Australská flóra a fauna jsou patrně těmi nejpodivnějšími živými organismy, se kterými se můžete na zemi setkat. Je to proto, že Austrálie byla po velmi dlouhou dobu zcela odloučena od vlivů ostatních kontinentů – minimálně po dobu 45 milionů let. Města jako Sydney nicméně zachovala mimořádné fragmenty původního přírodního prostředí, které jsou relativně snadno dostupné. (Dr. Tim Flannery)

Zásadně odlišná Austrálie

Existují dva skutečně zásadní faktory, které jsou důležité pro vysvětlení australské přírody, její půdu a klima. Oba jsou jedinečné.

Na ostatních světadílech se v nedávné minulosti do tvorby nové půdy aktivně zapojovaly procesy, jakými jsou vulkanismus, formování pohoří a ledovcová aktivita. K žádnému z těchto půdotvorných procesů však v Austrálii téměř nedocházelo. Za takových podmínek nemůže vznikat nová půda a ze staré je vyplavena veškerá úrodnost dešti nebo je odváta či odplavena pryč. Austrálie je prastará neúrodná krajina a zdejší život se na tyto podmínky adaptoval již v dávných dobách.

Smůla Austrálie, pokud jde o půdu, se odráží v jejím klimatu. Většina australského kontinentu také prochází sezónními změnami, někdy dokonce velmi dramatickými, ale život se nepodřizuje výhradně jejich rytmu. To je jednoznačně patrné ze skutečnosti, že ačkoli jsou v Austrálii rozlehlé plochy chladné a s dostatkem sněhu, téměř tu nerostou původní stromy, které by na zimu shazovaly listy, ani mnoho zvířat, která by se ukládala k zimnímu spánku.

El Niño

Místo toho zde funguje mnohem silnější klimatický jev, kterému se musí život v Austrálii podřídit, El Niño.

Je to komplexní klimatický jev, který může nad jižními oblastmi Tichého oceánu způsobit dramatické změny počasí. Cyklus záplav a sucha, který s sebou El Niño nese, je dramatický. Australské řeky, dokonce i mocná řeka Murray River, největší v zemi, mohou být jeden rok široké několik kilometrů, avšak další rok je můžete doslova přejít suchou nohou. Taková je síla jevu El Niño a jeho důsledky se v kombinaci s chudou australskou půdou projevují nesmírně silně. Jak se dá očekávat, relativně málo australských ptáků hnízdí sezonně a jen málo jich migruje. Naopak hnízdí, když přijdou deště, a velké procento z nich žije nomádsky, putují s deštěm po celém kontinentu.

Efektivní fauna – klokani a vačnatci

Austrálie je proslulá jako domov klokanů a dalších vačnatců. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč klokani skáčí? Ukázalo se, že skákání je nejefektivnějším způsobem, jak se pohybovat střední rychlostí. To je proto, že se energie odrazu uchovává ve šlachách na nohou a střeva se pohybují nahoru a dolů jako píst, díky čemuž se plíce plní vzduchem a vyprazdňují, aniž by se musely zapojit hrudní svaly.

Vačnatci jsou ve využívání energie tak efektivní, že jejich potřeba potravy je o pětinu nižší nežli u stejně velkých placentálů (od netopýrů po krysy, velryby či lidi). Někteří vačnatci však dospěli ještě k větší dokonalosti při využívání energie, pokud navštívíte zvířecí rezervaci nebo zoo, možná si všimnete nepřítomného pohledu, který má koala v očích Před několika lety biologové zveřejnili, že koalové jsou jedinými žijícími tvory, kteří mají mozek o velikosti neodpovídající jejich lebce. Koalí mozek vypadá jako scvrklý ořech, který se vznáší v lebce vyplněné kapalinou. Není pochyb o tom, že koalové rozhodně nepatří ke géniům zvířecího světa a dnes se domníváme, že je u nich obětován mozek v zájmu úspory energie. Činnost mozku je totiž velmi energeticky náročná, lidský mozek typicky představuje 2 % tělesné hmotnosti, ale využije pro svou činnost 20 % energie z potravy. Koalové jedí eukalyptové listí, které je toxické, a proto musejí využívat 20 % energie jenom na detoxikaci potravy, což ponechává mozku k využití jen malé množství energie.

Ani ti další nejsou „přihlouplí“

Specifická omezení plynoucí z australského prostředí ale neznamenají, že jsou všechna zdejší zvířata „přihlouplá“. Nejbližší příbuzný koalů je vombat (v Austrálii jich žijí tři druhy) a ten má naopak na vačnatce velký mozek. Tato zvířata obývají velmi komplexní systém nor a mohou vážit až 35 kg, což z nich činí největší býložravé tvory na světě, kteří žijí v norách.

V Austrálii žijí dva jedineční ptakořitní (vejcorodí savci), nemotorná ježura, vypadající jako větší a ostnatější ježek, a ptakopysk, který trochu připomíná vydru, ale s plovací blánou na nohách a zobákem podobným kachnímu. Ježury se běžně vyskytují poblíž stezek v buši, avšak ptakopyskové jsou vzácní a plaší, je možné je spatřit za úsvitu a za soumraku v klidných řekách a potocích.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Austrálie? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Austrálie - poznáváme. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.