V tomto článku se zaměříme hned na třináct pozoruhodných zajímavostí o „Paní Svobodě“, jak se této ikonické stavbě také přezdívá, přičemž se podíváme mimo jiné na to, proč nemají návštěvníci umožněn přístup do její pochodně, kterou tak majestátně pozvedává k nebi, ale třeba i na to, co o této soše vyprávějí konspirační teorie. Tušíte třeba, proč někteří lidé spojují výstavbu Sochy Svobody s Ilumináty? To a mnohem více se dozvíte na následujících řádcích.
Socha Svobody bezpochyby patří k těm absolutně nejznámějším stavbám na světě. Už během své výstavby byla vnímána jako nový kolos, přičemž byla původně navržena jako již do dálky zářící maják, který měl symbolizovat naději a vřelé přivítání pro cestující, kteří připlouvali do new yorského přístavu. Socha Svobody byla v takovém případě obvykle tím prvním, co lidé mohli z „jablečného“ města zahlédnout, a to dávno předtím, než zde vyrostly všechny ty majestátní mrakodrapy, bez kterých si dnes dokážeme newyorské panorama představit už jen velice těžko. Není proto pochyb, proč se Socha Svobody stala symbolem nejen města, ale i celých Spojených států amerických. Tím je ostatně dosud a připomínky toho můžeme zahlédnout v podstatě neustále. Díky tomu, že se na vyobrazení Sochy Svobody nevztahují žádná autorská práva, je její ušlechtilý vzhled často využíván k výrobě a následnému prodeji prakticky všeho možného zboží od klíčenek až třeba po sluneční brýle.
Socha Svobody je natolik ikonickou stavbou, že ji patrně každý z nás zná a díky velice specifickým znakům i velice snadno rozpozná. O tom není pochyb. Nicméně, víte i něco o její historii? Nebo historii ostrova, na kterém socha stojí? Nutno podotknout, že místo, na kterém Sochu Svobody najdeme, se příznačně jmenuje Ostrov Svobody. Ten je v současné době otevřen a zcela zrekonstruován po řádění přírodních živlů, které sochu v průběhu času několikrát poničily. Pro úplnost dodejme, že ten, který ji naposledy dal pořádně zabrat, byl hurikán Sandy, jenž se přes New York prohnal 4. července roku 2013.
1. Čím byla Socha Svobody inspirována?
Toto je hned na úvod velice zajímavá otázka, jelikož dosud přesně nevíme, jak to ve skutečnosti bylo. Nicméně, většina historiků se domnívá, že se francouzský sochař a architekt jménem Frédérico Bartholdi, který je podepsaný právě pod oním ikonickým vzhledem sochy, inspiroval tváří své vlastní matky. Existují však i takové teorie, jež totéž spojují s jeho manželkou, třebaže se s ní údajně pojí spíše látkou zahalené tělo sochy. Tak jako tak, ženská krása patrně hrála při stavbě sochy důležitou roli.
2. Paní Svoboda pod tenkým pláštěm
Když už jsme se zmínili o těle sochy, které je zakryto jen tenkým pláštěm, měli bychom si také říci, že tento měděný plášť je široký pouze asi jako dvě penny (mince), to znamená nějakých pět centimetrů. Nicméně, i tak váží více než 27 tun. Z celkové váhy kolosu, která se uvádí na 205 tun, to není zrovna zanedbatelná cifra. Váha je rozprostřená do podstavce, jenž byl vyroben z betonu pokrytého žulou, a to z toho důvodu, že samotná čistá žula byla zkrátka příliš drahá. Ví se také, že tento materiál byl vytěžen v Connecticutu.
3. Penny pro podstavec
Je vcelku známou věcí, že Socha Svobody byla darem francouzského lidu obyvatelům Spojených států, nicméně se s tím pojila také jedna podmínka, a sice taková, že Spojené státy zaplatí za podstavec, na který bude socha umístěna. Za tímto účelem byla zřízena veřejná sbírka, což se ovšem ukázalo jako vcelku problematické na obou stranách oceánu. Hned několikrát po dobu výstavby monumentu mezi lety 1780 až 1886 se kvůli politickým a ekonomickým problémům stavba zastavila. V roce 1885 se však vydavatel Joseph Pulitzer (ano, ten Pulitzer po němž je pojmenována Pulitzerova cena) rozhodl projekt podpořit a pomoci získat zbývající finance na dostavbu podstavce. Závěrečnou kampaň podpořil tím, že nabídl titulní stranu svých novin New York World k tomu, aby se na ní uveřejnilo jméno každého člověka, který přispěje jakoukoliv částkou. Vůbec nehrálo roli, o jaký obnos se jedná. Toto úsilí nakonec přineslo zisk 102 tisíc dolarů, což by se při dnešním ekvivalentu rovnalo částce okolo 2,3 milionu dolarů. Nutno podotknout, že se jednalo mnohdy o dary v řádech drobných penny mincí, které měly spíše symbolický charakter.
