Překonávejte se a nebojte se překážek, které před vámi v životě stojí. Vystupujte častěji ze své komfortní zóny.“ Marek, i když to jde proti jeho introvertnější povaze, se rozhodl vyrazit dobrovolničit do Španělska, aby se zapojil do renovace místního mostu. A rozhodnutí stálo za to. Workcamp aneb jak poznat nové lidi, zapojit se do smysluplné práce a posunout své vlastní limity.

Já, introvert

Kdy jsem se rozhodl, já introvert, který má rád svůj klid, vycestovat do cizí země, jehož jazyk vůbec neovládá? Zpočátku to vypadalo jako velmi bláznivý a nereálný nápad, ve který má rodina (a dokonce ani já) nevěřila, že se opravdu stane. Stalo se tak téměř dva měsíce před odletem, když jsem podal přihlášku a řekl si: „Je třeba jednou taky pořádně vykročit z komfortní zóny a užít si života tam venku.“

Nicméně jak se blížil termín odletu, obav přibývalo. Například co tam budu dělat. Vždyť vůbec nevím, jak to tam funguje nebo jak se tam domluvím. Španělštinu vůbec neovládám a angličtina mi taky moc nejde, i když jsem se jí učil 14 let ve školách. Ale co si budeme, školní výuka jazyků má daleko od reálného prostředí v cizině. Nakonec čas uběhl velmi rychle a byl tu ten Den D. Už není cesty zpět, letenky zaplacené, administrativní poplatek INEXu také, pojištění, ... Musím jet! Tak jsem vyrazil na letiště a odletěl jsem přes Londýn do Santiaga de Compostela. 

První chvíle ve Španělsku

V Santiagu jsem si prohlédl město, jež je cílem ročně tisíce poutníků. Dominantou je slavná Katedrála sv. Jakuba, dle které se jmenuje i cesta, a to Svatojakubská pouť. Také doporučuji při návštěvě tohoto města projít si nádherný park jménem Parque de la Alameda. Je to velmi pěkné historické město a určitě doporučuji jeho návštěvu, pokud budete ve Španělsku. Poté, co jsem si prošel skvostné historické centrum Santiaga, jsem přespal v místním hostelu a další den jsem vlakem vyrazil směr Vilariňo.

Poznávání nových lidí

Jakmile jsem dorazil do ubytování ve Vilariňu, tak to vše začalo. Poznávání nových lidí, nového prostředí, jiné kultury a nového jazyka – španělštiny – již jsem po následujících 14 dnů slyšel na každém kroku. Snažil se naučit alespoň pár slov, abych porozuměl, o čem si asi tak Španělé povídají mezi sebou. Měl to být kemp organizovaný v angličtině, ale sešli jsme se parta, kde většina byli Španělé, jedna Mexičanka a pak já, Čech. I vedoucí kempu byli Španělé a ani jeden z nich neuměl anglicky.

Nicméně i přes tyto jazykové bariéry to byla zábava, na kterou rád vzpomínám. Nejvíc vtipný byl seznamovací večer, když jsme se sešli přes chatou, kde jsme stáli v kruhu a vedoucí vysvětlovali instrukce pro seznamování se ve španělštině. Ale Mexičanka byla hodná, a navíc uměla anglicky lépe než já, a tak se snažila vše tlumočit. A jak probíhalo takové seznamování v kruhu? Bylo to tak, že každý představil svého souseda, který stál vedle něho. Takže jste si museli zapamatovat co nejvíc o tom daném člověku a pak ho přede všemi představit. Bylo to fajn. Po představování se jsme si sedli v kruhu a povídali si napínavé příběhy, které jsme zažili v dětství. Ale jelikož jsem neuměl až tak dobře vyprávět příběh anglicky, tak mi povolili, abych zbytek řekl česky. Takže poprvé ode mě Španělé slyšeli češtinu, která jim připadala srandovní.

Ubytování a strava

Ubytování bylo v chatce, která se nacházela v údolí obklopeném horami a pod ní protékala řeka, ve které se dalo koupat. Byl to nádherný areál, ve kterém ležela tato chata. V areálu se dalo sportovat na hřištích, koupat dole v řece, která k tomu byla uzpůsobená, a pokud Vás přepadla žízeň nebo hlad, tak u řeky byl stánek. Ve stánku jsme i strávili s partou pár večerů, kde jsme si opět povídali. Ono Španělé, nebo tedy ti, co jsem já poznal, byli dost upovídaní. Přesuneme se dále dovnitř chaty, kde se nacházeli naše pokoje, které byly většinou po třech. Sociální zařízení bylo společné. Pak se uvnitř také nacházela velká jídelna s kuchyní. A tím se dostávám ke stravě, která byla výhradně španělskou kuchyní. Byla to jedinečná šance ve Španělsku ochutnat jejich místní pokrmy, které nikde jinde v městských restauracích nedostanete.

