic v Graubündenu, Andermatt ve středním Švýcarsku, Engelberg nedaleko Lucernu, Les Diablerets nad Ženevským jezerem, Schilthorn v Bernských Alpách… To jen demonstruje, jak moc a jaké jsou hory rozlezlé po švýcarské zemi.

A jen ty nejvyšší hory umí na svém těle nést nejdelší sjezdovky a sjezdovky s nejdelším převýšením. Ve švýcarských lyžařských resortech tak najdete vůbec nejdelší sjezdové tratě v Alpách. Pokud vás napadá slavný sjezd Lauberhorn, jste ještě dost daleko, ten měří pouhých 4,5 km a klesá o 1 185 metrů. Ještě delší sjezdy najdete třeba v Zermattu (14,5 km/2 263 m), Davosu (13,3 km/2 034 m), Flimsu (12,5 km/1 982 m), Belalpu (12 km/1 800 m), Engelbergu (10,5 km/1 978 m), Saas-Fee (8,5 km/1 791 m), Lenzerheide (6 km/1 365 m), Svatém Mořici (7,5 km/1 018 m) či Les Diablerets (6 km/1 131 m).  

Zalyžujete si obvykle na přírodním sněhu

Jak je snad výmluvně vysvětleno v předchozím odstavci, hory jsou ve Švýcarsku vysoké. A právě v těch nejvyšších se koncentrují ta nejslavnější lyžařská střediska. Je proto obvyklé, že při lyžování vůbec nenarazíme na technický sníh. Sněžná děla jsou samozřejmě v povinné výbavě areálů, ale zaopatřují obvykle jen dojezdové úseky do posledních, nejnižších údolí, aby vydržely dlouho do jara, kdy je nahoře pořád parádní přírodní lyžování.

Volné sjezdovky

Jak už bylo naznačeno, švýcarská lyžařská střediska nejsou ani tak ubytovací rekreační centra, jak to známe z jiných alpských zemí, ale spíše vesnice střídmě doplněné o hotely a další turistickou infrastrukturu. Ubytovací kapacita tedy není nijak přehnaně vysoká a v rozlehlých areálech se lyžaři rozpustí jako bublinky šampaňského ve vzduchu. Obzvlášť ve všední dny v obdobích mimo prázdniny (do února a ve druhé polovině března) je člověk na sjezdovkách leckde takřka sám. Někdy až nepochopitelně. Pozor snad jen na střediska, která na víkendy stahují obyvatele blízkých měst – typicky třeba Lenzerheide nebo Engelberg. Příliv víkendových lyžařů ve slunečných dnech bývá tak velký, že se kolikrát osvětlí, proč jsou pro všednodenní návštěvníky tak štědře dimenzovaná.

Dotknete se historie

Tok času a hodnot nebyl ve švýcarském prostoru v moderní době nikdy násilně přerušen. Války samozřejmě společnost nepřímo zasáhly a přibrzdily idylu, které se zrodila v původně lázeňských centrech, kam se na počátku století začalo hromadně jezdit za zimními sporty. Přesto kulturní nit nepřeťaly a dovolená určité třídy švýcarských občanů probíhá stále stejně jako před sto lety: ve stejných hotelech, vlastněných dnes potomky někdejších majitelů, jež hostily dědy a pradědy svých současných klientů. V některých hotelech se dodnes povinně nosí k hotelové večeři tmavý oblek s kravatou či večerní šaty – ne že by to bylo něco pro české hosty, ale zase je to ukázka specifického světa, ve kterém Švýcaři žijí či kam odbíhají. Mimo jiné s tím souvisí, že i většina toho, co kde na přelomu 19. a 20. století a dříve vyrostlo, tam stále stojí. Moderních velkokapacitních apartmánových domů najdete ve Švýcarsku jako šafránu. Naopak i v centru světoznámého Zermattu narazíte třeba na několik set let staré sýpky na typických vysokých nohách nebo prastaré dřevěné domečky.

Přímo kolébkou zimního turismu je Svatý Mořic, kam před 150 lety přijeli první zimní hosté. Samozřejmě snad všechny stavby pro turisty napříč zemí prošly od té doby modernizací, ale původního ducha vystopujete ve švýcarských centrech mnohem snáze než kdekoli jinde.

S tím nakonec souvisí i čistě sportovní tradice – i ta se propisuje dějinami až do přítomnosti. Zrovna Svatý Mořic hostil už dvě zimní olympiády a čtyři mistrovství světa, přičemž už to nejbližší MS v roce 2017 bude opět tam. Fenoménem, který jinde než ve Švýcarsku nenajdete, je seriál veřejných sjezdů (Inferno, Belalp Hexe, Parsenn Derby či Alalain Rennen) se stovkami až tisíci závodníky a násobnými počty diváků, který se vždy překlopí ve velký svátek lyžování. 


Pokračování již brzy...

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Švýcarska? Další podrobnější informace týkající se lyžování ve Švýcarsku najdete na snow.cz

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.