4. Komu vlastně patří ostrov, na kterém Socha Svobody stojí?
Již jsme se o tom tak trošku zmínili na předchozích řádcích. Liberty Island, jak se toto místo oficiálně nazývá, a to už od roku 1956, byl původně znám pod názvem Bedloe’s Island a spadal pod seskupení několika ostrovů, které se souhrnně nazývaly jako „ústřicové ostrovy“, přičemž není potřeba dodávat, že tak byly pojmenovány dle obrovských nalezišť ústřic, která tyto ostrovy obklopovala. Nicméně, na začátku 20. století byla tato naleziště postupně devastována a nakonec takřka úplně zničena na úkor skládek, které se zde naopak začaly hojně objevovat. V koloniálním období byl pak ostrov využíván jakožto karanténní stanice především pro osoby nakažené morem a neštovicemi. Technicky vzato se dnes jedná o federální území, které je obklopeno vodami patřícími New Jersey, ovšem zdejší budovy a mola pro změnu spadají pod jurisdikci státu New York. Vskutku komplikované schéma vlády.
5. Proč není možné navštívit i pochodeň?
Tato otázka bezpochyby vrtá hlavou celé řadě turistů, kteří každoročně Sochu Svobody navštěvují. Tato záhada se pojí s událostmi 1. světové války a konkrétně datem 30. července roku 1916. V tento den totiž němečtí sabotéři zničili obrovský sklad výbušnin na ostrově Black Tom Island, který měl sloužit jakožto sklad zásob pro spojence. Tento ostrov leží nedaleko Liberty Island a šrapnel z výbuchu proto zasáhl i sukni a pochodeň sochy. Jelikož opravy a rekonstrukce nebyly dokončeny do konce dalšího desetiletí, paže i pochodeň sochy zůstaly pro návštěvníky uzavřeny.
6. Paže a hlava Sochy Svobody
Již byla řeč o sbírce, která byla vyhlášena na dostavbu sochy a s tím se pojí ještě jedna zajímavost. Pochodeň sochy, kterou svírá pravá paže, paže samotná a dokonce i hlava sochy, byly totiž vyrobeny mnohem dříve než zbytek díla. A to právě za účelem veřejné sbírky, jelikož se tyto části v roce 1870 vystavovaly jednak ve Francii, tak i ve Spojených státech, aby dopomohly získat veřejné finance. Samotná socha poté byla zkompletována ve Francii, kde se na práci výraznou měrou podílel i Alexandre—Gustave Eiffel, který navrhl do té doby zcela revoluční železo-podpěrnou konstrukci. Socha byla posléze rozložena, odeslána do Spojených států a zde znovu složena.
7. Poetika o díle
Básnířka Emma Lazarus se proslavila mimo jiné i svým slavným sonetem s názvem Nový kolos, který nepojednává o ničem jiném než právě o Soše Svobody, přičemž ho napsala na podporu oné veřejné sbírky v roce 1883. Ovšem, až v roce 1903, tedy celých šestnáct let po její smrti, byla na plaketu, a to konkrétně do podstavce, přidána slavná slova „svěř mi tvé unavené, tvé chudobné,/tvé strachy schoulené masy s touhou volně dýchat/nešťastné odpadky tvých plodných břehů“, tedy citace z uvedeného díla. Socha Svobody měla pro Lazarus zvláštní význam, jelikož její předci pocházeli z židovského rodu sefardských Židů, kteří emigrovali z Portugalska do Ameriky v době koloniální éry.
8. Zelená Socha Svobody
Měděnka neboli výsledek oxidace mědi je zcela přirozený jev, který dříve či později poznamená každou stavbu, na jejíž výstavbu byla měď použita. V případě Sochy Svobody se zelená patina začala objevovat až od roku 1900. Lidé se obávali toho, že to je neblahé znamení brzkého zničení sochy a dokonce bylo zvažováno, že Socha Svobody dostane nový nátěr. Od toho se však později ustoupilo, když armádní skupina inženýrů usoudila, že nevzniklo žádné výrazné poškození konstrukce a nátěr tedy nemá smysl.
