Přes most u Hoover Dam jsme se naposledy ohlédli za Nevadou a už jsme míjeli ceduli Welcome to Arizona. Arizona je, a to píšu s láskou, královstvím červeného kamení. Od Grand Canyonu až po Monument Valley a odsud do Utahu to byly dny našeho roadtripu, které se dají spojit právě tou jednou linkou, kamením v jedné barvě a mnoha jejích odstínech.

Route 66 a nádech toho pravého retra

To bychom ale předbíhali, nejdřív nás čekalo pořádné americké retro, plechové cedule, Marylin Monroe a růžová. U města Kingman jsme se totiž poprvé setkali s pravou Route 66. Jedno můžeme doporučit jistě – určitě se tu zastavte. Pokud budete mít víc času než my, koukněte do Route 66 muzea a projeďte si větší kus téhle legendární silnice, i kdybyste ale měli času jen stejně málo, hledejte tu Mr D’z Route 66 Diner. Je to taková ta Amerika, jakou známe ze starých filmů. Kýčovitá, barevná, veselá, plná života. Protože už se stmívalo, dojeli jsme sem jen tak tak, abychom stihli ještě obdivovat veterány vystavené u dineru a objednat si večeři.

Poslední sousto šťavnatého burgeru a cinknutí kasy znamenaly, že je čas vydat se znovu na cestu, a tak jsme vyrazili do tmy na další 2.5 hodiny jízdy do Flagstaffu. Promysleli jsme všechny možné varianty a Flagstaff (i místní motel Budget Inn, který nám v poměru cena-výkon celkem vyhovoval) i zpětně hodnotíme jako nejlepší možnost pro ubytování na dvě noci, pokud jedete z Las Vegas, chcete se podívat ke Grand Canyonu, potom jet k Antelope Canyonu a zůstat alespoň jednou na tom stejném místě tak, abyste nemuseli v šest ráno všechno zase balit do tašek (budete to balit do tašek v pět ráno, ale až o den později).

Grand Canyon, americká ikona

O Grand Canyonu, který byl naším prvním celodenním cílem v Arizoně, bylo napsáno už snad všechno. O tom, jak si ho užít za jeden den a s minimálním rozpočtem si můžete přečíst celý článek na blogu, absolutně nejdůležitější tip, který opakuji u každého národního parku, je pořídit si Annual Pass a ušetřit s ním na vjezdu. Krásu Grand Canyonu pak můžete obdivovat úplně zadarmo na různých stezkách, sveze vás také shuttle bus, který je tu výborně vymyšlený a úplně jednoduchý (i když se to po prvním přečtení průvodce třeba nezdá). A druhý tip je – pokud se chcete podívat nejen po okraji, ale i na dno kaňonu a kempovat přes noc, hlídejte si opravdu velmi dopředu prodej permitů, prodávají se ke konci roku vždy na rok následující a rychle mizí.

Antelope Canyon téměř bez lidí není sci-fi

Nevím, jestli je fér vybírat z americké přírody favority, ale Antelope Canyon by se v mém výběru objevil pokaždé. I když dostat se k němu znamenalo  odjezd z motelu po páté ráno, abychom stihli zamluvenou prohlídku, dvě a půl hodiny na cestě a moje několikahodinové stresování, jak je to s časem v Arizoně a „Navajo Nation“ časem. 

Všechno dopadlo dobře, dojeli jsme k Antelope Canyonu s dostatečnou rezervou a drželi jsme si palce, aby ta mračna, co se z dálky stahovala k nám, ještě chvíli vydržela. Pokud se do této části Ameriky chystáte, pak už jste asi byli postaveni před otázku, jestli je lepší Upper Antelope Canyon, nebo Lower Antelope Canyon. Naše odpověď je – ani jeden.

