Přestože o kráse italské přírody nikdo nepochybuje, zdejší národní parky jsou trochu mimo zájem zahraničních turistů, jako by byly ve stínu proslulých měst typu Florencie, Říma či Benátek.

Nicméně v Itálii je v současnosti 25 parco nazionales, chráněných oblastí přírodních krás, v nichž návštěvníci mohou obdivovat hory se závoji mraků, vichrem tvarované poloostrovy či ostrovy v blankytném oparu, nehledě na tisíce kilometrů sentieri (značených stezek), k nimž patří i bohatá nabídka rifugi (horských chat). Jste připraveni objevovat divočejší stránky Itálie? Zde je deset našich nejoblíbenějších národních parků.

Parco Nazionale dell'Arcipelago di La Maddalena

Parco Nazionale dell’Arcipelago di La Maddalena, který byl ustaven v roce 1996, tvoří sedm hlavních ostrovů a několik menších žulových ostrůvků u severovýchodního pobřeží Sardinie. Převládající maestrale (severozápadní vítr) tu během staletí vytesal z žuly bizarní přírodní sochy, které souostroví krášlí.
Efektní mořské scenerie vnějších ostrovů La Maddaleny nejlépe poznáte z lodi, jakkoli dva hlavní ostrovy oplývají velkým půvabem díky okrovým stavbám, na něž praží slunce, dlážděným náměstíčkům a nakažlivé prázdninové atmosféře. Oblast je významným biotopem, a přestože mu status národního parku zaručuje ochranu, ekosystém je stále křehký – buďte ohleduplní.

Parco Nazionale dell'Aspromonte

Druhý největší kalábrijský park má velmi efektní terén, který za přístavním městem Reggio strmě stoupá směrem do vnitrozemí. Jeho nejvyšším vrcholem je Montalto (1955 m), jemuž vévodí obrovská bronzová socha Krista a odkud je nádherný výhled přes vodu na Sicílii.
Horský masiv Aspromonte, jejž vytvarovaly přívalové řeky a v němž často dochází k sesuvům půdy, je závratně nádherný. Díky podzemním řekám jsou kopce porostlé svěžími jehličnany a na jaře září lučními květy. Je to báječný kraj k pěším túrám a protíná jej několik stezek značených různými barvami. Hlavním sídlem je Gambarie, nabízející rovněž nejsnazší přístup do parku.

Parco Nazionale del Cilento e Vallo di Diano

Parco Nazionale del Cilento e Vallo di Diano, druhý největší italský národní park, zabírá valnou části poloostrova Cilento. Necelou hodinu jízdy na severovýchod od antického města Paestum leží řada nejzajímavějších a nejpřístupnějších lákadel, například Grotte di Castelcivita, komplex nadpozemských prehistorických jeskyní nedaleko městečka Castelcivita. 
Pro pěší turisty je vhodnou základnou město Sicignano degli Alburni, jemuž vévodí středověký hrad. Mohou odtud vyrazit na túru na 1742 m vysokou horu Monte Panormo, nebo pokud touží po méně náročné procházce, na dvouhodinový výšlap do půvabného Postiglione s normanským hradem z 11. století. Chcete-li z parku poznat to nejlepší, neobejdete se bez vlastního vozidla, jakkoli na pobřežním úseku mezi městy Castellabate a Palinuro slušně funguje hromadná doprava.

Parco Nazionale del Pollino

Největší italský národní park, Pollino, se rozkládá na hranicích regionů Basilicata a Kalábrie a má rozlohu 1960 čtverečných kilometrů. Funguje jako skalnatá zástěna, která odděluje oblast od zbytku Itálie, a je nejbohatší pokladnicí fauny a flóry na jihu. V kaňonech řek a na horských loukách žijí plaché skupiny srnců, rysů, vlků, dravých ptáků (včetně orla skalního a supa mrchožravého) a ohrožených vyder říčních (Lutra lutra).
Nekrásnějšími oblastmi parku jsou Monte Pollino (2248 m), Monti di Orsomarso (1987 m) a kaňon Gole del Raganello. Často zasněžené hory halí lesy tvořené duby, olšemi, javory, buky, borovicemi a jedlemi. Nejproslulejšími rostlinami v parku jsou starobylé borovice Heldreichovy (pino loricato), které se vyskytují pouze zde a na Balkáně. Nejstarší exemplář dosahuje výšky 40 metrů.

Parco Nazionale dello Stelvio

Yellowstone to není, ale i tak je Parco Nazionale dello Stelvio s rozlohou 1346 km2 největším alpským parkem, který zasahuje až do sousedního regionu Lombardie a sousedí se švýcarským Parco Nazionale Svizzero. Rozlehlý park je rozdělený na tři regionální oblasti, jež jsou spravované samostatně: jihotyrolský sektor na severu, tridentský (Trentino) na jihu a lombardský na západě.
Park je hájemstvím především pěších turistů, které sem láká rozsáhlá síť kvalitně spravovaných horských chat a značených tras, jež sice mohou být náročné, ale nevyžadují horolezecké zkušenosti, bez nichž se neobejdete v Dolomitech. Centrálnímu masivu Stelvia vévodí Monte Cevedale (Zufallspitze; 3769 m) a Ortles (Ortler; 3905 m), které střeží ledovce, lesy a bohatou faunu, nemluvě o dějinách a řadě horských tradic.