Workcampujeme aneb renovace místního mostu

A nyní k práci aneb deset dní makání ve Španělsku pod vedením zkušených vedoucích za ubytování a stravu. Naším hlavním úkolem bylo zrenovovat po estetické stránce místní most, který se nacházel nedaleko chaty. Tato práce nám vydržela ve skupince deseti lidí na celý náš pobyt tam. Pracovali jsme po menších skupinkách tak dvě až tři hodiny denně, což bylo tak akorát, jelikož v létě ve Španělsku se ani déle na sluníčku pracovat nedá. Natož s barvou, která vám schne na štětci dříve, než ji naaplikujete na most. Ani druhá skupinka, která nás střídala zhruba po hodině až hodině a půl, samozřejmě jen tak neležela na chatě, kde by nabírali sílu na to horko na mostě. Ti měli ještě další úkol – vytváření označení místních pecí, které se nacházeli v malebných horských vesnicích. Označení se vyráběla ze dřeva, kdy se elektrickou pájkou do dřevěných prken vyrýval nápis „Forno“, což je označení pece. Každý měl za úkol udělat jedno označení, a pak se vybralo pár, které se opravdu povedly. Další prací s elektrickou pájkou a dřevem byla ta, kde se pro místní slavnosti vyrýval do dřeva místní symbol typický pro tyto slavnosti.

Jeden den se nám dokonce povedlo spojit práci se zábavou, kdy jsme v jedné horské vsi pomáhali zrenovovat nátěr vstupních dveří do malé chýše, ve které se nacházela pec. Zatímco jedna skupinka natírala dveře k peci, druhá s místním pekařem připravovala oběd, který se následně v té peci upekl. Řekl bych, že to byl ten nejlepší den ze všech.

Siesta, skutečná bojovka a adrenalin v kaňonu

Řekl bych, že volného času bylo tady více než dost. V pracovní dny bylo vždy volno po obědě, tzv. Siesta. Ta trvala třeba od 15 hod do 18 hod. Poté jsme se opět všichni sešli a vedoucí se pro nás snažili zorganizovat nějakou zábavu. Ať už ve formě taneční zábavy venku před chatou, lelkování u řeky, hraní her jako Městečko Palermo nebo noční bojovky. Jednou takovou bojovkou byl i večer, kdy kvůli požáru musela být evakuována místní vesnice a my tak museli uvolnit co nejvíce pokojů pro obyvatele zasažené požárem. Takže jsme se rychle sestěhovali a šli připravit pro ně ubytování a nějaké jídlo. Jednoho večera jsme také byli v noci pozorovat hvězdy ve hvězdárně položené vysoko v horách, kde nám astrolog popisoval, co zrovna vidíme na obloze. Byl to skvělý zážitek jak při pozorování hvězd, tak i uvnitř hvězdárny, kde jsme se mohli podívat na obrovský dalekohled zblízka. 

Jeden den také jsme strávili v kaňonu řeky, kde jsme se slaňovali se zkušenými instruktory. To pro mě bylo velké vykročení z komfortní zóny a překonání se. Vše probíhalo se všemi bezpečnostními prvky, ale i tak je obtížné vystoupit v neoprenu na okraj skály s lanem v ruce a jen tak se spouštět dolů a následně seskočit po zádech do vody. Poté se vydáte kaňonem řeky po kluzkých balvanech a opět absolvujete další slaňování z ještě vyšší skály, a dokonce i s vodou tekoucí pod nohami. Asi umíte představit, jak je obtížné toto absolvovat pro člověka, co nemá rád výšky. A když už jsem si myslel, že je konec, tak nás čekal ještě jeden menší sestup. Ale nakonec jsem vše přežil, neboť kdyby ne, tak by ani tento článek nemohl vzniknout. Když vzpomínám na tento nejhlubší zážitek, který si asi budu pamatovat celý život a velmi živě, teď bych ho i velmi rád zažil znovu a již s větším klidem. A proto překonávejte se a nebojte se překážek, které před vámi v životě stojí. Vystupujte častěji ze své komfortní zóny. Opravdu to stojí za to!

Zážitek, který mohu jen doporučit

Opravdu můžu potvrdit, že Španělé jsou skvělí a moc milí lidé. Určitě doporučuji navštívit Španělsko ať už jako dobrovolník nebo jen jako turista. Pokud uvažujete o dobrovolnickém kempu a láká vás Španělsko a zároveň máte rádi hory tak jako já, doporučuji kemp ve Vilariňu. Teď už se tam určitě neztratíte, když víte, co asi tak vás tam čeká. 

A na úplný závěr vám ještě sdělím jeden poznatek, který se týká terminologie. Jelikož když jsem přijel a začal jsem nazývat ten můj pobyt tam jako „workcamp“, tak se Španělé divili, proč tomu říkám workcamp. Vždyť přece nejedu na nucené práce jako třeba na Sibiř do pracovního tábora, ale že jedu dobrovolničit. A tak mě hned uvedli do jejich tamní terminologie, že to je „volunteer camp“.
 

Autor článku a fotografií Marek Lemberka o sobě: «Jsem vášnivý cestovatel a právník, který má rád dobrodružství, poznávání různorodých kultur a krajin.
Odkaz na můj blog: markoviny.blogspot.com

Workcamp je 1 až 3 týdny trvající dobrovolnický projekt, v rámci něhož mezinárodní skupinka dobrovolníků společně pracuje na veřejně prospěšném úkolu, tráví spolu volný čas, poznává okolí i místní obyvatele. Více o workcampech a dalších možnostech dobrovolnictví v zahraničí naleznete na stránkách organizace INEX – Sdružení dobrovolných aktivit.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.