Druhé největší a zároveň hlavní město Spojených arabských emirátů leží na břehu Perského zálivu jihozápadně od Dubaje a většina cestovatelů se do něj, stejně jako já, dostane díky přestupu mezi lety Etihad Airways. Proslavila ho hlavně Zayedova mešita – jedna z největších na světě – a supermoderní závodní okruh Formule 1.

Přistávám na obrovském letišti, kde zrovna budují další runway (Dubaj už přestává stačit), a sleduji obrovské pouštní město, ozářené vycházejícím sluncem. Na pobřeží se v dálce tyčí majestátní mrakodrapy, tady kolem letiště jsou zatím jen připravené ulice, bez domů. Tomu říkám urbanistické plánování v nejčistší formě.

Letiště je sice obrovské, ale naprosto skvěle uspořádané, a tak jen krátkou chvíli po výstupu z letadla dostávám do pasu razítko a rovnou mířím k autobusu směrem do města. Je půlka listopadu a teplota už takhle brzy ráno leze výrazně nad dvacet stupňů. Super, to jsem přesně potřeboval. Sice mě čeká měsíc na Srí Lance, kde si ještě tepla užiju až až, i tak mám ale díky slunku vynikající náladu. Dokonce mi přestává vadit, že tady musím tak dlouho čekat na další letadlo. Našel jsem totiž letenku o 4 tisíce levnější, než je běžná cena, a jen tenhle dlouhý přestup se mi moc nelíbil, když jsem mohl do cíle dorazit za poloviční čas...

Cestou do města projíždím kolem nekonečných řad domů a několika mešit – v dálce je vidět i ta největší, kam se chystám odpoledne. Silnice jsou lemované datlovými palmami a všechno je tu nádherně upravené. Udivuje mě, že skoro nikde nejsou vidět Arabové – většinou potkávám Indy, Pákistánce, Filipínce a Evropany nebo Američany. Někteří sem přijeli jako levná pracovní síla, někteří jako odborníci, které Emiráty nutně potřebují – investují totiž neuvěřitelné peníze do infrastruktury, výzkumu a vývoje, aby se i po vyčerpání zásob ropy udrželi na světové ekonomické špičce.

Konečná, vystupovat. Teplota za tu necelou hodinu cesty opět značně stoupla, a tak se rovnou vyrážím zchladit na pláž. Po zkušenostech z Dubaje mám trochu pocit, že tady původně žádná pláž nebyla a lidé ji sem prostě přivezli v milionech nákladních aut. Písku mají hned za městem dost… Koupání je tu ale parádní.

Chvíli se jen tak procházím mezi mrakodrapy, ale vedro začíná být natolik vyčerpávající, že se jdu raději po vzoru místních schovat do jednoho z obřích obchodních komplexů, kde na plné obrátky běží klimatizace. Ke snídaňo-obědu si dávám klasické indické kari s plackami – nic arabského zrovna po ruce není – a zajídám to zdejším oblíbeným sladkým smaženým dezertem z medu a sezamu. Chybět nesmí ani tradiční černý čaj se spoustou cukru. Je to trochu zvláštní, ale horký sladký čaj výrazně pomáhá proti vedru, proto ho také beduíni pijí po litrech.

Ve srovnání s Dubají tu nečekejte ani tolik luxusu, ani tak majestátní a vysoké budovy. Ale i česká nejvyšší budova AZ Tower v Brně je proti některým zdejším mrakodrapům pořád jen drobeček. Nejvyšší budova v Abú Dhabí – Burj Mohammed bin Rashid – měří téměř 400 metrů, hranici 300 metrů pak převyšuje několik dalších mrakodrapů.

Abú Dhabí panorama. Foto Thomas Galvez. Creative Commons Attribution licence

Čas pomalu vyrazit zpět na letiště. I když moment – ještě se musím zastavit ve zdejší slavné mešitě. Protože se mi nechce platit za taxíka celou cestu a netuším, jak se tam dostat běžnou veřejnou dopravou, přemlouvám (naštěstí úspěšně) řidiče autobusu na letiště, aby si udělal malou zajížďku a zastavil mi tam.

Mešita šejka Zayeda je největší mešita ve Spojených arabských emirátech a je také mnohem novější, než by se mohlo zdát. Dokončena totiž byla po 11 letech prací až v roce 2007. Vejde se do ní až 40 tisíc lidí a jak svou krásou, tak velikostí a majestátností vám vyrazí dech. Její architektura je z velké části inspirovaná hlavně klasickými islámskými stavbami z Persie, Pákistánu nebo Maroka, jako symbol světové jednoty ale využívá i prvky a materiály z mnoha dalších zemí světa od Číny přes Evropu po Ameriku.

V rychlosti procházím nejdůležitější části mešity a nadávám si, že jsem sem nevyrazil dřív. Pokud je v Abú Dhabí něco skutečně zajímavého a unikátního, tak je to právě tohle místo. No co už, neletím tudy snad naposled a z letiště k mešitě to trvá zhruba půl hodinky taxíkem.

Vracím se taxíkem za zhruba 280 Kč na letiště, kde už čeká luxusní letadlo Etihad Airways, kterým budu pokračovat na Srí Lanku. Po Air Serbia, se kterými jsem přiletěl, je to příjemná změna. Začínám chápat, co všichni na těch arabských aerolinkách vidí…

• Matouš Vinš, publicista a digitální nomád, autor Travel Bible. Knihy, která vás naučí cestovat chytře, levně a dlouho.

 Více informací o Abu Dhabi hledejte  v novém průvodci Lonely Planet Abú Dhabí.

Která destinace bude ta vaše? Sdílejte své cestovní zážitky s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.