Parco Nazionale dell'Asinara

Isola dell'Asinara, jemuž dali jméno zdejší asini bianchi (albínští osli), tvoří 51 km2 makchie (macchia; středomořský křovinatý porost), kamenitého pobřeží a odlehlých písečných pláží. Druhý největší sardinský ostrov je dnes národním parkem, ale dlouhá léta zde sídlilo jedno z nejpřísněji střežených italských vězení. Doveze vás sem pouze licencovaný lodní operátor z přístavů Stintino či Porto Torres. Až se sem dostanete, můžete se vydat na nezávislý průzkum, jakkoli zde není hromadná doprava a přístup do některých oblastí není povolený.
Ostrov je rájem divokých zvířat. Nabízí domov zhruba 50 až 70 oslům a dalším osmdesáti živočišným druhům, k nimž patří také muflon a sokol stěhovavý. Ve strohé krajině se vyjímají řady opuštěných budov, které bývaly součásti nechvalně známého ostrovního carcere (vězení); šlo o jakýsi italský Alcatraz, kde si odpykávali tresty nejobávanější italští kriminálníci. Věznice byla definitivně uzavřena v roce 1997.

Parco Nazionale del Gran Paradiso

Nejstarší italský národní park, Parco Nazionale del Gran Paradiso, má příhodný název. Původně sloužil jako královský lovecký revír, než jej Vittorio Emanuele II. v roce 1922 laskavě věnoval státu, aby byla zajištěna ochrana ohroženému kozorožci.
Hlavní vstupní branou do parku je Cogne (1534 m), proslulé krajkářstvím, jehož ukázky si můžete zakoupit v Le Marché Aux Puces. V parku můžete absolvovat nenáročné procházky, jako je tříkilometrový výšlap po trase 23 do vsi Lillaz, kde najdete geologický park a vodopád, jenž se řítí z výšky 150 m. Trasy 22 a 23 vás zavedou do vsi Valnontey, kde můžete navštívit alpskou zahradu Giardino Alpino Paradisia s horskou flórou a vzácnými motýly.
Parco Nazionale del Gargano
Jeden z největších národních parků v Itálii je oblastí širokého pobřeží a hlubokých starobylých pralesů. Rozkládá se v jihoitalské Apulii na výběžku, který ční do Jaderského moře. Jeho pobřeží jako by se neustále koupalo v narůžovělém perleťovém světle, vytvářejícím malebný kontrast k moři, jehož odstín během večera přechází z námořnické modři v něžný blankyt. 
Poohlédněte se po trabucchi, starosvětských dřevěných rybářských molech, která vybíhají do moře. Tyto stavby, jejichž původ sahá zřejmě až do fénické éry, jsou v parku Gargano chráněné jako historické památky. Řadu ukázek najdete na pobřeží mezi Vieste a Peschici. Mnohé z nich rybáři stále využívají, jiné slouží jako jedinečné rybí restaurace, v nichž mohou hosté sledovat, jak se jejich krmě loví.

Parco Nazionale dei Monti Sibillini

Drsně krásný, divoký a nádherně zachovalý Parco Nazionale dei Monti Sibillini, který se rozkládá na hranicích regionů Marche a Umbrie, působí vždy úchvatně. A není podstatné, zda je to v zimě, kdy jsou zdejší vrcholy – 10 z nich se tyčí do výše nad 2000 m – zasněžené, nebo v létě, kdy vysokohorské louky pokrývá koberec vlčích máků a chrp.
Park, jenž je lákadlem pro vyznavače pěších túr i outdoorové nadšence, nabízí rozsáhlou síť pěších stezek, okruhů pro horská kola a řadu letních rifugi (horských chat), poskytujících základní ubytování. Po zemětřesení v roce 2016, které park výrazně poškodilo, je už většina stezek přístupná, ale řada rifugi zůstává mimo provoz – aktuální stav najdete na webu parku.

Parco Nazionale d'Abruzzo, Lazio e Molise 

Druhý nejstarší italský národní park patří zároveň k ekologicky nejvýznamnějším. V roce 1923, kdy byl královským výnosem ustaven, šlo o rezervaci se skromnou rozlohou 5 km2, která se krůček po krůčku rozrůstala až k dnešním 440 km2 chráněného území. Vývoj však nebyl lehký. Mussoliniho vláda v roce 1933 park zrušila. Status získal zpět v roce 1950, kdy už však musel čelit nevítaným zásahům v podobě bytové výstavby, budování silnic a lyžařských areálů.
Navzdory tomu se parku podařilo zůstat na čele italského ochranářského hnutí a znovu zavést i chránit divoká zvířata, jako je kamzík středozemní, vlk apeninský, rys, jelen a – především – medvěd apeninský (v parku žije nejpočetnější italská populace těchto ohrožených zvířat). Díky jeho dlouhé historii míří do parku víc návštěvníků než do jiných italských parků – každoročně kolem dvou milionů.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Itálie? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet. 


Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.