9. Prvenství ve vzduchu
V době svého dostavění měřila socha od základního podstavce až ke svému vrcholu necelých 93 metrů, což z ní v té době činilo nejvyšší stavbu ve Spojených státech. Byla tak o zhruba devět metrů vyšší než Brooklynský most.
10. Bojovnice za svobodu
Je velice obtížné si Sochu Svobody představit bez ikonické pochodně v ruce, ovšem i tato varianta se nacházela v jednom z dřívějších návrhů. V této verzi měla socha v natažené ruce namísto pochodně řetěz a pouta, zatímco ve finální verzi přes tyto propriety přechází v sandálech. Čepice pod korunou se zase nápadně podobá tzv. Frygické čepici, kterou získávali ve starověku římští otroci, když jim byla udělena milost a stali se tak svobodnými. Tabulka, kterou postava třímá pod levou paží, nese datum podpisu slavné Deklarace nezávislosti. Ta je v lichoběžníkovém tvaru. A ještě pro úplnost, římské číslice, jimiž je vyveden rok 1776, mají symbolizovat vazbu na římskou bohyni Libertas, tedy bohyni svobody.
11. Pochodeň
Pochodeň je patrně tou nejvíce ikonickou částí Sochy Svobody, proto je možná trochu paradoxní, že i ona prošla postupem času jistými obměnami. A to hned třikrát. Původně měla fungovat jako maják, o čemž již ostatně byla řeč, ale posléze se ukázalo, že záře, kterou vyzařuje, je pro tento účel příliš slabá. Došlo proto k přepracování, které se však rovněž ukázalo jako nepříliš šťastné, jelikož pochodeň poté byla určitou dobu děravá, a tudíž nebezpečná. Až nejnovější renovace vycházela z původního návrhu, tak jak ho zamýšlel Bertholdi. Plamen pochodně je nyní pozlacen čtyřiadacetikarátovým zlatem a k tomu ještě osvětlen ze spodní terasy, aby záře pochodně krásně vynikla.
12. Socha Svobody a Ilumináti
Dodnes jsou někteří lidé přesvědčeni o tom, že Socha Svobody byla ve skutečnosti vystavěna jako symbol demonstrace síly legendárních Iluminátů. Pakliže netušíte, kdo to Ilumináti jsou, jedná se podle pověstí o temnou skupinu mezinárodních spiklenců, kteří jsou stejně tak známí pod jménem Svobodní zednáři. Toto uskupení údajně dohlíží na řád celého světa a má prsty prakticky ve všem podstatném, co se na planetě Zemi děje. Lidé, kteří tuto teorii podporují, jako fakt přidávají také to, že Iluminátem byl i sám autor sochy Frédéric Bartholdi, a že na ceduli a podstavci sochy je možno nalézt iluminátské symboly.
Další z konspiračních teorií pak tvrdí třeba i to, že Socha Svobody ve skutečnosti symbolizuje Lucifera.
13. Socha Svobody ve filmu a videohrách
Socha Svobody a její okolí samozřejmě patří mezi velice oblíbené filmové lokace. Počínaje rokem 1933 se socha objevila ve více než třech desítkách různých filmů, přičemž v tomto ohledu nikterak nezaostává ani videoherní průmysl, jelikož v rámci herních titulů se to stalo v podobném, ne-li větším počtu případů. Socha Svobody už tak čelila náporům mimozemšťanů i jiným různým monstrům, ale i rozmarům počasí jako je zemětřesení nebo třeba tsunami. Velkým hitem svého času byl snímek Den poté z roku 2004, který způsobil poprask tím, že se zde objevila scéna, kdy obrovská přílivová vlna zalila a poté doslova smetla sochu z podstavce. Tyto záběry se posléze šířily internetem a hlavně sociálními sítěmi, a to obzvláště ve chvíli, když se Spojenými státy prohnal ničivý hurikán Sandy. Našla se poté celá řada zmatených lidí, kteří uvěřili tomu, že se to skutečně stalo, a že se tedy jedná o reálné záběry.
Další informace o krásách Ameriky najdete na webu Cestování po USA. Autor textu a fotografií — Standa Beran — Do USA pravidelně cestuje přes 25 let a po Americe najezdil téměř 100 000 km. Křížem krážem projel západ USA, miluje národní parky, hory, kalifornské pláže i tiché pouště. Prochodil New York a bílý písek z floridských pláží má v botech ještě teď.
Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se New Yorku? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet New York.
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.