Na cestách už se nám několikrát osvědčilo řídit se pocitem a pokud se ani jedna cesta nezdá správná, je čas hledat nějakou třetí. Takovou pro nás byl Antelope X. Nejen, že vstupné sem stojí téměř polovinu toho, co do jeho populárnějších sousedů, užijete si ho téměř sami. Je totiž v režii pouze jedné společnosti, která sem cesty organizuje. To znamená, že jsou schopni přesně regulovat počet lidí, kteří v kaňonu jsou, věnovat se prohlídkám pečlivě a nehrozí, že by vás do zad strkali horliví návštěvníci z další skupiny, kteří se chtějí také podívat na to místo, které jste si na pár vteřin chtěli užít sami. O tom, jak skvělá byla prohlídka a pár dalších praktických tipů najdete na janaintheworld.com. 

Odsud je to nedaleko k Horseshoe Bend, kam jsme nechtěli riskovat zajížďku před rezervovanou tour do kaňonu, abychom se někde nezdrželi příliš, takže jsme se (nejen na americké poměry, opravdu to bylo 15 minut jízdy) kousek vrátili. Bohužel musím být poslem špatných zpráv, všechny starší průvodce a články, které píšou, že se sem můžete podívat zadarmo, už neplatí. Je tu vybudované nové parkoviště a vstupní brány, kde musíte zaplatit za vjezd 10 dolarů za auto. Za ten pohled na řeku stáčející se do podkovy v tak obrovské skále, jejíž velikost si uvědomíte jenom ve chvíli, kdy dole po hladině projede loď, to ale jednou za život stojí.

Monument Valley, Arizona jako z amerického filmu

Poslední arizonská zastávka je tak trochu na hraně. Monument Valley totiž leží na hranici mezi Arizonou a Utahem, a tak záleží, kterému státu ho přisoudíte. Protože Utah má „svých“ národních parků dost a na jeho Mighty 5 se podíváme v příštím díle amerického roadtripu, necháme Monument Valley Arizoně.
Sem se také platí, 20 dolarů za vjezd do parku (za jedno auto, ve kterém jsou maximálně 4 lidé), dál už může být vaše návštěva ale úplně zadarmo. Samozřejmě si můžete zaplatit průvodce, svézt se na koních, nebo přespat v jednom ze dvou hotelů s výhledy do údolí, které musí být zejména při východu a západu slunce opravdu nádherné, ale zřejmě nejčastější (a pro nás i nejlepší) způsob poznávání Monument Valley byl v našem autě.

Vede tudy sedmnáctimílový okruh, který je sice trochu prašný, ale projedete ho i bez náhonu na všechny čtyři. Vyhlídek a příležitostí k zastavení je tu nespočet. My jsme na začátku některé skalnaté monumenty fotili, nejkrásnější ale byl okamžik, kdy se slunce prodralo mezi mraky, začalo pomalu zapadat a kolem nás se skály barvily do odstínů rudé a oranžové. Už jenom proto je dobré si sem naplánovat cestu buď na východ, nebo západ slunce, a užít si ho na maximum (v sezóně je tu otevřeno od šesti do osmi, odjet můžete i později).

Z Monument Valley vedla naše cesta dál na sever, do Utahu, kam jsme dojeli ještě ten večer. Další národní parky – Canyonlands, Arches atd. jsou od Monument Valley poměrně vzdálené (stejně jako velká města), a tak jsme se snažili urazit co největší kus cesty před tím, než složíme hlavu. Další zápisky už tedy budou až odtamtud.

Pokud jste nečetli první díl amerického roadtripu, projeďte se s námi Nevadou, nebo si na blogu janaintheworld.com přečtěte o každé naší zastávce víc. Kromě spousty fotek je v článcích i mnoho dalších tipů, které by se nám bývaly také hodily, než jsme se na roadtrip vydali.

Autorka článku a fotografií Jana Kovářová miluje cestování už od chvíle, kdy si ve čtyřech letech poprvé sedla do letadla. Nejraději na cestách sbírá fotky, zážitky a tipy, jak vidět místo očima místních spíš než očima turistů. O cestách po světě, roadtripech po Evropě a životě v Anglii píše na blogu janaintheworld.com a aby vám nic neuteklo, sledovat ji můžete i na FB a Instagramu jana in the world.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se USA? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet USA (Poznáváme). 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.