Malá země sevřená mezi velikány. To je Arménie. Těmi velikány nemyslíme pouze pohoří velkého a malého Kavkazu, ale i okolní muslimské státy Turecko, Írán a Ázerbájdžán, mezi které je malá křesťanská země vklíněna. Zemička, ve které žijí pouhé tři miliony obyvatel, přesto nabízí nespočet nádherných míst k návštěvě, a především zdejší kostelíky a kláštery jsou tím, co do země láká cestovatele z celého světa. Není divu. Arménie byla první zemí, která v roce 301 přijala křesťanství za státní náboženství, je proto historickými stavbami doslova posetá.

Pojďte s námi poznat deset nejkrásnějších klášterů, které Arménie nabízí! 

Klášter Tatev

Tatev je jedním z nejznámějších, ale také nejodlehlejších klášterů v Arménii. Nachází se na jihu země a cesta z hlavního města Jerevanu sem po krkolomných arménských silnicích trvá více jak půl dne. Nicméně vám můžeme garantovat, že návštěvy nebudete litovat. Jedná se totiž o jeden ze symbolů Arménie. Legenda říká, že na místě, kde stojí současný klášter, byl v prvním století našeho letopočtu pohřben jeden z žáků apoštola Tadeáše. Ve čtvrtém století byl poté nad jeho hrobem postaven poutní kostelík. Další zmínky pochází ze století devátého, kdy zde byl postaven klášter ukrývající relikvie po apoštolech. Ve čtrnáctém až patnáctém století zde byla jedna z nejvýznamnějších univerzit v regionu a dle kronik zde žilo až pět set mnichů, filozofů, kaligrafů, hudebníků nebo malířů.

Klášter byl také nesčetněkrát zničen nájezdníky, ale i zemětřesením. To poslední jej poničilo v roce 1931. Nejenom díky historii je ale v současnosti znám klášter Tatev. Vede sem totiž i nejdelší lanovka na světě zvaná „Wings of Tatev“ (křídla Tatevu). Lanovka protíná hluboké údolí, které zde vytvořila řeka Vorotan. Nad zemí se tyčí až do výšky tři sta dvaceti metrů a její délka je skoro šest kilometrů. Pokud se takových výšek bojíte, nebudete litovat ani cesty po staré silnici, které ke klášteru a stejnojmenné vesnici vede. Silnice se kroutí na úpatí kaňonu a místu, kde překlenuje řeku Vorotan, se přezdívá „Devil’s Bridge“ (Ďábelský most). Voda si zde prorazila cestu přes jeskyni a vnikl tak přírodní most. Nachází se zde také přírodní teplé prameny, ve kterých se můžete vykoupat.

Klášter Vorotnavank 

Proti proudu řeky Vorotan, zhruba padesát kilometrů od Tatevu, se nachází klášter Vorotnavank, jehož stavba byla zahájena v roce 1000. Nejedná se o nejznámější klášter v Arménii, ale rozhodně je jeden z nejmalebnějších. Kolem kláštera se nachází zbytky obranných zdí, které měly sloužit na ochranu proti cizím vojskům. Dále zde nalezneme zbytky středověkého hřbitova s krásnými náhrobními kameny a samozřejmě centrální kostel. V klášteru dříve stával kamenný sloup, před kterým byli přijímáni do církve mniši a také korunováni králové. Areál se v minulosti nevyhnul zničení Turky (dvanácté století), Mongoly (třinácté století), a obávaným středoasijským válečníkem Timurem (čtrnácté století). Ničivou ránu mu zasadilo zemětřesení v roce 1931, po kterém byl klášter po desítky let nechán v troskách. K jeho obnově znovu došlo až v roce 1980.  

Klášter Noravank

Nejenom samotný klášter, ale i cesta k němu, se pro vás stane zážitkem. Klášter Noravank totiž leží na konci stejnojmenného osmi kilometrového kaňonu, který dokáže měnit barvy a scenérie tak, že budete naprosto uchváceni. Samotný klášter pak byl vystavěn vysoko nad údolím a nabízí krásné výhledy na stěny kaňonu. Noravank, jinak také „nový klášter“, byl vystavěn v roce 1105. Během následujících století se stal sídlem arménského biskupa. Hlavní kostel byl vystavěn v roce 1339 a jeho zvláštnost je v tom, že je dvoupodlažní a do druhého parta se dostanete malým strmým schodištěm. Obranné zdi poté byly zbudovány v sedmnáctém až osmnáctém století. Stejně jako předchozí kláštery, i Noravank byl poničen silným zemětřesením v roce 1931 a jeho část byla opravena v roce 1949. Zatím poslední rekonstrukci zaplatila arménsko-kanadská rodina v roce 1998. Specialitou Noravanku je přítomnost mnichů, kteří zde stále žijí a vy s nimi můžete navázat konverzaci nejenom o křesťanství, ale o celkovém životě v klášteře.

