V ruce máte letenku a stojíte na přeplněném, uspěchaném a neomylně čistém letišti. Cestujete daleko, dál, než většina sousedů a vašich známých kdy byla. A už teď víte, že kromě nádherných výhledů, nevšedních zážitků a často i nápisů v pro vás nesrozumitelném písmu bude ve vaší dovolené z velké části dominovat jídlo. Protože ochutnávání exotického jídla je prostě zážitek a k cestování patří.

„Street food neboli jídlo z ulice je vlastně kulinářské mistrovství. Je to taková malá reality show – kuchař má v ,přímém přenosu‘, za přihlížení
diváků, kteří jsou zároveň platícími zákazníky, a v reálném čase vykouzlit skvělý oběd nebo večeři,“ vysvětlovala mi nedávno jedna slečna na Street Food Festivalu u holešovického klubu Cross. „Nejenže toho kuchaře nervózně sledují hladové oči, on musí kromě chuti mistrovsky zvládnout i technologickou povahu věci – prostě a jednoduše se strávník nemůže jeho jídlem za rohem pokecat. Protože pak už by nikdy nepřišel,“ pokračovala a já si uvědomila, že má pravdu a že mi tohle vlastně nikdy nedošlo. S rostoucím zájmem a nabídkou nejrůznějších cizokrajných jídel i na naší české rodné hroudě si vůbec nevšimnu, jak náročné je takové jídlo vymyslet a udělat.

Jsem typ „nadšený ochutnávač nekoukající se doprava doleva“, takže jsem jedla indická jídla v nějakém chrámu v Dillí, kde jsem se zhrozila až následně, když mě poslali umýt si hrneček (talíř u jídla z vůle hostitelů přítomen jaksi nebyl). Byla jsem totiž nemilosrdně konfrontována s realitou – viděla, v jakých podmínkách jídlo vzniklo – a v reakci na to spolkla dvojnásobnou dávku živočišného uhlí. Ale nic mi samozřejmě následně nebylo. Nebo jsem ochutnala různá zvířátka napíchnutá na špejli na Pekingském večerním trhu a přitom přemýšlela, zda ten pán kousek od nás, co se stará o ta roztomilá štěňátka, je dodavatelem místních trhovců na zítřek. Dodnes sama sebe zarputile přesvědčuji, že nebyl.


Pouliční stánky s jídlem, na které můžete narazit v Mexiku, Vietnamu či Thajsku (a všude jinde ve vzdálenějších končinách), možná průměrného Evropana na první pohled nelákají, ale bylo by opravdu velkou chybou je minout a neochutnat. Stojí to za to. Jídla z nich spojují chutě, o nichž jste pravděpodobně vůbec neměli potuchy, obsahují ingredience, které byste se odpřisáhli nikdy nepozřít, ale všechno tohle dohromady ve vás v 99 % nakonec zanechá vzpomínku na skvělá jídla.

Tak skvělá jídla, že o nich budete po návratu domů básnit pořád dokola rodině i známým, budete je trumfovat jmény jako Man’Oushe nebo Kuai tiao. Ale hlavně se budete snažit napodobit recept, který vám ta paní v ušmudlané zástěře a se širokým úsměvem odhalujícím chrup čítající poloviční počet zubů ukázala v bleskové rychlosti tehdy na ulici v Soulu například. Jestli je na světě něco, co spojuje lidi napříč kulturami, je to zkrátka jídlo. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Napište nám, třeba příští článek bude ten váš.