Klášter Sevanavank    

Sevanavank možná není tím nejkrásnějším klášterem, který v Arménii naleznete, ale rozhodně je jeden z těch, které se nachází na nejkrásnějším místě. Dříve stával na samotném ostrově uprostřed jezera Sevan. Na příkaz Stalina ovšem docházelo k cílenému vysušování jezera, a proto jej dnes naleznete na poloostrově, který do jezera vybíhá. Výhledy z něj na okolní modrou vodní plochu a hory jsou naprosto famózní. Základy kláštera byly položeny v roce 874, tedy v době, kdy Arménie stále vedla válku s arabskými nájezdníky. Byli sem posíláni mniši ze sídla arménské církve ve městě Vagharšapat (Ečmiadzin), kteří zhřešili. V průběhu věků byl klášter napadán nepřátelskými vojsky Peršanů a dalšími, ale díky své strategické ostrovní poloze se jej vždy podařilo ubránit. Během šestnáctého a sedmnáctého století přišel klášter o své obranné zdi. Poslední mnich z kláštera odešel v roce 1930. Sevanavank je rozhodně jednou z ikon celé Arménie a jeho návštěva by neměla uniknout žádnému cestovateli. 

Klášter Geghard 

Tak trochu tajemný, ale o to víc nádherný. Klenot mezi arménskými kláštery, to je Geghard, který je od roku 2000 zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Od výše zmíněných klášterů se odlišuje tím, že je částečně vytesán do skály. Pokud se vám podaří klášter navštívit v zimě, můžeme vám garantovat, že v jeho temných vnitřních prostorách se bohu přiblíží i ten největší ateista. Klášter zahrnuje několik kostelů a hrobek, které od čtvrtého století stojí na konci nádherného údolí Azat nedaleko hlavního města Jerevanu. Hlavní stavby kláštera poté pochází ze století třináctého. Zajímavostí je také to, že klášter byl vytesán od stropu. Legenda říká, že právě v tomto klášteru bylo uchováváno kopí, kterým byl na kříži probodnut Ježíš Kristus. I když kopí již není v klášteru uchováváno, svou cestu si sem každý rok najdou tisíce poutníků. 

Klášter Haghpat

Dalším arménským klášterem, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, je klášter Haghpat v severní části země nedaleko hranic s Gruzií. Ke klášteru opět vede klikatá cesta kaňonem, který zde vytvarovala řeka Debedačaj. Základy kláštera pochází z první poloviny desátého století. Kamenné hradby chrání celkem osm budov postavených z černého kamene. Nalezneme zde knihovnu, zvonici, hlavní kostel a další malé kaple. Klášter byl v minulosti důležitým centrem arménské vědy a umění. V hlavním třípodlažním kostele nalezneme, mimo původních fresek ze třináctého století, i královskou loži. Ve dvanáctém století zde bylo vybudováno mauzoleum pro členy královské rodiny. Poslední značné poničení areálu nastalo po zemětřesení v roce 1988. Na rozdíl od jiných klášterních komplexů, je Haghpat postaven uprostřed vesnice, a proto i relativně lehce dostupný.  

Klášter Horichavank

Další z klášterů, kde můžete potkat nejenom mnichy, ale i studenty, kteří vás rádi zasvětí do tajů arménské církve, je Horichavank. Nachází se na úpatí nejvyšší arménské hory Aragats. Archeologické nálezy dokládají, že na zdejším místě již od druhého století před Kristem stála pevnost. V pozdějších dobách byl klášter věhlasný zejména pro svou školu. Přesné datum založení kláštera není známo, ale má se za to, že základy byly položeny v sedmém století našeho letopočtu. Výsady udělené klášteru knížaty přispěly k tomu, že se stal velkým kulturním a osvětovým střediskem středověké Arménie. Ke klášteru se také váže několik legend, především z doby, kdy jej dobývali nájezdníci mocné Seldžucké říše. První legenda vypráví o šlechtické dívce, která se do zdejšího kláštera schovala před vojáky. Útočiště našla v místní kapli. Když se vojáci pokusili dostat dovnitř, spadl před ně kámen a zatarasil tak vstup do kaple. Vojáci to považovali za zázrak a místo ihned opustili. Dívce se tak následně podařilo utéct. Druhá legenda se také váže k období dobývání Seldžuky. Ti zahnali do kostela mnoho lidí, ale dlouhou dobu nikdo nevycházel. Rozhodli se tedy vstoupit dovnitř, ale nikoho tam nenašli jen pod střechou desítky holubů. Mysleli si, že se lidé proměnili v holubi a odletěli, což považovali za zázrak. Nevěděli ovšem, že zdejší kostel měl tajnou chodbu, která vedla do údolí pod klášterem a lidé tak mohli uniknout.

Vagharšapat 

V našem výčtu nesmí chybět místo pro arménskou církev nejsvatější. Město Vagharšapat, v letech v 1945 až 1995 nazývané Ečmiadzin, je totiž sídlem hlavy Arménské apoštolské církve neboli Katolikose. Nejedná se tak o jeden klášter, ale o velký areál, do kterého patří kláštery, kostely, školy nebo muzea. V centru jakéhosi svatého okrsku se nachází katedrála z roku 618. Je tak jednou z nejstarších křesťanských staveb na světě a byla prý postavena na místě dřevěného kostelíku ze čtvrtého století. Právě od této doby je zde sídlo arménské církve, když v roce 301 Arménie jako první země světa přijala křesťanství za státní náboženství. Centrem církve byl Vagharšapat až do století jedenáctého, kdy bylo místo nedobrovolně opuštěno a sídlo bylo přemístěno do jižního Turecka. K návratu došlo o několik století později v roce 1441. Většina současných historických budov pochází ze století sedmnáctého. Ve zdejší pokladnici naleznete spoustu křesťanských relikvií. Mezi ty nejznámější patří kopí, kterým byl probodnut Ježíš Kristus. To sem bylo převezeno z kláštera Geghard. Dále pak je zde uchováváno například dřevo z Noemovi archy. Areál je vskutku veliký a na jeho prohlídku byste si měly vyčlenit, s cestou z Jerevanu, minimálně půl dne.  

Klášter Hovhannavank a klášter Saghmosavank

V tomto bodě nebudeme hovořit pouze o jednom, ale rovnou od dvou krásných klášterech. Nachází se totiž nedaleko od sebe na úpatí kaňonu, který na sever od hlavního města Jerevanu vyhloubila řeka Kasach. Za dobré viditelnosti můžete od klášterů spatřit posvátnou arménskou horu Ararat, která ovšem leží v Turecku. První klášter, blíže k Jerevanu, je klášter Hovhannavank. Nejstarší částí kláštera je jednolodní bazilika jejíž základy pochází ze čtvrtého století. Dřevěná střecha kostela byla v roce 554 nahrazena kamennou a nová bazilika zde vyrostla v letech 1216 až 1221. Důkladnou rekonstrukcí poté prošla v letech 1652 až 1734. Mezi dvanáctým až sedmnáctým stoletím byl Hovhannavank znám jako důležité vzdělávací a teologické centrum východní Arménie. 

Od kláštera Hovhannavank vede značená osmikilometrová stezka ke klášteru Saghmosavank. Odměnou vám budou nezapomenutelné výhledy na údolí řeky Kasach a právě kvůli nim se vyplatí tyto dva kláštery spojit do jednoho výletu. Pěší cesta zabere zhruba tři hodiny chůze, proto návštěva těchto dvou klášterů nabízí ideální půl denní výlet z rušného Jerevanu. Legenda říká, že samotný Řehoř Osvětitel, zakladatel arménské církve, spatřil zdejší místo z vrcholků nejvyšší arménské hory Aragats, a rozhodl se zde učit žalmy. Na zdejším místě poté postavil malý kostelík. Historické prameny ale zmiňují Saghmosavank až ve třináctém století. Právě tehdy bylo napsáno i sto dvacet vzácných rukopisů teologické literatury s interpretacemi evangelií a Bible. Tyto historicky cenné spisy byly nalezeny v roce 1912 v jedné z jeskyní na úpatí kaňonu řeky Kasach. 

Horomayri

Posledním místem v našem výčtu nebude tak doslova klášter, jako spíš malá kaple. Není nejstarší, ani nejznámější, ani nijak výjimečná. Krása tohoto místa ovšem spočívá v malebnosti a v odlehlosti. Nachází se na severu země nedaleko vesnice Odzun, kde je i nádherný klášter. Zhruba tři kilometry od vesnice na úpatí kaňonu, který vyhloubila řeka Debed, naleznete malou dvoubarevnou stavbu a kolem ní zajímavé náhrobní kameny. Nejsou zde pouze typické arménské chačkary (kamenné stély), ale i náhrobky zasazené do země. Zvláštností těchto náhrobních kamenů jsou poté postavy do nich vytesané. Působí skoro jako návštěvníci z jiné planety. Originální poloha Horomayri byla o několik desítek metrů níže na úpatí kaňonu. Nahoře je tříkomorová kaple, dole pak tvoří stěny kaňonu jednu ze čtyř stěn zbytků staveb. Historie místa se datuje na přelom dvanáctého a třináctého století. 
V Arménii naleznete více jak čtyři tisíce kostelů a klášterů. Výše zmíněný výběr proto reflektuje pouze subjektivní názor autora a slouží jako doporučení k návštěvě zajímavých míst, které malá hornatá země nabízí. 

Autor článku a fotografií — cestovatel Martin Půlpán již navštívil 85 zemí. Původem z Pardubic, vystudoval Metropolitní Univerzitu Praha a studoval, žil a pracoval například ve Velké Británii, USA, Kanadě, Maďarsku nebo Belgii. Jednoho dne se rozhodl, že si zabalí malý batoh a vydá se do světa. Razí heslo, že nejlepší plán, je žádný plán, a proto se úmyslně toulá světem a své poznatky a fotografie zveřejňuje nejenom na sociálních sítích, ale i cestovatelskývh webech a v časopisech. Snadno jej naleznete jako „Lost Czech Man“ nebo na www.lostczechman.com.  

Jeho poslední rok a půl dlouhá cesta jej zavedla do celkem dvaceti jedna států a z Evropy dojel po zemi a bez letadel až do jihoasijské Barmy. 

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Arménie? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Gruzie, Arménie & Ázerbajdžán.

 
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě nebo třeba na stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.